Sňatek nepřátel

Misery Larková je dcera vlivného upírského radního, kterou jako dítě využili jako kolaterálku mezi lidmi a upíry. Po návratu z anonymního života mezi lidmi ji otec povolá do Hnízda a oznámí jí, že má politickým sňatkem upevnit příměří s vlkodlaky. Misery souhlasí, když zjistí, že jejím manželem bude nový alfa Lowe Moreland: její nejlepší kamarádka Serena zmizela a Misery věří, že Lowe zná odpovědi.

Svatba proběhne pod přísnou ochranou a už během hostiny se někdo pokusí Misery zavraždit. Lowe útok zastaví holou rukou a vezme ji na vlkodlačí území. Misery se v jeho domě cítí spíš jako vězeň než manželka, zároveň ale zjišťuje, že vlkodlačí smečka funguje jako skutečná komunita, na rozdíl od chladného a mocenského světa upírů.

Misery dál pátrá po Sereně a postupně poznává Loweovy lidi: mladého Alexe, jeho malou sestru Annu, ochranářskou Juno i vlkodlaka Micka. Konflikt s Maxem a loajály, kteří odmítají Loweovo vedení, ukáže, že mír neohrožují jen upíři. Misery použije upírskou porobu, aby Max prozradil, kdo ho navedl k pokusu unést Annu, a poprvé se postaví na stranu Loweovy smečky.

Družka vlkodlačího alfy

Mezi Misery a Lowem roste důvěra i přitažlivost. Lowe se jí svěří, že se před převzetím smečky věnoval architektuře a že vedení přijal jen proto, aby ukončil Roskovu vládu násilí. Misery mu naopak odhalí, jak osaměle žila a proč je pro ni Serena tak důležitá. Lowe jí vysvětlí, že vlkodlaci mohou rozpoznat vzácné biologické pouto s družkou, a oba začnou tušit, že jejich vztah není jen politická dohoda.

Při tajné instalaci sledovacího programu do Emeryiny pracovny Misery vypije Loweovu krev, aby odvedla pozornost stráží. Jejich spojení se tím ještě prohloubí. Krátce nato vážně onemocní Anna, která je napůl člověk, a Misery jí díky zkušenostem s lidskými léky zachrání život. Lowe si uvědomí, že Misery už není jen cizí upírka; Misery zase poprvé zažívá, že ji někdo chrání bez politického záměru.

Misery je později otrávena a Lowe u její postele bdí ve vlčí podobě. Během pátrání s Alexem zjistí, že Anna je hybrid člověka a vlkodlaka a že Serena na tuto skutečnost přišla dřív. Nakonec Lowe přizná, že žádnou jinou družku neměl: jeho skutečnou družkou je Misery. Dvojice přijme, že se do sebe zamilovala, ale odhalení o Anně ukáže, že Serenino zmizení souvisí s mnohem rozsáhlejší konspirací.

Když pravda konečně vyjde najevo

Misery a Lowe zjistí, že Miseryin otec celé měsíce manipuluje lidmi, upíry i vlkodlaky. Schoval existenci hybridů, nechal odstranit Thomase Jalakase a využil vydíraného Micka i zdánlivé spiknutí kolem Emery, aby Lowe hledal nepřítele ve vlastní smečce. Pravým cílem bylo udržet upírskou moc a zabránit tomu, aby Anna a Serena změnily vztahy mezi druhy.

Mick Misery unese do Hnízda, kde konečně najde vězněnou Serenu. Serena potvrdí, že je také hybrid a že byla unesena, protože chránila Annu i důkazy o hybridech. Při jejich pokusu o útěk je zadrží Váňa, otcova agentka. Miseryin otec otevřeně přizná únosy, manipulaci s guvernérem Davenportem i to, že skutečným terčem otravy byla Misery, která se postavila proti jeho plánům.

Lowe, Owen a jejich spojenci Misery i Serenu zachrání a Miseryin otec skončí spoutaný a zbavený možnosti kohokoli ovládat. Owen se postaví proti otci a má převzít směr, kterým se upíři vydají dál. Misery se natrvalo usadí u Lowea, přijme smečku jako svůj domov a s Lowem vytvoří skutečné partnerské pouto. Závěr zároveň naznačí další příběh, když Koen po setkání se Serenou rozpozná vlastní spojení s ní.

Vyvolená boha slunce padá

Prolog se vrací do Mishina dětství. Do chrámu boha slunce Atroxe přišla se sestrou Saeschou prosit o záchranu; bůh si však nevybral krásnější ani nadanější dívku, ale obyčejnou Mische, která mu nabídla jediné bezcenné pírko. Dal jí sluneční magii a učinil z ní svou vyvolenou kněžku. Mische v tom našla celý smysl života. Už prolog ale varuje, že nejde o příběh jejího vzestupu, nýbrž o pád ženy, která s sebou může strhnout celý svět.

V přítomnosti je Mische upírkou uvězněnou v Domu stínu. Po proměně přišla o domov, o jistotu své víry i o spojení se sluneční mocí, která ji nyní spíš pálí, než aby jí sloužila. Skrývala se, aby neohrozila Raihna a Orayu z Domu noci, přesto ji vojáci Domu stínu dopadli. Princezna Egrette ji přinutí znovu prožít vraždu svého bratra, prince Malacha, kterého Mische zabila z nenávisti, a odvede ji k jejich otci Raoulovi jako krvavou trofej.

Nestabilní a krutý král Raoul rozhodne, že Mische zemře a její tělo poslouží jako vzkaz Domu noci. Těsně před popravou si ji však vyžádá Asar Voldari, obávaný stínorozený nekromant přezdívaný žalářník duší. Mische nezachraňuje ze soucitu: tvrdí, že ji potřebuje pro vlastní práci. Odchází s ním spoutaná a přesvědčená, že jen unikla jedné formě smrti do rukou někoho možná ještě nebezpečnějšího.

Morthryn a úkol od bohů

Cestou z paláce se Mische pokusí uprchnout. Na okamžik se v ní znovu probudí Atroxův oheň a ona chce Asara napadnout, ale tajemný hlas ji zastaví: správný čas prý ještě nenastal. Asar ji dovede do Morthrynu, pevnosti na hranici světů, která je zároveň vězením, průchodem do podsvětí i jeho vlastním prokletím. Zde vyjde najevo, že Mische potřebuje kvůli jejímu dávnému poutu s Atroxem a její sluneční magii.

Asar plní rozkaz Nyaxie. Chce projít pěti svatyněmi v říši Sestupu, získat relikvie rozebraného boha smrti Alara a obnovit ho. Alarus byl kdysi zrazen ostatními bohy, rozsekán na kusy a jeho části byly rozptýleny tak, aby se nikdy nemohl vrátit. Atroxus se Mische ozve s opačným úkolem: až bude Alarus po vzkříšení zranitelný, má ho zabít. Mische se ocitá mezi bohy, kteří oba chtějí využít její oddanost, a zatím netuší, komu z nich lze věřit.

S Asarem do Sestupu sestupují také jeho věrná vlčice Luce, Elias a Chandra. Mische zjistí, že Chandra není obyčejná dívka: Asar ji pomocí nekromancie vrátil ze smrti. Chandra zůstává citlivá, vyděšená a hluboce věřící, takže pro Mische představuje živý důkaz Asarovy moci i nepříjemnou připomínku toho, jak tenká je hranice mezi záchranou a porušením přirozeného řádu.

První svatyně a uzavřená brána

Cesta podsvětím je čím dál méně lidská. Skupina přechází rozpadající se mosty nad proudy ztracených duší, míjí obří tvory a prchá před silami, s nimiž se nedá bojovat. V první svatyni je napadnou nemrtví a potom prastarý třetí strážce. Po chaotickém boji ho porazí; ukrytá relikvie se nachází v jeho stínové hmotě. Když se jí Mische dotkne, zasáhne ji vize a potvrdí, že její role v rituálu je mnohem hlubší, než jí Asar přiznal.

