Pravda ukrytá za závojem | Království kamene a vody #1

Rytíř a můra je temná gotická fantasy s výraznou romantickou linkou, která čtenáře zavádí do království Traum, kde šest záhadných Věštkyň po deset let slouží bohům známým jako Omenové a prostřednictvím prorockých snů odhalují budoucnost. Když jedna z Věštkyň začne pochybovat o pravdách, které jí byly celý život předkládány, vydává se na cestu plnou tajemství, dávných lží, ztracené víry i nebezpečných odhalení. Následující článek obsahuje kompletní shrnutí děje knihy včetně všech zásadních spoilerů, od prvních dnů Sybil v Aislingské katedrále až po závěrečné události, které navždy změní osud celého Traumu.

První kapitoly nás seznamují s Aislingskou katedrálou, nejposvátnějším místem v království Traum, kde žije šest mladých Věštkyň. Vypravěčkou příběhu je Šestka, která později odhalí své skutečné jméno Sybil Dellingová. Dívky byly jako nalezenci přivedeny do katedrály a po dobu deseti let slouží bohům zvaným Omeny. Během této služby nesmějí používat svá jména, ukazovat své oči ani opustit horu, na níž katedrála stojí. Jejich hlavním úkolem je přijímat návštěvníky a věštit budoucnost prostřednictvím snů vyvolaných vodou z posvátného pramene.

Jednoho dne se mezi Věštkyněmi rozšíří zpráva, že na horu přijíždí nový král Traumu, sedmnáctiletý Benedikt Castor III., aby podstoupil svou první Věštbu. Šestice dívek proto vyleze na starou hradbu, odkud sledují jeho příjezd. Král přijíždí v doprovodu početné družiny rytířů. Zatímco ostatní Věštkyně obdivují průvod a baví se pozorováním rytířů, losují mezi sebou, která z nich bude tentokrát snít v prameni. Nejkratší stéblo si vytáhne Šestka, a právě ona tak bude muset podstoupit nebezpečný a vyčerpávající rituál věštění.

Když královský průvod projíždí pod hradbou, rytíři se snaží získat pozornost Věštkyň a prosí je o přízeň či polibky. Jeden z nich se však chová jinak než ostatní. Zůstane pozadu kvůli svému koni, který se zastaví kvůli jablku odhozenému Šestkou. Rytíř si sundá přilbu a mezi ním a Šestkou dojde k první ostré výměně názorů. Má tmavé vlasy, olivovou pleť, tři zlaté kroužky v uchu a výraz plný pohrdání. Na rozdíl od ostatních nevzhlíží k Věštkyním s úctou a Šestka si okamžitě všimne jeho drzosti. Tento muž se později představí jako Rodrick Myndacious, přezdívaný Rory.

Po skončení průvodu si Šestku vyzvedne upovídaný netopýří chrlič, který všechny oslovuje jménem Bartoloměj. Odvede ji do katedrály, kde už čeká abatyše. Ta oznámí, že král přijel bez ohlášení a že právě Šestka bude snít jeho sen. Dívka se převlékne do zvláštního věšteckého roucha a vstoupí do posvátného pramene, který se nachází přímo v srdci katedrály. Voda je ledová, tmavá a páchne po tlejících květinách.

Během obřadu abatyše vypráví tradiční příběh o vzniku Traumu. V dávných dobách byla země sužována skřety a chaosem, dokud nalezené dítě na vrcholu hory neobjevilo pramen a po napití neupadlo do prorockého snu. V něm spatřilo šest Omenů a jejich kamenné předměty. Z těchto zjevení později vznikla víra, království i samotná Aislingská katedrála. Pět známých Omenů představuje Důmyslného zbojníka s mincí, Zarputilého písaře s kalamářem, Horlivého veslaře s veslem, Věrného lesníka se zvonkohrou a Srdcebolnou tkadlenu s tkalcovským závažím. Šestý Omen je spojován s můrou a zůstává záhadou dokonce i pro Věštkyně.

Král následně obětuje svou krev. Šestka ji musí vypít a poté je přinucena ponořit se do vody. Utopí se, jak to při každé věštbě dělá, a propadne do světa snů. Tam prochází známými místy spojenými s jednotlivými Omeny. Nejprve spatří kamennou minci Důmyslného zbojníka obrácenou špatnou stranou vzhůru, což znamená neštěstí. Poté nalezne převržený kalamář, z něhož vytéká inkoust, což je další zlá předzvěst. Následuje veslo visící nad nehybnou vodou bez proudu, falešně znějící zvonkohra a nakonec tkalcovské závaží zavěšené na roztřepené niti. Všech pět znamení je nepříznivých. Šestka proto vyřkne závěr, že Omeny nejsou Benediktu Castorovi nakloněni.

Během snu však znovu zažívá něco, co ji děsí snad ještě více než samotná znamení. Ve tmě za sebou slyší kroky a cítí přítomnost něčeho neznámého, co ji sleduje. Tento motiv se v jejích snech opakuje a vyvolává v ní hluboký strach, přestože o něm nikomu nemluví. Nakonec ji abatyše probudí.

