Dědička, která odmítla být loutkou | Temné dědictví #2

Vaasa se poprvé odváží vstoupit do otcovy pracovny. Na rozdíl od komnat, kde zemřela její matka, v ní tento prostor nevyvolává tak silnou paniku, přesto musí překonat prudký pocit nebezpečí, který ji při přiblížení k pracovně přepadne. Jakmile se dostane dovnitř, rozdělá v krbu oheň a začne prohledávat místnost. Dominik zde po sobě zanechal zápisník, v němž se vedle osobních poznámek a kreseb postupně objevují také záznamy související s magií. Dominikovy kresby zachycují mimo jiné tvory z lidových pověstí a bytosti, které Vaasa nezná, a při jejich prohlížení si uvědomí, že její bratr měl stejně jako ona krev jejich prababičky Freyi a stejné dědictví z Icrurie. Zároveň ji zasáhne vzpomínka na to, že právě ona Dominika zabila – usekla mu hlavu a odhodila ji do davu.

Při dalším listování Dominikovým zápisníkem Vaasa narazí na zmínky o Zetyrovi. Další podrobnosti o něm už v zápisníku nenajde, ale z toho, co Dominik zaznamenal, pochopí, že věděl, od kterého boha Ozik získal své síly – od boha dohod a duší. Na konci zápisníku potom objeví malou obálku se zlomenou voskovou pečetí své matky. Uvnitř je krátký dopis, v němž Vena píše Vaase, že jde o svatební dar. Tvrdí, že jí kromě bolesti může předat jen málo, ale tato jediná věc ji má ochránit před „ním“. Zároveň ji varuje, aby zůstala v Mirehu a nespojovala ostatní dílky, protože cena by byla příliš vysoká. Vaasa netuší, koho její matka myslí, ale okamžitě ji napadne Ozik. Vena zařídila Vaasin sňatek v létě před svou smrtí, když navštívila Mireh a podstoupila Melisino školení, takže je možné, že právě s tímto obdobím souvisel i svatební dar, který jí Dominik nikdy nepředal.

Na stránce Vaasa objeví kresbu předmětu, o němž její matka píše. Jde o náhrdelník z propletených železných oček s malým černým kamenem. Vaasa okamžitě pozná matčin náhrdelník a zarazí ji, že obsidiánový kámen vypadá přesně jako černý kámen v Ozikově prstenu. Když začne hledat samotný náhrdelník v tajné přihrádce Dominikova stolu a v zásuvkách, zjistí, že je pryč. V hlavě se jí vrací Dominikova poslední slova o tom, že jí jejich matka poskytla něco, o čem věděla, že může Dominika ohrozit. Vaasa si dříve myslela, že tím myslel její sňatek s Reidem, cestu do Mirehu a přístup k veragijskému řádu, ale nyní ji napadá, že mohl ve skutečnosti vědět o náhrdelníku a jeho schopnostech něco, co ona sama dosud netuší. Přemýšlí také, zda muž, před nímž ji matka varovala, byl její milenec Ozik, nebo její vlastní syn Dominik. Zápisník nakonec zavře a uvědomí si alespoň jednu věc: její matka ji zjevně poslala pryč, aby ji ochránila před tím, co Dominik dělal společně s lordem Vlacikem, a Ozik ji nyní poslal právě do této pracovny, protože věděl, co v ní najde.

Mezitím se Reid s Koenem a svou matkou snaží dostat do Železné zátoky. Jejich loď se pohybuje v nebezpečných vodách mezi Asteryí a Příkrovy, když je dostihne jiná loď. Reid brzy pochopí, že nejde o běžnou obchodní loď. Když se pokusí dostat situaci pod kontrolu, objeví se na palubě pirátka, která dokonale ovládá icrurijštinu a zároveň používá magii. Když Reid vezme obchodníka jako rukojmí, pirátka z trupu lodi vytrhne rezavé hřebíky a pomocí neviditelné síly je namíří proti němu. Reid pozná, že jde o magii Imros, bohyně rudy, a že žena dokáže ovládat kov s mimořádnou přesností. Uvědomí si, že zůstat na lodi znamená zemřít, a obchodníkovi podřízne hrdlo.

Piráti následně převezmou jejich loď a Reid, Koen i Melisina se dostanou na palubu Rudého korzára. Reid nejprve netuší, co s nimi bude, ale pirátka ho nechá přejít na svou loď. Tam zjistí, že je mnohem méně primitivní, než očekával. Její kajuta je luxusní, zdobená hedvábím a vyřezávaným nábytkem, a na stěně visí mimořádně přesná železná mapa pobřeží Asterye a Icrurie včetně Loursevainské úžiny a říčních systémů obou zemí. Právě tato mapa Reida zaujme, protože ukazuje, že posádka Rudého korzára zná zdejší vody mnohem lépe než jeho armáda.