Po návratu do Morthrynu se Mische sblíží s Chandrou a pozná, že pevnost reaguje na obyvatele skoro jako živá bytost. Klid ale přeruší otevřená brána, z níž se valí mrtví. Asar se ji pokouší zavřít sám a je těžce zraněn. Mische pochopí strukturu jeho magie, připojí se k ní a společně bránu uzavřou. Tím poprvé zakusí, že práce s jeho temnou mocí je pro ni až znepokojivě přirozená.

Zraněného Asara Mische s pomocí Luce dopraví do léčivé lázně. Když se probere v jeho náruči, už ho nevnímá jen jako chladného žalářníka. Asar jí vysvětlí, že mezi svatyněmi uvízly duše, protože ochranné pečetě slábnou; úplné zhroucení bran by narušilo hranici mezi životem a smrtí. Mische nakonec souhlasí, že mu bude pomáhat, ne proto, že mu bezvýhradně věří, ale protože pochopí, kolik nevinných by za jejich selhání zaplatilo.

Svatyně Dechu a cena touhy

Čím hlouběji postupují, tím víc Sestup vysává jejich sílu. Mische a Asar opravují další brány a ona se děsí, jak snadno se jejich magie propojuje. Zároveň se vyrovnává s Eominovou duší, která se jí zjevuje v nočních můrách. Asar ji nakonec dovede k proudu krve, v němž Mische Eomina uvidí klidného a skutečně mrtvého, nikoli ztraceného mezi světy. Jeho bolest skončila. Mische pochopí, že Asar se duším opravdu snaží dávat cestu k odpočinku, a její obraz o něm se zásadně změní.

Ve Svatyni Dechu čelí přízrakům a dušežravcům. Uvnitř chrámu na ně čeká Ofélie, Asarova dávná láska roztržená mezi světy po neúspěšném pokusu o vzkříšení. Její touha po životě je z ní udělala nebezpečnou bytost a ona varuje Mische, že Asar ničí každého, koho miluje. Asar zůstane, aby Ofélii zadržel, zatímco Mische s Chandrou hledají relikvii. Nakonec mu pomohou otevřít cestu, všechny tři se zachrání a Ofélie jim slíbí pomstu.

Relikvii střeží prastaří pantery, kteří dokážou nahlédnout do duší. Asar před nimi otevřeně přizná, že chce obnovit rovnováhu, a přestože ho varují před téměř jistou zkázou, nechají je projít. Získají rudé okvětní lístky vlčího máku, symbol dechu, touhy a života. Vize Alara zároveň ukáže, že právě nezkrotná touha vedla i bohy k činům, jež rozbily svět.

Eliasova zrada a Svatyně Psýché

Po návratu se Morthryn rozpadá rychleji a Eliasův odpor k Asarovi přeroste v otevřený konflikt. Obviní ho, že nehledá relikvie jen pro Nyaxii, ale pro vlastní moc, a v záchvatu vzteku udeří Mische. Asar ji okamžitě ochrání. Zároveň se dozvědí, že nahoře začíná válka: Dům krve zaútočil na lidské území. Podsvětí i svět živých se hroutí souběžně a jejich výprava už nemůže zůstat stranou širšího boje.

Na prahu Svatyně Psýché se na Asarově těle objeví dědické znamení: Raoul zemřel a Asar se stal dědicem Domu stínu. Elias využije okamžiku, Asara bodne a shodí z útesu do krvavé propasti. Mische se bez váhání vrhne za ním. Svatyně je pohlcuje iluzemi, které nabízejí útěk do šťastnější minulosti. Mische znovu prožívá dětství, zasvěcení Atroxovi a okamžiky, kdy ještě věřila, že má jasně daný smysl. Rozpozná ale lež a odmítne v ní zůstat.

Chandra ji po návratu na břeh přemlouvá, aby s ní uprchla na povrch. Mische však zvolí hledání Asara. Když se Chandry zmocní přízraky, Mische při doteku uvidí její minulost: Chandra zabíjela upíří novorozence. Otřesená Mische ji přesto nezachrání; nechá ji v nebezpečí a vrací se do krvavého moře. Je to jedno z jejích nejkrutějších rozhodnutí a později ji bude pronásledovat stejně jako její vlastní hříchy.

Asarova minulost a přijetí temnoty

V moři se Mische dostane do Asarových vzpomínek. Vidí jeho kruté dětství, ztrátu Luce, výcvik, který z něj udělal nástroj smrti, i jeho lásku k Ofélii. Když byla Ofélie zavražděna, Asar ji zkusil nekromancií vrátit. Rituál selhal a místo života ji roztrhl mezi světy; Asar zůstal poznamenaný vinou, jizvami a pověstí monstra. Mische ho konečně najde a oba se z moře dostanou živí, ale zranění.

V chrámu Psýché Mische vstoupí do Atroxovy pasti sama, protože sluneční světlo Asara zabíjí. Čelí odrazu vlastní duše, který ji označí za poskvrněnou a mučí ji všemi selháními. Když jí světlo přestane patřit, vzpomene si na Asarova slova a přijme část sebe, kterou dosud nenáviděla: temnotu, upírskou podstatu i moc získanou v Morthrynu. Spojením světla a stínů porazí svůj odraz a s Asarem získá stříbrný prsten, relikvii Psýché.

Mische po zkoušce kolabuje a Asar ji odmítne opustit, i když by pro něj bylo výhodnější pokračovat bez ní. Aby přežila, musí poprvé pít krev živé bytosti. Napije se z Asara a potom dovolí jemu, aby pil z ní. Vzájemné krmení je nejen léčivé, ale i magicky a citově silné; jejich pouto už nelze označovat za pouhou spolupráci. Mische se však stydí, protože má pocit, že tím definitivně zradila Atroxův obraz čistoty.

Esmé, Ofélie a ztracená relikvie

Cestou ke Svatyni Tajemství narazí na Esmé, původní žalářnici duší, která v Morthrynu žila už před Asarem a kdysi mu pomohla přežít. Na krátký čas jim poskytne útočiště; Mische s ní tančí a Asar hraje na klavír. Bezpečí však nevydrží. Přízraky vpadnou dovnitř a znovu se objeví Ofélie. Mische v ní už nevidí soupeřku, ale oběť Asarova zoufalého pokusu ji zachránit.

Mische proto použije svou nově přijatou magii, aby Ofélii nedala falešný život, ale skutečný klid. Ofélie konečně může zemřít a Asar získá uzavření, kterého sám nebyl schopný. Útok ale sílí a Esmé se rozhodne zůstat, aby ostatní zadržela. Její oběť umožní Mische, Asarovi a Luce uprchnout, zároveň jim vezme poslední místo, kde se mohli na chvíli cítit doma.

Svatyně Tajemství pracuje s nejhlubšími touhami. Mische vidí rodný Vostis a citadelu Ustanoveného úsvitu, Asar jinou skutečnost. Iluze se brzy změní v obžalobu: Mische čelí přízračné Saesche a Asar vlastním démonům včetně bratra Malacha. Pomocí magie nakonec zavřou bránu přízrakům a Mische se musí od sestry odtrhnout, ačkoli ji Saescha prosí, aby ji neopouštěla. Když pak dorazí k cíli, zjistí, že truhla s relikvií je prázdná.

Šíp pro boha a pravda o Saesche

V obleženém chrámu čekají, až se Luce zotaví. Mische se Asarovi konečně svěří s vinou, kterou cítí za osud Saesche, a jejich citové pouto přeroste ve vzájemnou intimitu. Následně se jí zjeví skutečný Atroxus. Nazve ji zrádkyní a donutí ji znovu prožít okamžik, kdy po proměně zabila vlastní sestru. Mische pochopí, že Saeschina nenávist v jejích vizích není jen iluze a že její vina má reálný základ.

