Dívka, která měla zachránit svět… nebo zemřít | Říše upíra #1
.jpg)
Říše upíra je temná fantasy sága, která čtenáře zavádí do světa pohlceného nekonečnou nocí, kde upíři ovládli zemi a lidstvo stojí na pokraji zániku. Příběh sleduje Gabriela de Léona, posledního stříbrosvatého, který vypráví svůj životní příběh plný ztrát, krve a marné víry v lepší svět. Do jeho cesty vstupuje tajemná dívka Dior, jejíž krev může představovat klíč k záchraně lidstva – nebo jeho definitivnímu pádu. Tento článek přináší kompletní shrnutí děje knihy včetně všech zásadních zvratů a spoilerů, a provede vás celým příběhem od začátku až po jeho temný a otevřený závěr.
Autor/ka: Jay Kristoff
Série Fae & Alchymie shrnutí:
#1 Říše upíra (tato stránka)
#2 Říše prokletých
#3 Empire of the Dawn
Vše pod tímto textem obsahuje spoilery.
Začátek legendy Gabriela de Leóna
Příběh začíná vyprávěním Gabriela de Leóna, posledního ze stříbrosvatých – kdysi obávaných lovců upírů. Gabriel je ve vězení vysoko v horské věži, kde čeká na popravu v říši ovládané upíry, sedmadvacet let po příchodu tzv. dnesmrti, kdy slunce zčernalo a svět se ponořil do téměř věčné noci. Do jeho cely přichází markýz Jean-François z krve Chastainů, upír a císařský historik, který má za úkol sepsat Gabrielův životní příběh dříve, než bude popraven. Upíří císařovna Margot chce, aby dějiny posledního stříbrosvatého byly zaznamenány – ať už z marnivosti, nebo z obav před legendou o grálu, jenž by mohl temnotu ukončit.
Gabriel je zlomený, vyčerpaný a závislý na krvopísni – droze vyráběné ze sušené krve, která mu dodává sílu a zostřuje smysly. Upír mu ji nabídne výměnou za spolupráci. V dusivém rozhovoru plném nenávisti, pohrdání i skrytého napětí začne Gabriel vyprávět svůj příběh.
Vrací se do dětství v zapadlé severní vesnici Lorson. Narodil se jako nemanželský syn šlechtické dcery Auriél de León a bývalého vojáka Rafaela Castii, který se po zranění stal kovářem. Matka byla hrdá, silná a hluboce věřící žena, jež mu vštěpovala vědomí vlastní hodnoty a šlechtického původu. Otec byl naproti tomu násilnický, poznamenaný válkou a alkoholem. Gabriela bil, zatímco jeho sestry Amélii a Celene nechával bez úhony. Chlapec vyrůstal mezi otcovou brutalitou a matčinou láskou, učil se tvrdosti severu i tomu, že v něm dřímá nebezpečný „hlad“, před nímž ho matka varovala.
Do jeho dětství zasáhla dnesmrt – okamžik, kdy slunce potemnělo a svět ochladl. Úroda hynula, přišel hladomor a víra lidí byla vystavena zkoušce. Kněží tvrdili, že jde o Boží zkoušku, ale roky plynuly a temnota neustupovala. Krajinu sužovala zima, síra ve sněhu a postupně i zvěsti o tom, že upíři mohou vycházet i za dne. Svět se měnil a lidé umírali.
Gabriel vzpomíná na svou sestru Amélii, která byla jeho opakem – veselá, plná fantazie a světla. Vzpomíná i na Julietu, dívku ze sousedství, s níž si v dětství vyměnil první polibek pod umírajícími stromy. Tyto obrazy nevinnosti ostře kontrastují s nastupující hrůzou. Temnota sílí, vesnice chudne a strach narůstá. Když Amélie a Julieta zmizí, vesnice Lorson se ponoří do strachu. Muži organizují pátrání, Gabriel hledá spolu s nimi a dokonce i malá Celene se odmítá držet stranou. Otec ochraptí od neustálého volání jejich jmen, matka přestane jíst i spát. Dívky však nenajdou. Po deseti dnech jsou to naopak ony, kdo se vrátí.
Jednoho poledne stojí před jejich domem – špinavé od bahna, šaty nasáklé vodou z močálu, kam je jejich vrah odhodil. Drží se za ruce. Na první pohled vypadají jako ztracené děti, které se konečně vrátily domů. Jenže jejich oči jsou bílé jako smrt, rty zčernalé a v úsměvu se lesknou drobné ostré zuby. Sluneční světlo jim nijak neubližuje – dnesmrt změnila pravidla světa.
Julietina matka vyběhne ven a v slzách radosti svou dceru obejme. Julieta jí před očima všech rozsápe hrdlo. Amélie se k tělu vrhne také. Obě dívky se změní v nestvůry, syčí a pijí krev jako vyhladovělá zvířata. Celene křičí, vesničané ztuhnou hrůzou. Gabriel zůstane stát – ne z lásky, ale z nenávisti. Nenávisti k tomu, co jejich sestru proměnilo. Nenávisti k tomu, že by si ji měl navždy pamatovat takhle.
Nakonec vezme sekeru a zasadí ránu. Muži z vesnice se přidají. Těla jsou spálena, aby se zabránilo dalšímu znesvěcení. Amélie při hoření křičí tak, že se Gabrielovi obrací žaludek. Její krev se vaří, z kůže stoupá rudá pára. Julieta hoří také. Gabriel sedí v blátě vedle Celene a sleduje poslední tanec své sestry v plamenech.
