Zlatonoška ve Dvoře stínů | Královna spoutaná stíny #1

Na začátku příběhu se princ Dvora stínů dozvídá, že pravděpodobně našli hledanou dívku. Okamžitě vydává rozkaz k vyplutí a zároveň varuje své muže, že pokud jí někdo ublíží, zemře. Jeho příchod předznamenává nebezpečí, které se pomalu začíná stahovat nad Zlatým dvorem.

Hlavní hrdinkou příběhu je Reyna, mladá zlatonoška žijící ve Zlatém dvoře jako otrok fae. Ve volném čase se vydává do hostince v Horní Krosse, kde hraje hazardní hru se zkušeným bojovníkem Skeginem. Reyna je chytrá, provokativní a zvyklá přežít díky vlastnímu důvtipu. Ví, že její protivník neumí snášet porážku, a záměrně ho uráží, aby ho vyprovokovala k chybám. Skegin ji nenávidí nejen proto, že ho porazí, ale i kvůli jejím měděným vlasům, které z ní dělají podivínku odlišnou od ostatních lidí v Yggdrasilu. Reyna ho zesměšňuje, zpochybňuje jeho statečnost a nakonec ho dožene k zuřivosti natolik, že převrhne hrací stůl a pokusí se na ni zaútočit sekerou. Reyna však mezitím získá svou výhru a uteče z hostince.

Při útěku přemýšlí o svém životě ve Zlatém dvoře. Přestože palác působí nádherně a majestátně, pro ni představuje jen přepychové vězení. Reyna je runou poznamenaná – zlatonoška schopná vyrábět magické hole pro fae Zlatého dvora. Právě díky tomu je pro své pány nesmírně cenná. Přesto sní o útěku a sbírá peníze, aby si mohla koupit svobodu. Uvědomuje si však, že mimo Zlatý dvůr je její život stejně ohrožený. Ostatní dvory by ji kvůli jejím runám pravděpodobně zabily. Největší hrůzu v ní vyvolává Dvůr stínů, o kterém kolují děsivé příběhy plné psychického mučení, šílenství a smrti. Přesto jí život v otroctví připadá stále méně snesitelný.

Po návratu do paláce ji čeká další ponížení. Strážná ji informuje, že si ji do velké síně vyžádal lord Orm, jeden z nejkrutějších fae Zlatého dvora. Reyna se dozvídá, že se dostala do finální pětice otrokyň, ze kterých si Orm vybere novou konkubínu. Ta představa ji naprosto vyděsí, protože lord Orm má pověst sadisty a v paláci se vypráví, že dvě jeho předchozí konkubíny zemřely jeho vinou.

Ve velké síni jsou Reyna a další čtyři ženy vystaveny jako zboží. Všechny jsou otrokyně, ale Reyna si rychle uvědomí, že žádná z ostatních není runou poznamenaná jako ona, což z ní činí nejcennější „trofej“. Jedna z otrokyň je hrdá válečnice, která odmítá pokorně pokleknout před lordem Ormem. Když se ji fae pokusí ponížit, vzdoruje mu a odmítá se stát jeho hračkou. Lord Orm ji však bez váhání zabije svou magickou holí přímo před ostatními ženami. Reyna si uvědomuje, že hůl, kterou Orm použil k vraždě, sama pomáhala vyrábět. Pocit viny a bezmoci ji zasáhne naplno.

Poté lord Orm donutí zbývající ženy, aby se svlékly. Reyna je zvyklá na ponižování, ale tentokrát se cítí mimořádně zranitelně. Orm si ji začne prohlížet jako majetek a otevřeně mluví o tom, že by ji mohl využívat nejen jako konkubínu, ale také jako cennou zlatonošku, která mu bude udržovat jeho magickou hůl. Dokonce naznačuje, že by ji mohl „pronajímat“ svým přátelům. Nejvíc ho však odpuzují její měděné vlasy, které chce změnit. Reyna při kontaktu s jeho magií spatří děsivou vizi sebe samotné – nahé, přivázané k posteli a zbičované. Přesto se snaží zachovat klid a odpor v sobě potlačit. Nakonec si lord Orm vybere právě ji. Reyna si uvědomuje, že ji čeká ještě horší osud než dosavadní otroctví.