Atroxus jí nabídne cenu za poslušnost: pokud splní jeho úkol, vrátí Saesche život. Mische souhlasí a vyprosí si alespoň Asarovo ušetření. Bůh to podmíní mlčením. Po probuzení tedy oba s Asarem skrývají vlastní vize a pokračují dál, přestože jejich vztah už stojí na hluboké důvěře. Podle Atroxovy nápovědy Mische hledá pod povrchem chrámu a najde pravou relikvii Tajemství – zlatý šíp určený k zabití boha.

Šíp měl původně použít Alarus proti Nyaxii, ale ukryl ho. Teď ho má Mische podle Atroxova plánu použít proti Alarovi po jeho návratu. Asar ji zároveň začíná připravovat na závěrečný rituál, protože jejich magie se bude muset propojit. Mische tak kráčí k okamžiku, kdy bude muset volit mezi slibem svému bohu, šancí vrátit sestru a láskou k muži, kterého má možná zabít.

Svatyně Duše a oběť

V poslední Svatyni Duše se Mische, Asar a Luce ocitnou v zrcadlové krajině na úplné hranici podsvětí. Odrazy ukazují jejich pravou podstatu: Mische stále vidí lidskou dívku, kterou kdysi byla, zatímco Asar je čím dál víc napojený na smrt a temnotu. Ve věži propojí relikvie těla, dechu, mysli a tajemství, aby otevřeli cestu pro Alarovu duši. Teprve během rituálu vyjde najevo poslední cena.

Asar je Alarovým potomkem a jeho krev je nezbytnou součástí rituálu. Aby se mohl dokončit, musí se sám obětovat. Navzdory Mishinu odporu vstoupí do kruhu a nechá se pohltit. Atroxus okamžitě přichází využít situace: chce, aby Mische dokončila jeho plán, zabila Alara šípem a předala slunečnímu bohu další moc. Mische konečně prohlédne, že Atroxovi nikdy nešlo o rovnováhu ani o její záchranu, ale o vítězství v božské válce.

Mische se vzepře. Zlatým šípem neprobodne Alara, ale Atroxe. Zabije boha, kterého celý život milovala a kterému byla vyvolená. Smrt boha naruší samotný řád světa: slunce se rozpadá, realita kolabuje a Mische je zničena božskou silou. Přesto se drží Asarova pouta až do konce. Její čin osvobodí ji od Atroxovy nadvlády, ale zároveň rozpoutá katastrofu, jejíž následky teprve přijdou.

Smrt není konec

Po kolapsu rituálu se objeví Nyaxia. Místo aby získala zpět manžela, zjistí, že Asar převzal Alarovu moc. Zvolí moc před láskou a budoucí konflikt mezi bohy se tím ještě prohloubí. Bohové Bílého Pantheonu Asara nezabijí, protože se stal nositelem nebezpečné božské síly, ale odvedou ho do zajetí. Mische považují za bezcennou a nechají ji smrtelně zraněnou. Asar ji nedokáže zachránit, i když jí vyznává lásku.

Mische se však neprobudí do prázdnoty. V zahradě drží mrtvého ohniváčka, který v jejích rukou vzplane a znovu povstane jako fénix. Obraz předznamená její vlastní návrat: probudí se v podsvětí obnovená a bez zranění. Čeká tam Vincent, bývalý král temnorozených, a naznačí jí, že její role nekončí smrtí.

Asar mezitím zůstává vězněm bohů. Neví, zda je ještě upír, nebo něco mezi smrtelníkem a bohem; necítí hlad ani spánek a nerozumí celé Alarově moci v sobě. Neovládá ho však Alarova stará pomsta, nýbrž bolest ze ztráty Mische. Je přesvědčený, že se znovu setkají, a vyčkává na okamžik, kdy jí bude moci nabídnout nejen moc, ale skutečný domov. Kniha proto končí oddělením hlavní dvojice, zničeným sluncem a příslibem dalšího boje v podsvětí i mezi bohy.

Poslední stříbrosvatý ve vězení

Rámec příběhu se odehrává dvacet sedm let po dnesmrti, dni, kdy slunce zčernalo a svět pohltila téměř nekonečná noc. Upíři postupně ovládli říši a poslední stříbrosvatý Gabriel de León čeká v horském vězení na popravu. Navštíví ho Jean-François z krve Chastainů, upíří historik císařovny Margot. Má zaznamenat Gabrielův život dřív, než ho upíři popraví. Gabriel je zlomený, závislý na krvopísni a historikem pohrdá, ale za dávky drogy a víno začne vyprávět jeho příběh.

Jeho vzpomínky skáčou mezi dětstvím, léty ve Stříbrném řádu a nedávnou výpravou za grálem. Vyprávění však začíná tam, kde se zrodila jeho nenávist k upírům: v chudé severní vesnici Lorson, v době, kdy dnesmrt teprve proměňovala svět lidí v chladné a hladové místo.

Dnesmrt a Gabrielova krev

Gabriel vyrůstá jako nemanželský syn Auriél de León a násilnického kováře Rafaela Castii. Otec ho bije, zatímco sestry Amélie a Celene chrání, a matka mu vštěpuje důstojnost i víru. Když se po dlouhé temnotě ztratí Amélie a Gabrielova dětská láska Julieta, vesnice je marně hledá. Obě dívky se po deseti dnech vrátí změněné: mají bílé oči, tesáky a touhu po krvi. Před očima všech Julieta zabije vlastní matku a Amélie se přidá k hodování.

Gabriel je nucen vzít sekeru proti vlastní sestře. Vesničané obě proměněné dívky spálí, ale kněz jim odmítne dopřát řádný pohřeb. Gabrielovi zůstane žal, vztek na Boha i jasná jistota, že upíři nejsou pověra. O několik let později se navíc při intimní chvíli s Ilsou probudí jeho vlastní žízeň po krvi a nelidská síla. Stříbrný řád odhalí, že Gabriel není synem Rafaela, ale potomkem ledokrevného upíra. Je napůl člověk, napůl monstrum — a rozhodne se tuto krev obrátit proti upírům.

San Michon: výcvik, přátelé a ztráty

V klášteře San Michon se Gabriel stává novicem stříbrosvatých, lovců upírů, kteří sami nesou prokleté pokrevní dědictví. Výcvik pod mistrem Šedorukým je nemilosrdný: stříbro se mu bolestivě tetuje do dlaně a na hruď, učí se šermu, alchymii i Pěti zákonům lovu. Přestože se cítí méněcenný vedle urozených noviců, jeho tvrdohlavost z něj udělá výjimečného bojovníka. Jeho největším soupeřem je Aaron de Coste, později však mezi nimi vznikne respekt a přátelství.

Gabriel se sblíží s novickami Astrid Rennierovou a Chloe Sauvageovou. Astrid je tajná nemanželská dcera císaře Alexandra, vzdorovitá a fascinovaná zakázaným věděním. Společně v knihovně pátrají po původu dnesmrti i po Gabrielově krvedaru, sanguimancii, díky níž umí ničit upíří krev. Jejich přátelství přeroste v zakázanou lásku. V klášteře se ale ukazuje i pokrytectví řádu: fanatická disciplína, násilí vůči novickám a pronásledování Aarona s Baptistem za jejich vztah předznamenávají, že ne každý nepřítel nosí tesáky.

Válka s rodem Vossů

Během prvních lovů Gabriel zjistí, že jeho dar je skutečný: dokáže upíří krev spálit zevnitř. V Nebepádu se střetne s proměněným chlapcem Claudem a přežije jen díky této schopnosti. Později výprava do Coste odhalí, že Věčný král Fabién Voss připravuje rozsáhlou invazi. Gabriel se postaví jeho dceři Laure Vossové, která zničila jeho domov, a v horském průsmyku Dvojčata s malou skupinou zadrží tisíce upírů. Zničí Laure a spustí lavinu, jež část armády pohřbí.