Pirátka po Reidovi požaduje, aby jí řekl, kdo je. Reid zpočátku stále zvažuje, zda svou totožnost prozradit, ale žena už ví, že je Reid Mirehský. Vysvětlí mu, že kdyby obchodník poznal jeho pravou identitu, dovezl by jeho hlavu do Mekësu. Zároveň prohlásí, že Asteryi rozhodně nemá v úmyslu pomoci a raději by se zapálila, než aby jí dala to, po čem touží. Reid proto pochopí, že by z ní mohl být spojenec.

Pirátka následně prozradí svou cenu. Nechce peníze ani obyčejné povolení k pirátství. Žádá icrurijskou milost pro jednoho muže, kterého před šesti měsíci Dominik Kozár nechal zavřít do vězení. Ukáže se, že jde o jejího bratra a že chce jeho osvobození. Sama má kontakt na lorda, jehož přítel má vazby na velitele věznice, ale potřebuje něco, co může nabídnout výměnou. Po Reidovi proto požaduje přístup k jeho soli. Reid souhlasí, protože jeho prioritou je dostat se zpět k Vaase. Obchodní dohodu považuje za dočasnou a plánuje ji případně ukončit, až Asterya padne.

Žena však požaduje ještě něco dalšího: chce, aby Reid její družinu dopravil do Železné zátoky a následně ji i její blízké odvezl zpět do Icrurie. Pokud uspějí, počítá s tím, že návrat do Asterye už pro její posádku nebude možný. Nakonec požaduje azyl pro všechny členy posádky, kteří o něj budou stát, a to v co největším pohodlí icrurijského hlavního města. Tím by zároveň skončilo jejich působení v asteryjských vodách. Kromě toho ještě žádá, aby jí jeho matka učila v ovládání magie, Reid na podmínky přistoupí. Teprve potom se pirátka představí jako Sachia, kapitánka Rudého korzára.

Během plavby Reid poznává prostředí, v němž se Sachia pohybuje. Mezi Zataarem a Asteryí leží řada ostrovů, z nichž každý ovládá jiná posádka. Podle Sachie nejsou samostatnými národy, ale někteří jejich vládci mají dokonce vlastní hrady a podle potřeby spolupracují s Asteryí nebo Zataarem. Takový život může člověku vynést k bohatství, nebo ho stát život. Reid zároveň pochopí, že icrurijská armáda nemůže jednoduše proplout touto částí kontinentu, vyhnout se pirátům a zároveň dorazit včas k Mekësu. Pokud se chce dostat k Železné pevnosti, bude muset jeho armáda překonat Loursevainskou úžinu.

Sachia se k Reidovi a jeho společníkům chová překvapivě dobře. Dostanou teplé oblečení, kožešinami podšité pláště a rukavice a vlastní kajutu, kde spí v zavěšených sítích. Jejich pobyt na lodi se však brzy promění v boj. Rudý korzár dostihne další loď a Sachia se rozhodne ji napadnout. Reid se dozvídá, že její magie jí umožňuje pohybovat velkými předměty. Dokáže například odklonit letící dělovou kouli a poslat ji do vody, ale s malými věcmi má mnohem větší problémy. Sachia poté nechá Rudého korzára stočit přímo proti nepřátelské lodi a její posádka na ni zaútočí. Všichni členové žoldnéřské posádky padnou a Sachia jako posledního zabije jejich kapitána.

Po boji se ukáže, že napadená loď patřila mužům spojeným se Sutherlandem, takzvaným pirátským králem. Z dokumentů nalezených v kapitánově kajutě vyplyne, že tyto muže najal lord Vlacik. Sachia na jeho jméno reaguje odporem a prohlásí, že v těchto vodách je to vždycky Vlacik. Jonáš, Sachiin kapitán Rudého korzára, následně vysvětlí, že Sutherland ovládá větší část zdejšího obchodu než kterákoli jiná posádka. Právě kvůli němu je navíc Sachiin bratr ve vězení v Mekësu. Sachia a Jonáš totiž kdysi opustili Sutherlandovu posádku a nyní mezi nimi probíhá boj o přežití.

Na palubě nepřátelské lodi Reid zároveň objeví velké množství střelného prachu. Sachia se snaží zjistit, proč ho Asteryjci vezou tolik, a Reid si uvědomí, že právě střelný prach pohání děla. Tato látka je jednou z výhod, které Icrurie má, a Reid už dříve předpokládal, že její dostupnost mohla být jedním z důvodů, proč se Vaasin otec pokoušel pronikat do východní Icrurie.

