Dívka, která změnila Mora | Jezdci apokalypsy #1

Mor od Laury Thalassy otevírá romantickou fantasy sérii Jezdci apokalypsy, ve které na Zemi přicházejí bibličtí Jezdci apokalypsy, aby vykonali soud nad lidstvem. Prvním z nich je Mor, jehož cesta přináší smrtící epidemii a zkázu. Když se ho hasička Sara Burnsová pokusí zastavit, místo vítězství se stane jeho zajatkyní a společně se vydají na dlouhou cestu napříč umírajícím světem. To, co začíná jako příběh plný nenávisti a touhy po pomstě, se postupně mění v nečekaný vztah, který prověří víru, lidskost i samotný smysl Morova poslání. V tomto článku najdete kompletní shrnutí děje knihy včetně všech spoilerů, takže si můžete snadno připomenout celý příběh před čtením dalšího dílu.

Autor/ka: Laura Thalassa

Série Jezdci apokalypsy shrnutí:
#1 Mor (tato stránka)
#2 Válka
#3 Hlad
#4 Smrt

Vše pod tímto textem obsahuje spoilery.

Zajatkyně Jezdce

Příběh začíná prologem, který popisuje příchod čtyř Jezdců apokalypsy. Za mohutné bouře se na zemi objeví Mor, Válka, Hlad a Smrt. Každý z nich vyrazí do jiného světového směru a jejich přítomnost okamžitě způsobí kolaps lidské civilizace. Přestává fungovat elektronika, selhávají stroje, z oblohy padají letadla a svět se ponoří do chaosu. Je zřejmé, že skončil věk lidí a začala vláda Jezdců, jejichž jediným cílem je vyhladit lidstvo.

O pět let později sleduje děj hasičku Saru Burnsovou žijící v kanadském Whistleru. Město bylo evakuováno, protože se k němu blíží Mor, který se po letech znovu objevil a za sebou zanechává smrtící nákazu známou jako mesiášská horečka. Sara společně se třemi kolegy – Lukem, Felixem a Briggsem – připravila plán, jak Jezdce zabít. Vědí ale, že ten, kdo zůstane a útok provede, pravděpodobně zemře, a proto losují pomocí sirek. Černá sirka připadne Saře. Přestože se Briggs nabídne, že ji nahradí, Sara odmítne porušit dohodu. Rozloučí se s přáteli, požádá je, aby v případě její smrti informovali rodiče, a sleduje jejich odchod. Sama zůstává v opuštěné hasičské stanici s dědečkovou brokovnicí a rozhodnutím obětovat vlastní život, pokud se jí podaří zastavit Mora.

Sara přemýšlí o tom, jak se lidé po prvním příchodu Jezdců snažili jejich existenci vysvětlit racionálně a odmítali připustit biblickou apokalypsu. Veškeré teorie ale padly ve chvíli, kdy se po letech znovu objevil právě Mor. Sara si uvědomuje, že v životě zabila jen jediného tvora – bažanta, jehož smrt ji dlouho pronásledovala – a nyní se chystá zastřelit bytost, která není ani člověkem, ani zvířetem. Připraví si tábor u silnice Sea to Sky Highway, kudy podle všeho Mor projede. Večer ještě sleduje zprávy, které potvrzují, že se Jezdec skutečně blíží a všude za sebou zanechává epidemii. Poté se ukryje u silnice a čeká.

Následující ráno začne sněžit. Les se náhle promění – všechna zvířata v panice utíkají pryč, dokonce i predátoři společně s kořistí. Sara pochopí, že Mor se blíží. Když se konečně objeví, překvapí ji jeho vzhled. Místo netvora před sebou vidí nádherného muže se zlatou korunou, zářivou zbrojí, lukem na zádech a bílým koněm. Jeho krása ji na okamžik ochromí natolik, že téměř zapomene, proč tam čeká. Přesto nakonec zamíří na jeho hruď, zavře oči a vystřelí.

Broky Mora zasáhnou do hrudi a srazí ho z koně. Sara si uvědomí, že pokud nákazu šíří i jeho hřebec, nesmí ho nechat utéct, a proto zastřelí také koně. Když přijde k ležícímu Jezdci, zjistí, že stále žije. Těžce dýchá, sahá po ní a vydává zvuky připomínající prosbu. Sara propadne panice. Nedokáže najít brokovnici, a tak se rozhodne použít tekutý podpalovač a zápalky. Přestože jako hasička dobře ví, jak strašlivou smrt oheň představuje, polije Mora hořlavinou a zapálí ho. Jezdec v plamenech dlouhé hodiny křičí bolestí. Sara celou dobu sedí opodál a sleduje jeho utrpení. Necítí se jako zachránkyně lidstva, ale jako vražedkyně. Když si všimne, že zraněný kůň mezitím zmizel, rozhodne se, že ho dohledá až další den. Večer se vrátí do stanu naprosto vyčerpaná, přesvědčená, že splnila svůj úkol a Mor je mrtvý.
Ani na okamžik si nemysli, že bych si snad cenil tvého života. Žiješ jen proto, abych mohl ukojit svou touhu po pomstě.
Ráno ji však probudí ruka svírající její hrdlo. Nad ní stojí Mor, jehož tělo je sice strašlivě popálené, ale stále živé. Sara nechápe, jak mohl přežít. Jezdec jí vysvětlí, že není první, kdo se ho pokusil zabít. V různých městech se ho lidé snažili zastřelit, podříznout, uškrtit i zabít mnoha dalšími způsoby, ale nikomu se to nikdy nepodařilo. Každého z útočníků následně zabil. Sara si uvědomí, že její plán byl od začátku odsouzený k neúspěchu. Mor jí oznámí, že za svůj čin zaplatí. Spoutá jí ruce provazem, sebere jí všechny zbraně a odvleče ji ke svému koni. Když se Sara domnívá, že ji jednoduše zabije, odpoví jí, že smrt by byla příliš milosrdná. Chce, aby trpěla, protože utrpení je určeno živým.

Mor pak přinutí Saru celý den běžet za svým koněm, ke kterému je přivázaná provazem. Díky fyzické kondici zvládá tempo udržet, ale dlouhý běh ji postupně ničí. Během cesty opouští svůj rodný Whistler a uvědomuje si, že se s domovem pravděpodobně loučí navždy. Když konečně zastaví u opuštěného domu, Sara si všimne něčeho neuvěřitelného – Morovy popáleniny doslova mizí před očima. Jeho tvář se téměř úplně zregenerovala, znovu mu narostly vlasy i většina tkání. Přestože ví, že jde o monstrum odpovědné za smrt tisíců lidí, nedokáže si nevšímat jeho mimořádné krásy, což ji samotnou rozčiluje.

Uvnitř domu ji Mor přiváže k zábradlí a ignoruje její poznámky i pokusy o útěk. Sara mezitím pozoruje, jak si svléká zbroj. Všimne si, že jeho tělo pokrývají zářící znaky připomínající cizí písmo, které potvrzují jeho nadpřirozený původ. Poté se převlékne do obyčejných lidských šatů nalezených v domě. Sara se ho ptá, zda ji chce držet jen do chvíle, než zemře na mesiášskou horečku, ale Mor odpoví, že skutečným důvodem jeho jednání je pomsta. Připomene jí, že když ležel zraněný a prosil ji o milost, odmítla mu ji dát. Sara tvrdí, že svého činu nelituje, přestože sama dobře ví, že to není pravda. Mor na oplátku prohlásí, že lidstvo se ničilo dávno před jeho příchodem a on pouze dokončuje proces, který lidé sami začali.

Sara si zároveň uvědomuje zvláštní skutečnost – od setkání s Morem uplynulo už více než čtyřiadvacet hodin, přesto se u ní neprojevují příznaky mesiášské horečky, která jinak zabíjí všechny obyvatele měst, jimiž Jezdec projede. Zatímco přemýšlí o své rodině a doufá, že se nákaze vyhnula, začne ji trápit hlad a potřeba dojít si na toaletu. Mor ji nakonec odváže a odvede do koupelny, ale odmítne jí poskytnout jakékoli soukromí i pomoc. Sara se kvůli poraněným zápěstím jen obtížně svléká a ponižující situace ji stojí zbytky důstojnosti, zatímco ji Mor celou dobu bez zájmu pozoruje.

Po návratu ji znovu připoutá k zábradlí. Sara se dál snaží získat informace. Dozví se, že všechny předchozí lidi, kteří se ho pokusili zabít, Mor bez milosti zabil. Když se zeptá, proč ji na rozdíl od nich nechal naživu, odpoví, že z ní hodlá udělat odstrašující příklad. Chce, aby ostatní lidé viděli, co čeká každého, kdo se pokusí Jezdce zničit. Sara si při těch slovech uvědomí, že její skutečné utrpení teprve začíná a že bolest, kterou zatím prožila, je nejspíš jen začátkem mnohem horších věcí.

Sara zůstává Morovou zajatkyní i další den a stále se u ní neobjevují žádné příznaky mesiášské horečky, přestože s Jezdcem tráví už dlouhou dobu. Její tělo je však na pokraji sil. Má rozedřená zápěstí, bolavé nohy, hladoví a je zcela vyčerpaná. Mor jí poskytne jen minimum péče – několikrát ji nechá napít a odvede ji na toaletu, protože nechce snášet její „odporný zápach“. Přesto ji dál drží připoutanou. Když se objeví v novém černém oděvu se svou korunou, lukem a toulcem, oznámí jí, že ji rozváže, ale pokud se pokusí utéct, bez váhání ji zastřelí a odvleče zpět. Poté ji odvede do kuchyně, kde jí jako jídlo bez jakéhokoli pochopení pro lidské potřeby hodí bochník chleba a lahev worcestrovské omáčky. Sara si stihne nacpat do úst několik krajíců chleba a pár dalších schová do kapes, než ji Mor znovu připoutá ke svému koni a pokračuje v cestě.