Po probuzení se čtenář dozvídá více o minulosti samotné Šestky. Kdysi se jmenovala Sybil Dellingová, ale po příchodu do Aislingské katedrály byla její identita symbolicky smyta vodou z pramene. Abatyše jí vzala jméno a dala jí číslo.

Později v noci se Sybil vydá z katedrály do svého domku. Cestou narazí na rytířku Maude a následně i na krále Benedikta a Roryho. Zjistí, že mají ve džbánu vodu z Aislingského pramene, kterou si tajně odnesli. Rory sedí téměř polonahý, protože má vážně pohmožděný bok a zřejmě zlomená žebra. Sybil si všimne vůně vody z pramene, udělá se jí špatně a přímo Rorymu se vyzvrací na boty. Vzápětí uteče.

Rory ji však dohoní u branky domku. Mezi oběma znovu propukne hádka. Sybil se ptá, proč mají vodu z pramene, ale Rory jí odmítá odpovědět. Místo toho jí nabídne otupělku, bylinu, která zmírňuje nevolnost. Během rozhovoru otevřeně zpochybňuje význam věštění i víru v Omeny. Tvrdí, že lidé hledají znamení ve všem a že celý systém Aislingské katedrály stojí na velmi vágních symbolech, které lze vyložit téměř jakkoli. Sybil je jeho neúctou pobouřena a obhajuje význam své role i Omenů. Přesto si od něj otupělku vezme.

Následující ráno se ostatní Věštkyně vracejí z nočních schůzek s rytíři a rozebírají své zážitky. Čtyřka například zjistí, že rytíř, s nímž strávila noc, je ženatý a má děti. Rozhovor přejde k jejich blížícímu se odchodu z katedrály. Do konce desetileté služby jim zbývá už jen necelých padesát dní. Sybil poprvé otevřeně přizná, že by chtěla vidět svět za hradbami Aislingu. Ostatní Věštkyně její nápad podpoří a začnou plánovat tajný výlet na Coulsonské tržiště.

Sybil se proto rozhodne požádat o pomoc právě Roryho. Najde ho při snídani ve společnosti krále Benedikta a Maude. Požádá ho, aby večer doprovodil všech šest Věštkyní mimo horu. Rory odmítne, protože mají odjet do Coulsonského tržiště a na hrad Luricht. Sybil však vytáhne trumf. Připomene jim, že ví o ukradené vodě z pramene, a pohrozí, že vše oznámí chrličům. Prakticky je vydírá, aby jí vyhověli. Následuje další ostrá výměna názorů mezi ní a Rorym, během níž se navzájem urážejí a zpochybňují své životní poslání. Přesto Sybil nakonec vysloví prostou prosbu a požádá Roryho, aby jim pomohl. V jeho výrazu na okamžik zahlédne něco skutečného, ale nepozná, co to znamená.

Zbytek dne tráví prací na opravě hradby. Po návratu do domku je vyčerpaná a přiznává Jedničce, že se nemůže dočkat dne, kdy bude od pramene osvobozena. Společně si představují budoucnost po skončení služby – cestu k Bellidinským útesům, víno, hvězdy a život bez snění. Když pak sedí před domkem, objeví mezi křovím svazek šesti otupělek převázaných koženým páskem. Je k nim přiložen vzkaz od Roryho. V něm stojí, že mají být připravené za soumraku. Dodává také ironickou poznámku, že otupělku posílá proto, aby ochránil své boty před další dávkou zvratků. Tím potvrzuje, že na jejich plán přece jen přistoupil.

Po obdržení Roryho vzkazu se šest Věštkyň připraví na svůj první tajný útěk z Aislingské katedrály. Ještě před odchodem vykouří všechnu otupělku, kterou jim Rory poslal. Pod vlivem byliny sní o budoucnosti po skončení služby, o svobodě, lenošení, cestování a životě bez povinností spojených s pramenem a věštěním. Nadšení z blížícího se dobrodružství mezi nimi ještě více posílí pocit sesterství.

Po setmění se Věštkyně v pláštích a se závoji vydají společně s Rorym, králem Benediktem, Maude a dalšími rytíři na cestu do Coulsonského tržiště. Pro Sybil je to vůbec poprvé, kdy skutečně opouští Aisling a spatří svět za jeho hradbami. Už samotná cesta na ni působí jako něco téměř magického. Když dorazí do tržiště, je ohromena množstvím lidí, barev, hudby, světel a ruchu. Po letech strávených v uzavřeném prostředí katedrály jí připadá, jako by se ocitla v úplně jiném světě. Coulsonské tržiště žije obchodem a penězi, lidé zde používají znamení Důmyslného zbojníka prakticky při každém obchodním rozhodnutí a mince zde představuje téměř posvátný symbol. Sybil poprvé vidí skutečné řemeslníky při práci, obdivuje jejich výrobky a začíná si představovat život mimo roli Věštkyně.