Zatímco Reid cestuje se Sachiou, Vaasa se musí v Železné pevnosti podřídit roli, kterou jí Ozik připravil. Do Mekësu začínají přijíždět asteryjští lordi a Vaasa je nucena předstupovat před ně jako legitimní dědička trůnu. Mezi šlechtou existuje rozdělení na Staroasteryjce a Novoasteryjce, přičemž oba proudy se navzájem sledují a čekají, kdo získá převahu. Vaasa si uvědomuje, že Ozik potřebuje její původ a legitimitu, aby mohl prostřednictvím jejího budoucího manželství ovládat říši. Jedním z nejvýraznějších kandidátů je lord Vlacik, jehož rod má přístup k pobřežním dolům a dlouhodobě těží z přízně rodu Kozárů. Navíc jeho otec studoval magii s Vaasiným otcem a Vlacik v této tradici pokračoval společně s Dominikem.

Jako jeden z prvních lordů přichází Karev. Vaasa okamžitě pochopí, že je sebevědomý a dostatečně odvážný, aby se před ostatními otevřeně postavil proti některým z jejich názorů. Jeho vystupování zároveň rozděluje šlechtu a Vaasa si uvědomuje, že mezi Staroasteryjci a Novoasteryjci může existovat spor, který by mohla využít. Karev jí naznačí, že Vlacik je domýšlivý a že se o něm ví, že často navštěvuje Dům madam Štěstěny, nejluxusnější podnik svého druhu v Mekësu. Vaasa tento rozhovor využívá k tomu, aby si u Kareva vytvořila určitý prostor a zároveň si všímá, jak Vlacik jejich interakci sleduje.

Vaasa následně tančí s Karevem. Využívá svou naučenou schopnost přizpůsobit se tomu, co od ní společnost očekává, a předstírá zájem i lehkou stydlivost. Přestože je Karev podle ní pohledný, její myšlenky se stále vracejí k Reidovi a k tomu, co prožila ve vězení. Když ji později o tanec požádá Vlacik, dotek jeho rukou v ní okamžitě vyvolá vzpomínky na mučení. Vybavuje si jeho ruce, nůž, kterým jí přejížděl po paži, bolest z používání magie i železný obojek, který jí ve vězení nasazovali. Vlacik se k ní přitom chová, jako by ji už považoval za svou budoucí manželku.

Během tance se Vlacik začne vyptávat na Amalii. Dává Vaase jasně najevo, že ví, jak důležitá pro ni její přítelkyně je, a že právě Amalie může být prostředkem k jejímu vydírání. Poté jí naznačí, že ví o její magii a že by ji mohl využít proti ní. Tvrdí, že kdyby byl císařem, mohl by Vaasu vodit za Amalií, kdykoli by chtěla, a nikdo by se nedozvěděl, co ve skutečnosti dokáže. Vaasa si uvědomuje, že Vlacik ví příliš mnoho, a přestože má Ozik jeho jednání do určité míry pod kontrolou, stále představuje vážnou hrozbu.

Vaasa Vlacikovi otevřeně řekne, že by raději zemřela, než aby si ho vzala. Vlacik se jí vysměje a následně ji před celým sálem poníží narážkou na její vztah s Reidem. Nazve ji Vaasalisou místo dědičky a začne ji držet za ruku a v pase tak pevně, že jí drtí zápěstí. Ostatní lordi sledují scénu a Ozik ji také pozoruje. Vlacik svou demonstrací před ostatními dává najevo, že Vaasa není pod jeho kontrolou jen jako tanečnice, ale že se pokouší získat převahu i politicky.

Po této zkušenosti Vaasa znovu získává pocit, že je v pasti. Přestože má před sebou luxus, jídlo a šlechtické večírky, její myšlenky stále míří k Amalii ve vězení a k Reidovi, o němž neví vůbec nic. Právě během jedné z těchto nocí se jí však stane něco, co ji zcela vyvede z rovnováhy. V chodbách pevnosti zahlédne muže, kterého považovala za mrtvého. Nejprve si není jistá, zda jde skutečně o něj, ale později se s ním setká v jednom z jednacích salonů. Muž se ukáže být Roman Katayev.

Roman je skutečně naživu a Ozik ho jmenoval velitelem Vaasiny osobní stráže. Vaasa si okamžitě všimne svazku železných klíčů, které má u pasu, a uvědomí si, že Roman má přístup k mnoha částem pevnosti a pravděpodobně také k její věznici. Roman jí vysvětlí, že po Dominikově smrti už nemusel být považován za mrtvého a že skončil ve vězení ve Wrulthu. Icrurijci ho spolu s dalšími lidmi odvezli a nutili pracovat na předměstí. Jejich vězení se nachází v podzemních katakombách a Romanovi se z něj podařilo uniknout. Přibližně před rokem utekl z Wrultha a vydal se po Sanguine. Když se dozvěděl o Vaasině sňatku, nemohl zůstat pryč a vrátil se.