Tentokrát je cesta mnohem horší než předchozí den. Sara je příliš zesláblá, aby zvládla držet tempo. Po několika desítkách kilometrů upadne. Místo aby Mor zastavil, nechá koně aby ji táhnul po asfaltu. Provaz se jí bolestivě zařezává do zápěstí, ramena málem vyrve z kloubů a záda si odírá o vozovku. Sara pochopí, že Mor její utrpení nejen toleruje, ale přímo si ho přeje. Teprve když dorazí k dalšímu domu, zastaví. Sara už není schopná vstát, a tak ji Mor vezme do náruče a odnese ke dveřím. Otevře jim vyděšená žena, která protestuje proti tomu, aby vstoupili do jejího domu, ale Mor ji naprosto ignoruje. Oznámí jí pouze, že jeho zajatkyně potřebuje jídlo, odpočinek a využít vybavení domu. Poté Saru odnese do ložnice, položí ji na postel a připomene jí, že ji nehodlá propustit, ale dál nechat trpět. Nakonec jí rozváže zápěstí, aby si mohla odpočinout, sám se však usadí u dveří a nepřestává ji hlídat.

Když Sara nemůže usnout, začne s Morem mluvit. Vypráví mu, jak se společně s Lukem, Briggsem a Felixem rozhodli losovat, kdo zůstane ve Whistleru a pokusí se ho zabít. Vysvětluje, že věřili, že tím zachrání své město i ostatní lidi. Mor ji ale přeruší a řekne jí, že to všechno ví. Podle něj však tato slova neříká kvůli němu, ale kvůli vlastnímu svědomí. Sara si uvědomí, že má pravdu. Nakonec se mu omluví. Přizná, že nelituje samotného rozhodnutí pokusit se ho zastavit, protože by se za stejných okolností rozhodla znovu stejně, ale lituje způsobu, jakým to provedla, a bolesti, kterou mu způsobila. Mor její omluvě nevěří a tvrdí, že ji pronáší jen ze strachu z trestu. Sara na tom přesto trvá a Mor nakonec rozhovor ukončí tím, že jí přikáže spát.
Pak nejsi v porozumění lidem ani z poloviny tak dobrý jako v jejich odsuzování.
Uprostřed noci Saru probudí pláč ženy, která dům obývá. Zjistí, že Mor není v ložnici, a rozhodne se využít příležitosti k útěku. Přestože ví, že ji může čekat smrt, otevře okno ve druhém patře, spustí se z parapetu a skočí do sněhu. Dopadne bez vážnějšího zranění a rozběhne se k lesu. Je přesvědčená, že se jí podařilo uniknout. Její svoboda však trvá jen několik okamžiků. Do zad se jí zabodne první šíp, který ji srazí téměř na kolena. Přesto pokračuje v běhu. Krátce nato ji zasáhne druhý šíp do beder a její síly rychle mizí. Mor ji na koni bez problémů dožene. Beze slova z ní oba šípy surově vytrhne, čímž jí způsobí další nesnesitelnou bolest. Sara se odmítá doprošovat milosti, protože ví, že přesně to Mor očekává. Jezdec jí oznámí, že tímto útěkem přišla i o poslední výsadu, kterou jí dosud ponechal – už nikdy nebude smět spát. Znovu jí sváže zápěstí k sedlu a přinutí ji pokračovat v cestě.

Následující hodiny se promění v čiré utrpení. Mor žene koně stále rychleji, až Sara není schopná držet krok. Když znovu padne na zem, její tělo je vláčeno po zledovatělé silnici. Vykloubí si rameno, zápěstí má téměř roztrhaná, záda rozdíraná o asfalt a bolest postupně začáná být nepředstavitelná. Připadá jí, že celé její tělo hoří. Křičí, dokud jí neodejde hlas, a v duchu už jen prosí, aby to skončilo. Nakonec bolest nevydrží a ztratí vědomí.

Když se probudí, zprvu si myslí, že vidí anděla. Teprve postupně rozpozná Morovu tvář. Zjistí, že přežila a leží v další ložnici pro hosty. Mor jí sdělí, že ji nenechal zemřít, protože utrpení je určeno živým. Sara si uvědomí, že jí někdo převlékl zakrvácené oblečení, pečlivě obvázal zápěstí, hrudník i záda a napravil vykloubené rameno. Když se ptá, kdo ji ošetřil, Mor jí dává najevo, že to byl on, a požaduje, aby nezapomněla na jeho „laskavost“. Sara na to reaguje rozhořčeně, protože právě on jí všechna zranění způsobil. Mor ji znovu varuje, aby se už nikdy nepokoušela utéct, a odchází. Když se Sara pokusí vstát a dojít sama na toaletu, bolest ji přemůže a zůstane ležet na podlaze. Musí Mora přivolat. Přestože dává jasně najevo, že se mu do pomoci nechce, zvedne ji do náruče, odnese ji na toaletu a poté zpět do postele. Další dva dny se o ni stará jen natolik, aby nezemřela – nosí jí jídlo, vodu a pomáhá jí do koupelny. Sara většinu času prospí, zatímco se její tělo pomalu zotavuje.

Jakmile se dokáže sama postavit na nohy, rozhodne se prozkoumat dům. Zaujme ji, že zde funguje elektřina, což je po zhroucení většiny technologií vzácnost. Při procházení chodbou si prohlíží rodinné fotografie obyvatel domu a přemýšlí o jejich životech i o tom, kolik rodin apokalypsa zničila. Když vstoupí do obývacího pokoje, objeví muže ležícího na pohovce. Jeho tělo je pokryté obrovskými puchýři a otevřenými ranami, z nichž vytéká krev, hnis a další tělesné tekutiny. Muž je v posledním stadiu mesiášské horečky a jeho tělo se doslova rozkládá zaživa. Přesto je stále při vědomí. Sara si uvědomí, že ona sama by už dávno měla být mrtvá, ale nemoc se jí z dosud neznámého důvodu stále vyhýbá.

Navzdory strachu se rozhodne jednat jako hasička a člověk, který pomáhá druhým. Muž ji varuje, aby se ho nedotýkala, protože je nakažený, ale Sara jeho obavy ignoruje. Dozví se od něj, že všichni ostatní obyvatelé domu už zemřeli a on zůstal poslední. Sara mu přinese vodu, mokrou utěrku a láhev whisky. Jemně mu omyje obličej a tělo, přičemž se snaží vyhnout bolestivým ranám. Když se ho zeptá, zda chce vodu nebo alkohol, muž bez váhání zvolí whisky. Sara mu postupně nalije tři sklenky, aby alespoň trochu zmírnila jeho bolest. Poté si k němu sedne, vezme ho za ruku a zůstane s ním. Aby mu zpříjemnila poslední chvíle života, začne recitovat zpaměti básně a úryvky z literatury, které milovala už před příchodem Jezdců – mimo jiné Edgara Allana Poea, lorda Byrona i pasáže z Macbetha. Muž mlčky poslouchá, až nakonec tiše zemře. Sara drží jeho ruku ještě dlouho poté, co jeho tělo vychladne. Nejvíc ji tíží skutečnost, že nikdy nezjistila jeho jméno. Nakonec si vezme láhev whisky a uvědomuje si, že ji nejspíš bude brzy potřebovat, protože její vlastní utrpení zdaleka neskončilo.

Po smrti neznámého muže Mor se Sarou opouštějí dům a pokračují v cestě. Sara očekává, že ji znovu připoutá ke koni a donutí běžet, místo toho ji však posadí před sebe do sedla. Přestože jí jízda kvůli zraněním působí bolest, je to nesrovnatelně snesitelnější než předchozí utrpení. Cestou se ho znovu vyptává. Mor jí bez obalu přizná, že ji nezachránil ze soucitu – udržuje ji naživu jen proto, aby mohla dál trpět. Sara se ho vyptává i na to, proč jí ošetřil zranění a proč sama neonemocněla mesiášskou horečkou. Z jeho vyhýbavých odpovědí pochopí, že Mor dokáže nákazu ovládat a vědomě rozhodl, že ji nemoc nezasáhne. Když se ho ptá, kam vlastně míří, dozví se jen to, že nemá žádný konkrétní cíl. Bude jezdit světem tak dlouho, dokud nesplní svůj úkol – vyhubit lidstvo.

Večer dorazí do opuštěného domu. Mor jí znovu rozváže ruce, ale připomene jí, že další pokus o útěk nebude tolerovat. Sara rozdělá oheň a oba si vyměňují další jízlivé poznámky. Zatímco čeká, až se Mor vrátí z koupelny, přemýšlí o rodičích, které před svým zajetím poslala do bezpečí. Vzpomíná na jejich poslední rozhovor, kdy ji otec prosil, aby s nimi odjela, protože věřil, že ve městě zemře. Myšlenka na rodinu ji dožene k slzám. Když se Mor vrátí, Sara se otočí a s hrůzou zjistí, že stojí uprostřed pokoje úplně nahý. Marně se ho snaží přimět, aby se oblékl. Mor její rozpaky nechápe a považuje je za další lidskou zvláštnost. Teprve po chvíli si oblékne své černé oblečení a oznámí jí, aby si lehla na gauč a svlékla si tričko. Sara se vyděsí, že ji chce ponížit nebo zneužít, vezme do ruky pohrabáč a pokusí se bránit. Mor ji však snadno přemůže. Ukáže se, že jeho jediným cílem je převázat její zranění. Emoční napětí posledních dní Saru zcela zlomí. Rozpláče se a mezi smíchem a vzlyky si uvědomuje absurditu celé situace – muž, který jí způsobil všechna zranění, je nyní pečlivě ošetřuje. Mor jí vysvětlí, že její rány se nikdy nezanítí, protože ovládá všechny formy nákazy, a infekci jednoduše nedovolí vzniknout. Obvazy mění jen proto, aby se zranění správně zahojila a ona zůstala naživu. Přesto trvá na tom, že to nedělá z laskavosti, ale proto, že utrpení patří živým.
Nejsem tu proto, abych uspokojoval tvé rozmary. Jsem tu, abych zničil svět.
Další den se zastaví v dalším opuštěném domě, kde Sara dostane možnost vykoupat se. Mor však odmítne odejít z koupelny a trvá na tom, že ji bude hlídat. Sara se sice stydí, ale nakonec se podvolí. Když si nedokáže sama sundat obvazy ze zad, Mor jí je bez jediného slova odstraní. Zatímco se koupe, Sara si uvědomuje, že ji Mor při pohledu na její nahotu nesleduje se zájmem ani chtíčem. Připadá mu stejně přirozená jako jakýkoli jiný předmět. Když si nedokáže umýt poraněná záda, Mor jí beze slova vezme žínku a s překvapivou opatrností jí rány očistí. Přizná přitom, že ho doslova bolí sledovat její marné pokusy o hygienu. Po koupeli mu Sara konečně prozradí své jméno – Sara. Mor jí odpoví, že jména nepotřebuje, protože jsou pro něj všichni lidé stejní. Sara se na oplátku zeptá na jeho jméno. Dozví se, že žádné nikdy nedostal a označení Mor je pouze jméno, které mu dali lidé. Tato informace v ní poprvé vyvolá slabý záblesk soucitu, protože si uvědomí, že bytost před ní vlastně nikdy neměla vlastní identitu. Sama se však okamžitě napomene, aby si ho nezačala polidšťovat.