Během večera se Věštkyně rozdělí. Sybil se ocitne ve společnosti muže jménem Hamelin. Ten se ji pokouší svést a mezi nimi dojde k intimnějšímu sblížení, Sybil si však stále více uvědomuje, že se necítí tak, jak by podle vyprávění ostatních cítit měla. Zatímco Hamelin hledá fyzickou blízkost a snaží se ji poznat, Sybil si připadá odtažitá a neschopná prožívat stejnou vášeň jako ostatní. Když po ní chce vidět její oči nebo znát její jméno, odmítne mu to dát. Nakonec od něj odejde a vrací se zpět mezi ostatní návštěvníky tržiště. Uvědomuje si, že být tajemnou Věštkyní je pro ni paradoxně jednodušší než být obyčejným člověkem.

Později večer se všichni znovu setkají. Atmosféra se změní v bujarou oslavu plnou tance, pití a soutěžení. Král Benedikt navrhne zábavnou výzvu – některá z Věštkyní má srazit Roryho na zem, přičemž ten bude mít svázané ruce. Ostatní Věštkyně si z Roryho neustále utahují kvůli jeho dřívějšímu chování k Sybil a rozhodnou se, že ho pokoří. Nakonec se do souboje pustí právě Sybil. Navzdory Roryho síle a sebejistotě se jí podaří využít jeho nepozornosti, zvednout ho a strhnout oba k zemi před zraky pobavených rytířů i Věštkyní. Přítomní propuknou v jásot. Rory je veřejně poražen, což ho očividně zaskočí. A jelikož byl poražen, musí si teď nechat od Sybil věštit. Mezi ním a Sybil přitom znovu přeskočí zvláštní jiskra. Rory si z ní dál utahuje a nazve ji pohromou, ale poprvé se mezi nimi objeví i skutečný úsměv. Přesto Sybil odchází s pocitem, že si musí zachovat odstup.

Po návratu do Aislingu však lehkost celého večera rychle mizí. Ještě před svítáním vyhledá Roryho a netopýřího chrliče Bartoloměje a tajně uspořádá soukromou věštbu bez vědomí abatyše. Rory se stává jejím klientem a Sybil znovu vstupuje do pramene. Tentokrát však její sen vypadá úplně jinak než obvykle. Místo známých znamení pěti Omenů se v něm objevuje můra – tajemný šestý Omen, o němž nikdo nic neví. Sen je znepokojivý a plný obrazů zkázy. Sybil v něm vidí oživlé sochy, sama sebe, chrliče a především Věštkyně, které působí zlomeně, pokřiveně a trpící. Celé vidění na ni působí jako varování před něčím strašlivým.

Když se později svěří abatyši a celý sen jí podrobně popíše, očekává útěchu nebo vysvětlení. Místo toho se setká s podivnou reakcí. Abatyši více než samotné vidění zajímá, komu byla věštba určena a zda za ni bylo zaplaceno. Když zjistí, že Sybil provedla věštbu bez jejího svolení a uzavřela vlastní dohodu s rytířem, soustředí se především na toto porušení pravidel. Sybil odchází ještě znepokojenější než předtím, protože její obavy nikdo nebere vážně.

Následující ráno přichází první skutečný šok. Čtyřka zmizela. Věštkyně ji nemohou nikde najít. Sybil odmítá uvěřit tomu, že by odešla dobrovolně, aniž by se rozloučila nebo něco vysvětlila. Společně s chrličem prohledává Aisling, ale nenachází žádnou stopu. Abatyše sice vyšle jednoho chrliče na pátrání, jinak však pokračuje v běžném chodu katedrály, jako by se nic nestalo. Právě tato lhostejnost začíná Sybil stále více znepokojovat.

Večer se zbývající Věštkyně scházejí a otevřeně mluví o svém strachu. Trojka i ostatní odmítají věřit, že by Čtyřka prostě odešla. Dohodnou se, že pokud se do následujícího večera nevrátí, samy tajně opustí Aisling a vydají se ji hledat na cestách, v Coulsonském tržišti i na hradě Luricht. Jejich plán však ztroskotá. Když se v noci pokusí vyplížit ven, zjistí, že dveře jejich domku byly zamčeny. Někdo jim úmyslně zabránil odejít.

Další ráno přináší ještě horší zprávu. Dvojka je také pryč. Zmizela stejně záhadně jako Čtyřka. Sybil si začíná uvědomovat, že nejde o náhodu. Děje se něco mnohem vážnějšího, než si kdokoli připouští. A právě v okamžiku, kdy se snaží pochopit, co se s jejími sestrami stalo, se kolem ní začínají objevovat další podivné události, které naznačují, že noční sen o můře možná nebyl pouhým snem ani planým varováním.