Vítězství má strašnou cenu. Gabriel se vrátí do Lorsonu a najde svou rodinu povražděnou; ztrácí matku, nevlastního otce i sestru Celene, kterou považuje za mrtvou. Přesto se stane plnoprávným stříbrosvatým a císař jej pasuje na rytíře. Astrid nakonec získá svobodu a oba se vezmou; mají dceru Trpělivost. Na čas poznají klidný život. Věčný král je však vypátrá: vpadne do jejich domu, zabije jejich dceru a Astrid promění v upírku. Gabriel ji musí vlastní rukou zabít a napít se její krve, aby přežil. Přísahá pak pomstu celému rodu Vossů a už nikdy nechce pít krev.

Dior, dívka zvaná Grál

O mnoho let později, už jako zatrpklý a osamělý lovec, Gabriel potká v Dhahaethu Chloe. Vede malou výpravu za legendárním grálem San Michon, který by mohl vrátit slunce. Součástí skupiny je bledý, drzý „chlapec“ Dior. O Diora se okamžitě začne zajímat Danton Voss, syn Věčného krále známý jako Vellenská bestie. Gabriel nejdřív pomoc odmítá, ale po Dantonově útoku a krvavém boji, v němž upíra jen zraní, se vydá Chloeinu skupinu varovat a doprovodit.

Během putování se ukáže, že Dior je dívka, která se celý život skrývala v převleku, aby přežila. Její krev má moc léčit a přitahuje upíry, protože ona sama je hledaným grálem. Gabriel ji chce chránit, i když se brání citům a vidí v ní připomínku všeho, co nedokázal zachránit. Danton postupně vyvraždí většinu jejich společníků. Ve chvíli, kdy Gabriel a Dior zůstanou sami, se jejich vztah mění: Dior mu prozradí, že byla odsouzena jako čarodějnice poté, co se pokusila zachránit umírající přítelkyni, a Gabriel jí slíbí, že ji neopustí.

Cesta na sever a Dantonova smrt

Cesta k San Michon je stále zoufalejší. Gabriel bojuje se žízní po krvi a s vidinami Astrid, Dior se učí, že jeho cynismus skrývá péči. Po pádu z rokle Gabriel v mrazu použije tělo mrtvého koně jako úkryt, aby Dior zachránil život. Na chvíli se uchýlí u Aarona a Baptista v Aveléne, ale Danton město oblehne a požaduje vydání Dior. Gabriel vypráví Dior pravdu o Astrid a Trpělivosti; nechce už nikdy přihlížet, jak se obětuje někdo, koho miluje.

Dior proto v noci uteče sama, aby Aveléne zachránila. Gabriel ji díky své krvi vystopuje na zamrzlé řece Mère. Dívka zničí část Dantonovy armády pastí v ledu, ale sama nakonec čelí upírům. Gabriel se k ní probije a ve finálním souboji využije Dior její vlastní krev: potřísní jí Popelopijku a zbraň začne Dantona spalovat. Dior pak Vellenské bestii podřízne hrdlo. Do boje zasáhne záhadná upírka Liathe, která chce Dior odvést, ale Dior zůstane s Gabrielem. Později přijedou stříbrosvatí v čele se Šedorukým a všichni zamíří do San Michon.

Pravá cena za návrat slunce

V San Michon Chloe začne chystat obřad, který má ukončit dnesmrt. Dior stále věří, že je nadějí lidstva, a netuší, jakou cenu po ní řád chce. Gabriel v zakázaných textech rozluští, že klíčovým slovem není žádná abstraktní esence, ale přímo krev grálu. Šedoruký jeho strach potvrdí: aby se slunce vrátilo, musí Dior zemřít. Chloe i řád věří, že oběť jednoho člověka zachrání svět. Gabriel však vidí jen další zneužitou dívku, která neměla možnost zvolit si vlastní osud.

Když se pokusí Dior varovat, řád ho přemůže. Stříbrosvatí ho odsoudí a Šedoruký mu na Nebeském mostě podřízne hrdlo. Gabriel přežije jen díky Liathe, která ho najde pod mostem a donutí ho napít se krve anciena. Pak odhalí svou identitu: je to Celene, Gabrielova dávno ztracená sestra. Přežila útok na Lorson, byla proměněna v upírku a nyní vystupuje jako mocná Liathe. Gabriel se musí vyrovnat s tím, že člověk, kterého považoval za mrtvého, je součástí světa, jejž celý život nenáviděl.

Zrada řádu a konec prvního dílu

Gabriel s Liathe vtrhne do katedrály právě ve chvíli, kdy má být Dior obětována. Posílený upíří krví se postaví vlastním bývalým bratrům. Zabije Šedorukého, muže, který byl kdysi jeho mistrem a otcovskou postavou, a nakonec probodne i Chloe. Chloe umírá přesvědčená, že plnila vyšší dobro; Gabriel v ní však vidí přítelkyni, která si zvolila víru před Dioriným životem. Dior osvobodí, spálí starý text obřadu a odmítne dopustit, aby se její krev stala nástrojem řádu.

Tím ale nekončí válka ani dnesmrt. Gabriel a Dior odcházejí s grálem stále naživu, Věčný král zůstává jejich nepřítelem a Liathe/Celene sleduje vlastní plán. Ve vězeňské cele dopoví Gabriel svůj příběh Jeanovi-Françoisovi a marně se jej pokusí zabít. Je stále v upířím zajetí, závislý na sanktusu a čeká na rozsudek. Přesto vidí východ slunce — náznak, že se svět začal měnit, ale jeho osobní válka ani Diořin osud zdaleka nejsou uzavřené.

Zlodějka ze Stříbrného města

Zilvaren, Stříbrné město spalované dvěma slunci, už tisíc let ovládá nesmrtelná královna Madra. Společnost je rozdělená do obvodů a nejchudší Třetí obvod sužuje nemoc, žízeň i karanténa. Čtyřiadvacetiletá Saeris Faneová se tam stará o mladšího bratra Haydena. Krade vodu, kov a cokoli, co lze proměnit v prostředky k přežití; pomáhá jí zkušenost, kterou získala po smrti matky po boku skláře Elroye. Její největší tajemství je však schopnost cítit kov — pod rukama jí reaguje, vibruje a někdy se pohne.

Když Saeris při útěku před strážcem ukořistí jeho zlatou rukavici, nevědomky spustí řetězec událostí. Rukavice se chová téměř jako živá a Saerisina moc se probouzí. Hayden ji vezme k překupníkovi, ale stráže ho dopadnou. Saeris se přizná, aby bratra ochránila. Madra se rozhodne potrestat nejen ji, ale celý Třetí obvod: sto tisíc lidí má zemřít v ohni. Kapitán Harron Saeris mučí a probodne, jenže ona v zoufalství roztaví kov kolem sebe, zničí ho živým stříbrem a z prastarého meče otevře stříbrný bazén. Z něj vystoupí černovlasý cizinec se zelenýma očima, zachrání ji a odvleče ji branou mezi světy.

Yvelia, král a alchymistka

Saeris se po deseti dnech probudí v ledové Yvelii, v Zimním paláci fae. Laskavá Everlayne jí vysvětlí jen málo; muž od stříbra se jmenuje Kingfisher a Saeris se domů vrátit nemůže, dokud se nenaučí svou moc ovládat. Její přítomnost potřebuje král Belikon De Barra: staré portály ze živého stříbra byly po staletí uzavřené a jejich znovuotevření má zvrátit válku proti Madře.

Kingfisher je Belikonův vězeň, spoutaný a označovaný za zrádce. Král mu dá týden, aby Saeris naučil pracovat se stříbrem, jinak přijde o drahocenný stříbrný amulet, který ho drží při životě a brání mu propadnout šílenství. V palácové knihovně Saeris s Everlayne a učencem Rusariem zjistí, že je alchymistka řádu kovů a rud. Živé stříbro propojovalo všechny světy, dokud Madra alchymistickým mečem jeho proudy neuspala a fae neuvěznila v Yvelii. Saeris dokáže jednotlivé bazény probouzet i znovu uspávat.