Vesničané jej prohlížejí, hledají na něm známky kousnutí, ale nenajdou ani škrábanec. Kněz père Louis to označí za zázrak – prý byl chlapec ušetřen, protože jej čekají velké věci. Přesto odmítne dívky pohřbít v posvěcené půdě. Prohlásí, že zemřely bez zpovědi a jejich duše jsou zatraceny. Jejich popel je rozprášen na křižovatce, aby už nikdy nenašly cestu domů. Gabriel v sobě začne nosit nejen žal, ale i hněv – na monstra, na církev, na Boha. Od té chvíle ví jediné: upíři nejsou pověry. Jsou skuteční. A on je nenávidí.
Po smrti Amélie a Juliet se Gabriel v Lorsonu uzavírá do sebe. Nese si v sobě nenávist, zmatek i rostoucí, nevysvětlitelnou sílu. Právě tehdy se začne scházet s dívkou jménem Ilse. Není to nevinné dětské škádlení jako kdysi s Julietou — je to už dospívající, tělesné, plné napětí a studu. Jednoho dne jsou spolu o samotě. Polibky jsou vášnivější, než by měly být. Gabriel cítí, jak se mu pod kůží rozlévá horko. Je zmatený, rozjitřený, zmítaný touhou, kterou nedokáže pojmenovat. Schyluje se k sexu, ale Ilsa Gabriela odmítne s tím, že má měsíčky. To však Gabriela nezastaví a jak omámený se blíží k jejímu klínu až nakonec Ilsu ochutná. Její krev. Ten okamžik je zlomový.
Krev pro něj není jen chuť. Je to exploze. Teplo, síla, šílený nával energie. Svět se zostří. Tělo reaguje prudce, téměř bolestivě. Je to sladké. Příliš sladké. A zároveň děsivé. Protože to není lidská reakce. Gabrielovi však nestačilo pouché ochutnání a do Ilsy se zakousne. Zpočátku Ilsa prožívá neskutečnou rozkoš, dokud si neuvědomí, že něco není v pořádku. Gabriel si to uvědomí ještě víc. Nejen že má neobvyklou sílu. On po krvi touží.
Později si vybavuje, jak radní mluvili o tom, že Ilse ublížil. Jak byl silný — příliš silný. Jak dokázal dospělé muže odhodit jako hračky. Ten incident přispěje k tomu, že se o něj začne zajímat Stříbrný řád. Protože je zřejmé, že Gabriel není obyčejný chlapec. A právě tehdy se začíná odhalovat pravda: že je synem ledokrevného. Že jeho otec nebyl Rafael Castia. A že krev, kterou tehdy ochutnal, probudila něco, co už v něm dávno spalo. V jeho žilách tedy koluje krev nestvůry. To vysvětluje jeho přežití i sílu, která se v něm někdy probouzí.
Když se v jeho životě objeví Stříbrný řád, nabídka je dvojsečná: buď bude celý život utíkat před tím, co je, nebo přijme svou temnotu a obrátí ji proti těm, kdo mu zničili rodinu. Gabriel se rozhodne pro druhou možnost. Nejen z víry – ale z touhy po pomstě. Pokud je v něm krev monstra, využije ji k jejich vyhubení.
Mrtví jsou jako zvěř, vypadají jako lidé, umírají jako ďábli.
Cesta do San Michon tak není jen vstupem do kláštera, ale útěkem před minulostí a současně přijetím nové identity. Když s mistrem Šedorukým a Aaronem de Coste dorazí do „kláštera v nebi“, vytesaného vysoko na kamenných pilířích nad řekou Mère, cítí směs strachu, úžasu a odhodlání. Klášter je majestátní a pochmurný, opravovaný po letech úpadku, ale stále plný posvátnosti i hrozby.
Tam, mezi stříbrosvatými, kteří jsou stejně jako on dětmi temnoty, Gabriel pochopí, že není jediný. Synové hříchu mohou sloužit Bohu. A on přísahá, že pokud se k nim přidá, stane se tím nejlepším z nich – nejtvrdším, nejneúprosnějším. Že nezakolísá, dokud všechna monstra neskončí zpět v pekle. Po brutální lekci, při níž jej mistr Šedoruký donutí pohlédnout do tváře skutečnému monstru a poznat, co znamená „žádné slitování“, je Gabriel definitivně vytržen ze zbytků dětské naivity. Zjišťuje, že řád nestaví jen na víře, ale především na krvi, bolesti a tvrdosti.
Krátce nato je svědkem kruté scény ve stájích, kde převorka Charlotte nemilosrdně zbičuje novicku Astrid Rennierovou za neposlušnost. Gabriel musí přihlížet bez možnosti zasáhnout – opat Khalid mu pevně svírá paži a připomíná mu, že jako novic nemá právo mluvit. Astrid se pod fanatickým výslechem zlomí a mezi ostatními dívkami je patrný strach – nejen z převorky, ale i z Boha, kterému jsou „zaslíbené“. Jediná, kdo projeví skutečný soucit, je drobná pihatá Chloe. Tento okamžik v Gabrielovi probudí vztek i bezmoc a zároveň jej ještě více přitáhne k Astrid.