Po zmizení Dvojky už Sybil nedokáže nečinně přihlížet. Je přesvědčená, že její sestry neodešly dobrovolně, a stále silněji pochybuje o tom, že abatyše říká celou pravdu. Další noci zmizí další Věštkyně. Sybil se nakonec vydá hledat pomoc do hradu u krále Benedicta, ale dozví se, že král je pryč. Nechá mu tam vzkaz a když se vrátí, zjistí, že zmizela další Věštkyně. Už zůstala jen Jednička a Sybila. Dívky se snaží neusnout a hlídat se navzájem, ale nakonec obě usnou. Když se Sybil probudí, jednička je pryč. Okna jsou zamřížovaná, dveře zamčené a Sybil nemá kudy odejít a vydat se své přítelkyně hledat, když najednou se za okny mihne stín. Do jejího pokoje najednou vstoupí Rory. Řekne jí, že ho poslal Benedikt, který obdržel její vzkaz. Sybil mu všechno řekne a rozhodne se, že s Rorym odejde hledat její přítelkyně.

V noci tajně opustí Aisling. Doprovází ji Rory a věrný netopýří chrlič. Jejich útěk však nezůstane bez povšimnutí. Ještě před odchodem je zastaví abatyše se třemi chrliči. Pokusí se Sybil přesvědčit, aby zůstala, a připomíná jí vše, co pro ni Aisling znamenal. Tvrdí, že mimo hradby katedrály není ničím výjimečná a že skutečný svět je nebezpečný. Sybil si ale poprvé dovolí její autoritu odmítnout. Navzdory strachu se rozhodne odejít a hledat své sestry sama.

Během cesty Rory odhaluje další část tajemství, které dlouho skrýval. Sybil si znovu vybavuje podivnou minci, kterou už dříve viděla v jeho držení – minci připomínající posvátný symbol Důmyslného zbojníka. Začíná si uvědomovat, že Omenové možná nejsou jen vzdálení bohové ze snů, jak ji celý život učili. Rory se však jejím otázkám vyhýbá a Sybil si není jistá, čemu ještě může věřit.

Jejich cesta vede do Seachtu, města písařů. Pro Sybil je to další šok. Poprvé vidí skutečné město plné lidí, škol, řemeslníků a běžného života. Zjišťuje, že lidé mimo Aisling nevnímají Věštkyně pouze s úctou. Někteří ji obdivují, jiní se jí bojí a další jí otevřeně pohrdají. Když se v ulicích dostane do konfliktu s místním mužem, Rory se jí nečekaně zastane, což mezi nimi dále prohlubuje zvláštní pouto, které si oba odmítají přiznat.

V Seachtu navštíví krále Benedikta Castora. Ten Sybil odhalí rodinné záznamy svého dědečka, bývalého krále. Podle nich jsou dějiny Traumu úplně jiné, než jak je vypráví Aisling. Místo příběhu o božských Omenech zde stojí šest smrtelných řemeslníků, kteří kdysi nalezli zvláštní pramen ve skále. Z něj získali magické kamenné předměty – minci, kalamář, veslo, zvonkohru a tkalcovské závaží. Právě z těchto lidí se později stali Omenové, o nichž se začaly šířit legendy.

Největší šok však přichází ve chvíli, kdy Benedikt vysloví svou teorii o šesté postavě – tajemné můře. Podle něj není šestý Omen žádným bohem. Vše nasvědčuje tomu, že by touto postavou mohla být sama abatyše. Sybil si začne spojovat jednotlivé střípky dohromady: podivné chování abatyše, její moc nad pramenem, starobylé nástroje, které Sybil dostala, i skutečnost, že v Aislingu nikdo neukazuje oči. Poprvé vážně připustí možnost, že celý její život mohl být postaven na lži.

Benedikt pokračuje ve vyprávění a vysvětluje, že jeho dědeček kdysi pátral po Omenech osobně. Postupně zjistil, že nejde o bohy, ale o skutečné bytosti ukrývající se mezi lidmi. Podle jeho záznamů jim Aisling dokonce platil za to, aby udržovali iluzi božských bytostí. Pátrání nakonec vedlo k odhalení několika Omenů a k násilným střetům, které vyústily ve smrt některých z nich. Právě kvůli těmto poznatkům byl Benediktův dědeček později označen za kacíře a popraven.

Při dalším pátrání se Sybil, Rory, Maude a Benedikt dostanou do kontaktu se samotným Zarputilým písařem. Omen skutečně existuje a vypadá úplně jinak, než si Sybil představovala. Není božskou bytostí, ale podivnou, téměř nelidskou postavou s kamennýma očima. Písař je podrobí sérii hádanek a zkoušek, během nichž musí prokázat své znalosti i důvtip. 

Setkání s Písařem zároveň otřese další částí její víry. Omen prozradí, že první Věštkyně měla skutečné jméno, přestože Aisling tvrdí opak. Sybil si začíná uvědomovat, že celý systém katedrály je založen na zatajování pravdy a vytváření příběhů, které mají udržet moc v rukou těch správných lidí.