Roman Vaasu ujišťuje, že se jí snaží pomoci a že mu na jejím slově záleží víc než na rozkazech ostatních. Tvrdí, že Ozik ho poslal, aby se postaral o její bezpečí, pohodlí a zábavu, ale sám to nevnímá pouze jako rozkaz. Vaasa mu však nedůvěřuje a uvědomuje si, že i Roman může být součástí Ozikova plánu. Přesto jí jeho přítomnost poskytuje možný způsob, jak se dostat k Amalii. Železné klíče u jeho pasu jsou pro ni zásadní a Vaasa si je pečlivě prohlíží.

Roman s Vaasou mluví o její budoucnosti. Domnívá se, že pokud se neprovdá, může mezi asteryjskými lordy vypuknout občanská válka, protože každý z nich bude usilovat o trůn. Vaasa chápe, že právě to Ozik potřebuje využít. Přestože Romanovi nechce prozradit všechno, postupně se mu otevře a oba vzpomínají na dobu, kdy byli mladší. Roman se jí také přizná, že ji stále vnímá jako někoho, komu chce být nablízku. Když se blíží ráno, Vaasa si znovu uvědomuje, že Ozik Romana pravděpodobně umístil do její blízkosti záměrně. Přestože se Romanovi nedokáže úplně podvolit, jeho klíče mohou představovat první skutečnou možnost, jak se dostat k Amalii.

Po návratu do svých komnat se Vaasa zhroutí. Všechny vzpomínky na Romana se mísí s její obavou o Reida. Neví, kde se nachází, zda se mu podaří překonat nebezpečné vody a zda vůbec ví, že je naživu. Uvědomuje si, že se k ní možná snaží dostat, ale netuší, zda má šanci ji najít.

Ve stejné době se Reid dozvídá stále více o Sachiině posádce a o vodách kolem Asterye. Po útoku na loď najde spolu s Jonášem dokumenty dokazující, že žoldnéře najal lord Vlacik a že jsou spojeni s pirátským králem Sutherlandem. Reid si uvědomuje, že Vlacik není pouze člověk, který se pohybuje v blízkosti Vaasina trůnu, ale že má kontakty i daleko za hranicemi Mekësu.

Vaasa se po událostech předchozího večera probudí s jedinou myšlenkou: musí najít matčin náhrdelník. Zamíří proto k pokoji, kde kdysi našla Venino mrtvé tělo, ale už samotný pohled na dveře v ní vyvolá prudkou paniku. Vzpomínky na matčinu smrt se vracejí se stejnou intenzitou jako tehdy a Vaasa má pocit, že znovu cítí pach a štiplavou chuť magie. Její tělo ztuhne a nohy ji odmítají poslouchat. Zároveň se v ní probudí její vlastní magie, která se jí rozlije tělem, obtočí svaly i kosti a vyvolá v ní přesvědčení, že umírá. Nakonec se od dveří odvrátí, přinutí se dýchat a sama sebe uklidňuje slovy, která si představuje jako hlas Amalie nebo Melisiny. Zbytek dne zůstane zavřená ve svých komnatách a odmítne se setkat s Ozikem, Romanem i lordem Karevem.

Následujícího dne se místo toho uchýlí do otcovy pracovny, protože právě tam se cítí bezpečněji. Prohledá vše, co Dominik zanechal, a v hluboké zásuvce objeví jeho korespondenci s Mathjinem, Reidovým bývalým rádcem. Z dopisů se dozvídá podrobnosti o tom, jak Dominik s Mathjinem pašovali ocel Tonovi, wrulthskému vůdci, a podporovali povstání ve Wrulthu, které následně zasáhlo celé icrurijské volby. Vaasa si přitom uvědomuje, že Mathjin nebyl pouze zrádcem, ale také člověkem, který přišel o dceru a nenarozené vnouče, zavražděné asteryjským vojákem. Vzpomíná na jeho smrt a přemýšlí, zda Reidovi jeho rádce chybí.