Kingfisherovy lekce jsou drsné, ale fungují. Nutí Saeris soustředit se na stříbrnou kapku a na slova „Annorath mor“, až ji dokáže ovládnout. Zároveň jí přizná, že kdysi nechal zničit celé město, i když tehdy neviděl jiné východisko. Je Belikonův nevlastní syn a král ho nenávidí jak kvůli smrti Kingfisherova otce, tak kvůli smrti jeho matky. Mezi Saeris a Fisherem vzniká nedůvěra, ostré pošťuchování i zjevná přitažlivost. Když se Saeris pokusí otevřít bránu do Zilvarenu sama, málem ji stříbro pohltí; Fisher ji zachrání. Uzavřou proto krevní dohodu: Saeris mu bude vyrábět amulety a on najde Haydena.

Carrion místo Haydena

Fisher opravdu projde do Zilvarenu, ale narazí na pašeráka a hazardního hráče Carriona Swifta, s nímž má Saeris dávnou, nevyřešenou minulost. Carrion pochopí, pro koho Fisher přišel, a vydává se za Haydena. Fisher ho tak přivede do Yvelie místo chlapce. Saeris je vzteky bez sebe, přesto se s Carrionem, Fisherem a Renem vydává do Fisherova domova Cahlishe. Cestou přes Kvílející hvozd se ukáže, že Carrion je užitečný, a v hostinci Saeris poprvé uvidí, jak lidé Fishera ctí jako Drakobijce — válečného hrdinu, který zachránil mnohá města. On sám tuto přezdívku odmítá jako připomínku selhání.

V Cahlishe Carrion konečně prozradí, že Hayden žije: po Saerisině zatčení ho dostal do Sedmého obvodu s falešnými doklady, prací a přístupem k vodě. Úleva ale netrvá dlouho. Saeris se nejprve nedaří vyrobit ochranné amulety a skupina musí pokračovat k pohraničnímu vojenskému táboru u Darnu. Na druhém břehu řeky stojí obsidiánová pevnost Ammontraíeth, sídlo upírů a jejich krále Malcolma. Kapitáni Fisherovi buď bezvýhradně věří, nebo mu dávají za vinu katastrofu v Gillethrye. Když Danya Saeris napadne, Saeris roztříští její meč na kovové úlomky a definitivně prokáže, že její alchymie je mocná zbraň.

Válka na Darnu a cesta k sobě

První útok sanasrothských upírů přes zamrzlou řeku donutí Fishera znovu převzít velení. Obránci led prolomí a nápor odrazí, ale hrozba je stále větší. Po bitvě se Saeris s Fisherem a ostatními zastaví v Ballardu při oslavě dlouhé noci. Místní ho přijímají jako ztraceného syna; Saeris začíná chápat, že jeho století stará vina souvisí s lidmi, které nedokázal ochránit. Jejich vzájemná přitažlivost se promění v intimní vztah.

Fisher jí pak ukáže dům své matky Ediny Sedmi věží a Saeris poprvé na vlastní oči zažije záchvat, při němž ho živé stříbro mučí celé hodiny. Neopustí ho. Sama mu na oplátku vypráví, jak její matka pašovala zbraně povstalcům, byla popravena Madřinými strážci a její tělo děti nakonec spálily. Saeris pochopí, že dokáže se živým stříbrem vyjednávat. S Lorrethem a Carrionem proto uková meč Andělský dech; stříbro si vyžádá píseň a přijme ho až po oběti krve.

Saeris se následně pokusí oddělit stříbro od Fisherovy mysli. Zjistí však, že ho stříbro zachránilo už jako chlapce a že jsou neoddělitelní — jejich rozpojení by zabilo oba. V další bitvě u Darnu Saeris bojuje Fisherovým rodovým mečem Spásou, Ren s Nimerelle a Lorreth s Andělským dechem drží linii a útok znovu ustojí. Vítězství však okamžitě zkazí Everlayne: objeví se v Malcolmově moci, pokousaná a připoutaná řetězem. Jeho syn Taladaius oznámí podmínku — pokud Fisher nepřijde do Gillethrye, Everlayne se stane upírkou.

Družka, kterou se Fisher bojí přijmout

Na záchranu Everlayne potřebují krevní čarodějku, a tak Fisher, Ren a Danya vyhledají Iseabail, vnučku čarodějky Maliny. Saeris s Carrionem však odmítají zůstat v bezpečí. Ještě před výpravou Fisher vezme Saeris do Ballardu a jejich vztah se prohloubí. Ráno se na obou objeví runy. Te Léna jim vysvětlí, že jde o znamení pravých druhů, božsky určených partnerů; výraz oshellith, kterým Fisher Saeris nazýval, znamená „nejsvětější“.

Fisher o jejich poutu věděl od prvního setkání. Prosil ale o čas, protože stříbro ničí jeho mysl a nechce Saeris připoutat k vlastnímu konci. Jeho věštecká matka kdysi předpověděla temnovlasou ženu, která ho zachrání, ovšem označila ji za fae, ne za člověka. Saeris ho odmítá odepsat a nechce ani slyšet o tom, že by ho měl Ren jednou ze soucitu zabít. Fisher se však rozhodne sám: ráno zmizí a v dopise oznámí, že se Malcolmovi vydal výměnou za Everlayne.

Pravda o Gillethrye

Everlayne otevře portál a Saeris, Carrion a Lorreth jí projdou v patách; Ren ho už nestihne. Brána je vyvrhne do jezera a Lorreth zachrání oba lidi před utonutím. V obsidiánové aréně Gillethrye najdou zraněného Fishera před Malcolmem, Belikonem a Madrou. Trojice vytvořila spojenectví: Belikon celou dobu věděl, že Madra portály zavřela, nechal Fisherova otce Finrana nést hanbu a tím upírům umožnil nerušeně sílit.

Belikon přinutí Fishera znovu vyprávět, proč Gillethrye zničil. Během svátku První písně zaútočila upíří horda. Malcolm nabídl Fisherovi hod mincí: na jednu stranu se stáhne, na druhou město padne; Fisher navíc krví slíbil, že dokud mince nedopadne, nikomu neublíží. Malcolm ji podvodně chytil dřív, než se dotkla země, a útok pokračoval. Fisher si uvědomil, že každá oběť se stane dalším upírem, město uzavřel a nechal je spálit. V jeho troskách pak více než sto let hledal Malcolmův pravý peníz — jediný předmět, který může smlouvu ukončit. Dnešní Koloseum stojí na vězněných duších mrtvých obyvatel.

Fisher Belikona napadne, ale zjistí, že Madra, Malcolm a Belikon sdílejí moc: aby jeden padl, musí padnout všichni. Saeris se střetne s Harronem a zlomí mu vaz, Lorreth zadrží Malcolma Andělským dechem a skupina uteče do stříbrného labyrintu pod arénou.

Mince, krev a nová královna

V labyrintu Saeris vede ostatní podle stříbra. Cestou se střetnou s Morthilem, pavoučím démonem s faeským torzem, a v jeho středu naleznou hromadu milionů mincí. Než se Saeris dostane k pravé, Malcolm zajme Carriona a napije se jeho krve. Ta ho otráví: Carrion má královskou krev a je skutečným dědicem sanasrothského trůnu. Saeris pochopí, že pravý peníz neleží v hromadě, ale v Morthilově tlamě. Vytáhne ho a nechá ho konečně dopadnout na zem. Smlouva se zlomí, duše Gillethrye jsou propuštěny a labyrint ztratí svou moc.

Malcolm Saeris smrtelně zraní. Ona ho ještě probodne Spásou a usekne mu hlavu; král shoří v modrém ohni. Taladaius jí na Fisherův souhlas zachrání život tím, že z ní udělá upírku. Během proměny Saeris navštíví bohyně sluncí Mithin a Bal a poté Zaretha, boha chaosu a změny. Ten jí prozradí, že zasáhl do jejího osudu: Saeris měla být fae v Fisherově světě, ale narodila se jako člověk v jiném. Aby mohla Fishera zachránit a uniknout vlivu bohů, musí ho skutečně přijmout za druha a nechat svou životní nit vyjmout z kosmické tapisérie. Saeris souhlasí.