Zatímco se kolem ní hroutí vše, čemu věřila, vztah mezi ní a Rorym se dál prohlubuje. Přestože se neustále hádají, navzájem se chrání a stále častěji si důvěřují. Sybil si začíná uvědomovat, že svět je mnohem složitější, než jak jí byl celý život předkládán. Není rozdělený na svaté a hříšníky, na bohy a obyčejné lidi. A právě tato nová nejistota je možná děsivější než jakékoli znamení, které kdy spatřila ve snu.

Po porážce Zarputilého písaře získá Benedikt jeho kouzelný kalamář a rozhodne se pokračovat v tažení proti dalším Omenům. Věří, že jedině odhalením pravdy dokáže zlomit moc Aislingu a zjistit, co se skutečně stalo s Věštkyněmi. Dalším cílem jejich výpravy se stává Horlivý veslař, Omen spojený s horským krajem Vrcholků a řekou Tenor.

Skupina se vydává do horských vesnic, kde je vliv Horlivého veslaře patrný na každém kroku. Místní lidé žijí prostým životem rybářů a veslařů a Omenovo znamení zdobí jejich domy i každodenní život. Přítomnost Věštkyně po boku mladého krále zároveň pomáhá Benediktovi získávat respekt, který by jako kontroverzní následník svého dědečka jinak postrádal.

Brzy se ukáže, že střet s Horlivým veslařem bude mnohem nebezpečnější než předchozí setkání s Omeny. Onen Omen si totiž vyžádá souboj ve svém řemesle přímo s Věštkyní. Maude otevřeně pochybuje, že je Sybil na takový souboj připravena. Obává se, že dívka, která celý život strávila za zdmi Aislingu a nikdy nikoho nezabila, může zemřít dřív, než vůbec začne skutečně žít. Rory však odmítá pochybovat a od začátku věří, že Sybil dokáže obstát.

Následující dny proto věnují intenzivní přípravě. Sybil se učí využívat kouzelnou minci Důmyslného zbojníka, která umožňuje okamžité přesuny i ničivé útoky. Trénuje boj, rychlost i přesnost a poprvé se musí připravit na možnost, že bude muset někoho skutečně zabít. Přesto ji stále pronásledují myšlenky na zmizelé Věštkyně a obava, že možná nikdy nezjistí jejich osud.

Během příprav se dál prohlubuje také její vztah s Rorym. Tráví spolu stále více času, vzájemně si důvěřují a Rory jí poskytuje podporu, jakou dosud od nikoho nezažila. Sybil si začíná uvědomovat, že navzdory jeho drzosti a neustálému provokování je právě on člověkem, který v ni věří nejvíc. Sama přemýšlí nad tím, jak nepravděpodobné bylo jejich setkání a jak zásadně změnilo její život.

Večer před rozhodujícím střetem spolu stráví čas o samotě. Sybil se bojí, že by mohla zemřít, a žádá Roryho, aby se v takovém případě postaral o chrliče a pokračoval v hledání Věštkyní. Rory jí slíbí, že to udělá, ale zároveň se ji snaží přesvědčit, aby přestala věřit zlým znamením a soustředila se na vlastní sílu. Jejich rozhovor i vzájemná blízkost dávají jasně najevo, že mezi nimi vzniklo mnohem hlubší pouto než pouhé spojenectví.

Když se skupina konečně setká s Horlivým veslařem, ukáže se, že i on je ve skutečnosti jen další z údajných bohů, kteří si po staletí budovali vlastní kult. Veslař vládne pomocí svého kouzelného kamenného vesla vodě i proudům řeky. Jeho sídlo je plné bohatství a pokladů, přesto se stále považuje za božstvo. Sybil ho však odmítá uznat jako boha a otevřeně ho označí za člověka, který si na božství pouze hraje.

Během rozhovoru se Sybil znovu pokouší získat informace o zmizelých Věštkyních. Horlivý veslař naznačuje, že o nich ví mnohem více, než je ochoten přiznat, a snaží se ji nalákat slibem odpovědí. Sybil však odmítá zůstat po jeho boku a rozhodne se pokračovat v souboji.

Nastává rozhodující střet. Na osamělé plošině uprostřed jezera se Sybil musí Veslaři postavit sama. Omen ovládá vodu, vyvolává obrovské vlny a pokouší se ji zničit svou nadlidskou silou. Rory, Maude, Benedikt ani chrlič jí nesmějí pomoci, protože jakýkoli zásah by znamenal její prohru a smrt.

Navzdory zraněním a strachu Sybil bojuje dál. Klíčový okamžik nastane ve chvíli, kdy jí Veslař strhne závoj. Poprvé spatří její oči a zareaguje šokem, jako by v nich zahlédl něco, co vůbec nečekal. Krátké zaváhání Sybil využije. Vrhne se na něj, srazí ho k zemi a pomocí svého kladiva a dláta ho přemůže. Tím dokáže, že se dokázala vyrovnat Omenovi právě v jeho vlastním řemesle – v síle.