Následuje večer nazvaný Rudý rituál. V potemnělé katedrále z černé žuly, osvětlené skleněnými koulemi a pod obrovskou sochou Spasitele na kole, se schází zbytek řádu. Atmosféra je tísnivá, přítomní stříbrosvatí jsou zmrzačení, poznamenaní dlouhými lety boje. Opat Khalid vyzve Gabriela, aby přistoupil k oltáři. Před zraky převorky Charlotte, sester a novicek – mezi nimi Chloe a Astrid – je mu do levé dlaně opakovaně vtetováno stříbro. Astrid mu jehlou vpichuje kovovou tekutinu přímo do masa, zatímco pronáší modlitbu o ruce, která vládne plamenem a mění temnotu ve stříbro. Bolest se stupňuje z ostrého štípnutí v agónii a Gabriel si uvědomuje, že je tímto aktem ocejchován – fyzicky i duchovně. V dlani se mu vytetuje sedmihvězda, znamení řádu.
Rituál však nekončí jen jeho zasvěcením. Je vyvolán starší stříbrosvatý, frère Yannick. Před celým shromážděním prohlásí, že je lepší zemřít jako člověk než žít jako monstrum. Za zpěvu pohřebního hymnu je odveden na kamenný výstupek zvaný Nebeský most. Tam podstoupí Rudý rituál v jeho konečné podobě – dobrovolnou smrt, aby se vyhnul proměně v nestvůru. Šedoruký Gabrielovi vysvětlí, že tento osud čeká každého z nich. Smrt je zde vnímána jako vykoupení i povinnost.
Druhý den ráno, s bolestivě se hojící dlaní, Gabriel podstupuje další fázi výcviku. Šedoruký mu dává hojivou mast zvanou andělskost a vede ho přes lanový most vysoko nad údolím do arény. Gabriel, který trpí závratí a zároveň se snaží obstát před posměšky Aarona de Coste, tuší, že ho čeká první skutečná zkouška. Mistr mu říká jediné: má očekávat krev.
V aréně je vystaven fyzickému i psychickému tlaku ze strany serafa Talona. Je vystaven několika zkouškám, aby zjistil, zda má v sobě nějaký skrytý dar, který by mu otec předal. Seraf Talon jej provokuje, bije a snaží se v něm vyvolat zuřivost. Pod dohledem opata platí pravidlo „krev za krev“ – pokud Talon udeří první, může mu Gabriel ránu vrátit. Talon jej nutí, aby přijal „kletbu ve své krvi“, aby se přestal bránit vlastnímu hněvu. Gabriel dlouho vzdoruje, odmítá se poddat slepé agresi. Nakonec však sáhne hluboko do sebe a přijme severský oheň, který v něm plane. Soustředí svůj vztek a bolest a nechá je proudit ven. Talon náhle zbledne, ale nic. Oznámí mu, že je křehkokrevný a že jeho otec byl moc mladý upír, který mu nepředal žádnou svoji moc a Gabriel je tak zklamáním řádu.
Z tohoto vyprávění se přesouváme opět do přítomnosti, do vězení, kde svůj příběh vypráví. Dozvídáme se, že Gabriel byl legendou a nakonec se z něj stalo pouhé nic. Jean-François na Gabriela tlačí, aby pokračoval ve svém vyprávění, ale Gabriel už nechce mluvit San Michon, ale o grálu. A tak pokračuje ve svém příběhu.
Gabriel putuje zpustošenou říší císaře Alexandra. Od dnesmrti uběhly už více než dvě desítky let a svět se změnil v rozpadlou pustinu. Vesnice jsou opuštěné, hřbitovy plné a krajina zarostlá podivnými bledými houbami. Gabriel je na cestě už měsíce, snaží se dostat přes řeku Keff dřív, než přijde hluboká zima. Most přes řeku byl ale zničen – místní ho strhli, aby zabránili upírům překročit vodu, protože většina Mrtvých nedokáže překonat tekoucí řeku jinak než po mostě nebo pokud jsou pohřbeni v zemi. Gabriel proto musí změnit trasu a vydat se proti proudu. V té době už v kraji téměř nikdo nežije a on cestuje jen se svým koněm Spravedlivým, který je jeho nejvěrnějším společníkem a zachránil mu život už nesčetněkrát.
Když projíždí lesem, narazí na smečku zatracených – divokých, bezpánských upírů. Nejprve ho pronásleduje žena, která se na něj řítí rychlostí nelidského predátora, a brzy se k ní přidají další. Gabriel ví, že jeden zatracený není velká hrozba, ale smečka může být smrtelně nebezpečná. Spravedlivý se s ním proto dá na útěk a oba se snaží dostat z lesa pryč. Jakmile vyjedou do otevřeného údolí, zdá se, že jsou zachráněni – jenže při běhu Spravedlivý šlápne do králičí nory. Noha se mu zlomí tak strašlivě, že kost prorazí kůži. Gabriel při pádu utrpí zlomeninu paže, ale jeho zranění se díky jeho schopnostem může časem zahojit. U koně je to jiné. Spravedlivý se snaží vstát, ale nedokáže to a bolest ho dohání k šílenství. Gabriel ví, že pokud ho nechá na místě, smečka zatracených ho roztrhá zaživa. Nakonec udělá to jediné milosrdné rozhodnutí – probodne svého přítele mečem přímo do srdce. Sedí u něj, zatímco umírá, a proklíná Boha i celý svět. Spravedlivý byl jeho poslední skutečný přítel.