Dominikovy zápisky však přinášejí ještě mnohem znepokojivější odhalení. Vaasa pochopí, že jeho invaze do Icrurie nebyla vedena pouze politickými nebo vojenskými zájmy. Dominik se společně s lordem Vlacikem zabýval magií a právě proto se vydal do Mirehu. Vaasa si zpětně klade otázku, zda Dominik už tehdy věděl, že její údajné „prokletí“ je ve skutečnosti magie, a zda právě proto zosnoval její únos nebo dokonce její smrt. Z jeho poznámek vyplývá, že čarodějky skutečně mučil a že do toho byli zapojeni také Vlacik a duchovenstvo. Vaasa si uvědomí, že nejde o několik jednotlivců, ale o spiknutí, které může zasahovat hluboko do základů celé Asterye a jehož cílem je zdecimovat zbytky starých čarodějnických klanů Icrurie. Útěk z Mekësu proto najednou nepovažuje za jediný cíl. Dochází k závěru, že je možná bude muset zastavit. Zároveň ji však zaráží, proč jí Ozik dovolil tyto informace objevit a proč by ji chtěl postavit proti říši, které s ní plánuje vládnout.

Právě tehdy se ve dveřích objeví Ozik. Vaasa se snaží nedat najevo, co zjistila, a předstírá klid. Ozik jí přikáže, aby šla s ním, ale Vaasa se místo toho zeptá, proč do její blízkosti přivedl Romana. Ozik jí vysvětlí, že císařovny mívají milence a že Roman má být jedním z lidí, kteří jí ukážou, jak by mohl vypadat její život v Asteryi. Vaasa jeho vysvětlením nevěří. Ozik podle ní Romana přivedl záměrně a přesně ví, jaký vztah k němu měla v minulosti.

Ozik ji následně odvádí do skleníku. Vaasa si uvědomuje, že jde o jedno z mála míst v pevnosti, které je téměř bez ostrahy a zároveň jí svou teplotou připomíná Icrurii. Prochází mezi květinami a kameny až k pokroucenému olivovníku, kde se má odehrávat další lekce magie. Ozik jí vysvětluje, že dávná magie vychází z bohů a bohyň a že existují dvě hlavní skupiny: božstva ovládající hmotný svět a božstva ovládající svět emocí. Veragi podle něj patří mezi takzvaná sentimentální božstva a její magie je založena právě na emocích. Staré poznatky o této magii byly během čarodějnické války z velké části zničeny a staré dialekty i ústní tradice postupně zanikly. Čarodějky tak podle Ozika zůstaly jedním z posledních pozůstatků této dávné moci.

Ozik Vaasu učí, aby svou magii nepoužívala pouze jako něco, co vychází z ní samotné. Tvrdí, že její magie se živí emocemi a že místo aby emoce lidí kolem sebe pouze nasávala, měla by se jimi naučit krmit a využívat je jako zbraň. Vaasa nechá svou moc rozprostřít po okolí a postupně se z ní začne formovat vlk. Ozik jí vysvětluje, že právě manifestace může získat skutečné obrysy, pokud se naučí využívat to, co se nachází kolem ní. Vlk postupně získává srst, drápy a zuby a Vaasa při tom poprvé skutečně cítí Ozikův strach. Když se jím začne „sytit“, její manifestace se stává ještě skutečnější. Zároveň je jí z tohoto způsobu používání magie fyzicky i morálně nevolno.

Ozik jí připomene, že její matka měla vlastní manifestaci – pavouka –, který souvisel s jejím nejhlubším strachem. U Vaasy se však manifestace promění v černého hada, když Ozik její strach spojí s označením, které kdysi používali pro jejího otce: Zmije. Had se jí ovine kolem krku a přejede jí přes obličej i rty. Vaasa panikaří, protože nedokáže snést pocit, že její vlastní magie získává kontrolu nad jejím tělem. Ozik však její reakci sleduje jako učitel a pokračuje ve výkladu.

Po náročném tréninku se Vaasa naprosto vyčerpaná svalí na pohovku ve svých komnatách, kde okamžitě usne. Během spánku se Vaasa dostane do mnohem podivnějšího stavu. Její spojení s Ozikem se prohloubí natolik, že se její vědomí začne pohybovat mimo vlastní tělo. Vidí třpytivou nit, která vede mezi ní a Ozikem do podzemního tunelu. Na jeho konci spatří cosi strašného a prastarého – červenou, živou masu, v níž vnímá přítomnost smrti. Současně cítí něčí strach, krev a bolest. Prožívá to společně s Ozikem, jako by byli propojeni a jeho emoce byly zároveň jejími. Vnímá smrt někoho, koho nedokáže identifikovat. Pak spojení náhle praskne a Vaasa dopadne zpět do vlastního těla. Kolem ní se rozprostře černá mlha a ona poprvé naplno pocítí svou veragijskou magii jako něco známého a vlastního. Jenže vzápětí jí opět zmizí a zanechá po sobě prázdnotu.