Po návratu do dílny, kde žije s ostatními zlatonoši, se svěří Kaře a svému mentorovi Lhorisovi. Kara je zděšená a snaží se Reynu přesvědčit, aby neutíkala, protože mimo Zlatý dvůr jí hrozí smrt. Lhoris však chápe, že připoutání k lordu Ormovi by bylo horší než útěk. Reyna se rozhodne, že uteče ještě předtím, než si pro ni Orm přijde. Přesto si všichni uvědomují, že runou poznamenaný člověk je v ostatních dvorech lovnou zvěří. Největší hrůzu stále představuje Dvůr stínů, jehož členové prý své oběti dohánějí k šílenství a nutí je zabíjet vlastní blízké.

Navzdory strachu Reyna pokračuje v práci se zlatem. Při práci vstupuje do zvláštního transu, během kterého kolem sebe vidí zlaté runy a proudící magii, která ji intuitivně vede. Výroba holí je pro ni téměř návyková a představuje jediný okamžik, kdy dokáže zapomenout na realitu. Jakmile však práci dokončí, přichází její děsivé vize.

Po každém použití zlata Reynu pronásledují temné halucinace. Nejprve přichází chlad a stíny, pak děsivé zvuky a pach krve. Nakonec spatří hladové – znetvořené bytosti, které kdysi bývaly lidmi. Nejhorší je pro ni čtvrtá vlna vizí, během níž se jí zjevují přímo před očima. Reyna o těchto vidinách téměř nikomu neřekla, protože sama nechápe, proč je vidí a co znamenají. Hladoví ji děsí pokaždé stejně silně.

Později večer plánují útěk. Situace se zdá beznadějná, protože by musela projít kolem několika hlídek a nepozorovaně opustit palác. Přesto je rozhodnutá riskovat raději smrt než život po boku lorda Orma. Přemýšlí o tom, že opustí Zlatý dvůr a ukryje se někde jinde, pravděpodobně u Zemského dvora. Zároveň si však uvědomuje, že by musela opustit jedinou rodinu, kterou kdy měla – Karu a Lhorise.

Jejich rozhovor ale přeruší náhlé potemnění světla Zlatého dvora. To se nikdy nestává bez důvodu. Zvenčí k nim začnou doléhat zvuky zbraní a boje. Na Zlatý dvůr zaútočil Dvůr stínů. Pod dveřmi dílny se najednou začnou plazit černé stíny připomínající hady. Podle legend je dokáže ovládat pouze jediný fae v celém Yggdrasilu – princ Dvora stínů. Dveře se následně rozletí a v nich se objeví vysoká postava zahalená v černé. Princ Dvora stínů vstoupí do místnosti a osloví zlatonoše, zatímco Reyna si uvědomuje, že boj dorazil přímo k nim.

Jeho přítomnost okamžitě vyvolá ochromující strach. Stíny kolem něj působí živě. Reyna sevře v rukou kladivo, odhodlaná bojovat, pokud bude muset. Princ je děsivý nejen svou mocí, ale i vzhledem – na tváři nosí masku ve tvaru černé lebky, jeho hůl je zakončená stejnou lebkou obepnutou trnovou korunou a kolem něj neustále víří stíny. 

Princ oznámí, že Reyna půjde s ním. Lhoris se okamžitě postaví na její obranu a prohlásí, že ji bude chránit do posledního dechu. Princ se krátce zajímá, zda jsou milenci, ale Lhoris odpoví, že jsou rodina a raději zemře, než aby ji nechal odvést. Reynu jeho slova zasáhnou, protože si uvědomí, že by pro ni opravdu položil život. Když se pokusí tvrdit, že v dílně nikdo další není, princ okamžitě vycítí Kařin strach. Stíny se vrhnou tím směrem a vyděšená Kara nakonec vyběhne ven. Reyna pochopí, že princ nelže a skutečně by Kaře ublížil, pokud by neposlechli. Když se objeví další stínový bojovník potřísněný krví a oznámí, že je čas odejít, princ rozhodne, že vezmou všechny tři. Reyna se snaží vyjednat alespoň Kařino propuštění, ale princ jí chladně pohrozí, že pokud nebude spolupracovat, Kaře podřízne hrdlo nebo jí obrátí tělo naruby. Reyna i Lhoris si uvědomují, že nemají šanci vyhrát, a proto souhlasí, že půjdou bez boje.

Cestou z paláce míjejí mrtvá těla lidí ze Zlatého i Stínového dvora. Reyna si všímá, že mezi mrtvými nejsou žádní fae, pouze lidé bojující za jejich zájmy. Dochází jí, že zlatí fae nechali své otroky zemřít, zatímco sami chránili své poklady. Stínoví bojovníci se Zlatému dvoru vysmívají a označují jeho fae za zbabělé a chamtivé. Jeden z válečníků dokonce tvrdí, že zlatí fae raději bránili své zlato než runou poznamenané otroky, kteří jim umožňují používat magii. Reyna v duchu ví, že je to pravda, a o to víc ji zaplavuje beznadějný vztek. Nakonec dorazí k rozcestí, odkud vede jedna cesta do Horní Krossy, druhá ke stájím a třetí ke Kořenové řece. Princ bez zaváhání zamíří k řece, což znamená jediné – Reyna skutečně opouští Zlatý dvůr.