Jenže vzápětí se objeví smečka zatracených. Gabriel se musí dát na útěk. Má zlomenou ruku, nemůže kouřit sanktus, který mu obvykle pomáhá zvládat jeho schopnosti, a šance na přežití jsou mizivé. Doufá, že mrtví zůstanou u těla koně, ale nakonec se znovu vydají za ním. Když už ho téměř dostihnou, Gabriel spatří na cestě skupinu vojáků. Doprovázejí kočár zapadlý v bahně a patří k inkvizitorské kohortě – pozná to podle jejich rudých tabardů s emblémem Naél, anděla blaženosti. Vojáci jsou vyděšení, když uvidí smečku mrtvých, která se žene za Gabrielem. Někteří se chystají bojovat, jiní zpanikaří. Dvojice inkvizitorských sester okamžitě přeřízne otěže a snaží se uprchnout na koni.
Gabriel však myslí jen na přežití. Stříbrnou kulkou z pistole jednu z inkvizitorek střelí do zad, kůň se splaší a shodí je a sám na na koně naskočí. Gabriel na ukradeném koni prchá k řece, zatímco vojáky nechává napospas smečce zatracených. Později přizná, že to byl zbabělý čin – ale také jediný způsob, jak přežít. Zamíří do nedalekého města Dhahaeth. To je opevněné dřevěnou palisádou a brání se proti nájezdům mrtvých. Stráže ho nejprve chtějí vyhnat, ale když Gabriel ukáže tetování sedmihvězdy – znamení Stříbrného řádu – okamžitě ho pustí dovnitř.
Město je špinavé, přeplněné uprchlíky a poznamenané dlouhými lety války. Na dveřích visí česnek, pod okny je sůl a stříbro, lidé se snaží chránit před upíry všemi možnými způsoby. Gabriel zamíří do hospody jménem Dokonalý manžel, kde si objedná jídlo, vodku a konečně si zapálí dýmku se sanktusem – drogou vyráběnou z upíří krve, kterou stříbrosvatí používají, aby utišili žízeň po krvi a posílili své schopnosti. Jakmile se kouř dostane do jeho plic, jeho smysly se zostří. Sanktus mu vrací sílu, ale zároveň zesiluje jeho vzpomínky a výčitky – znovu vidí umírajícího Spravedlivého i vojáky, které nechal napospas smrti. Aby ty myšlenky potlačil, začne pít. Právě v té chvíli však uslyší hlas z minulosti.
Válka nikoho nenaučí, jak být zabijákem. Je to klíč, který otvírá dvěře. V krvi všech mužů je zvíře, Gabrieli. Můžeš ho vyhladovět. Zavřít do klece. Proklít. Ale nakonec zaplatíš i s úroky - nebo si tu platbu vybere na tobě.
Když otevře oči, stojí před ním Chloe Sauvageová – bývalá novicka ze San Michon, kterou neviděl celé roky. Už není tou plachou dívkou v řeholním rouchu. Nyní je ozbrojená jako válečnice, nosí drátěnou košili, meč ze stříbroceli a na krku sedmihvězdu. Chloe není sama. Doprovází ji podivná skupina: starší učený kněz, vysoká osswayská válečnice pokrytá bojovými tetováními, mladý čaropěvec s loutnou a bledý chlapec jménem Dior s nápadně bílými vlasy. A také obrovská ochočená puma jménem Phoebe, která čeká venku u stájí. Setkání s Chloe Gabriela zaskočí. Neviděli se od dob v klášteře a jejich minulost je plná bolestivých vzpomínek. Chloe se ho okamžitě ptá na Astrid – další z noviců ze San Michon. Gabriel jí však jen suše odpoví, že Astrid je doma.
Gabriel po setkání s Chloe a jejími společníky v hostinci Dokonalý manžel reaguje na jejich plán s cynismem a opilostí. Chloe vysvětluje, že hledají legendární Grál San Michon – pohár, který podle víry zachytil krev Spasitele v okamžiku jeho smrti. Gabriel se tomu vysměje a označí celý příběh za dětskou pohádku, přestože Chloe tvrdí, že právě tento artefakt by mohl přinést konec nekonečné noci. Jeho posměch vyvolá napětí mezi přítomnými, zejména s mladým Diorom, který Gabriela otevřeně uráží a považuje ho za opilce a zbytečného muže. Situace se ještě vyhrotí, když do hostince dorazí dhahaethský biskup Alfonse Du Lac, který očekává důstojné setkání s legendárním stříbrosvatým, ale místo toho najde Gabriela opilého na podlaze. Gabriel si z něj tropí posměch a rozhovor rychle přeroste v chaos, během něhož Chloe a její společníci tasí zbraně, když se městská milice pokusí vyklidit hospodu. Gabriel nakonec vytáhne svou proslulou čepel Popelopijku, čímž všechny přítomné umlčí. Přesto odmítne pomoci Chloe i biskupovi a prohlásí, že jde spát, protože už dnes přišel o jednoho starého přítele – svého koně Spravedlivého.