Další ráno pokračují v cestě na koni. Sara se snaží přimět Mora, aby ochutnal horkou čokoládu z termosky. Doufá, že konečně zjistí, zda vůbec jí a pije. Mor si termosku prohlédne, ale místo ochutnání její obsah jednoduše vylije na zem. Sara se rozčílí a on jí vysvětlí, že jídlo ani pití nepotřebuje. Když mu namítne, že lidé jedí i proto, že jim jídlo chutná a přináší radost, Mor její argument překvapivě nezavrhuje a připouští, že o jejích slovech bude přemýšlet. Sara si poté krátí cestu recitováním básně Havran od Edgara Allana Poea. Mor ji nejprve zesměšní, ale nakonec přizná, že se mu verše líbily. Následně začne on vyzpovídávat Saru. Ta mu prozradí své celé jméno, věk i to, že pracovala jako hasička. Přizná také, že jejím skutečným snem bylo studovat anglickou literaturu, zejména Shakespeara, Byrona a Poea. Sen jí však zničil příchod čtyř Jezdců apokalypsy.

Při průjezdu opuštěným městem Mor zamíří k místní nemocnici, protože potřebuje nové obvazy. Sara ho zoufale přemlouvá, aby raději zastavil v obyčejném obchodě, aby nemusel vstoupit mezi nemocné lidi. Mor jí však připomene, že jeho přítomnost uvnitř budovy na jejich osudu nic nezmění – všichni stejně zemřou, ať vstoupí dovnitř, nebo ne. Když dorazí před nemocnici, Sara zahlédne za okny vyděšené pacienty a personál, kteří se modlí a čekají na svůj osud. Mor bez námahy prorazí uzamčené vstupní dveře a přinutí Saru vstoupit první. Uvnitř ji úmyslně vede kolem lidí, kteří netuší, že během několika dní podlehnou mesiášské horečce. Nečiní to proto, že by měl z jejich smrti radost, ale proto, že ví, jak hluboce Saru jejich utrpení zasáhne. Z nemocnice si odnesou pouze zásobu obvazů a pokračují v cestě. Sara nedokáže dostat z hlavy tváře všech odsouzených lidí a propadne hlubokému smutku. Tentokrát už se s Morem ani nehádá. Její mlčení však začne vadit jemu. Když dorazí do dalšího opuštěného domu, snaží se ji vyprovokovat k rozhovoru. Sara mu však řekne, že s ním mluvit nechce, protože už trpí přesně tak, jak si přál. Mor ji varuje, že její skutečné utrpení ještě ani nezačalo a že ho může kdykoli ještě zhoršit. Sara se však pouze otočí k odchodu a přes rameno mu řekne, že navzdory všem řečem o spravedlnosti zůstává jen bezcitným parchantem.

Bouře jim na jeden den znemožní pokračovat v cestě, a tak zůstanou v opuštěném domě. Sara mezitím zjišťuje, že si zvykla přežívat díky věcem, které zůstaly po Morových obětech. Při hledání jídla objeví v lednici zbytky jablečného koláče. K jejímu překvapení se Mor rozhodne splnit slib a poprvé ochutnat lidské jídlo. Nejprve jí jen malé sousto, ale nakonec přizná, že se mýlil – i když jídlo nepotřebuje, může mu přinášet potěšení. Sara sice lituje, že se musí o svůj koláč dělit, zároveň ji ale překvapí, že Mor dokáže změnit názor. Když ho následně poprosí, aby kvůli špatnému počasí ještě jeden den necestovali, Mor její prosbu tentokrát vyslyší.

Další den však znovu vyrážejí na cestu. Venku panuje mrazivý déšť a Sara se navzdory několika vrstvám oblečení postupně dostává do podchlazení. Nejprve se nekontrolovatelně třese, později přestává cítit prsty a začíná usínat přímo v sedle. Mor si uvědomí, že je ve vážném stavu, okamžitě změní směr a zamíří k nejbližšímu obydlí. Dům je však obydlený čtyřčlennou rodinou. Mor bez váhání vtrhne dovnitř, přinutí obyvatele ustoupit a položí Saru k rozpáleným kamnům. Zatímco ona prosí, aby rodinu ušetřil, Mor si od nich vyžádá přikrývky i dřevo na topení a celou dobu ji zahřívá vlastním tělem. Když se Sara po několika hodinách probudí, uvědomí si, že spolu leželi pod přikrývkami jen proto, aby ji zachránil před podchlazením. Přesto ji víc než vlastní rozpaky tíží skutečnost, že rodina nyní sdílí dům s Morem a nevyhnutelně zemře na jeho nákazu. Marně ho prosí, aby je ušetřil, ale Mor odmítá. Připomene jí, že jeho jediným úkolem je zničit lidstvo.

Protože se Sara potřebuje zotavit, zůstávají v domě další čtyři dny. Mor většinu času tráví mimo dům a Saru nechává samotnou s nemocnou rodinou. Postupně se stará o všechny její členy, utišuje jejich bolest a zůstává s nimi až do posledních okamžiků života. Nejprve umírá otec, poté matka se synem a nakonec malá Stacy. Sara drží holčičku za ruku až do posledního vydechnutí a předstírá, že je její matkou, aby dítě neumíralo samo. Smrt celé rodiny ji hluboce zasáhne. Když se Mor vrátí, Sara se ho znovu ptá, proč musely zemřít i děti. Mor jí odpoví, že bez rodičů by stejně neměly šanci přežít, a připomene jí, že lidstvo samo zničilo svět. Sara jeho argumenty odmítá a nechápe, proč musí být jeho způsob zabíjení tak krutý. Přesto společně dům opouštějí.

Krátce po odjezdu Mor vytáhne ze sedlové brašny několik sendvičů s marmeládou, které připravil speciálně pro Saru poté, co zjistil, že mu chutná jablečný koláč. Sara je jeho pozorností zaskočená. O to víc ji mate, že muž, který právě vyhladil celou rodinu, zároveň myslí na to, aby nezůstala hladová. Mor jí navíc přizná, že ani pro něj není snadné sledovat lidi umírat, přesto však bude šířit nákazu dál, dokud nesplní svůj úkol. Sara si čím dál víc uvědomuje, že Mor není bezcitná stvůra, za jakou ho považovala, což ji zneklidňuje víc než jeho krutost.
Pýcha je osamělý voják, který drží hlídku, když není nikdo jiný, kdo by se staral.
Večer se utáboří v dalším opuštěném domě. Při rozhovoru u krbu se Mor začne vyptávat, proč Sara pomáhala umírající rodině i lidem, které potkali dříve. Sara odpovídá, že pokud může někomu ulehčit utrpení, udělá to bez ohledu na výsledek. Mor namítne, že tím zároveň zmírňuje vlastní bolest. Hovor se postupně změní v prudkou hádku o vině lidstva, spravedlnosti i o tom, kdo Mora vlastně vyslal na Zemi. Když Sara provokativně prohlásí, že ji může rovnou umlčet, Mor její slova vezme doslova. Roztrhne prostěradlo, použije ho jako roubík a sváže jí ruce za zády. Sara se zuřivě brání, dokonce ho kopne do obličeje, ale proti jeho síle nemá šanci. Teprve když se uklidní, Mor ji rozváže. Oba pak zbytek večera mlčí.

Po několika dalších dnech dorazí na okraj Vancouveru. Sara doufá, že bylo město včas evakuováno, ale brzy zjistí, že v ulicích stále zůstalo mnoho lidí. Jakmile se objeví Mor, začnou na něj ze záloh střílet ozbrojení obyvatelé. Mor pobídne Trixieho do cvalu a během jízdy bez zaváhání zabíjí jednoho útočníka za druhým. Aby mohl volně střílet z luku, shodí Saru z koně přímo doprostřed přestřelky. Ta se po bolestivém pádu místo útěku začne starat o zraněné. Přidávají se k ní další lidé a společně poskytují první pomoc všem, kteří ještě mohou být zachráněni. Když se Mor po vyhlazení útočníků vrátí, Sara se pokusí utéct, ale Mor ji snadno dostihne, zvedne zpět do sedla a odveze ji pryč z města.

Teprve během útěku si Sara všimne, že Mor utrpěl desítky střelných zranění. Přesto pokračuje v jízdě a dokonce s Trixiem přeběhne po hladině moře, jako by voda byla pevnou zemí. Když se konečně dostanou na opuštěnou pláž, Mor vyčerpáním ztratí vědomí. Sara z něj sundá těžkou zbroj a objeví množství střelných ran po celém těle. Místo aby využila příležitosti a utekla, rozhodne se zůstat. Přesvědčuje sama sebe, že tím pouze zpomaluje Morův postup světem a dává lidem více času na útěk, přesto si uvědomuje, že skutečný důvod je složitější. Sedí vedle něj, hladí ho po vlasech a čeká, až se začne uzdravovat. Když se Mor na okamžik probere, s překvapením zjistí, že neutekla. Poté znovu upadne do bezvědomí.