Teprve ve chvíli své porážky Veslař odhalí pravdu, kterou Sybil zoufale hledala. Přizná, že k němu před nedávnem skutečně přišla další Věštkyně. Nebyla však první. Podle jeho slov k němu Věštkyně přicházejí pravidelně a jejich krev mu dodává sílu. Nakonec Sybil oznámí strašlivou pravdu: Věštkyně, které zmizely, jsou mrtvé. Tvrdí, že z nich vysál život.

Odhalení Sybil naprosto otřese. Veškerá její dosavadní naděje na záchranu sester se během několika okamžiků rozpadne. Přestože se jí podaří Horlivého veslaře porazit, cena za vítězství je strašlivá. V posledním záchvatu vzdoru Omen rozbije plošinu pod jejíma nohama. Dřevo se roztříští a Sybil se propadne do hluboké vody pod sebou.

Sybil se po pádu do jezera ocitá jen vlásek od smrti. Rory, Benedikt, Maude i chrlič ji vytáhnou z vody a zoufale se snaží zachránit její život. Zatímco se její tělo zotavuje, mysl ji vrací k dávným vzpomínkám na Aisling a obřad, při kterém přišla o své původní jméno. Teprve nyní si začíná naplno uvědomovat, jak hluboce ji abatyše i celý systém Věštkyň poznamenaly.

Po návratu na panství Petula se Sybil musí vyrovnat s děsivou pravdou o smrti ostatních Věštkyň. Přestože ji ztráta sester ničí, postupně si začíná připouštět, že její život nemusí být navždy definován Aislingem. Důležitý krok přichází ve chvíli, kdy Rorymu konečně prozradí své skutečné jméno. Při zvláštním obřadu inspirovaném věšteckými tradicemi mu řekne, že se jmenuje Sybil Dellingová, a poprvé po mnoha letech přijme vlastní identitu, kterou jí Aisling kdysi vzal.

Výprava mezitím pokračuje za dalším Omenem. Cílem se stává Věrný lesník, jehož územím je Zvonivý hvozd. Obyvatelé kraje jsou Omenovi oddaní stejně bezvýhradně jako lidé v ostatních částech Traumu. Když Benedikt dorazí do posvátné soutěsky, místní šlechtici ho přivítají a oslavují přítomnost Věštkyně jako mimořádně příznivé znamení.

V centru obřadu stojí kamenná zvonkohra Věrného lesníka. Jakmile na ni místní udeří, Sybil okamžitě pozná předmět ze svých snů. Zvuk zvonkohry však není obyčejný. Dokáže zasahovat přímo do lidské mysli, vyvolávat vzpomínky, halucinace a měnit vnímání reality. Sybil, Rory i ostatní přítomní jsou její mocí ovlivněni a postupně si uvědomují, že Omen prostřednictvím zvonkohry ovládá celé generace svých následovníků.

Situaci navíc zhoršuje kouř z rostliny zvané otupělka, který místní při obřadech vdechují. Kouř otupuje smysly a činí lidi ještě zranitelnější vůči vlivu zvonkohry. Rory rychle pochopí, co se děje, a pomáhá Sybil chránit se před účinky kouře. Když se jí jeden z rytířů pod vlivem omamných látek pokusí vnutit svou blízkost, Rory bez váhání zasáhne a postaví se na její obranu.

Brzy se ukáže, že Věrný lesník vytvořil děsivou armádu bytostí připomínajících živé stromy. V chaosu, který vypukne po dalším zaznění zvonkohry, se Sybil, Rory, Maude a ostatní pustí do boje. Zatímco rytíři zaměstnávají monstrózního břízáka, Sybil se snaží dostat ke kamenné zvonkohře. S pomocí chrliče vyšplhá vysoko na tělo nestvůry a nakonec se jí podaří magický předmět získat.

Vítězství však není bez následků. Když břízák umírá, zřítí se k zemi a spadne na nebohou Maude. Přestože se skupině podaří získat zvonkohru Věrného lesníka a připravit dalšího Omena o jeho zdroj moci, zaplatí za to vysokou cenu.

Když se Maude podaří zachránit, přichází další důležitý okamžik v Sybilině životě. Benedikt se rozhodne pasovat ji na rytířku. Během obřadu Sybil poprvé veřejně použije své skutečné jméno a odmítne složit další bezpodmínečný slib věrnosti. Po letech, kdy byla nucena patřit Aislingu, Omenům i cizím očekáváním, se rozhodne zachovat si vlastní svobodu a identitu. Přesto rytířský titul přijímá a stává se součástí Benediktova řádu.