V noci ho však probudí škrábání na okno. Když otevře oči, spatří za sklem ženu – krásnou, bledou a smrtelně chladnou upírku, která ho svádí a žádá, aby ji pustil dovnitř. Gabriel jí podlehne, otevře okno a nechá ji vstoupit. Mezi nimi dojde k intimnímu a zároveň temnému setkání plnému vášně, během něhož ho upírka zároveň svádí i se živí jeho krví. Gabriel cítí bolest i rozkoš zároveň, když se její tesáky zakousnou do jeho těla a ona z něj pije dlouho poté, co vyvrcholí.
Ráno se probudí s těžkou kocovinou a zmatenými vzpomínkami na noční události. Jeho ruka je však podivně zahojená a po upířím útoku nenajde žádné zjevné rány. Dřív než stihne všechno promyslet, přijde pro něj děvečka Nahia s naléhavou zprávou: u městské brány stojí Mrtví. Gabriel se proto vydá k palisádě, kde už čeká biskup i městská milice. Když se podívá přes hradby, spatří zvláštní kočár tažený dvanácti zatracenými dívkami – proměněnými upírskými služebnicemi. Na kozlíku sedí mladá upírka a nedaleko stojí její pán: Danton Voss, známý jako Vellenská bestie, jeden ze synů Věčného krále a nebezpečný starý upír.
Danton oznámí, že přišel pro chlapce jménem Dior. Gabriel si uvědomí, že upíři sledují právě jeho – pravděpodobně kvůli legendě o grálu, o které Chloe mluvila v hostinci. Když Danton zkusí Gabriela ovládnout svou upírskou vůlí, Gabriel se mu dokáže vzepřít díky své nenávisti i výcviku stříbrosvatých. Vytáhne Popelopijku a připraví se k boji. Danton proto vypustí smečku zatracených dívek, které se na Gabriela vrhnou. Gabriel však díky sanktusu – droze vyráběné z upíří krve – bojuje s nadlidskou rychlostí a silou. V krvavém střetu postupně všechny zlikviduje a promění je v popel, čímž šokuje obránce na hradbách.
Poté se střetne přímo s Dantonem. Souboj je brutální a rychlý. Danton je mnohem starší a silnější, ale Gabriel využije slabiny upírů ve dne a pomocí stříbrné bomby a svěcené vody ho oslepí. V rozhodující chvíli se mu podaří Popelopijkou useknout upírovi paži. Přesto Danton není poražen – ustoupí a stáhne se zpět, protože si uvědomí, že za denního světla nemá dostatečnou výhodu. Gabriel mezitím zajme zraněnou mladou upírku, která s Dantonem přijela. Připoutá ji řetězem a brutálně ji zabije tím, že vyrve její srdce z těla a než se rozpadne na popel, snaží se z něj získat tolik krve co to jen jde.
Gabriel si uvědomí, že situace je mnohem vážnější, než si původně myslel. Danton Voss není obyčejný upír – je synem samotného Věčného krále a jedním z jeho nejspolehlivějších lovců. Pokud byl vyslán osobně, znamená to, že osoba, kterou hledá, musí být nesmírně důležitá. Gabriel proto začne přemýšlet o Diorovi a o tom, proč by se o něj zajímal tak mocný upír.
Gabriel zjistí, že Chloe a její společníci už z Dhahaethu odjeli. Hospodská děvečka Nahia mu potvrdí, že jejich skupina skutečně zamířila na sever, přesně jak tvrdili předtím. Gabriel si uvědomí, že pokud po nich jde Danton Voss, jsou v obrovském nebezpečí. Rozhodne se je dohnat – nejen kvůli nim, ale i proto, že chce zjistit pravdu o Diorovi a o legendě, která je zřejmě přivedla na cestu. Zajistí si sedlo a brašny na koně a zásoby, osedlá klisnu, kterou pojmenoval Jezábel a okamžitě vyrazí severní branou za nimi. Cestou přemýšlí o tom, že tak starý upír jako Danton by nikdy neriskoval denní útok bez opravdu dobrého důvodu. Pokud kvůli Diorovi přijel osobně, znamená to, že chlapec musí být klíčem k něčemu mnohem většímu – možná právě k legendárnímu grálu.
Cesta na sever však není jednoduchá. Gabriel zjistí, že most přes řeku Ūmdir byl zničen, aby zabránil upírům v průchodu. Proud je příliš silný na to, aby ho mohl s koněm překonat, a navíc začíná sněžit. Musí proto hledat jinou cestu přes mrtvoles – temný les, kde se potulují zatracení.
Nakonec Chloeinu skupinu skutečně dožene. Setkání je napjaté. Gabriel jim vysvětlí, že po jejich stopě jde Danton Voss – jeden z nejnebezpečnějších upírů na světě a přímý potomek Věčného krále. Když to ostatní slyší, začnou si uvědomovat, jak velké nebezpečí jejich výprava přitahuje. Gabriel zároveň Chloe vyčte, že mu neřekla celou pravdu o jejich cestě. Chloe nakonec přizná, že hon za grálem není jen její nápad – kdysi ji na tuhle cestu vlastně vyslal právě Gabriel. Než však stihnou situaci pořádně vyřešit, jejich skupinu v lese napadnou další zatracení. Boj je chaotický a brutální. Chloe je během střetu zraněna. Gabriel bojuje po boku ostatních, ale nepřátel je příliš mnoho a zdá se, že skupina je odsouzena k porážce.