Sara pak s obrovskou námahou odtáhne bezvládného Mora do nedalekého opuštěného domu. Když se probere, snaží se postavit na vlastní nohy a odmítá jakoukoli pomoc. Sara se ho přesto pokouší ošetřit alkoholem a obvazy, ale Mor trvá na tom, že se jeho tělo uzdraví samo. Přesto ho její péče viditelně zaskočí. Později si Sara dopřává horkou koupel a Mor za ní přijde do koupelny se sklenkou whisky. Přizná, že ochutnal alkohol, protože chtěl pochopit lidské zvyky. Rozhovor se postupně stočí k tomu, proč se Sara starala právě o něj. Oba si uvědomují, že jejich vztah se začíná měnit způsobem, který ani jeden z nich nedokáže vysvětlit. Sara v jeho pohledu poprvé rozpozná skutečnou touhu a vyděsí ji, že na ni sama reaguje podobně. Mor nakonec odejde se slovy, že dnes už prolil dost krve a opravdu by nerad musel znovu pronásledovat její útěk.

Mor se po zraněních z Vancouveru rychle zotavuje a Sara s ním zůstává v opuštěném domě. Připraví jídlo a oba společně poprvé vedou klidnější rozhovor. Mor se znovu vrací k otázce, proč ho Sara neopustila, když k tomu měla příležitost. Sara přizná, že ve Vancouveru nejdřív pomáhala zraněným lidem a později už jednoduše nedokázala odejít od jeho bezvládného těla. Sama se na oplátku ptá, proč se Mor během přestřelky vrátil právě pro ni a proč ji stále drží naživu. Mor odmítá dát jednoznačnou odpověď a pouze opakuje, že to bylo jeho rozhodnutí. Při společném jídle Sara učí Mora jíst špagety vidličkou a během rozhovoru se dozvídá, že ostatní tři Jezdci apokalypsy zatím stále spí a probudí se teprve tehdy, až přijde jejich čas. Mor zároveň vysvětluje, že po svém příchodu na Zemi také několik let spal, protože lidstvo ještě dostalo poslední šanci napravit své chyby. Pod vlivem alkoholu pak přizná, že ho Sara znepokojuje víc než cokoli jiného, co na Zemi poznal. Přestože lidi nenávidí, uvědomuje si, že ji má rád, a tato skutečnost ho děsí stejně jako ji.

Mezi nimi vznikne silné napětí a Mor se téměř neovladatelně přiblíží k polibku. Sara mu pod vlivem alkoholu nejprve podlehne, ale na poslední chvíli ho šeptem zastaví. Mor se okamžitě odtáhne, uvědomí si, co se mezi nimi málem stalo, a zbytek večera ukončí tím, že ji pošle spát. Ani jeden z nich však nedokáže zapomenout na okamžik, kdy stačilo jen několik centimetrů, aby překročili hranici, kterou si oba dlouho snažili udržet.

Následující ráno se oba snaží tvářit, jako by se nic nestalo. Když se Sara pokusí otevřít téma předchozí noci, Mor rozhovor chladně ukončí a vrátí se ke svému obvyklému odtažitému chování. Vyrazí proto znovu na cestu po moři. Sara však trpí silnou kocovinou a během jízdy se jí udělá nevolno. Ve snaze vyzvracet se ztratí rovnováhu a spadne z koně do ledového Pacifiku. Zatímco se potápí pod hladinu, Mor okamžitě skočí za ní a zachrání ji. Je přesvědčený, že se pokusila spáchat sebevraždu, a jeho strach i vztek přerostou v prudkou hádku. Sara se ho snaží přesvědčit, že šlo pouze o nehodu, ale Mor jí nevěří. Místo dalších slov ji náhle políbí.

Jejich první skutečný polibek je prudký, zmatený a plný nahromaděných emocí. Zpočátku je drsný a téměř násilný, postupně se však oba podvolí vzájemné přitažlivosti. Sara nakonec polibek sama ukončí. Mor jí důrazně přikáže, aby se už nikdy nepokoušela zemřít, protože ji nenechá zemřít za žádných okolností. Sara mu znovu vysvětluje, že se nechtěla zabít, ale Mor její vysvětlení dál odmítá přijmout. Po návratu do domu ji přiměje zahřát se horkou koupelí a teprve poté znovu pokračují v cestě. Sara si stále silněji uvědomuje, že Morova starost o její bezpečí už dávno přesáhla pouhou snahu udržet si zajatkyni naživu.

Cestou podél pobřeží zastaví u opuštěné benzínové stanice, kde doplní zásoby na další putování. Mor zde objeví obchod se zbraněmi a všechny pušky, které najde, vlastníma rukama ohne a zničí. Sara nechápe, proč ničí právě zbraně, když by mu přece mělo vyhovovat, aby se lidé zabíjeli navzájem. Mor však přiznává, že právě existence střelných zbraní patří k věcem, kterých lituje, protože podle něj představují další důkaz lidské zkaženosti. Poté pokračují hluboko lesy, kde už nenacházejí žádná obydlí, a jsou nuceni poprvé přenocovat ve stanu.
Žena by neměla být zvláštně příjemná. Měla by to být drsná bohyně drtící koule a lebky, na kterou se nedá zapomenout.
Večer u táborového ohně se mezi nimi rozvine dlouhý rozhovor. Mor přiznává, že ho stále víc přitahují lidské věci – nejen jídlo nebo alkohol, ale i samotná Sara. Sara se ho začne vyptávat na Boha, ostatní Jezdce i smysl jejich poslání. Mor jí vysvětlí, že Bůh není ani muž, ani žena a že lidská představa Boha je jen zjednodušením něčeho, co lidé nikdy nemohou plně pochopit. Přiznává také, že jeho lidská podoba existuje pouze proto, aby mu lidé dokázali porozumět, protože ve své skutečné podstatě není člověkem, ale samotným morem. Sara na oplátku vypráví o své někdejší víře ve vědu a o tom, jak příchod Jezdců úplně změnil její pohled na náboženství i svět. Oba si během rozhovoru stále intenzivněji uvědomují, jak moc je ten druhý ovlivnil.

Napětí mezi nimi nakonec přeroste v další polibek, tentokrát už dobrovolný z obou stran. Mor ji něžně vezme do náruče a odnese do stanu. Jejich polibky jsou čím dál vášnivější a oba se nechávají unášet vzájemnou přitažlivostí. V rozhodující chvíli se však Mor zmateně zeptá, zda je to, co právě cítí, láska. Sara ho zastaví a odpoví, že nejde o lásku, ale pouze o chtíč. Její slova Mora hluboce zasáhnou. Beze slova odejde do lesa a nechá ji samotnou.

Pozdě v noci se Mor vrátí zpět do stanu. Přestože už mezi nimi panuje rozpačité ticho, lehne si vedle Sary a přitáhne si ji do náruče, aby ji zahřál před noční zimou. Sara se k němu přitulí, protože navzdory výčitkám svědomí nedokáže odmítnout jeho blízkost. Těsně předtím, než usne, má pocit, že jí Mor šeptá, že to, co cítí, není pouhý chtíč a že doufá, že ji tato skutečnost děsí alespoň z poloviny tolik jako jeho samotného. Sara si však není jistá, zda tato slova skutečně zazněla, nebo se jí už jen zdála.

Po noci strávené ve stanu se Sara probouzí v Morově náručí. Oba si uvědomují, že jejich vzájemná blízkost překročila další hranici, a Sara ze stanu rychle uteče. Mor se uzavře do sebe, odmítá s ní mluvit i navazovat oční kontakt a během cesty se k ní chová chladně. Sara se jeho mlčení snaží prolomit vyprávěním historek z dětství, recitováním básní i divadelních her, ale Mor zůstává neoblomný. Teprve po dlouhém mlčení přizná, že v něm Sara probudila city, o jejichž existenci dosud netušil. Přiznává, že po ní touží, chce ji znovu políbit i držet v náručí, ale zároveň se děsí toho, že se kvůli ní stává lidštějším. Sara si uvědomuje, jak hluboce ho její přítomnost mění, a na znamení podpory ho sama políbí. Mor jí na oplátku přizná, že bolest, kterou kvůli ní prožívá, je tím nejsladším utrpením, jaké kdy poznal.

Pozdě večer dorazí k dalšímu domu, který tentokrát není opuštěný. Uvnitř žije rodina vedená hrubým a násilnickým Nickem Jamesonem. Když Nick urazí Saru a označí ji za Morovu děvku, Mor ho popadne pod krkem a přinutí ho omluvit se. Přestože rodina dvojici neochotně poskytne přístřeší, Sara se cítí provinile, protože znovu sleduje, jak Mor svou přítomností ničí život dalším lidem. Mor ji nakonec přesvědčí, aby se vrátila dovnitř, a Sara si všímá, že se v jeho pohledu poprvé objevuje skutečný soucit.

Během následujících dnů Sara poznává, že Nick svou rodinu dlouhodobě tyranizuje. Jeho žena Amelia se mezitím nakazí morem a zoufale prosí Saru o radu, jak zachránit své děti. Sara jí vysvětlí, že Mor nikoho neušetří jen proto, že o to požádá, a přizná, že sama dodnes neví, proč právě jí daroval život. Přesto se snaží Amelii alespoň utěšit. Když se Mor vrátí z obchůzky, políbí Saru na krk, čehož si všimne Nick. Okamžitě ji začne urážet a obviňovat, že se dobrovolně zaprodala netvorovi. Mor se jí zastane, ale zároveň připomene, že je stále jeho zajatkyní. Sara si bolestně uvědomuje, že přestože mezi nimi vznikají city, Mor se svého poslání ani svého postavení vůči ní nevzdal.

