Lovkyně, která nesmí jednat sama

Célie Tremblayová je první ženou mezi chasseury v Belteře, ale okolí ji stále považuje za křehkou „porcelánovou panenku“. Od dětství ji pronásleduje smrt sestry Filippy, která zemřela po Morganeině krutém kouzle, i trauma z doby, kdy byly obě zavřené v rakvi. Célie je zasnoubená s kapitánem Jeanem Lucem Toussaintem. On ji miluje, ale svou přehnanou ochranou a tajemstvími ji vylučuje z práce lovců; ani při výcviku ji nenechá obstát jako rovnocennou kolegyni. Přátelé Lou, Coco, Reid a král Beau jí naopak připomínají, že její síla nespočívá jen v boji, ale v soucitu a schopnosti vidět věci, které ostatní přehlížejí.

Po návštěvě hřbitova u Saint-Cécile Célie najde tělo Babette, bývalé kurtizány a spojenkyně z boje proti Morganě. Babette leží bez krve, s dvěma vpichy na krku a stříbrným křížkem v dlaních. Célie potká podivně bledého, ledového cizince; když dorazí Jean Luc, muž zmizí. Vyšetřování odhalí sérii podobných vražd, jejichž oběťmi jsou lidé i různé magické bytosti. Jean Luc před ostatními Célii označí za příliš traumatizovanou, aby se mohla zapojit, a tím jejich vztah zásadně naruší. Célie sama objeví, že stříbrné stromy v Brindelle i růže na hřbitově černají a rozpadají se: vraždy zřejmě vysávají život i ze samotné země.

Unesená na Requiem

Když Célie zůstane v parku sama, někdo ji unese. Probudí se na lodi, kde ji vyslýchá Odessa a tajemný muž z hřbitova Michal. Únosci si ji spletli s Coco, princeznou Dames Rouges, protože má podobné vlasy, karmínový plášť a blízké vazby na Lou. Célie se snaží vydávat za Coco a pak uprchnout, ale Michal její lži rychle odhalí. Je Les Éternel — upír, který dokáže ovládat lidskou mysl i své poddané — a je přesvědčený, že Coco stojí za Babettinou smrtí i zmizením dalších těl. Célie mu však připadá neobvyklá: její krev není obyčejně lidská a její blízkost přitahuje mrtvé.

Michal ji odveze na Requiem, skrytý ostrov mimo mapy i běžnou paměť světa. Vládne tam upíří královská rodina; vedle ní zde žijí potomci čarodějek, loup garou, meluzín a lidí, které sem kdysi přivedli předkové Věčných. Ostrov je však nemocný stejně jako Belterra. Célie trpí panikou v temných, uzavřených komnatách, ale právě v úplné tmě začne vidět průvody duchů. Michal je nevidí, zato rozpozná, že se závoj mezi světem živých a mrtvých ztenčil s jejím příchodem. Drží ji jako návnadu na Coco i jako možný klíč k mrtvým, ale zároveň jí slíbí, že ji nezabije.

Nevěsta Smrti a upíří dvůr

Na Requiem Célie pozná Michalovy příbuzné, dvojčata Odessu a Dimitriho Petrovovy. Odessa je krutá a umí lidi ovládat pohledem; její schopnost na Célii vyzkouší a vytáhne z ní všechny plány, jak Coco varovat, naučit se zabíjet upíry a zničit královskou rodinu. Dimitri působí přátelštěji, ale trpí krvelačností — při krmení může ztratit kontrolu a vraždit. Dvojčata přesto Célii tajně ukážou Staré Město a vezmou ji ke krejčímu Marcovi. Jeho bratr D’Artagnan je uvězněný v těle mluvícího kocoura a potvrdí Céliino podezření: stříbro je pro upíry smrtelná zbraň. Célie ukradne stříbrný kolík a odešle tříokou vránou varování Coco.

V divadle L’ange de la Mort se jí duchové ozvou jasněji. Varují ji před mužem ze stínů, který potřebuje její krev, a ona se později setká s Milou Vasiljevovou, Michalovou mrtvou sestrou. Mila vysvětlí, že Célie je „nevěsta Smrti“: Smrt se jí kdysi dotkla a nechala ji žít, proto může procházet závojem a vidět duše. V propadající se mezisféře se zároveň šíří temnota. Célie si uvědomí, že ji nehledá jen Michal kvůli Coco; někdo cíleně potřebuje právě její krev.

Michalovu moc Célie stále odmítá, ale postupně vidí i jeho slabší stránku. Objeví tajnou jeskyni s lodí, která by jí umožnila útěk, i portréty dokazující, že Michal s Milou kdysi byli lidé. V ptačí voliéře ji napadnou cizí upíři, Michal ji zachrání a na její prosbu ušetří Madeleine, jedinou, která se ji snažila chránit. Célie po pádu utrpí vážná zranění a přijme Michalovu krev jako lék. Ta ji uzdraví, ale zároveň vyvolá nechtěnou euforii a přitažlivost; Célie se pak pokusí Michala probodnout stříbrem. Zraní ho, nedokáže ho však zabít.