Kořenová řeka je obklopená hustým lesem a mlhou, která dokáže člověka snadno zmást. Reyna se kdysi pokusila řeku najít sama, ale ztratila se téměř okamžitě. Nakonec dorazí ke karvě – malé válečné lodi se symbolem hada na přídi a černou plachtou. Během nalodění se Reyna snaží působit silně a nezávisle, odmítá pomoc a schválně se pokouší vzdorovat stínové válečnici. Když se loď rozjede, Reyna málem spadne přes palubu, ale princ ji v poslední chvíli zachytí za košili. Ve chvíli, kdy se jeho ruka dotkne runy mezi jejími lopatkami, Reyna nečekaně spatří zlatou runu vycházející přímo z něj. Spustí se u ní zlatovid, který normálně zažívá pouze při kontaktu se zlatem a magií spojenou s výrobou holí. Šokuje ji to, protože princ přece není ze zlata.

Princ okamžitě pozná, že něco viděla, a telepaticky jí pohrozí, že pokud komukoliv řekne, co se stalo, zabije Karu a hodí její tělo nestvůrám v řece. Reyna je vyděšená tím, že jí dokáže promlouvat přímo do hlavy. Když se ji princ zeptá na jméno, Reyna mu drzým způsobem odpovídá a neustále ho provokuje. On jí řekne, že mu může říkat „princ hadů“, na což Reyna odvětí, že on jí může říkat „královna Odinových koulí“. Přestože princ působí chladně a nebezpečně, její drzost ho očividně zaujme. Reyna se dozvídá, že královna Dvora stínů není jeho skutečná matka, ale macecha.

Na lodi se Reyna seznamuje s ostatními členy princovy skupiny – lidským bojovníkem Ellisarem, fae válečníkem Svangriorem a válečnicí Frimou. Ellisar se snaží odlehčit situaci a mluví mnohem přátelštěji než ostatní. Zároveň však všechny varuje, aby se drželi dál od okrajů lodi, protože v Kořenové řece žijí nestvůry. Kara postupně získává odvahu a začíná se ptát na svět mimo Zlatý dvůr. Ellisar jim ukazuje mapu Yggdrasilu, kde jsou zakresleny jednotlivé dvory, Pravěké mlhy i Vanir – vyšší fae, kteří kdysi zmizeli spolu s bohy.

Během plavby se také dozvídají, že brány mezi dvory jsou vytesané přímo do kmene Yggdrasilu a jejich ochrana postupně slábne, protože fae musí neustále vkládat svou magii do jejich udržování. Ellisar naznačuje, že právě kvůli slabosti a pýše Zlatého dvora se stínovým fae podařilo proniknout dovnitř. Reyna si začíná uvědomovat, že zlatí fae možná nejsou tak neporazitelní, jak si celý život myslela.

Klid plavby naruší okamžik, kdy Ellisar hodí zbytky chleba do řeky. Ostatní okamžitě zpanikaří, protože tím přilákal říční hady. Z vody se vynoří obrovská nestvůra připomínající spíš draka než hada – s obrovskými zlatými očima, rohy a modře zářícími šupinami. Stvůra zaútočí na loď, ale princ použije svou magii. Jeho stíny se promění v desítky menších hadů, kteří monstrum obmotají a vytáhnou z vody. Reyna sleduje princovu sílu v naprostém úžasu – nikdy neslyšela o tak mocném fae. Přesto princ hada nezabije a nechá ho odplout zpět do řeky. Kara nechápe proč, ale Reyna odpoví, že nestvůra jen lovila na svém vlastním území.

Po dlouhých hodinách plavby dorazí ke Zlaté bráně Yggdrasilu. Reyna očekává, že budou silně chráněné, ale princ je otevře téměř bez námahy pomocí svých stínů. Reyna i Kara okamžitě cítí, že s branou není něco v pořádku – magie v ní působí nestabilně a oslabeně. Když proplouvají dovnitř kmene Yggdrasilu, Reyna poprvé spatří samotný Strom života zevnitř. Vidí obrovský vodopád, sochy bohů i podobiznu velekněžky Vanir. Princ jí vysvětlí, že Vanir byli vyšší fae a vědmy. Reyna si zároveň uvědomuje, že princ Dvora stínů je úplně jiný než lord Orm. Orm byl sadistický tyran, zatímco princ působí inteligentně, nebezpečně a nesmírně odhodlaně. Právě to ji děsí ještě víc.