O dvě noci později Nick unese Saru z domu. Pod pohrůžkou zbraně ji odvede do zasněženého lesa, kde ji chce zabít jako pomstu za smrt své rodiny. Sara se ho snaží přesvědčit, že její smrt Morovi nijak neublíží, ale Nick je rozhodnutý ji zastřelit. V poslední chvíli se objeví Mor. Odmítne s Nickem vyjednávat a varuje ho, že pokud Sáře ublíží, zaplatí za to životem. Když Nick přesto stiskne spoušť, Mor několika šípy zasáhne jeho tělo a zabrání mu Saru zabít. Ani těžce zraněný Nick nepřestává Saru urážet, a když ji naposledy označí za Morovu děvku, Mor mu prostřelí hrdlo a definitivně ho usmrtí. Přitom přizná, že pokud vůbec někdy poznal milosrdenství, pak jedině díky Saře.

Po Nickově smrti se Mor nejprve přesvědčí, že Sara není zraněná, odnese ji zpátky do domu, zahřeje jí promrzlé nohy a pomůže jí obléknout se. Jakmile společně odjedou, Mor zastaví uprostřed silnice a vášnivě ji políbí. Přizná, že ji dnes dělily od smrti jen okamžiky a že ho tato představa vyděsila víc, než je ochoten připustit. Sara se ho následně ptá, jak dlouho ji hodlá držet jako svou zajatkyni. Mor odpovídá, že s ním zůstane až do chvíle, kdy splní své poslání a projede celý svět. Když se ho Sara zeptá, proč si tehdy vybral právě ji, Mor poprvé přizná skutečný důvod – cítil, že Bůh chtěl, aby ji ušetřil. Během další cesty pak Sara vyzvídá informace o Bohu, posmrtném životě i Morově minulosti. Mor jí vypráví, že je starší než lidstvo samo, pamatuje vznik prvních lidských civilizací a po tisíciletí sledoval, jak lidé budují svět i sami sebe přivádějí ke zkáze.
Jestliže se z nás všech najednou stali jen ovce určené k porážce, tak jaký má život potom smysl? A ještě důležitější otázka: pokud lze od života očekávat pouze předčasnou a bolestivou smrt, co máme porotm čekat od posmrtného života?
Další noc přespí v opuštěném domě. Mor pravidelně vyráží na noční obhlídky okolí, aby předešel případným útokům, a Sara si uvědomuje, že Nickův pokus o vraždu bere jako své vlastní selhání. Když se v noci vrátí po koupeli pouze s ručníkem kolem pasu, Sara si všimne zvláštních zářících znaků vyrytých do jeho těla. Mor jí vysvětlí, že jde o posvátný jazyk, kterým je do jeho těla vepsán jeho božský úkol. Jednotlivé symboly znamenají například „z Boží vůle“ nebo „Dech Boží“. Přestože Sara touží dozvědět se víc, Mor odmítá tímto jazykem mluvit, protože vyslovení posvátných slov by znamenalo přímo vykonávat Boží vůli. Sara si přitom stále bolestněji uvědomuje, že po něm netouží jen fyzicky, ale začíná se k němu citově připoutávat.

Při odpočinku v domě Sara objeví leták rozesílaný přeživším obyvatelům. Je na něm nejen Morova podobizna a mapa jeho cesty napříč Severní Amerikou, ale také její vlastní portrét. Lidé už vědí, že cestuje po Morově boku, a mnozí ji považují za jeho dobrovolnou spolupracovnici. Sara si bolestně uvědomuje, že svět ji začíná vnímat jako zrádkyni vlastního druhu. Mor si mezitím všimne jejího vyčerpání a bez váhání rozhodne, že zůstanou několik dní na místě, aby si odpočinula. Když mu Sara spontánně řekne, že je dobrý člověk, Mor jí připomene, že člověkem není, ale přesto ji něžně obejme. Oba si stále jasněji uvědomují, že jejich city jsou vzájemné.

Po několika dnech pokračují dál a překročí hranici Spojených států. Sara se vyděsí při představě, že budou muset projet Seattlem, protože očekává opakování krvavého útoku z Vancouveru. Mor však odmítá změnit trasu a trvá na tom, že svou cestu kvůli lidem měnit nebude. Místo další nepřátelské rodiny však narazí na starší manžele Roba a Ruth, kteří je s překvapivou laskavostí pozvou do svého domu. Oba jsou hluboce věřící a přítomnost jednoho z Jezdců považují za mimořádnou událost. Mor je jejich vstřícností zaskočený, protože se dosud setkával pouze s nenávistí. Sara mu vysvětluje, že jejich pohostinnost je upřímná, a Mor se rozhodne jejímu úsudku důvěřovat.

Během společně stráveného večera odpovídá Mor na otázky týkající se Boha a smyslu svého poslání. Vysvětluje, že jednotlivá náboženství zachytila jen část pravdy a že Bohu nezáleží na konkrétní víře, ale na lidské morálce. Tvrdí, že lidstvo stále ještě má naději na záchranu, dokud poslední Jezdec Smrt definitivně nerozhodne o jeho osudu. Ruth si zároveň všímá, že Mor se k Sáře nechová jako ke skutečné vězeňkyni, ale jako k ženě, na které mu záleží. Sara její slova nedokáže popřít. Sama si stále silněji uvědomuje, že i ona k Morovi cítí něco, co už dávno přesahuje pouhou přitažlivost.

V noci Sara nemůže usnout. Když Ruth a Rob odejdou spát, Mor tiše vstoupí do jejího pokoje v domnění, že spí. Posadí se vedle její postele a poprvé jí beze zbytku otevře své srdce. Přizná, že se začíná bát její smrti, protože nikdy předtím nic podobného necítil. Vypráví, že právě díky ní pochopil skutečný význam Božího milosrdenství i důvod, proč lidstvo dosud nebylo zcela zatraceno. Říká, že její přítomnost v něm vyvolává bolest i radost zároveň, že ho její úsměv dokáže naplnit štěstím a její nezájem naopak ničí. Nakonec přizná, že ho Sara navždy změnila. Když Mor odejde, Sara se rozpláče. Dochází jí, že si nezískal jen její tělo, ale pomalu si podmaňuje i její srdce.

Po noci, kdy Sara tajně vyslechla Morovo upřímné vyznání, se mezi nimi rozhostí rozpačitá atmosféra. Ráno najde v kuchyni snídani, kterou jim i přes vlastní smrtelnou nemoc připravili Ruth s Robem. Cítí se provinile, že přijímá jejich péči, zatímco právě Mor je příčinou jejich utrpení. Přesto mezi ní a Morem dochází k něžnému okamžiku. Sara ho spontánně políbí, ale vzápětí ji přemůže stud. Nedokáže se oddat svým citům ve chvíli, kdy za zdí umírají dva nevinní lidé kvůli bytosti, do níž se začíná zamilovávat. Když Mor pochopí, co ji trápí, beze slova odejde z domu.

V následujících dnech se Mor poprvé aktivně zapojuje do péče o Ruth a Roba. Přestože je v ošetřování neohrabaný, Sara si všímá, že se opravdu snaží. Čím víc sleduje utrpení starých manželů, tím zachmuřenější a neklidnější je. Sara nakonec zaslechne, jak se Rob s Ruth společně modlí. Místo aby prosili o vlastní záchranu, žádají Boha, aby dal sílu Morovi nést jeho břímě a Saře vydržet vše, co musí prožívat. Jejich nezištná dobrota Saru zlomí. Když se Mor vrátí, zoufale ho prosí, aby oba zachránil. Připomíná mu, že ji samotnou kdysi ušetřil, a nechápe, proč stejnou milost nedopřeje i jim. Mor však odmítá. Přestože je zjevné, že její prosby i vlastní city hluboce prožívá, trvá na tom, že svůj úkol nemůže změnit. Když se Sara zhroutí, obejme ji a snaží se ji utěšit. Sara mu přizná svůj největší strach – že psychickou bolest celé cesty nepřežije a zemře dřív, než Mor dokončí své poslání. Mor ji ujistí, že přežije, protože musí.
Přišel jsem na svět, dotkl se ho a svět poznal hrůzu.
Jak se nemoc zhoršuje, oba tráví u lůžka manželů stále více času. Sara si uvědomuje, že smrt je už téměř přítomná v domě. Ruth a Rob se k sobě tisknou a chtějí své poslední chvíle prožít společně. Mor je dlouho mlčky pozoruje, dokud ho Sara neodvede z pokoje. Vysvětluje mu, že umírající si přejí být o samotě, aby poslední okamžiky patřily jen jim. Mor přizná, že nikdy předtím neviděl skutečně zamilovaný pár. Během tisíců let sledoval lidstvo, ale lásku vždy pozoroval jen zpovzdálí. Teprve nyní ji poprvé vidí jako živý vztah mezi dvěma lidmi, kteří se navzájem bezvýhradně milují. Sara si uvědomuje, že právě tato zkušenost v Morovi probouzí další dosud nepoznané lidské emoce.

Následujícího rána Rob umírá. Sara zůstává po boku Ruth, zatímco Mor drží jeho tělo v náručí. Přestože smrt svého manžela oplakává, Ruth se brzy uklidní. Věří, že se s Robem brzy znovu setká. Když za ní přijde Mor, místo výčitek mu odpustí vše, co způsobil. Připomene mu, že jeho úkolem není jen přinášet smrt, ale také poznat lidské utrpení, ztrátu i zlomené srdce. Sara si poprvé uvědomí, že Mor není jen vykonavatelem Boží vůle, ale zároveň její obětí. Musí sledovat smrt lidí, které postupně začíná chápat, aniž by mohl změnit svůj osud. Ruth ho nakonec požádá, aby se postaral o Saru. Mor jí slavnostně přísahá na svůj vlastní život, že to udělá.