V poslední chvíli se však objeví další upírka – úctykrevná, zahalená v porcelánové masce a s neobvykle mocnou aurou. Tajemná žena s rudým mečem, rychlá a smrtící jako bouře, začne kosit zatracené jednoho po druhém. Gabriel si uvědomí, že tahle bytost není obyčejná lovkyně – je to mnohem starší a nebezpečnější monstrum, než všichni ostatní přítomní. Tím se situace ještě víc komplikuje. Gabriel a Chloe si začínají uvědomovat, že Dior přitahuje nejen běžné zatracené nebo Dantona Vosse, ale i další mocné bytosti – a že jejich výprava za grálem se právě změnila v hon, do kterého se zapojují nejnebezpečnější síly celého světa. Ona tajemná upírka se snaží Diora stáhnout na svoji stranu, aby šel s ní. Gabriel se jí postaví do cesty, i když cítí tíhu její vůle, která se ho snaží donutit ustoupit. Nakonec se jim podařilo onu upírku zahnat díky světlu, takže upírka se ztratila ve víru krvavě rudých můr.
Gabriel nakonec celé skupině nabídne doprovod. Ne po celou jejich misi, ale alespoň do části. Když se včas Chloe dozví, že Gabriel si Astrid nakonec vzal a má s ní i dcerku, jeho pomoc nakonec odmítne. Gabriel jí však přesvědčí a nakonec se s nimi vydá na část cesty.
Příběh se vrací zpět do přítomnosti, kde Gabriel vypráví svůj příběh upířímu historikovi Jean-Françoisovi ve vězení. Gabriel souhlasí, že bude pokračovat ve vyprávění, ale žádá za to víno. Upír tedy zavolá služebnou, aby přinesla láhev kvalitního elidaenského vína a dvě sklenice. Žena přinese podnos se dvěma poháry. Jedna sklenice je určena Gabrielovi, druhá pro upíra. Když však Jean-François natáhne ruku, služebná poklekne vedle něj a nabídne mu své zápěstí. Upír se do něj zakousne a nechá krev stékat do sklenice místo vína.
Gabriel sleduje celý rituál s odporem i fascinací. Upír pak propustí služebnou a zvedne pohár plný její krve. Připije na Gabrielovo zdraví, zatímco Gabriel ironicky připije na jeho smrt. Upír pije krev pomalu, zatímco Gabriel vypije svou sklenici vína jedním dlouhým douškem. Poté Jean-François znovu obrátí rozhovor k Gabrielovu minulému životu. Připomene mu, že kdysi byl patnáctiletý chlapec z chudé vesnice Lorson, kterého stříbrosvatí přivedli do kláštera San Michon. Ptá se ho, jak se z takového chlapce mohl stát legendární lovec upírů, kterého se obával i samotný Věčný král. Gabriel odpoví klidně a bez pýchy. Řekne, že z něj stříbrosvatí žádného lva neudělali – lva měl prý v krvi už od začátku. Oni mu pouze pomohli vypustit ho ze řetězu.
Gabriel ve svém vyprávění pokračuje vzpomínkami na dobu, kdy byl novicem Stříbrného řádu v klášteře San Michon. Od chvíle, kdy do řádu vstoupil, uplynulo asi půl roku a jeho výcvik je nesmírně tvrdý. Mistr Šedoruký ho každý den nutí procházet náročnými tréninky v aréně, kde novicové bojují proti sobě i proti složitým cvičným strojům. Jsou vystavováni různým zkouškám rychlosti, síly i vytrvalosti. Součástí jejich života je také sanktus.
Gabriel si však stále připadá horší než ostatní. Většina noviců pochází ze šlechtických rodin a na chlapce z chudé vesnice se dívají svrchu. Nejhorší je Aaron de Coste, který Gabriela neustále ponižuje a šikanuje. Spolu s dalšími syny šlechticů se mu posmívá kvůli jeho původu i kvůli tomu, že je křehkokrevný – tedy potomek člověka a nového upíra. Jen několik noviců se k němu chová alespoň neutrálně, například Theo Petit nebo podivínský Fincher.
Navzdory tomu Gabriel tvrdě pracuje. Je tvrdohlavý a odmítá se vzdát. Nejvíc ho přitahuje šerm – v boji s mečem nachází jistotu i smysl. V aréně se cítí svobodně, protože ocel ho nesoudí. Zároveň však musí zvládnout i studium: učí se strategii, geografii, náboženské texty i výrobu alchymických zbraní používaných proti nestvůrám, například stříbrné výbušniny, žíraviny nebo černý ignis. Učení mu jde špatně a jeho učitel Seraf Talon ho často trestá bitím za každou chybu. Gabriel proto používá extrémní způsoby, aby si látku zapamatoval – například si do kůže řeže poznámky nebo si vytrhává chlupy na kulkách, aby si zapamatoval poměry ingrediencí v receptech.