Když konečně dorazí k bráně Dvora stínů, Reyna je otřesená její děsivou podobou. Černé brány jsou pokryté výjevy mučení, smrti a válek, všude se vinou hadi a celá stavba působí jako vstup do noční můry. Jakmile vplují na území Dvora stínů, Reyna okamžitě pocítí změnu ve vzduchu i atmosféře. Má pocit, že vstoupila do úplně jiného světa. Brzy si navíc všimne něčeho děsivého – na břehu zahlédne hladového, znetvořenou bytost, která se snaží dostat k řece. Vyděsí ji to natolik, že se jí udělá fyzicky špatně a začne zvracet přes okraj lodi.

Když se princ pokusí zjistit, co se jí stalo, Reyna nabude dojmu, že se jí snaží proniknout do mysli. Náhlá bolest hlavy ji přemůže a ztratí vědomí. Probudí se až o hodinu později v temné jeskyni, kterou loď proplouvá. Kara leží vyčerpaná vedle ní a Lhoris ji uklidňuje, že je v pořádku. Reyna obviní prince, že se jí pokoušel dostat do hlavy, ale Frima jí vysvětlí, že prostě omdlela poté, co narazila hlavou do Kary. Princ však dál trvá na tom, že chce vědět, proč se jí udělalo špatně. Reyna odmítá odpovědět a princ jí znovu připomíná, že její přátelé jsou v nebezpečí kvůli ní. 

Reyna po rozhovoru s Ellisarem konečně pochopí, proč byl princ tak rozzuřený z večeře o samotě s královnou. Ellisar jí vysvětlí, že královna dokonale ovládá myslovid – schopnost pronikat druhým do mysli a vytahovat z nich informace. Když je s někým delší dobu sama, dokáže postupně prolomit jeho obranu. Reyně dochází, že princ s ní musí každou podobnou schůzku doslova vybojovat, aby před ní uchránil svá tajemství. Přestože Ellisar nesnáší královninu brutalitu, je princi oddaný a Reyna začíná mít pocit, že právě on by mohl být jejím prvním spojencem na Dvoře stínů.

Ve své komnatě Reyna nedokáže usnout. Neustále myslí na děsivé výjevy z trůnního sálu i na princovu pravou tvář bez masky. Nejvíc ji však pronásleduje nová černá runa na její ruce. Když si ji prohlíží, uvědomí si, že připomíná symbol temnoty a magie stínových fae. Reynu zaplaví strach, protože si poprvé začne připouštět, že v ní možná skutečně existuje něco temného. Celý život byla jiná než ostatní lidé – měla měděné vlasy, zvláštní vidiny a nikdy nevěděla, kdo byli její rodiče. Začne přemýšlet, jestli ji princ nehledal právě kvůli tomu.

Uprostřed noci Reynu probudí podivný zvuk. Když prohledá pokoj, objeví na podlaze klíč podstrčený pod dveřmi. Po krátkém váhání zjistí, že skutečně odemyká její komnatu. Reyna okamžitě pochopí, že dostala příležitost k útěku, a rozhodne se ji využít. Nechce ale odejít bez Kary a Lhorise.

Potají se vydá do útrob paláce a po dlouhém hledání najde otrocké cely, kde jsou její přátelé drženi. Ellisar jí nelhal – Kara i Lhoris jsou živí a relativně v bezpečí. Reyna pomocí stejného klíče otevře jejich celu a společně se pokusí uprchnout z Dvora stínů. Všichni tři si uvědomují, že pokud je někdo chytí, následky budou hrozivé, přesto se rozhodnou riskovat.

Při útěku zabloudí do obrovských temných stájí plných železných kotců. Zpočátku si myslí, že jde o místo pro koně, ale rychle pochopí, že tu jsou drženi mnohem nebezpečnější tvorové. Atmosféra houstne a z temnoty se začne ozývat hluboké vrčení. V tu chvíli se před nimi objeví podivná bílá sova se zlatými skvrnami. Když Reyna vezme do ruky její pírko, v hlavě uslyší mužský hlas. Sova se představí jako Voror a začne s Reynou komunikovat telepaticky.