Probudí se v Ammontraíethu jako bytost napůl upírka a napůl fae, s děsivou částí proměny dočasně vytěsněnou z paměti. Fisherovo stříbrné oko je díky léčitelům slabší, ale jeho pouto se stříbrem nezmizelo. Fisher jí oznámí poslední převrat: protože zabila Malcolma, Saeris je nyní královnou Sanasrothu. Korunovace má proběhnout za dva dny — a Saeris zůstává daleko od Haydena, Zilvarenu i války, která teprve začíná.

Lovkyně, která nesmí jednat sama

Célie Tremblayová je první ženou mezi chasseury v Belteře, ale okolí ji stále považuje za křehkou „porcelánovou panenku“. Od dětství ji pronásleduje smrt sestry Filippy, která zemřela po Morganeině krutém kouzle, i trauma z doby, kdy byly obě zavřené v rakvi. Célie je zasnoubená s kapitánem Jeanem Lucem Toussaintem. On ji miluje, ale svou přehnanou ochranou a tajemstvími ji vylučuje z práce lovců; ani při výcviku ji nenechá obstát jako rovnocennou kolegyni. Přátelé Lou, Coco, Reid a král Beau jí naopak připomínají, že její síla nespočívá jen v boji, ale v soucitu a schopnosti vidět věci, které ostatní přehlížejí.

Po návštěvě hřbitova u Saint-Cécile Célie najde tělo Babette, bývalé kurtizány a spojenkyně z boje proti Morganě. Babette leží bez krve, s dvěma vpichy na krku a stříbrným křížkem v dlaních. Célie potká podivně bledého, ledového cizince; když dorazí Jean Luc, muž zmizí. Vyšetřování odhalí sérii podobných vražd, jejichž oběťmi jsou lidé i různé magické bytosti. Jean Luc před ostatními Célii označí za příliš traumatizovanou, aby se mohla zapojit, a tím jejich vztah zásadně naruší. Célie sama objeví, že stříbrné stromy v Brindelle i růže na hřbitově černají a rozpadají se: vraždy zřejmě vysávají život i ze samotné země.

Unesená na Requiem

Když Célie zůstane v parku sama, někdo ji unese. Probudí se na lodi, kde ji vyslýchá Odessa a tajemný muž z hřbitova Michal. Únosci si ji spletli s Coco, princeznou Dames Rouges, protože má podobné vlasy, karmínový plášť a blízké vazby na Lou. Célie se snaží vydávat za Coco a pak uprchnout, ale Michal její lži rychle odhalí. Je Les Éternel — upír, který dokáže ovládat lidskou mysl i své poddané — a je přesvědčený, že Coco stojí za Babettinou smrtí i zmizením dalších těl. Célie mu však připadá neobvyklá: její krev není obyčejně lidská a její blízkost přitahuje mrtvé.

Michal ji odveze na Requiem, skrytý ostrov mimo mapy i běžnou paměť světa. Vládne tam upíří královská rodina; vedle ní zde žijí potomci čarodějek, loup garou, meluzín a lidí, které sem kdysi přivedli předkové Věčných. Ostrov je však nemocný stejně jako Belterra. Célie trpí panikou v temných, uzavřených komnatách, ale právě v úplné tmě začne vidět průvody duchů. Michal je nevidí, zato rozpozná, že se závoj mezi světem živých a mrtvých ztenčil s jejím příchodem. Drží ji jako návnadu na Coco i jako možný klíč k mrtvým, ale zároveň jí slíbí, že ji nezabije.

Nevěsta Smrti a upíří dvůr

Na Requiem Célie pozná Michalovy příbuzné, dvojčata Odessu a Dimitriho Petrovovy. Odessa je krutá a umí lidi ovládat pohledem; její schopnost na Célii vyzkouší a vytáhne z ní všechny plány, jak Coco varovat, naučit se zabíjet upíry a zničit královskou rodinu. Dimitri působí přátelštěji, ale trpí krvelačností — při krmení může ztratit kontrolu a vraždit. Dvojčata přesto Célii tajně ukážou Staré Město a vezmou ji ke krejčímu Marcovi. Jeho bratr D’Artagnan je uvězněný v těle mluvícího kocoura a potvrdí Céliino podezření: stříbro je pro upíry smrtelná zbraň. Célie ukradne stříbrný kolík a odešle tříokou vránou varování Coco.

V divadle L’ange de la Mort se jí duchové ozvou jasněji. Varují ji před mužem ze stínů, který potřebuje její krev, a ona se později setká s Milou Vasiljevovou, Michalovou mrtvou sestrou. Mila vysvětlí, že Célie je „nevěsta Smrti“: Smrt se jí kdysi dotkla a nechala ji žít, proto může procházet závojem a vidět duše. V propadající se mezisféře se zároveň šíří temnota. Célie si uvědomí, že ji nehledá jen Michal kvůli Coco; někdo cíleně potřebuje právě její krev.

Michalovu moc Célie stále odmítá, ale postupně vidí i jeho slabší stránku. Objeví tajnou jeskyni s lodí, která by jí umožnila útěk, i portréty dokazující, že Michal s Milou kdysi byli lidé. V ptačí voliéře ji napadnou cizí upíři, Michal ji zachrání a na její prosbu ušetří Madeleine, jedinou, která se ji snažila chránit. Célie po pádu utrpí vážná zranění a přijme Michalovu krev jako lék. Ta ji uzdraví, ale zároveň vyvolá nechtěnou euforii a přitažlivost; Célie se pak pokusí Michala probodnout stříbrem. Zraní ho, nedokáže ho však zabít.

Spojenectví místo pomsty

Když Célie Michala drží za ruku, dokáže poprvé vidět Milu i on. Sourozenci se po její smrti setkají a Mila prozradí, že v Cesarine hledala pomoc pro Dimitriho krvelačnost. Nebyla ale zabita Michalem ani Coco. Nějaký neznámý útočník ji vylákal pod záminkou setkání s Lou, Dimitriho otrávil a Babette pak Milu pomocí krve a grimoáru vysála jako součást experimentu. Michal přesto dál podezírá Coco, protože Babette byla její milenkou a její tělo zmizelo z márnice.

Célie se rozhodne s Michalem spolupracovat, aby našli pravého vraha dřív, než Michal z pomsty zabije Coco nebo Dimitri ztratí kontrolu. Společně se vydají v rakvích do Belterry a hledají stopy v Les Abysses, nevěstinci, kde Babette žila. Célie musí překonat hrůzu z rakví i pohled na to, jak chasseuři a Frederic mluví o jejím zmizení jako o ostudě. S Jeanem Lucem se citově vzdaluje ještě víc: dochází jí, že nechce život, v němž ji někdo chrání místo toho, aby jí důvěřoval.

V Les Abysses se Célie a Michal díky ochrannému polibku dostanou do Babettina pokoje. Najdou tam ukradený grimoár La Voisin, otevřený u zaklínadla k oživení mrtvých. Vedle seznamu krví šotka, meluzíny, čarodějky, loup garou i upíra je jako poslední položka zakroužkované Céliino jméno. Její krev je skutečnou Krví Smrti, která může rituál dokončit. Babette se ukáže živá: svou smrt jen sehrála, protože s Nekromantem chce vzkřísit nemocí zemřelou sestřenici Sylvii. Stříbrem a vlastní krví Michala téměř zabije. Célie ho zachrání vlastní krví, čímž se jejich pouto ještě prohloubí, ale Babette unikne.

Filippino tajemství

Po návratu do Cesarine se Célie a Jean Luc definitivně rozejdou. Když ji vidí s Michalem, zraněnou a poznamenanou upířím kousnutím, reaguje žárlivě a pokusí se ji odvést do Věže proti její vůli. Célie mu řekne, že nikdy nepotřebovala klec ani zachránce, ale partnerství; Jean Luc ji nakonec nechá odejít. Zpět na Requiem Célie s pomocí Mily a Dimitriho spojí další stopy. V křížku nalezeném u Babette je ukrytý medailonek s dopisem tajemného milence Filippy. Stejný rukopis je i v dopise, který kdysi vylákal Milu a Dimitriho před Saint-Cécile.