Do místnosti vzápětí vtrhne Roman s taseným mečem, protože slyšel hluk. Vaasa mu tvrdí, že měla noční můru. Roman se jí snaží pomoci a ptá se, zda může něco udělat. Vaasa se nakonec odhodlá říct mu, že chce vidět Amalii. Roman jí však zopakuje Ozikovu verzi, podle níž je Amalie stále nebezpečná kvůli svému údajnému prokletí. Vaasa tomu nevěří a dochází k závěru, že jde pouze o další Ozikovu lež. Přesto Romanovi stále nedokáže říct pravdu o své magii. Obává se totiž, že Roman, který stále respektuje učení duchovenstva, by se mohl proti ní obrátit, kdyby zjistil, že se žádného prokletí nechce zbavit.

Ozik však svou taktiku mění. Vysvětlí Vaase, že ji chce učit každý den a že pokaždé, když udělá dostatečný pokrok, dovolí jí setkat se s Amalií. Přiznává, že ji chce posílit. Mučení, kterému byla vystavována ve vězení, stejně jako bolest a používání její magie, tedy podle všeho nebyly pouze samoúčelným týráním. Ozik ji tím zároveň trénoval a připravoval na něco, co od ní v budoucnu potřebuje. Vaasa si klade otázku, co přesně z ní chce udělat a k čemu ji hodlá použít. Ozik jí pouze řekne, že pro něj brzy něco udělá a že se proto musí stát mnohem silnější spojenkyní.

Dalšího rána se Vaasa k lekci vrátí. Tentokrát už se snaží potlačit strach a soustředit se na to, co může z Ozikových slov získat. Její magie se znovu projeví jako černý kouř a had. Ozik jí vysvětluje, že sentimentální magie se může živit emocemi okolí a že místo aby se čarodějka živila sama sebou, může využívat emoce ostatních. Vaasa tuto myšlenku odmítá. Vzpomene si na své sesterstvo, na Melisinu a na sílu, kterou jí poskytovala jejich laskavost, a uvědomí si, že nechce používat svou magii způsobem, který ji podle ní mrzačí. Když Ozik trvá na svém, Vaasa svou manifestaci rozpustí a otevřeně mu řekne, že takovou magii prznit nebude.

Ozik ji přesto ujišťuje, že jeho cílem není její zničení, ale její zesílení. Vaasa začíná chápat, že Ozik chce, aby byla schopnější, než je nyní. Zároveň si uvědomuje, že jeho zájem o její magii může souviset s jejich vzájemným magickým spojením a s tím, že z něj Ozik čerpá sílu a mládí. Sama proto začíná přemýšlet, zda její přežití není pro něj důležitější, než se snaží předstírat.

Mezitím se Vaasa konečně dočká setkání s Amalií. Roman ji zavede do skleníku a pod olivovníkem na ni čeká její nejlepší přítelkyně. Amalie je umytá, oblečená do čistých asteryjských šatů a na tváři už nemá žádná zranění. Jedinou známkou jejího věznění jsou železné okovy kolem zápěstí spojené silným řetězem, vyrobené z materiálu potlačujícího magii. Vaasa ji obejme a s obrovskou úlevou zjišťuje, že je naživu a relativně v pořádku. Roman však Amalii stále podezíravě sleduje. Ozik vzápětí přijde a znovu předstírá, že Amalie se zotavuje z prokletí.

Amalie však před Ozikem nezůstane poslušná. V icrurijštině Vaase řekne, aby mu nic nedávala. Ozik proto Romanovi přikáže, aby ji odvedl zpět do cely. Vaasa se okamžitě pokusí zasáhnout a nabídne Ozikovi, že udělá cokoli, co chce, jen když Amalii nechá u ní. Amalie ji naopak prosí, aby to nedělala a aby utekla. Roman nakonec Amalii odvede. V jejích očích však Vaasa spatří něco nového – prudký vztek namířený proti Ozikovi. Amalie ho dokonce varuje, že Vaasa za tohle nezaplatí. Ozik při jejích slovech na okamžik ustoupí a Vaasa si všimne něčeho, co v jeho výrazu připomíná úzkost.

Po tomto setkání Vaasa začíná pochybovat také o Romanovi. Uvědomuje si, že Ozik ho do její blízkosti umístil strategicky a že jí prostřednictvím Romana zároveň poskytuje přístup k informacím i možnostem, které by jinak neměla. Především Roman nosí u pasu železné klíče a Vaasa věří, že jeden z nich by mohl vést k Amaliině cele. Zároveň si ale není jistá, zda je Roman skutečně na její straně. Jeho vyprávění o Reidovi v ní navíc vyvolává další bolest. Roman tvrdí, že Reida znal z doby, kdy projížděl Wrulthem, a popisuje ho jako brutálního muže, který podél Sanguine zabil mnoho Asteryjců a získal si přezdívku Vlk díky své krutosti. Vaasa však Reida takto nevnímá. Ví, jaký je, a právě proto se jí Romanova slova příčí.