Když zůstane Ruth se Sarou o samotě, obrátí se řeč na Morovy city. Ruth vycítí, že mezi nimi vzniká hluboké pouto, a ujistí Saru, že není špatné Mora milovat. Sara se tomu brání a tvrdí, že do něj zamilovaná není, ale ani sama svým slovům úplně nevěří. Ruth jí vysvětlí, že právě láska může být jedinou silou schopnou zachránit lidstvo. Věří, že Mor během své cesty poznal především lidskou krutost a nenávist, zatímco Sara mu ukazuje opačnou stránku lidské povahy. Prosí ji proto, aby mu dál dokazovala, že lidé jsou hodni vykoupení. O necelé dvě hodiny později Ruth pokojně umírá a odchází za svým manželem.

Po smrti manželů Mor odmítne nechat jejich těla rozkládat v domě jako u předchozích obětí moru. Na zahradě jim vlastníma rukama vykope společný hrob a pohřbí je vedle sebe. Sara mu pomáhá, ale dotek mrtvých těl je pro ni natolik tíživý, že ji Mor nakonec pošle zpět do domu. Sama si připraví dlouhou horkou koupel, aby ze sebe smyla všechen smutek i vyčerpání. Když se Mor vrátí celý od bláta, pozve ho do vany k sobě. Přestože se oba snaží odvést řeč jinam, fyzická blízkost mezi nimi postupně sílí. Sara se ho ptá, proč Roba a Ruth pohřbil. Mor se odpovědi vyhne a místo toho se začne vyptávat na lidské vztahy. Zajímá ho, jak lidé poznají svou spřízněnou duši, čím se liší od obyčejného partnera a podle čeho poznají, že našli toho pravého. Sara mu vysvětluje, že spřízněné duše v sobě navzájem probouzejí to nejlepší a chtějí spolu strávit každou chvíli svého života. Mor její slova pozorně poslouchá a stále zřetelněji si uvědomuje, co k ní sám cítí.

Atmosféra mezi nimi se postupně mění v otevřenou touhu. Sara si uvědomí, že už nedokáže své city dál popírat. Přesune se Morovi na klín a začne ho líbat. Povzbuzuje ho, aby se jí dotýkal, a poprvé mu sama nabídne své tělo. Mor dlouho odolává, protože jeho prosba připomíná slovo, které tolik nenávidí – „prosím“ –, nakonec však přizná, že jí nedokáže odmítnout. Jejich vzájemná přitažlivost přeroste v intimní chvíli plnou něžných doteků a objevování, přesto však Sara na poslední chvíli jejich vášeň zastaví. Uvědomuje si, že ještě nenastal správný čas. Mor její rozhodnutí přijme bez výčitek. Místo dalšího sbližování ji pouze obejme, políbí do vlasů a drží ji ve svém náručí. Sara si uvědomuje, že právě tam se poprvé od začátku jejich společné cesty cítí skutečně v bezpečí.

Po odchodu z domu Ruth a Roba pokračují Sara a Mor v cestě na jih. Přestože mezi nimi po společně strávené noci vzniklo mnohem hlubší pouto, návrat na opuštěné silnice jim znovu připomene realitu světa. Sara se nedokáže zbavit myšlenek na své rodiče a po smrti starého manželského páru si stále častěji klade otázku, zda i oni nepodlehli moru. Když dorazí do Seattlu, překvapí je děsivé ticho. Tak velké město je téměř úplně opuštěné. Sara nejprve pocítí úlevu, když zahlédne živého člověka, ale brzy zjistí, že jde o muže v posledním stadiu nákazy. Podá mu léky proti bolesti a vodu, protože ví, že ho už zachránit nedokáže. Umírající jí však mezi horečnatými blouzněními řekne, že vidí „okřídlenou smrt“, která si jde pro všechny. Sara následně pochopí, že Mor už Seattlem projel několik dní před jejich příjezdem a záměrně ji tentokrát nevystavil tomu, aby sledovala šíření nákazy naživo. Město je plné mrtvých a umírajících. Sara zastavuje u každého člověka, kterého cestou potkají, ale většině už není pomoci. Mor ji nakonec přesvědčí, aby přestala zastavovat u každého těla, protože není možné zachránit všechny. Sara tak musí bezmocně přihlížet lidem, kteří prosí o pomoc nebo o smrt, zatímco společně opouštějí Seattle a pokračují dál na jih.

Další dny tráví cestou přes Tacomu a Olympii. Každé další město přináší nové mrtvé i umírající a Sara si uvědomuje, že Mor ji po nocích opět opouští, aby před nimi šířil svou nemoc. Už o tom spolu nemluví, protože důkazy vidí všude kolem sebe. Teprve když města vystřídají lesy a venkov, začne se jí alespoň trochu ulevovat. Přenocují v opuštěném domě, který kdysi patřil starému mládenci. Sara při hledání jídla objeví hlavně zásoby piva, zatímco Mor mlčky sedí na balkoně a pozoruje okolní les. Sara si všimne jeho nezvyklého smutku a poprvé se ho otevřeně zeptá, zda ho zabíjení lidí netrápí. Mor přizná, že jeho pocity nejsou důležité, protože musí splnit úkol, který dostal. Sara mu namítne, že vždy existuje možnost volby, ale Mor její slova odmítá. Přesto je zřejmé, že ho lidské utrpení stále více tíží.
Za jeden den může holka snést jen omezené množství sraček.
Rozhovor se postupně stočí k samotnému Morovi. Sara si uvědomuje, že o něm vlastně téměř nic neví, a požádá ho, aby jí o sobě něco pověděl. Mor vysvětluje, že není oddělitelný od svého poslání – jeho existence a úkol jsou jedno. Přesto se jí začne svěřovat s drobnými osobními věcmi. Přizná, že jeho nejoblíbenější „věcí“ je Trixie, protože je věrný a stálý společník. Miluje svítání, sníh, rozdělávání ohně a zjišťuje, že usínání je mnohem příjemnější, když u sebe má někoho dalšího. Nakonec Saru překvapí největším přiznáním ze všech – oznámí jí, že právě ona je jeho nejoblíbenějším člověkem. Sara se snaží jeho slova zlehčit, ale Mor ji ujistí, že během své existence poznal mnoho lidí a nikoho si neoblíbil tolik jako ji. Poté obrátí rozhovor na Saru. Ta tvrdí, že na ní není nic výjimečného, ale Mor jí odporuje. Řekne jí, že její soucit, ochota pomáhat druhým i schopnost vidět dobro tam, kde ostatní vidí jen monstrum, ji činí jedinečnou. Nakonec jí přizná, že právě ona probudila jeho srdce.

Tato slova definitivně prolomí poslední bariéry mezi nimi. Sara už nedokáže dál popírat své city a večer u ohně se Mora zeptá, jestli si někdy nepřál, aby nemuseli stát proti sobě jako nepřátelé. Přizná mu, že když se na něj dříve dívala, viděla jen monstrum, ale teď už v něm vidí muže. Políbí ho a oba se nechají unést vzájemnou touhou. Začnou se navzájem svlékat a Sara poprvé poznává celé Morovo tělo i tajemné zářící znaky vyryté do jeho kůže. Když se dotkne jednoho z nápisů na jeho břiše, Mor jí prozradí význam slova – milosrdenství. Přizná jí, že v den, kdy ji našel v lese, ji původně chtěl zabít. Právě tento znak mu však připomněl Boží příkaz k milosrdenství, a proto změnil své rozhodnutí a nechal ji žít. Sara si uvědomí, že za její záchranu nebyl zodpovědný Mor, ale samotný Bůh.

Poté už mezi nimi nezůstane žádná překážka. Sara se sama rozhodne pokračovat dál a oba spolu poprvé skutečně splynou jako milenci. Pro Mora, který nikdy předtím nezažil lidskou intimitu, představuje tato zkušenost něco naprosto nepopsatelného. Každý dotek, každý pohyb i samotná blízkost Sary v něm vyvolávají hluboké emoce. Přizná jí, že po ní dlouho toužil a chtěl jí být co nejblíž. Sara mu položí ruku na srdce a uvědomí si, že skutečně bije. Oba společně prožijí první milování, při němž poprvé okusí nejen fyzickou rozkoš, ale i hlubokou citovou blízkost. Když vše skončí, Mor jejich spojení označí jediným slovem ze svého rodného jazyka, které následně přeloží jako „božské“.

Následující ráno se Mor chová úplně jinak než dřív. Připraví Saře snídani, neustále ji líbá a dává jí najevo svou náklonnost. Sara si zpočátku myslí, že šlo jen o jednorázovou vášeň, ale Mor jejich společnou noc chápe úplně jinak. Když cestou zastaví u kostela, oznámí jí, že si ji chce vzít za ženu. Podle něj se mu Sara odevzdala tělem, duší i myslí, a proto je nyní jeho povinností zavázat se jí stejným způsobem. Sara je jeho návrhem naprosto zaskočená. Odmítne ho, protože nechce uzavírat manželství jen kvůli tomu, že spolu spali. Následuje prudká hádka. Mor nechápe, proč si ho nechce vzít, a žárlivě se vyptává na její předchozí sexuální zkušenosti. Když zjistí, že před ním měla jiné partnery, rozzuří se a prohlásí, že už nikdy nedovolí, aby byla s někým jiným. Sara odmítne přijmout, že by jí mohl určovat její život, a oba si vymění řadu ostrých slov. Hádka končí tím, že Mor sice odloží své plány na svatbu, ale prohlásí, že jejich spor ještě zdaleka neskončil.