Jejich rozhovor však přeruší obrovský medvěd, který se vyřítí z jednoho z kotců. Zvíře je mnohem větší než obyčejný medvěd a během několika vteřin je jasné, že by je dokázalo všechny roztrhat. Voror jim poradí, aby se schovali do vedlejšího kotce. Kara a Reyna se protáhnou mezi mřížemi, ale Lhoris se kvůli své mohutné postavě zasekne. V poslední chvíli sova medvěda odláká a Reyně se podaří Lhorise vtlačit dovnitř. Jenže ani tam nejsou v bezpečí – z druhé strany kotce se snaží dostat další neznámý tvor. Reyna si uvědomí, že jsou uvěznění mezi dvěma monstry a nemají kam utéct.

Nakonec je zachrání až princův válečník Svangrior, který medvěda uklidní pomocí své stínové magie. Reyna čeká tvrdý trest za pokus o útěk, ale Svangrior překvapivě odmítne princovi cokoli říct. Přesto jí pohrozí, že pokud se pokusí utéct znovu, následky tentokrát odnesou Kara i Lhoris. Reyna si uvědomí, že její svoboda už není jen její vlastní problém, ale každý další risk může stát životy jejích přátel.

Po návratu do pokoje Reyna přemýšlí nad tím, co se stalo. Kromě neúspěšného útěku si uvědomuje ještě něco důležitějšího – někdo v paláci jí pomáhá. Někdo jí dal klíč. A pak je tu Voror, který se znovu objeví přímo v její komnatě, přestože jsou dveře zamčené a okno zavřené. Reyna zjistí, že sova dokáže procházet pevnými předměty díky magii neznámé fae, která ji za Reynou poslala.

Voror jí nakonec zopakuje přesná slova tajemné ženy. Ta ho vyslala, aby pomáhal „zlatonošce s měděnými vlasy“, protože její osud může změnit budoucnost celého Yggdrasilu. Reynu ta slova šokují. Začíná chápat, že princ možná není jediný, kdo o ní něco ví. Neznámá fae měla mít vlasy tvořené světlem, což Reyna nikdy předtím neviděla ani neslyšela. Čím víc informací získává, tím silnější má pocit, že je součástí něčeho mnohem většího a nebezpečnějšího, než si dokázala představit.

Reyna si nakonec uvědomí, že útěk teď není možný. Kvůli hrozbě nad Karou a Lhorisem i kvůli vlastním otázkám se rozhodne zatím zůstat a zjistit pravdu. Vorora požádá, aby se před princem skrýval, a sova souhlasí. Reyna si jeho pírko nechá zaplést do vlasů, aby s ním mohla dál komunikovat.

Když si pro ni ráno přijde princ, okamžitě mezi nimi znovu vypukne napětí. Princ je podrážděný a vyčerpaný po nočním střetu s královnou a Reyna odmítá dovolit mu vstoupit do své mysli. Nakonec s ní uzavře dohodu – pokud mu sama řekne, co viděla u Kořenové řeky, nebude používat myslovid. Reyna mu přizná, že spatřila hladového, děsivou bytost se sešitou hlavou. Princ její slova vezme mnohem vážněji, než čekala, a je jasné, že informace pro něj znamená něco důležitého.

Když jí princ konečně sdělí, co od ní vlastně chce, vezme jí do tajné jeskyně. Uprostřed podzemního prostoru se nachází obrovské kamenné sochy fae. Princ po Reyně chce, aby se pokusila odhalit, co to znamená. Jedna z těch soch má navíc na sobě napsáno, že dívka s měděnými vlasy má klíč, ale ona netuší co to znamená. Během zkoumání soch Reyna postupně zjišťuje, že uvnitř soch se skutečně nachází zlato a pradávná magie. Když se některých částí dotýká, spouští se u ní zlatovid a začínají ji pronásledovat podivné vize a útržky cizích vzpomínek. Princ jí odmítá vysvětlit celý význam soch a je zřejmé, že před ní velkou část pravdy skrývá. Reyna si navíc všimne, že princ její schopnosti sleduje s obrovskou pozorností, jako by čekal na něco konkrétního.

Poté princ začaruje její čelenku, aby ochránil její mysl před královnou. Když se jí při tom dotkne, Reyna si všimne něčeho šokujícího – na jeho těle na okamžik zazáří zlaté runy. Zároveň mezi nimi probleskne silná vzájemná přitažlivost, kterou Reyna nedokáže pochopit ani potlačit. Když se ho na runy zeptá, princ okamžitě ztratí kontrolu. Jeho stíny ji obklopí a v očích se mu objeví živí černí hadi. S děsivou zuřivostí jí zakáže o zlatých runách kdykoli znovu mluvit.