Je zřejmé, že Nekromant nebyl cizí nepřítel: byl Filippiným tajným milencem a plánoval s ní a třetí osobou útěk pod názvem Jinovatka. Morganein zásah vše přerušil. Nyní chce Nekromant Céliinu krev, aby vzkřísil právě Filippu, a byl ochoten pro správnou formu Krve Smrti obětovat nejméně šest bytostí. Célie přijme Michalův návrh, že při maškarním plesu na předvečer Všech svatých poslouží jako návnada. Raději chce čelit nebezpečí vědomě, než znovu zůstat pasivní obětí.

Maškarní bál a past v jeskyni

Michal nechá Célii ušít šaty a plášť z jemného stříbra a diamantů, přestože ho stříbro pálí. Na maškarní přijíždějí Lou, Coco, Reid a Beau. Lou nejprve chce Michala zničit, ale Célie ji přesvědčí, aby jeho vinu ověřila Coco krví; Michal jí skutečně odolá, takže se potvrdí, že není vrahem, kterého hledají. Nekromant se na jejich nastraženou past neukáže. Místo něj zaútočí Priscille, Juliet a další upíři, kteří chtějí zabít Célii a sesadit Michala za jeho údajnou slabost vůči lidem. Michal povstání brutálně potlačí, což Célii připomene, že ani jeho ochrana není nevinná.

Célie se s Lou a Coco usmíří. Obě jí vytknou, že je chtěla držet v bezpečí a nedovolila jim pomáhat — přesně jako Jean Luc jí. Ujistí ji, že není slabá, a nabídnou jí domov v Cesarine. V noci Célie přejde za závoj a uvidí v Michalově jeskyni dvě skleněné rakve; v jedné leží znetvořené Filippino tělo. Jakmile se o tom pokusí ostatní varovat, zjistí, že vize byla součástí pasti.

Nekromant odhalen a nová nevěsta

Skutečným Nekromantem je Frederic, chasseur, který Célii od začátku ponižoval a nenáviděl ji i čarodějky. S Babette naláká Célii a Michala do jeskyně, Michala probodne stříbrem a Célii vykrví. Její krev nalije Filippě do úst a spustí rituál. Když přátelé dorazí, musí zároveň čelit Dimitriho krvelačnosti, bouři a chaosu kolem rozervaného závoje. Célie umírá skutečně — její duch se dívá na vlastní tělo a na zoufalé Lou, Coco i ostatní.

Michal ji v posledním okamžiku zachrání tím, že jí dá svou krev a promění ji v upírku. Célie se v epilogu probudí na lodi po jeho boku: nemá tep, cítí hlad a její tělo nese následky útoku, ale místo dřívější bezmoci vnímá klid i novou sílu. První díl tak končí zásadním převratem — Célie už není chasseurka ani Jean-Lucova snoubenka, nýbrž Michalova novorozená upíří nevěsta. Filipin osud, Fredericův rituál a samotný závoj mezi životem a smrtí však zůstávají nedořešené.

Sylina a ztráta Raeth

Sylina patří k arachessenkám, zasvěcenkám bohyně osudu Acaeji. Jako dítě obětovala bohyni zrak a místo očí nyní vnímá svět skrze magická vlákna osudu, která odhalují pouta mezi lidmi, jejich bolest, lež i možné budoucnosti. Vyrůstala v chudobě ve Vasai, ale sesterstvo z ní vycvičilo disciplinovanou zabijačku. Když má během jedné mise odstranit zkaženého mladého šlechtice, její úkol přeruší vpád upírů do Glaey. Armádu vede Atrius, proslulý dobyvatel z Domu krve, jehož magie je pro Sylinu odpudivá a zároveň děsivě silná.

V nastalém chaosu Sylina zoufale hledá svou sestru z řádu Raeth, která vyběhla k pobřeží bojovat. Velitelka Asha jí však přikáže ustoupit a dokončit původní misi. Sylina rozkaz neochotně poslechne a skrze vlákna pak pocítí Raethinu smrt. Na pobřeží ještě zahlédne Atria; ví, že by ho dokázala zasáhnout, ale podvolí se rozkazu a nechá ho odejít. Po návratu do horské pevnosti Solnohrad se u solného stolu dozví o pádu města Vapru a smrti další sestry Amary. Ztráta Raeth i dalších žen v ní upevní přesvědčení, že upíří invazi musí zastavit.

Úkol od Acaeji

Sylina se liší od mnoha arachessenek tím, že jí záleží na jednotlivých lidských životech. Řád se snaží sloužit rovnováze a vůli bohyně, ne běžnému pojetí dobra a zla, ale Sylina se nedokáže smířit s tím, že by se smrt civilistů dala označit za potřebnou očistu. Matka představená její vzdor nepřímo uzná. Ve svém nejhlubším věštění nahlédla do temnoty a spatřila právě Atria: jeho kroky prý nejsou vepsané do tapisérie osudu a mohou ohrozit nejen Glaeu, ale i samotný řád Bílého Pantheonu.

Matka představená proto svěří Sylině nebezpečnou misi. Má se vetřít do Atriovy armády jako věštkyně, získat si jeho důvěru a zabít ho, až přijde správný okamžik. Sylina úkol přijímá jako možnost napravit chvíli na pobřeží, kdy ho nechala žít. Pomocí vodní magie opustí Solnohrad a objeví se poblíž upířího tábora severně od Vapru. Mezi tisíci aur okamžitě rozpozná Atria podle karmínově temné magie a začne pozorovat jeho vojsko, aby našla cestu dovnitř.

Věštkyně Vivi

Sylina nejdřív vypátrá Atriovu lidskou věštkyni a u jezera ji zabije, aby mohla zaujmout její místo. Potom se v hostinci nechá záměrně objevit jako zdánlivě osamělá služebnice Acaeji na útěku. Upíří vojáci ji odvedou do Atriova stanu a ona se poprvé ocitne přímo před mužem, kterého má zavraždit. Atrius ji vyslýchá, zkouší její schopnosti a dává jasně najevo, že jí nevěří. Sylina improvizuje: tvrdí, že ze sesterstva utekla, v Glaeji zůstala uvězněná invazí a výměnou za ochranu nabídne své věštecké nadání.

Atrius nakonec souhlasí, protože armáda bez věštkyně nemůže bezpečně postupovat. Sylinu oslovuje Vivi a oznámí jí, že bude jeho věštkyní, nebo zemře. Přes chladné a často provokativní jednání se ukáže, že se řídí zvláštním, ale pevným kodexem: drží dané slovo a nechce bezdůvodně znepřátelit sesterstvo. Sylina zůstává vězeňkyní, přesto má možnost vnímat armádu zevnitř. Zjišťuje, že Atriusovi vojáci jsou vyčerpaní, ale loajální, a že jejich velitel není bezmyšlenkovitý ničitel, kterého si představovala. Tato pochybnost je pro její misi stejně nebezpečná jako jakýkoli upírský meč.

Alka a muž s prokletým srdcem

Při prvním věštění pro Atria Sylina spatří krvavé útesy, budoucí boje i obraz mladšího Atria na zasněžené hoře před bohyní Nyaxií a mrtvým princem. Vize jí naznačí, že Atriusova minulost je spojená se zradou a s prokletím, o němž zatím nic neví. Výprava pokračuje k Alce, městu pod vládou pythoriovského vazala Aavese. Sylina se snaží pomoci, když se Atriova skupina dostane do pasti v zaplaveném tunelu, ale mnoho vojáků stejně zahyne. Poprvé na vlastní oči vidí, že její rozhodnutí a věštby neznamenají jistotu, že dokáže všechny zachránit.