Krátce nato Sybil konečně odloží závoj, který nosila od dětství. Poprvé dovolí Rorymu spatřit své oči. Dlouhá léta se obávala, že kvůli proměnám způsobeným Aislingovým pramenem bude působit monstrózně stejně jako Omenové. Rory však reaguje úplně opačně. Ujišťuje ji, že je krásná, a odmítá připustit, že by byla čímkoli podobná bytostem, proti nimž bojují.

Tím definitivně padnou poslední bariéry mezi nimi. Sybil a Rory si konečně přiznají své city a stráví spolu noc. Poprvé od začátku příběhu si Sybil dovolí být šťastná a na chvíli zapomenout na válku s Omeny, na Aisling i na ztracené sestry.

Po společně strávené noci Sybil zjišťuje, že Rory někam zmizel. Už si začíná myslet to nejhorší a chce se ho vydat hledat. Když však projde kolem zrcadla, rozhodne se do něj podívat a zjistí, že její oči jsou kamené – stejně jako je mají kamené Omenové. V tu chvíli se do pokoje vrátí Rory. Odešel pouze obstarat jídlo a po návratu ji ujistí, že pohled na její odhalené oči na jeho citech nic nezměnil. Naopak jí znovu potvrzuje, že ji považuje za krásnou a že se jí nikdy neštítil. Jejich vztah se tím ještě více upevňuje.

Mezitím se výprava připravuje na střet s předposledním Omenem – Srdcebolnou tkadlenou. Na Bellidinských útesech však Sybil poprvé narazí na místo, kde víra v Omena nepůsobí pouze jako nástroj manipulace. Místní lidé jsou laskaví, drží při sobě a své tradice vnímají především jako způsob, jak hledat oporu v lásce, ztrátě a lidských vztazích. Sybil si začíná uvědomovat, že problém možná nikdy nespočíval jen v Omenech, ale především v tom, jak jejich příběhy využívala Aisling.

Po slavnosti pořádané na počest krále Benedikta se skupina vydává hledat Srdcebolnou tkadlenu. Chrlič je zavede ke skryté jeskyni hluboko pod útesy. Cesta vede spletí temných chodeb osvětlených zářícími hedvábnými skřety a starými tkanými obrazy, které zachycují životní cyklus můr. Právě ty navedou Sybil, Roryho a chrliče správným směrem.

Když Sybil konečně nalezne Srdcebolnou tkadlenu, čeká ji překvapení. Omen se nesnaží bojovat. Místo toho otevřeně přizná, že už po staletích existence touží po smrti. Vypráví Sybil pravdu o vzniku Omenů a o své vlastní minulosti. Prozradí, že Omenové nebyli bohové, ale obyčejní lidé, kterým byly svěřeny magické kamenné předměty. Sama byla kdysi obyčejnou tkadlenou, která díky svému tkalcovskému závaží dokázala získat zpět ztracené vzpomínky na svůj předchozí život. Právě návrat těchto vzpomínek jí ukázal, kolik jí Aisling vzala.

Srdcebolná tkadlena odhalí i největší tajemství celé země. Můra, poslední a nejmocnější Omen, není žádná tajemná božská bytost. Je jí samotná Aisling – abatyše. Právě ona po staletí vytvářela příběh o božských Omenech, ovládala Traum prostřednictvím víry a využívala nalezené děti i Věštkyně k udržování své moci.

Když se Sybil ptá na osud tkalcovského závaží, dozvídá se ještě děsivější pravdu. Srdcebolná tkadlena jej kdysi vrátila Aisling. A tehdy zazní odhalení, které převrátí celý příběh naruby – chrliči na Aislingské skále nejsou skřeti. Jsou to bývalé Věštkyně proměněné mocí pramene a Aisling.

Nakonec vyjde najevo i skutečná identita jejich společníka. Bartoloměj nebyl obyčejný chrlič. Je první Věštkyní, kterou Aisling kdysi proměnila v kamenné stvoření. Po staletí se snažil někomu předat svůj příběh a přimět svět, aby si vzpomněl na pravdu. Sen o můře, který kdysi Sybil pronásledoval, nebylo božské znamení. Byl to Bartolomějův zoufalý pokus ukázat jí, co se na skále skutečně děje.

Srdcebolná tkadlena nakonec Sybil požádá, aby její utrpení ukončila. Sybil jí kladivem a dlátem zasadí smrtelné rány. Tkadlena umírá smířená se svým osudem a před smrtí ještě potvrzuje, že její tkalcovské závaží se nachází zpět na Aislingské skále. S její smrtí se z kokonů v jeskyni vyrojí desítky bílých můr, které odletí do světa.

Po smrti Srdcebolné tkadleny zůstává naživu už jen jediný Omen – Aisling, známá také jako Můra. Sybil nyní zná pravdu o Věštkyních, chrličích i samotném vzniku Omenů. Její cesta za pomstou se mění v poslední rozhodující střet. Všechno nyní směřuje k návratu na Aislingskou skálu, kde má být konečně ukončen příběh, který po staletí ovládal celý Traum.