Po půl roce výcviku přichází další důležitý okamžik: Gabriel podstupuje tetování první části své aegis – posvátného znamení stříbrosvatých. V katedrále San Michon je přivázán k oltáři a sestry Stříbrného sesterstva mu během dlouhého, bolestivého rituálu tetují znak lva na hrudi. Tetování provádí novicka Astrid Rennierová, zatímco Chloe ho přivazuje a pomáhá při obřadu. Proces trvá třináct hodin a Gabriel prožívá směs nesnesitelné bolesti i zvláštní extáze. Když je rituál konečně u konce, na jeho hrudi zůstává obraz řvoucího lva – symbol jeho pokrevní linie a připomínka jeho matky. Po tomto obřadu se Gabriel rozhodne pracovat ještě tvrději. Ví, že nikdy nebude tak přirozeně nadaný jako ostatní, ale je odhodlaný stát se nejlepším lovcem, jakého řád kdy měl – nebo při tom zemřít.
Poznejte mé jméno, hříšní, a třeste se. Neb přicházím mezi vás jako lev mezi jehňata.
Netrvá dlouho a dostane svou první příležitost. Jednoho dne do arény vstoupí opat Khalid a oznámí, že ve městě Nebepád se objevila záhadná nemoc. Císař chce zjistit, zda za ní nestojí nadpřirozené síly. Šedoruký má vyrazit na místo a Gabriel s Aaronem ho mají doprovázet. Gabriel si uvědomí, že po měsících tréninku konečně opustí klášter a poprvé se zúčastní skutečného lovu. Během cesty na sever pokračuje jejich výcvik i mimo klášter. Každý večer je Šedoruký nutí bojovat, zatímco jim vysvětluje základní pravidla lovu upírů – takzvaných Pět zákonů.
První zákon říká, že mrtví nemohou zabíjet mrtvé – což znamená, že lovci nesmí padnout do stavu podobného upírům, protože by pak nebyli schopni s nimi bojovat. Druhý zákon varuje před jejich slovy: upíři dokážou ovládat lidskou mysl a jejich řeč je nebezpečná. Třetí zákon připomíná, že upíři jsou rychlejší, silnější a vytrvalejší než lidé, takže lovec je nesmí nikdy podcenit. Čtvrtý zákon říká, že upíři jsou jako zvířata – mohou se chovat jako lidé, ale ve skutečnosti jsou to predátoři, kteří bojují s děsivou zuřivostí o vlastní přežití. Pátý zákon pak připomíná, že i upíři mají určitá omezení: nemohou vstoupit do domu bez pozvání, nedokážou překročit tekoucí vodu a nedokážou snést posvátné symboly nebo svatou půdu.
Během večerního rozhovoru u ohně se také dozvídají více o nepříteli, který ohrožuje celý svět – o Věčném králi Fabiénu Vossovi. Ten dokázal sjednotit upíry do armády a má sedm mocných potomků, známých jako Princové věčnosti. Tito upíři spolu drží jako rodina a jsou považováni za nejnebezpečnější bytosti na světě. Pokud někdo zaútočí na jednoho z nich, znamená to vyvolat hněv celé jejich rodiny.
Nakonec trojice dorazí do Nebepádu – bohatého hornického města postaveného na těžbě stříbra. Gabriel je ohromen jeho velikostí a bohatstvím, ale zároveň okamžitě cítí, že je s městem něco špatně. Ulice jsou tiché, lidé nervózní a nad městem visí těžká mlha. Šedoruký, Gabriel a Aaron zamíří do domu radního Alana de Blancheta, který požádal o pomoc. Radní je zoufalý – jeho syn už na záhadnou nemoc zemřel a nyní stejná choroba postihla i jeho manželku Claudette. Kněz Lafitte vysvětluje, že nemoc se ve městě šíří už několik měsíců a kromě ní se objevují i podivné zvěsti: lidé mizí v noci a někteří mluví o čarodějnictví nebo temných stínech.
Šedoruký začne případ vyšetřovat. Spolu s novici vstoupí do ložnice nemocné ženy. Claudette leží na posteli, bledá a vyčerpaná, třese se zimou a její stav se rychle zhoršuje. Radní se bojí, že dopadne stejně jako jejich syn a brzy zemře. Šedoruký začne mít brzy podezření, že nejde o obyčejnou chorobu. Když odkryje ženino tělo, nalezne několik nenápadných kousnutí na jejím těle.
Když Šedoruký, Gabriel a Aaron dorazí do nebepádské nekropole, mistr lovu začne zkoumat okolí hrobky Clauda de Blancheta. Šedoruký si uvědomí, že existuje velká šance, že se Claude po smrti proměnil. Proto přikáže přikáže Gabrielovi a Aaronovi, aby zůstali nahoře a hlídali vchod. Gabriel je ale nervózní a přesvědčený, že jejich mistr může být v nebezpečí. Navíc slyší z hlubin krypty vzdálený výkřik. Aaron trvá na tom, že musí poslechnout rozkaz, protože Šedoruký jasně nařídil čekat. Gabriel však odmítne jen stát a nic nedělat. Navzdory Aaronově autoritě sebere zbraň a sestoupí do podzemí.
V kryptě narazí na tři úctykrevné – staršího muže, ženu a malé dítě, které bylo proměněné už ve velmi nízkém věku. Tito upíři jsou napůl divocí a napůl si stále uchovávají stopy svých někdejších lidských životů. Následuje chaotický boj. Gabriel se snaží bránit, ale je ještě nezkušený a tři nemrtví jsou na něj příliš silní. Během zápasu je zraněn a situace se rychle vymyká kontrole. Šedoruký nakonec pomůže situaci zvládnout, ale Gabrielova nerozvážnost způsobí, že se celý incident ještě více zkomplikuje a upírce se podaří uniknout. Šedoruký silně naštvaný na Gabriela mu přikáže, aby se vrátil do domu de Blanchetových a má hlídat Claudette, zatímco on s Aaronem se vydají po stopách uniklé upírky.