Ještě než se stihnou usmířit, zazní výstřel. Kulka zasáhne Mora přímo do hlavy a doslova mu utrhne velkou část obličeje. Sara v šoku sleduje, jak se bezvládně zřítí z Trixieho na zem. Okolí zaplní ozbrojení lidé v plynových maskách, kteří na něj začnou znovu a znovu střílet ve snaze zabít nesmrtelného Jezdce. Přestože je Mor strašlivě zraněný, stále žije a Sara při každém dalším výstřelu bezmocně křičí. Lidé ji od něj odtáhnou do nedalekého kostela, kde se ukáže, že nejde o vojáky, ale o obyčejné civilisty, kteří se rozhodli obětovat vlastní životy v naději, že Mora zastaví. Nabídnou Saře deku i kávu a snaží se jí pomoci, zatímco ona myslí jen na Mora. Ostatní se navíc domnívají, že právě Sara by mohla znát lék na mor, protože jako jediná přežila jeho nákazu, a proto jí nechtějí dovolit odejít. Sara však odmítá nečinně čekat. Přemůže jednoho z mužů, vezme mu pistoli, vystřelí do stropu kostela a donutí všechny ustoupit. Když se jí jeden z mužů zeptá, proč kvůli Morovi opustila vlastní lidi, Sara se otočí a odpoví, že to nebyla ona, kdo opustil lidstvo – byl to Bůh. Poté z kostela odejde odhodlaná najít Mora.

Sara najde Trixieho čekat před kostelem a okamžitě pochopí, že ji dovede zpátky k Morovi. Když dorazí na místo přepadení, zjistí, že ozbrojení muži už jeho tělo napůl zahrabali do mělkého hrobu. Se zbraní v ruce je donutí uprchnout, vytáhne těžce zohaveného Mora ze země a společně s Trixiem se vydá hledat úkryt. Cestou na ně útočníci ještě několikrát vystřelí, ale Saře se podaří uniknout. V opuštěném domě Mora ošetří, očistí od krve a celé hodiny sleduje, jak se jeho zničené tělo před jejíma očima zázračně regeneruje. Když se konečně probudí, jeho první otázka směřuje k tomu, jestli je Sara v pořádku. Sara se už nedokáže ovládnout, přizná, že se o něj bála, omluví se za všechno, co mu kdy lidé – i ona sama – provedli, a přizná, že pro ni znamená mnohem víc, než si byla ochotná připustit. Mor jí znovu nabídne sňatek, Sara jej sice ani tentokrát nepřijme, ale oba se usmíří a znovu se spolu pomilují. Mor jí děkuje za záchranu a otevřeně dává najevo, že ji miluje. Sara si poprvé uvědomí, že jeho city nejsou pouhou vášní, ale skutečnou láskou. Po společně strávené noci také přizná, že už není jeho vězeň – zůstává po jeho boku dobrovolně. Mor souhlasí, přesto ji ujistí, že už navždy patří k němu stejně, jako on patří jí.

Další den se jejich rozhovor stočí k možnosti, že by Sara mohla otěhotnět. Oba si uvědomí, že při svých milováních nepoužili žádnou ochranu. Sara je touto představou vyděšená, zatímco Mor přizná, že ho možnost vlastního dítěte zároveň děsí i přitahuje. Uvědomuje si však, jaký rozpor by představovalo stát se otcem dítěte lidské ženy ve chvíli, kdy byl poslán lidstvo vyhubit. Sara si začíná stále silněji uvědomovat, že její přítomnost v Morovi probouzí lidskost a nutí ho pochybovat o vlastním poslání. Jejich rozhovor přeruší skupina lidí oděných do bílých rouch vedená samozvaným prorokem Ezechielem. Ten se před Morem pokloní a nabídne mu tři mladé ženy jako dar výměnou za to, že ušetří jeho stoupence před morem. Mor nabídku odmítne. Prohlásí, že ženy nepotřebuje, a prorokovi vysvětlí, že on nikoho zachránit nemůže – pokud hledají spásu, musejí se obrátit přímo k Bohu.
Láska, náklonnost, soucit – to je těch několik spásných vlastností, které tvůj druh má a ty mě teď pokoušejí a lámou mě vedví.
Večer při táboření se Sara znovu pokouší přesvědčit Mora, že se změnil. Připomíná mu, že už dávno není bezcitnou silou přírody – jí, pije, směje se, miluje a dokáže cítit bolest stejně jako obyčejní lidé. Mor jí naopak vysvětluje, že jeho úkolem je připomenout lidstvu jeho smrtelnost a Boží soud a že svou podstatu změnit nemůže. Sara mu však odporuje. Tvrdí, že pokaždé, když vstoupí do města a rozhodne se nakazit jeho obyvatele, činí vlastní rozhodnutí, za které nese odpovědnost. Mor její slova nezavrhuje. Přizná, že mu dala mnoho podnětů k přemýšlení, a jejich hádku nakonec ukončí polibkem. Přesto oba dobře vědí, že spor o Morovo poslání zdaleka neskončil.

Následující den pokračují v cestě a společně si vyprávějí veselé historky z minulosti. Jejich klid však náhle přeruší mohutná exploze. Přímo pod silnicí byla nastražená bomba, která vybuchne ve chvíli, kdy po ní projíždějí. Sara je odmrštěna stranou, Mor skončí uvězněný pod těžce zohaveným Trixiem a oba utrpí vážná zranění. Než se Sara stihne vzpamatovat, obklopí je ozbrojený gang. Členové skupiny vytáhnou Mora zpod koně a znovu mu brokovnicí rozstřílejí obličej. Jedna z žen pak Saru udeří do hlavy a ta ztratí vědomí.

Když se Sara probudí, zjistí, že má svázané ruce i nohy. Gang mezitím přivázal Mora ke sloupu elektrického vedení. Přestože vědí, že nemůže zemřít, rozhodnou se ho co nejvíce trápit. Přibijí jeho ruce i nohy obrovskými hřeby ke sloupu jako při ukřižování a Sara bezmocně přihlíží, jak se bolestí zmítá. Když se snaží útočníky zastavit, jeden z mužů ji udeří a ostatní se jí posmívají kvůli jejím citům k Morovi. Přemýšlejí dokonce o tom, že ji znásilní, ale nakonec se spokojí s tím, že ji budou před Morovýma očima mučit. Donutí ji několikrát vstát a vždy ji znovu srazí k zemi jen proto, aby sledovali jeho utrpení. Poté ji postaví několik metrů od něj, namíří na ni brokovnici a nechají Mora dívat se na její popravu. Sara se na něj naposledy podívá a připomene mu jeho vlastní milosrdenství i to, že by se pro něj vzdala všeho. Vzápětí zazní výstřel a broky ji zasáhnou přímo do hrudi. Zatímco leží na zemi a pomalu umírá, gang se začne chystat zapálit i samotného Mora.

Sara jen nejasně vnímá, co se děje dál. Když znovu na okamžik otevře oči, gang už je pryč a kolem zůstává jen ohořelé spáleniště. Mor, jehož tělo je téměř úplně zuhelnatělé, se po zemi bolestivě plazí k ní. Přestože sotva dokáže mluvit, stále opakuje její jméno. Nakonec se k ní doplazí, obejme ji svým zničeným tělem a zoufale ji prosí o odpuštění. Sara mu už nedokáže odpovědět. Uvědomuje si jen, že přes všechnu bolest by nechtěla, aby na světě zůstal úplně sám. Poté ji definitivně pohltí temnota a ztratí vědomí.

Láska silnější než apokalypsa

Sara se probudí v nesnesitelných bolestech a zprvu si myslí, že zemřela. Brzy však zjistí, že ji Mor stále nese v náručí, přestože je jeho vlastní tělo po mučení a upálení ještě zčásti zuhelnatělé. Oba se sotva drží při životě, zatímco za nimi zůstává smrtelně zraněný Trixie. Sara opakovaně ztrácí vědomí a jen matně vnímá, že ji Mor donesl do nemocnice. Z útržků rozhovorů pochopí, že lékaři odmítají ošetřit ženu milovanou Jezdcem. Mor před nimi bez zaváhání přizná, že Saru miluje, a když jeden z nich cynicky prohlásí, že doufá, že bude bolestivé sledovat její smrt, Mor odpoví jen chladným souhlasem. Následně se nemocnicí rozlehne křik.

Sara se následně probudí na podivném místě zalitém světlem, kde se setká se čtvrtým Jezdcem – Thanatem, zosobněním Smrti. Ten jí prozradí, že skutečně zemřela, byť jen nakrátko. Přestože ji upozorňuje, že její tělo už ji zpět nechce přijmout a že ji čeká jiný osud, Sara trvá na tom, že se musí vrátit za Morem, protože ji potřebuje. Thanata její rozhodnutí překvapí, ale nakonec jí návrat dovolí. Sara se vzápětí prudce nadechne a probudí se zpátky mezi živými v nemocničním pokoji.

Když se pokusí opustit pokoj, objeví chodby zaplněné desítkami rozkládajících se mrtvol. Krátce nato se objeví zcela uzdravený Mor s Trixiem, který se rovněž zotavil ze svých zranění. Mor ji s obrovskou úlevou obejme a přizná, že byl přesvědčený, že ji navždy ztratil. Sara mu řekne, že slyšela jeho vyznání lásky, zatímco byla v bezvědomí, a Mor jí znovu bez váhání potvrdí, že ji miluje. Když se však Sara začne vyptávat na mrtvé kolem sebe, dozví se děsivou pravdu. Lékaři ji odmítali zachránit, a proto Mor většinu personálu i pacientů zabil. Jen několik lékařů nechal naživu dost dlouho, aby Saru ošetřili, a poté zemřeli také oni. Sara je z jeho činu zdrcená. Poprvé si naplno uvědomí, že Morova láska nemusí lidstvo zachránit, ale naopak může způsobit ještě větší katastrofu.

Mor odveze Saru do opuštěné vily, kde se celé týdny zotavuje. Její zranění se hojí jen pomalu a na těle jí zůstávají výrazné jizvy, zatímco Mor se o ni stará téměř nepřetržitě. Stává se přehnaně ochranitelským, odmítá ji pustit z postele a mezi oběma často vznikají drobné hádky kvůli tomu, že Sara chce znovu chodit a být samostatná. Přesto se pokaždé usmíří a jejich vztah je stále hlubší. Mor jí opakovaně vyznává lásku a Sara si stále jasněji uvědomuje, že ji zachránil už několikrát a kvůli ní dokonce odložil své poslání šířit nákazu. Zároveň si však všímá změny v jeho chování. Za jeho něžností se skrývá chlad a odhodlání, kterému zatím nerozumí.