Spojenectví místo pomsty

Když Célie Michala drží za ruku, dokáže poprvé vidět Milu i on. Sourozenci se po její smrti setkají a Mila prozradí, že v Cesarine hledala pomoc pro Dimitriho krvelačnost. Nebyla ale zabita Michalem ani Coco. Nějaký neznámý útočník ji vylákal pod záminkou setkání s Lou, Dimitriho otrávil a Babette pak Milu pomocí krve a grimoáru vysála jako součást experimentu. Michal přesto dál podezírá Coco, protože Babette byla její milenkou a její tělo zmizelo z márnice.

Célie se rozhodne s Michalem spolupracovat, aby našli pravého vraha dřív, než Michal z pomsty zabije Coco nebo Dimitri ztratí kontrolu. Společně se vydají v rakvích do Belterry a hledají stopy v Les Abysses, nevěstinci, kde Babette žila. Célie musí překonat hrůzu z rakví i pohled na to, jak chasseuři a Frederic mluví o jejím zmizení jako o ostudě. S Jeanem Lucem se citově vzdaluje ještě víc: dochází jí, že nechce život, v němž ji někdo chrání místo toho, aby jí důvěřoval.

V Les Abysses se Célie a Michal díky ochrannému polibku dostanou do Babettina pokoje. Najdou tam ukradený grimoár La Voisin, otevřený u zaklínadla k oživení mrtvých. Vedle seznamu krví šotka, meluzíny, čarodějky, loup garou i upíra je jako poslední položka zakroužkované Céliino jméno. Její krev je skutečnou Krví Smrti, která může rituál dokončit. Babette se ukáže živá: svou smrt jen sehrála, protože s Nekromantem chce vzkřísit nemocí zemřelou sestřenici Sylvii. Stříbrem a vlastní krví Michala téměř zabije. Célie ho zachrání vlastní krví, čímž se jejich pouto ještě prohloubí, ale Babette unikne.

Filippino tajemství

Po návratu do Cesarine se Célie a Jean Luc definitivně rozejdou. Když ji vidí s Michalem, zraněnou a poznamenanou upířím kousnutím, reaguje žárlivě a pokusí se ji odvést do Věže proti její vůli. Célie mu řekne, že nikdy nepotřebovala klec ani zachránce, ale partnerství; Jean Luc ji nakonec nechá odejít. Zpět na Requiem Célie s pomocí Mily a Dimitriho spojí další stopy. V křížku nalezeném u Babette je ukrytý medailonek s dopisem tajemného milence Filippy. Stejný rukopis je i v dopise, který kdysi vylákal Milu a Dimitriho před Saint-Cécile.

Je zřejmé, že Nekromant nebyl cizí nepřítel: byl Filippiným tajným milencem a plánoval s ní a třetí osobou útěk pod názvem Jinovatka. Morganein zásah vše přerušil. Nyní chce Nekromant Céliinu krev, aby vzkřísil právě Filippu, a byl ochoten pro správnou formu Krve Smrti obětovat nejméně šest bytostí. Célie přijme Michalův návrh, že při maškarním plesu na předvečer Všech svatých poslouží jako návnada. Raději chce čelit nebezpečí vědomě, než znovu zůstat pasivní obětí.

Maškarní bál a past v jeskyni

Michal nechá Célii ušít šaty a plášť z jemného stříbra a diamantů, přestože ho stříbro pálí. Na maškarní přijíždějí Lou, Coco, Reid a Beau. Lou nejprve chce Michala zničit, ale Célie ji přesvědčí, aby jeho vinu ověřila Coco krví; Michal jí skutečně odolá, takže se potvrdí, že není vrahem, kterého hledají. Nekromant se na jejich nastraženou past neukáže. Místo něj zaútočí Priscille, Juliet a další upíři, kteří chtějí zabít Célii a sesadit Michala za jeho údajnou slabost vůči lidem. Michal povstání brutálně potlačí, což Célii připomene, že ani jeho ochrana není nevinná.

Célie se s Lou a Coco usmíří. Obě jí vytknou, že je chtěla držet v bezpečí a nedovolila jim pomáhat — přesně jako Jean Luc jí. Ujistí ji, že není slabá, a nabídnou jí domov v Cesarine. V noci Célie přejde za závoj a uvidí v Michalově jeskyni dvě skleněné rakve; v jedné leží znetvořené Filippino tělo. Jakmile se o tom pokusí ostatní varovat, zjistí, že vize byla součástí pasti.

Nekromant odhalen a nová nevěsta

Skutečným Nekromantem je Frederic, chasseur, který Célii od začátku ponižoval a nenáviděl ji i čarodějky. S Babette naláká Célii a Michala do jeskyně, Michala probodne stříbrem a Célii vykrví. Její krev nalije Filippě do úst a spustí rituál. Když přátelé dorazí, musí zároveň čelit Dimitriho krvelačnosti, bouři a chaosu kolem rozervaného závoje. Célie umírá skutečně — její duch se dívá na vlastní tělo a na zoufalé Lou, Coco i ostatní.

Michal ji v posledním okamžiku zachrání tím, že jí dá svou krev a promění ji v upírku. Célie se v epilogu probudí na lodi po jeho boku: nemá tep, cítí hlad a její tělo nese následky útoku, ale místo dřívější bezmoci vnímá klid i novou sílu. První díl tak končí zásadním převratem — Célie už není chasseurka ani Jean-Lucova snoubenka, nýbrž Michalova novorozená upíří nevěsta. Filipin osud, Fredericův rituál a samotný závoj mezi životem a smrtí však zůstávají nedořešené.