V Alce Sylina s Erekkem osvobodí lidi vězněné v kobkách. Aaves se brání pomocí zdrogovaného strážce, v němž Sylina pozná svého dávno ztraceného bratra Nara. Atrius Aavese zabije, ale místo rabování prohlásí Alku za součást Domu krve a civilistům slíbí ochranu. Jeho vojáci nesmějí obyvatelům brát majetek ani pít jejich krev. Sylinu to zmate, protože Atrius nepůsobí jako osvoboditel bez poskvrny, ale zároveň se zjevně pokouší nahradit pythoriovské tyrany spravedlivějším řádem. V této části se začíná rozpadat jednoduchá představa, že zabitím Atria automaticky zachrání Glaeu.

Atrius pak Sylinu požádá o pomoc s bolestí v srdci. Uvnitř něj cítí živou hnilobu kletby, která mu bere sílu a postupně ho zabíjí. Sylina svými vlákny bolest dočasně utiší a poprvé pronikne za jeho obranu. Začíná mu pomáhat pravidelně, což mezi nimi vytváří intimitu, kterou ani jeden z nich nechce snadno přiznat. Atrius jí ukazuje víc důvěry, zatímco Sylina stále skrývá, že je arachessenka vyslaná právě proto, aby ho jednou zabila.

Vasai, Tarkan a Naro

Dalším cílem je Vasai, Sylinino rodné město. Její věštba odhalí, že obranu vede Trnový král Tarkan s armádou závislou na pythoře, droze znetvořující vojáky i celé město. Místo čelního útoku Atrius zvolí atentát, aby zabránil masakru otrocké armády včetně dětí. Sylina se převlékne za Tarkanovu konkubínu a s Atriem se vplíží do Trnového paláce. Jejich spolupráce se prohlubuje v nebezpečném skrývání před hlídkami a zároveň Sylina čelí vzpomínkám na chudobu, strach a ztraceného bratra.

Tarkan je nakonec zabit a Vasai padne bez rozsáhlého krveprolití. Sylina najde Nara živého, ale zničeného závislostí na pythoře. Místo aby ho zabila jako nepřítele, omámí ho, snaží se o něj starat a poprvé si dovolí doufat, že by se bratr mohl uzdravit. Atrius její přání respektuje a hledá pro Nara pomoc ve vlastní upíří tradici. Sylina tak vidí, že Atrius není jen nepřítel s oslnivě krutou minulostí: chrání civilisty, plní slovo a bere vážně její soucit. Čím víc ho poznává, tím méně dokáže oddělit poslušnost bohyni od toho, co sama považuje za správné.

Dýka, Veratas a pravda o Atriovi

Matka představená Sylině pošle požehnanou dýku a přikáže jí Atria zabít poté, co dokončí dobytí Karisine. Sylina se ji snaží přesvědčit, že by arachessenky měly s Atriem uzavřít spojenectví proti pythoriovskému králi, ale odpověď nedostane. S Atriem se vydá na ostrov Veratas, kde chce nalézt bezpečný domov pro vyhnance z Domu krve. Místo útočiště však najdou pustošení: pythoriovský král použil upíří civilisty jako návnadu, zmasakroval část Atriovy armády a zabil i Erekkovo dítě. Sylina je v boji zraněná a Atrius ji zachrání.

Po masakru Atrius Sylině konečně vypráví, že Nyaxii zradil, že přišel o prince a že právě tato minulost i kletba v srdci ho přivedly k tažení. Nechce dobývat Glaeu pro slávu, ale získat území, kde by prokletí krverození a další vyhnanci mohli žít bez pythoriovských tyranů. Sylina pochopí, že jeho činy stále nesou krev, ale jejich směr není stejný jako Ištvánovo nebo Tarkanovo násilí. Mezi ní a Atriem se proto rozvine vztah, který už nelze označit jen za součást infiltrace. Ráno Sylina nedokáže použít požehnanou dýku na spícího Atria a vědomě si zvolí jeho i jejich společný cíl před rozkazem sesterstva.

Průsmyk Zadra

Atrius nabídne Sylině roli zástupkyně pro lid Glaey. Ona však stále nese vinu za lži, jimiž se do jeho armády dostala, i strach z trestu za zradu arachessenek. Když se pokusí spojit se Solnohradem, žádná odpověď nepřijde. Sylina proto předpokládá, že ji sestry považují za zrádkyni a chystají její smrt. Napíše Narovi dopis plný lítosti a odpuštění a pak armádu vede neprostupnými průsmyky pohoří Zadra. Jen skrze její vlákna se mohou vyhnout mlhám, srázům a cestám, které by vojsko zavedly do záhuby.

Cestou na ně útočí slyvikové, nebezpečné bytosti stvořené bohy. Sylina se nenechá ochromit vyčerpáním ani zraněními a s Atriem jednoho z tvorů zabije, aby armáda mohla projít. Jejich cesta už není jen vojenskou výpravou; oba vědí, že na konci musí čelit pythoriovskému králi, Sylinině řádu a bohům, kteří určovali jejich životy dávno předtím, než se setkali. Sylina stále nese Acaejinu dýku, ale místo aby ji vnímala jako rozsudek nad Atriem, začíná přemýšlet, zda by nemohla být klíčem k úplně jinému řešení.

Králova loutka a zrada matky představené

Na konci cesty Sylina s Atriem dorazí k hradu pythoriovského krále. Král působí mrtvě, přesto dýchá a jeho vláda se ukáže jako podivná iluze. Do sálu vstoupí matka představená a Atria ochromí magií. Odhalí Sylině, že pythoriovský král je ve skutečnosti už dávno mrtvý a jeho tělo i království ovládá právě ona. Po léta manipulovala děním v Glaeji, aby udržela moc řádu a uskutečnila vlastní představu o Acaejině vůli. Sylinin úkol nikdy nebyl prostým činem ve prospěch rovnováhy; měl ji dovést k rituálu, v němž by se dalo naložit s Atriem a jeho mocí podle plánu matky představené.

Matka představená Sylině nabídne druhou šanci: může se vrátit k poslušnosti, nebo se podrobit rituálu. Sylina už však ví, že její „spravedlnost“ je jen zástěrka pro kontrolu. Není ochotná znovu obětovat člověka, kterého poznala, ani přenechat osud Glaey ženě, jež zneužila víru celého sesterstva. Dýkou proto přetne Atriovo pouto a osvobodí ho. Atrius pak matku představenou zabije a její hlavu obětuje Nyaxii, čímž splní část dávné dohody s bohyní a zároveň ukončí její manipulace.

Bohyně, kletba a nová Glaea

Oběť přivolá Nyaxii i Acaeju. Nyaxia přijímá hlavu matky představené a triumfuje, protože tím zasáhne Bílý Pantheon. Acaeja Sylinu nesoudí tak, jak očekávala: odmítne její nabídku vlastního života, protože Sylinina smrt by neměla cenu, zatímco její život může být ještě užitečný. Varuje Nyaxii, že překročila hranice, ale nezastaví ji. Nyaxia následně dotekem zlomí kletbu v Atriově srdci. Atrius je konečně zbaven bolesti, která ho po staletí držela mezi životem, smrtí a povinností vůči bohyni.

Po střetu bohů Sylina a Atrius poprvé stojí vedle sebe bez tajných rozkazů, prokletí a nutnosti skrývat pravdu. Atrius jí vyzná lásku navzdory tomu, že ho měla zabít, a Sylina si sundá pásku z očí. Její zrak se nevrátí zcela, ale poprvé mlhavě uvidí jeho tvář. Sylina pak získá podporu části arachessenek, kterým odhalí pravdu o matce představené, a ve Vasai se znovu setká s uzdravujícím se Narem. Závěr nekončí bezstarostným vítězstvím: Nyaxia získala nový vliv a bohové mají své plány. Glaea však poprvé dostává šanci na vládu, která nestojí na pythoře, tyranii ani na slepé poslušnosti jednoho řádu.