Sedm trnů a jedna dohoda

Aragoa je království sevřené smrtící Mlhou. Lidé přežívají za hradbami a magie je zločin trestaný smrtí. Osmnáctiletá Viola Sinclairová studuje na Vandenberghově akademii a svou stínovou magii pečlivě tají. Nejvíc ji rozčiluje princ Roze Roquelart, dědic trůnu s pověstí krutého šikanátora. Stará legenda říká, že se zrodil z krve královny Marie prolité na růžových trnech, a Roze se proto sám považuje za něco prokletého.

Když Viola uvidí Rozeho trápit mladšího studenta, zastane se oběti. Roze pozná, že je meiga, a nazve ji čarodějnicí; Viola ho v panice udeří. Zanedlouho jí profesorka Borgesová předá záhadnou černou knihu s neznámými runami, ale Violu hned nato zatkne velitel stráže. Je přesvědčená, že ji princ udal. V noční katedrále však zjistí opak: Roze zde vystupuje jako Lovec, královnin vykonavatel rozsudků nad meigy, a před velitelem předstírá, že už Violu zabil. Když se její stíny vymknou kontrole a lež praskne, Roze velitele skutečně zabije, aby ji zachránil.

Roze potřebuje její pomoc s vyšetřováním smrti svého otce, krále Alexandra. Královna mu přitom dala sedm dní, aby Violu popravil; každý den má z jeho tetování zmizet jeden trn a po posledním zemře on. Uzavřou proto dohodu a předstírané zasnoubení. Rodový prsten má Violu chránit před okamžitým rozsudkem, zároveň je ale oba nutí hrát přesvědčivě zamilovaný pár přímo před královským dvorem.

Pátrání mezi lži dvora

Viola se kvůli zasnoubení odcizí nejlepší kamarádce Cerise a stále víc si uvědomuje, jak málo lidé kolem ní zná její skutečné já. Roze ji seznámí se svými přáteli Edem a Fletcherem; tetování na jejich zápěstích naznačuje existenci tajného spolku. Při pátrání v knihovnách Viola zjišťuje, že veřejná historie války Aragoy s Castellem byla systematicky očištěná od všeho, co se týká magie. V tajné rodové knihovně se dostane k zakázaným knihám o meigách, Knihě naděje i neznámém pojmu celistvosti magie.

Setkání s královnou Marií je děsivé: Viola během večeře propadá halucinacím a poznává, že královna s její myslí umí manipulovat. Roze před matkou hájí zasnoubení a nabídne jí novou dohodu: pokud společně odhalí králova vraha, Viola bude žít a Roze se zbaví kletby. Stopy z ročenky, z králova těla i ze staré fráze „Kost. Krev. Dech.“ vedou ke Grimmstonovu společenstvu. Ed nakonec vysvětlí, že Grimmstoni po generace uchovávají zakázanou historii, vědu a vědění o Castellu, které monarchie vymazala.

Po plese Viola přistihne Rozeho u vraždy královny. Roze přizná, že Marii zabil, protože se ho chystala magicky ovládnout a jeho rukama zavraždit Violu. Odhalí také vlastní původ: Maria ho nestvořila narozením, ale z nenávisti, žalu a magie. Jeho holý dotek zabíjí, proto nosí rukavice. Violin odmítavý pohled na něj se začne měnit, když pochopí, že ji chrání, ačkoliv tetování po Mariině smrti nezmizí. Kletba tedy přetrvala.

Grimmstoni a duch mrtvé královny

Viola se proti Rozeho vůli nechá zasvětit do Grimmstonů. Bolestivým rituálem se stane jejich Písařkou a díky schopnosti číst starou aragojštinu začne rozplétat vztah mezi Castellem, černou knihou a zmizením profesorky Borgesové. V podzemní Kryptě objeví zásoby ztracených knih a artefaktů i pravdu, že Roze a Grimmstoni tajně ukrývali přeživší meigy. Princ tedy nikdy nebyl jen královnin vrah mágů, za jakého ho Viola považovala.

Nová královna Belladonna však Violu a Rozeho zavede ke zohavenému tělu Marie. Ukáže se, že Mariina fyzická smrt nezničila její magii; naopak osvobodila jejího ducha. V katakombách začnou vstávat mrtví a Maria Violu vtáhne do děsivé vize, v níž ji pronásleduje duch malého chlapce a oslovuje ji „Krvavá Annie“. Po probuzení Viola konečně prozradí, že jako dítě při hádce o medailonek neovládla stíny a omylem zabila svého mladšího adoptivního bratra. Jméno Annie pochází z jejího prostředního jména Annette; rodiče ji po tragédii odmítli. Roze ji poprvé utěší místo toho, aby ji odsoudil.

Belladonna mezitím zveřejní, že Viola je meiga, a rozpoutá hon na ni i na další lidi s magií. Roze ji proto ukryje ve své tajné věži. Jeho ochrana je stále dusivější, ale právě v jeho soukromém pokoji Viola poprvé uvidí jeho osamělost i něhu: knihy, klavír a stužku z jejích vlasů, kterou si schoval v knize poezie. Je zřejmé, že hranice mezi jejich dohodou a opravdovou láskou už zmizela.