Roman se jí následně přímo zeptá na její manželství s Reidem a na to, zda jejich svazek skutečně naplnili. Vaasa si uvědomuje, že mu nemůže říct pravdu, a začne lhát. Přestože jejich společná noc byla pro ni skutečnou volbou a Reidovi se rozhodla patřit z vlastní vůle, Romanovi to nedokáže vysvětlit způsobem, který by pochopil. Současně se v ní znovu ozve obava z toho, že Reid byl zraněn natolik, že se musel stáhnout z bitvy. Uvědomuje si, že pokud Reid překročil hranice Asterye, nebylo to kvůli trůnu, ale kvůli ní.

Vaasa se zároveň snaží využít politickou situaci. Přijme pozvání lorda Kareva, protože potřebuje vytvořit dojem skutečné soutěže o její ruku a zároveň oddálit sňatek, který jí Ozik připravuje. Doufá, že mezi jednotlivými lordy dokáže zasít dostatek nesvárů, aby se nedokázali spojit do armády schopné zasáhnout proti Icrurii. Sama přitom stále odmítá představu, že by si některého z nich skutečně vzala.

Na druhé straně se Reidova cesta konečně dostává k Mekësu. Na Rudém korzárovi se připravuje na vstup do asteryjského hlavního města. Sachia s Melisinou trénují magii a Melisina ji učí, jak svou moc uvolňovat postupně, místo aby ji nechávala hromadit až k bodu zlomu. Sachia má však odlišný typ magie než Melisina – její moc mění vzduch kolem ní a dokáže manipulovat s velkými předměty. Reid a Koen vědí, že situace je nebezpečná, protože se blíží k území nepřítele a jejich družina je početně slabá. Přesto Reid cítí, že Sachiině posádce může věřit.

Sachia navíc trvá na tom, že Reid musí změnit vzhled. Jeho dlouhé vlasy a vousy jsou příliš výrazným znakem, který by ho mohl prozradit jako Reida Mirehského. Ostříhá mu proto vlasy a upraví ho tak, aby vypadal více asteryjsky. Poté se připraví na vstup do Mekësu. Jejich plán spočívá v tom, že Koen bude vystupovat jako bohatý obchodník a Reid jako jeho icrurijský ochránce. Melisina zůstává na lodi, zatímco Reid, Koen a Sachia vstoupí do města.

Krátce po vstupu do města se dostanou do obchodu s látkami, kde Sachia narazí na lorda Kareva. Karev pozná, že je zpět ve městě, a začne se vyptávat na její obchodní aktivity, Sutherlanda i Vlacika. Koen jejich rozhovor překládá Reidovi. Karev se zajímá také o její novou posádku. Reid si přitom stále více uvědomuje, že právě zde se jejich cesty mohou začít nebezpečně proplétat s Vaasinou situací.

Reid požádá Sachiu, aby mu pomohla dostat k Vaase tajnou zprávu. Nemohou poslat dopis, protože zásilka by mohla být prohledána. Koen proto přijde s nápadem využít kožený řemínek, který Reid nosil ve vlasech a který kdysi patřil jeho otci. Reid ho předá Sachii a ta ho nechá všít do tmavě modrých šatů. Reid sám vybere právě tyto šaty, protože si představí Vaasu, jak by v nich vypadala. Přitom ho pronásleduje otázka, zda s ním Vaasa vůbec bude chtít odejít, až ji najde. Ví, že mu řekla, že ho miluje, ale nikdy mu neslíbila, že s ním zůstane.

Ráno Vaasa obdrží od lorda Kareva velkou krabici. Uvnitř jsou právě tmavě modré sametové šaty. Vaase se líbí jejich jednoduchost a praktický střih, a tak si je oblékne. Brzy však zjistí, že v podšívce je všitý kožený řemínek. Okamžitě pozná jeho podobnost s řemínkem, který míval Reid ve vlasech. Rozklepou se jí ruce a přepadne ji otázka, jak se k němu Karev dostal a zda jde o výhrůžku, nebo o něco jiného.

Roman ji před odchodem ujistí, že po skončení večera ji vezme za Amalií. Tato možnost dodá Vaase odvahu a ona se vydá s Karevem na první společnou vycházku. Přijíždějí k Císařskému divadlu, které Vaasa zná z dětství a které jako jedno z mála míst v Mekësu nevyvolává pouze bolestné vzpomínky. Divadlo bylo postaveno na počest jejího otce a Vaasa si při pohledu na něj vzpomene na dobu, kdy sem chodila s rodiči.