Sybil, Rory, Maude, Bartoloměj a král Benedikt se vracejí na Aislingskou skálu, aby ukončili příběh jednou provždy. Přijíždějí ke katedrále za soumraku vybaveni všemi získanými kamennými předměty. Brána je zamčená, ale díky minci Důmyslného zbojníka se jim podaří proniknout dovnitř. Sybil zničí sochy na nádvoří a vyzve abatyši, aby se ukázala.

Aisling se skutečně objeví v doprovodu svých chrličů. Sybil jí strhne závoj a poprvé spatří její pravou podobu. Abatyše není člověk, ale zcela kamenná bytost. Přesto si zachovala podobu ženy. Na krku nosí tkalcovské závaží, poslední magický předmět. Než jí ostatní stačí zabránit v útěku, použije jeho moc a přenese sebe i Sybil přímo do nitra katedrály k prameni.

U pramene se Aisling konečně přestane skrývat za lži a odhalí Sybil celou pravdu. Přizná, že všechny nalezené děti byly ve skutečnosti mrtvé nebo umírající, když je přinesli na skálu. Voda z pramene jim umožnila jediné navrácení k životu, ale za cenu úplné závislosti na Aisling. Prozradí také, že právě ona zavraždila všechny předchozí Věštkyně. Jednu po druhé je vylákala pryč, zlomila jim vaz a jejich těla následně použila jako potravu pro Omeny, aby si je udržela pod kontrolou.

Aisling dále vysvětluje, že po staletí ovládala Omeny pomocí vody z pramene smíchané s krví Věštkyň. Tím v nich vytvářela závislost a zajišťovala si jejich poslušnost. Sama sebe považuje za skutečného boha Traumu. Tvrdí, že se narodila mrtvá přímo z pramene a že právě proto stojí nad obyčejnými lidmi i nad Omeny.

Když se chystá Sybil zabít jejím vlastním dlátem, zasáhnou ostatní. Rory, Maude, Benedikt a Bartoloměj proniknou do katedrály a rozpoutá se poslední bitva. Největší zásluhu na Sybilině záchraně má Bartoloměj, který na Aisling zaútočí a poprvé se postaví své stvořitelce.

Společně se jim podaří zničit všechny chrliče, kteří Aisling sloužili. Abatyše se však stále pokouší bojovat pomocí tkalcovského závaží a tvrdí, že i kdyby prohrála, vždy vytvoří nové Omeny, nové Věštkyně a nový příběh. Věří, že její moc nikdy neskončí.

Nakonec ji ale její vlastní přesvědčení zradí. Maude jí usekne ruku s tkalcovským závažím a Sybil ji srazí do pramene. Poté nad ní získá převahu a pomocí kladiva a dláta dokončí to, co začala během své pouti Traumem. Stejně jako předchozí Omeny rozbije i Aisling. Poslední Omen umírá a vláda falešných bohů definitivně končí.

Po vítězství si skupina uvědomí, že nestačí zabít Aisling. Skutečným zdrojem její moci byl pramen a samotná katedrála. Rozhodnou se proto zničit celé místo. Společně boří zdi, pilíře i okna chrámu a nakonec pohřbí pramen pod horou trosek. Aislingská katedrála se zřítí a s ní i centrum víry, které po staletí ovládalo Traum.

Jenže ve chvíli, kdy se zdá, že je vše u konce, přichází zrada. Benedikt náhle zaútočí na Roryho, těžce ho zraní a pomocí mince zničí i Bartolomějovo křídlo. Poté odhalí svůj skutečný plán. Nechce osvobodit Traum od víry. Chce ji pouze nahradit jinou. Uvědomil si, že lidé budou vždy potřebovat symbol, kterému mohou věřit, a rozhodl se tuto potřebu využít ve svůj prospěch.

Benedikt navrhuje Sybil, aby se stala jeho královnou a novou tváří víry. Chce z ní udělat poslední Věštkyni, kolem které vybuduje nový systém moci a novou legendu. Sybil odmítá, ale Benedikt ji postaví před krutou volbu. Pokud s ním neodejde, nechá Roryho, Bartoloměje i Maude popravit.

Maude se vzdává rytířského slibu a otevřeně se staví proti svému králi. Rory, přestože těžce krvácí, odmítá Sybil opustit. Sybil však pochopí, že jediný způsob, jak zachránit své přátele, je obětovat vlastní svobodu. Souhlasí proto, že s Benediktem odejde. Za cenu svého štěstí zajistí Rorymu, Maude i Bartolomějovi možnost uniknout.

Loučení je bolestivé. Rory je odváděn pryč navzdory svému odporu, Bartoloměj zoufale nechápe, proč musí opustit svou „Bartoloměj“, a Sybil zůstává sama mezi troskami Aislingu. Když se na nádvoří objeví královští rytíři, stojí opět osamocená jako kdysi na začátku příběhu. Jen místo služebnice falešného boha se nyní stává zajatkyní nového vládce, který chce na ruinách staré víry vybudovat vlastní.