Vina, zrada a poslední noc

Viola z věže uteče, aby našla profesorku Borgesovou. V jeskyních se svěří spolužákovi Koleovi, že je meiga. Kole však na její pravdu reaguje strachem, odporem a přiznáním, že její city nikdy neopětoval. Viola ztratí kontrolu nad stíny a Kolea nechtěně zabije. Jeho smrt pro ni znamená další důkaz, že je monstrem. Roze ji však znovu odmítne odsoudit; Belladonně dokonce podstrčí srdce nemrtvého velitele, aby uvěřila, že Viola zemřela.

Když Viola po dalším útěku narazí na Borgesovou, zprvu věří, že našla spojenkyni. Žena ji však otráví a odhalí se jako Maria, která profesorku jen napodobovala. Cerise s pomocí Violina chrliče Vafličky podá kamarádce protijed a prozradí jí, že skutečná Borgesová je uvězněná. Zbývá už jen poslední noc před vypršením Rozeho kletby. Viola a Roze si konečně otevřeně vyznají city a prožijí spolu noc plnou něhy, kterou Rozeho prokletí omezuje, ale nezničí.

Dívka stínů a dědička Castellu

Roze před úsvitem odejde, aby Marii vrátil magii, z níž byl stvořen, a vykoupil tak Violin život vlastní neexistencí. Kapka Violininy krve mezitím aktivuje Castellovu knihu. Kniha ji spojí s Leónem, králem Castellu, který jí oznámí, že je jeho dcera. Rodina Sinclairů byla jen pěstounská rodina; León a její matka Isabel ji během války ukryli v Aragoe. Viola také pochopí, že Castelle není jen nepřátelská říše: je královstvím stínů a smrti, které strádá, protože v něm chybí rovnováha světla.

León vysvětlí i minulost: on a Alexandr bývali v mládí milenci a chtěli spojit obě říše, ale politika, zrada a válka jejich sen zničily. Mariina nenávist se zrodila po vyhlazení jejího domova Septanie. Temná magie Violy a světlá magie Marie nejsou samy o sobě dobré či zlé — jde o dvě nezbytné, násilně oddělené poloviny. León jí prozradí, že Mariina moc je ukotvená v jejím zrcadle; ke zničení bude potřeba čisté stříbro.

Viola s Cerise osvobodí skutečnou Borgesovou a vydají se pro zrcadlo. Profesorka jim sice poradí se stříbrným kolíkem, ale v kritické chvíli uteče a zradí je. Cerise zůstane bojovat s přízraky, aby Viola mohla pokračovat. V zrcadle Viola potká prastarou bytost pravdy, kterou Maria zotročila. Ta jí potvrdí, že její stíny nejsou prokletí, nýbrž její přirozenost, a odhalí způsob, jak Marii porazit: Mlha, kterou královna sama stvořila, musí pohltit vlastní zkaženou magii.

Pravda o smrti krále

V Moodyho posluchárně Maria drží Grimmstony v zajetí růžových šlahounů, ovládá své dcery a má u sebe vyčerpaného Rozeho. Poslední trn jeho tetování téměř zmizel. Královna nutí Violu přiznat pravdu o smrti Alexandra: šest týdnů před začátkem příběhu ji král napadl, poznal v ní Leónovu dceru a chtěl ji přimět vypustit stíny proti Marii. Když ji začal škrtit, Viola se v sebeobraně bránila magií a Alexandra omylem zabila. Celou dobu tedy nenesla vinu za chladnokrevnou vraždu, ale za tragickou sebeobranu.

Roze ji ani tentokrát neodmítne. Přijme její temnotu a Viola přestane svou moc potlačovat. Poprvé se z ní plně stane Dívka stínů, která své schopnosti ovládá. Společně vyženou Mariin vliv z princezen, ale královna se promění v obří pavoučí monstrum. Viola stínovým kopím prorazí ochranu hradu a vpustí dovnitř Mlhu. Ta začne ničit šlahouny, netvora i vše, co Maria vytvořila, zatímco Viola a Roze osvobodí Grimmstony.

Konec kletby

Roze chce zůstat v sále a zemřít, protože část Mariiny moci stále přežívá v něm. Viola ho odmítne opustit. Když je Mlha téměř pohltí, propojí své stíny s jeho silou a požádá ho, aby ji zabil — jejich polibek tak spojí jed, smrt i magii do posledního pokusu o únik. Místo definitivního konce se oba probudí v Castellu, království smrti, které je zároveň posmrtným prostorem i zemí začínající se uzdravovat.

Roze přežil zánik matčiny magie, a dokazuje tak, že dávno není jen jejím výtvorem. Viola se vrací do Castellu jako Leónova dědička a její vztah s Rozem může konečně existovat bez jedovatého doteku, kletby a strachu. Znovunalezená rovnováha světla a stínu začíná uzdravovat Castelle i Aragoa. Viola tak nekončí jako monstrum, kterým se bála být, ale jako žena, která přijala vlastní sílu a rozhodla se, jak ji využije.