Uvnitř však Karev nevede Vaasu do hlavního sálu, ale do chodeb pro služebnictvo. Romanovi přikáže, aby zůstal venku a zajistil okolí, zatímco on s Vaasou půjde dovnitř. Vaasa jeho rozkaz potvrdí, protože nechce prozradit, jak blízký vztah mezi ní a Romanem skutečně existuje. Karev ji následně vede tajnými chodbami a schody do podzemí divadla. Tam se ukáže, že pod budovou existuje obrovský prostor, kde probíhají brutální zápasy mužů spoutaných řetězy. Vaasa je znechucená tím, co vidí, zvlášť když si uvědomí, že jeden ze strážných, kteří prostor hlídají, je muž, jenž pomáhal lordu Vlacikovi během jejího věznění.

Karev se zároveň ukazuje jako mnohem složitější hráč, než se na první pohled zdá. Vysvětluje Vaase, že Vlacik díky svému vlivu a vztahům ovládá velkou část města. Jeho rod získal během Dominikovy vlády významné výhody, obchodní příležitosti a postavení. Vlacik je napojený na pirátského krále Sutherlanda, jehož posádky pronikly do věznice a díky Dominikovi také do městské stráže. Někteří lidé, kteří dnes působí jako vysoce postavení důstojníci, jsou ve skutečnosti jeho lidé. Vlacik tak získal obrovský vliv nad ekonomikou i bezpečností Mekësu. Karev upozorňuje, že díky svým dlužníkům má Vlacik skutečnou šanci získat trůn i bez Vaasiny pomoci. Jediným člověkem, který ho podle všeho stále drží na uzdě, je Ozik. Právě proto může být Vlacik tak posedlý snahou porozumět magii a získat moc, která by mu umožnila Ozikovi čelit.

Během večera se Vaasa setká také se ženou, která je představena jako Sachia, obchodnice s látkami. Vaasa si okamžitě všímá, že její vystupování neodpovídá obyčejné dceři obchodníka. Žena působí drsněji a sebejistěji než ostatní šlechtičny. Karev s ní začne mluvit o zboží, které přivezla z cest, a Sachia zmíní hedvábí, samet a další vzácné suroviny. Nakonec potichu vysloví jediné slovo: sůl. Karev reaguje překvapeně a Sachia dodá, že je v Mekësu také kvůli dohodě ohledně svého bratra. Později navrhne, že by se s Karevem mohli sejít následujícího večera v Domě madam Štěstěny. Vaasa si okamžitě spojí tuto ženu s někým, kdo má přístup k moři a k obchodu, a začne mít podezření, že Karev obchoduje s pirátkou, která ví něco o Reidovi.

Vaasa zároveň zjišťuje, že Karev má vlastní důvod Vlacikovi nevěřit a že jeho zájem o ni nemusí být pouze romantický. Vidí v něm člověka, který se snaží využít jejího postavení stejně jako ostatní, ale zároveň může být schopný vytvořit si vlastní mocenskou síť. Jeho vztah se Sachiou a informace o Vlacikovi ukazují, že v Mekësu probíhá mnohem větší politická hra, než si Vaasa dosud uvědomovala. A právě uprostřed této hry se nachází ona sama – legitimní dědička trůnu, kterou se Ozik snaží využít, Vlacik se ji snaží získat silou a Karev se ji pokouší získat šarmem.

Reid tráví noc v zadní místnosti krejčovství a čeká na návrat Sachii. Z tržiště mezitím zaslechne několik protichůdných pověstí o Vaase – jedni jí říkají děvka, jiní spasitelka a další tvrdí, že je prokletá. Reidovi dochází, že skutečnost, v níž Vaasa nyní žije, je ještě složitější, než si představoval. Když se Sachia vrátí, oznámí mu, že se jí podařilo najít lorda Kareva a že je ochoten se s nimi sejít. Vzápětí však přidá mnohem důležitější zprávu: viděla také Reidovu manželku. Vaasa je podle ní naživu a na veřejnosti se pohybuje po boku Kareva, který se jí stejně jako Vlacik dvoří. Sachia zároveň vysvětlí, že Vlacik ovládá vězení a městskou stráž. Ona sama a Jonáš v minulosti sloužili pod pirátským králem Sutherlandem, ale z jeho posádky dezertovali. Sutherland znal Sachiinu magii a její zrada pro něj proto znamenala ztrátu něčeho, co považoval za svou nejcennější komoditu. Vlacik se následně obrátil proti Sachiinu bratrovi a nechal ho uvěznit v Mekësu. Sachia přizná, že svého bývalého kapitána možná toho večera ve vězení zahlédla, ale jistotu nemá – Sutherland se podle všeho vydává za vysoce postaveného člena Vlacikovy osobní stráže.