Během dlouhého pobytu ve vile se jejich vztah znovu promění i po fyzické stránce. Když se Sara cítí dostatečně silná, sama svede Mora a přesvědčí ho, že už není tak křehká, jak si myslí. Po milování ji Mor obejme a omlouvá se jí za něco, co podle svých slov musí udělat, přestože si přál, aby svůj úmysl dokázal opustit. Sara tehdy ještě netuší, co tím myslel.
Láska je ten největší dar, který můžeme dát nebo přijmout.
Odpověď přijde následující ráno. V televizi běží mimořádné zprávy o nové ničivé epidemii, která zasáhla celé západní pobřeží Severní Ameriky a rychle se šíří dál. Sara zděšeně sleduje záběry nemocnic plných umírajících i měst zachvácených morem a okamžitě pochopí, že za vším stojí Mor. Když se ho zeptá, co provedl, bez emocí odpoví, že pouze vykonal svou práci. Přizná, že jeho moc byla vždy mnohem větší, než Sara tušila, a že tentokrát úmyslně rozšířil nákazu na obrovské území, aniž by tam musel osobně být. Sara ho zoufale prosí, aby epidemii zastavil stejně, jako kdysi zastavil její infekci, ale Mor odmítne. Nemůže ji vrátit – a hlavně nechce.

Sara se mu v slzách poprvé otevřeně přizná, že ho miluje. Doufá, že právě její láska v něm probudí člověka, kterého během společné cesty poznala. Mor její vyznání přijme, ale zároveň přizná, že právě její láska se stala důvodem jeho největšího hněvu. Mučení, které sám prožil, by unesl, ale okamžik, kdy viděl umírat Saru, v něm probudil nenávist tak silnou, že se rozhodl potrestat lidstvo v dosud nevídaném rozsahu. Sara se definitivně smíří s tím, že láska Mora nezměnila – pouze zesílila všechny jeho city, včetně touhy trestat. Když se ho nakonec zeptá, co bude dál, Mor klidně odpoví, že svět skončí a ona zůstane po jeho boku. Sara od něj nedokáže přijmout útěchu a odchází z místnosti. Přesto mu před odchodem připomene, že na jménech záleží – protože ona už v něm nevidí jen Mora, ale i muže, kterého poznala a kterého navzdory všemu miluje, i když zatím nedokázal překonat svou vlastní podstatu.

Sara se rozhodne Mora opustit. Sbalí si své skromné věci a navzdory zimě zamíří ven z vily. Mor ji zastaví a nechápe, proč odchází. Sara mu vysvětlí, že nemůže zůstat po boku někoho, kdo chce vyhladit celé lidstvo. Připomene mu, že ho nikdy nežádala o pomstu, ale o milosrdenství. Vyčte mu, že jeho láska neprobudila to nejlepší, nýbrž nejhorší, protože nenávist k lidem převážila nad láskou k ní. Přestože oba přiznají, že se milují, Sara prohlásí, že samotná láska nestačí. Mor ji odmítne pustit, odnese ji zpět do domu a rozhodne se ji zadržet proti její vůli.

Mor zatarasí okna i dveře a Sara se znovu stává jeho vězeňkyní. Několikrát se pokusí utéct, ale pokaždé ji přinese zpět. Nakonec rezignuje a zůstává zavřená ve vile. Mor se jí vyhýbá, nosí jí jen jídlo a vodu a oba trápí bolest z odloučení, přestože je od sebe dělí jen několik zdí. Sara se mezitím odmítá dívat na zprávy, protože nedokáže snést pohled na miliony lidí, kteří podle ní zemřeli i kvůli jejímu vztahu s Morem. Po osmi dnech Mor přizná porážku. Složí svou korunu, oznámí, že se vzdává, a dovolí Saře odejít. Přiznává, že sice získal svět, ale ztratil jediného člověka, na kterém mu skutečně záleželo. Sara odchází se zlomeným srdcem a Mor ji jen mlčky sleduje, aniž by se ji pokusil zastavit.

Během dlouhé cesty zpět do Kanady Sara náhodou zjistí šokující pravdu. Na benzínové stanici se dozví, že epidemie náhle ustala a všichni nakažení se uzdravili. Lidé věří, že Mor jednoduše zmizel. Sara si postupně uvědomí, že Mor skutečně odvolal nákazu, přestože jí o tom nikdy neřekl. Teprve nyní pochopí, že ještě před jejich rozchodem splnil její největší přání a zachránil miliony životů. Tíží ji výčitky, protože odešla ve chvíli, kdy si myslela, že se nezměnil, přestože se ve skutečnosti rozhodl lidstvo ušetřit.

Po návratu do rodného Whistleru se Sara shledá se svými rodiči, kteří epidemii přežili, a také s kolegy z hasičského sboru. Ti ji považovali za mrtvou a vítají ji jako hrdinku. Zároveň se však dozvídá, že několik jejích přátel, včetně Briggse, zemřelo při pomoci nemocným. Na otázky, jak přežila po boku Jezdce, odpovídá jen vyhýbavě a tvrdí, že se nad ní Mor smiloval. Pravdu o jejich vztahu ani o tom, že právě Mor nakonec zachránil lidstvo, nikomu neprozradí. Přestože se snaží vrátit do běžného života, cítí se prázdná a osamělá. Chybí jí Mor natolik, že si nedokáže představit budoucnost bez něj.
Láska je k nesnesení, když se pokazí.
Jednoho večera někdo zaklepe na dveře jejího bytu. Když otevře, stojí před ní Mor. Už nemá korunu, zbroj ani luk a je oblečený jako obyčejný člověk. Prozradí jí, že už není Morem, protože jeho poslání skončilo. Přizná také, že ji po celou dobu tajně sledoval, aby se ujistil, že bezpečně dorazí domů, ale respektoval její rozhodnutí a nezasahoval. Sara se ho ptá, proč zastavil epidemii. Mor odpoví, že pochopil její slova – skutečná láska má probouzet to nejlepší. Přizná, že se mýlil, když nenáviděl lidstvo, a že jeho srdce změnilo právě to, co k Saře cítí.

Sara se obává, co s Morem bude nyní, když splnil svůj úkol. Mor jí nabídne, aby s ním odešla, a požádá ji, aby se k němu vrátila. Prosí ji, aby s ním sdílela svůj život, své knihy, poezii i obyčejné lidské radosti. Sara si uvědomí, že přes všechnu bolest ho stále miluje. Přijme jeho omluvu i jeho změnu a nakonec mu slíbí, že všechny minuty, které jí v životě zbývají, chce strávit po jeho boku. Oba se znovu políbí a definitivně se usmíří.

Ještě téže noci spolu znovu prožijí intimní chvíle. Později Mor vytáhne malý prsten vyrobený ze zlata své bývalé zbroje a požádá Saru o ruku. Sara bez váhání souhlasí. Zároveň mu řekne, že by mu ráda říkala skutečným jménem. Mor prozradí, že během jejich odloučení přemýšlel nad tím, kým chce být, a vybral si jméno Victor. Vysvětlí, že znamená vítěz – ne proto, že by chtěl znovu dobývat svět, ale proto, že největším vítězstvím jeho života bylo získat Saru. Přizná, že přišel dobýt lidstvo, ale nakonec si ono podmanilo jeho samotného. Společně pak plánují budoucnost a rozhodnou se, že ať už zůstanou na jednom místě, nebo se vydají do světa, budou spolu až do konce svého života.

O deset let později žijí Sara a Victor společně poklidný život a vychovávají dítě. Jednoho večera však Victor náhle pocítí známou sílu. Vyděšeně oznámí Saře, že se probouzí jeho bratr. Uvědomí si, že přestože on sám svůj úděl změnil a zastavil vlastní zkázu, nedokáže zastavit ostatní Jezdce. Při pohledu k obzoru tiše pronese, že se svět musí připravit, protože přichází Válka.

Důležité postavy

Sara Burnsová: Hlavní hrdinka příběhu. Bývalá hasička z kanadského Whistleru, která se při pokusu zastavit Mora stane jeho zajatkyní. Postupně se do Mora zamiluje a svou laskavostí i vírou v dobro zásadně ovlivní jeho proměnu. Nakonec se stane jeho partnerkou a snoubenkou.

Mor (později Victor): První z Jezdců apokalypsy, zosobnění moru a nemocí. Přichází na Zemi, aby potrestal lidstvo za jeho hříchy. Díky Saře však postupně poznává lidské emoce, soucit, lásku i bolest ze ztráty. Jeho vztah k ní změní pohled na lidstvo natolik, že nakonec zastaví epidemii, vzdá se svého poslání i koruny a přijme lidské jméno Victor. Na konci knihy se zasnoubí se Sarou.

Trixie: Morův bílý hřebec. 

Ruth: Starší, hluboce věřící žena, která spolu s manželem pohostí Saru a Mora. Přestože umírá na mor, Mora neodsuzuje. Naopak mu odpustí, vysvětluje Saře význam lásky a věří, že právě ona může zachránit lidstvo. Před smrtí požádá Mora, aby se o Saru postaral.

Rob: Ruthin manžel. Stejně laskavý a věřící jako jeho žena. Se svou manželkou tvoří pevný a milující pár, který hluboce ovlivní Morův pohled na lidskou lásku.

Thanatos (Smrt): Čtvrtý Jezdec apokalypsy, se kterým se Sara setká po své dočasné smrti. Oznámí jí, že zemřela, ale umožní jí vrátit se zpět k Morovi.

Ezechiel: Samozvaný prorok, který vede skupinu svých následovníků. Pokouší se si Mora naklonit tím, že mu nabídne tři mladé ženy jako dar. 

Luke: Sary kolega z hasičské stanice ve Whistleru.

Felix: Další Sary kolega hasič.

Briggs: Člen hasičského sboru. Zemře při pomoci nemocným během epidemie.

0 comments