Gabriel je znovu zostuzen. Během hlídání mu dělá společnost kněz Lafitte. V jeden moment mu kněz nabídne čaj, ale po jeho napití se Gabrielovi udělá divno. V tu chvíli se Claude objeví jako upír a napadne Gabriela. Je rychlý, krutý a mnohem silnější než obyčejný člověk. Během boje se Gabriel ocitne v bezprostředním ohrožení života, když ho chlapec srazí na zem a pokusí se mu roztrhnout hrdlo. V tu chvíli se však stane něco nečekaného. Gabriel instinktivně použije sílu, o které ani nevěděl, že ji má. Když sevře Claudovu ruku, začne jeho tělo reagovat na Gabrielovu krev – maso upíra černá, pálí se a jeho krev se doslova vaří v žilách. Upír se svíjí bolestí, jako by ho spalovalo stříbro.
Zatímco Gabriel zápasí s Claudem, situace v místnosti se úplně vymkne kontrole. Claudův otec se pokusí svého syna zastavit a udeří ho hořícím polenem z krbu. Claudova matka Claudette je však už také nakažená a v šílenství bodne svého manžela dýkou do zad. Oba rodiče se zhroutí na zem a místnost se promění v krvavé bojiště.
Nakonec dorazí Šedoruký a pomocí stříbrného řemdihu Clauda spoutá a přemůže. Upír je zneškodněn a Aaron mezitím zpacifikuje Claudette, která se pokusila Gabriela napadnout. Po boji je jasné, že Gabriel přežil jen díky té podivné schopnosti, která v něm dřímá. Šedoruký si uvědomí, že Gabrielova krev není obyčejná. To, co viděl, naznačuje, že chlapec může patřit k dávné a nebezpečné pokrevní linii spojené s mocí nad krví.
Po návratu do kláštera San Michon jsou zajatci z Nebepádu – především malý Claude a upírka Vivienne – drženi ve stříbrných okovech a pod dohledem řádu. Gabriel se stále zotavuje ze zranění z lovu, ale zároveň ho pronásledují pochybnosti o tom, co se vlastně během boje stalo s jeho krví a jak dokázal upíra takovým způsobem spálit. Gabriel snaží pochopit pravdu o svém původu a o zvláštním daru, který v něm podle Šedorukého dřímá. Nemůže však věřit ani svému mistrovi ani serafu Talonovi, protože slyšel, jak spolu mluvili o tom, že by ho kvůli jeho krvi mohli nechat zabít. Proto se rozhodne porušit pravidla řádu a v noci se tajně vyplíží z kasáren, aby se dostal do zakázaného oddělení Velké knihovny v San Michon. Ven se dostane riskantní cestou – proleze otvorem na záchodech a po římsách a lešení se spustí dolů po kamenné stěně kláštera.
Když dorazí ke knihovně, zjistí, že její dveře jsou překvapivě odemčené. Uvnitř se ocitne v obrovské hale plné knih, svitků a starých spisů, jejichž police sahají až ke stropu. Podlaha knihovny je pokrytá obrovskou mapou celé říše. Gabriel zamíří do zakázané části archivu, kde se nacházejí nejpodivnější a nejtemnější spisy – knihy svázané v bledé kůži, relikvie z kostí, podivné artefakty a alchymické předměty.
V této části knihovny však není sám. U jednoho ze stolů objeví sestru novicku Astrid Rennierovou, kterou už dříve potkal – právě ona mu tetovala jeho aegis. Gabriel si nejdřív myslí, že je mrtvá, protože leží na stole s obličejem od krve. Ve skutečnosti jí ale jen krvácí nos. Mezi nimi rychle vznikne zvláštní rozhovor plný jízlivých poznámek. Astrid je ostrá, drzá a rozhodně se nechová jako poslušná novicka. Přizná, že do zakázaného oddělení chodí v noci studovat knihy o dnesmrti – katastrofě, která uvrhla svět do temnoty. Podle ní se totiž nikdo z mocných nesnaží pochopit její skutečný původ.
Astrid si během rozhovoru zapálí dýmku s narkotickou směsí zvanou rêvre a Gabriel si všimne zlaté krabičky s císařským erbem. Díky tomu odhalí její tajemství: Astrid je nemanželská dcera samotného císaře Alexandra III. Je tedy královského původu, ale protože je parchant, byla společně se svou matkou odstraněna z dvora a poslána do kláštera. Její matka byla odvedena jinam a Astrid tak zůstala sama. Je plná hněvu vůči císařovně Isabelle, která jejich osud způsobila.
Gabriel jí na oplátku svěří vlastní tajemství. Řekne jí o podezření, že jeho krev není obyčejná křehkokrevná linie, ale něco mnohem staršího a nebezpečnějšího. Zmiňuje také zvláštní schopnost nazývanou sanguimancie – moc spojenou s krví, kterou v sobě pravděpodobně nosí. Astrid jeho příběh zaujme a nabídne mu pomoc. Protože už stejně tráví noci prohledáváním zakázaných knih, může při hledání informací o dnesmrti pátrat také po zmínkách o jeho schopnosti. Gabriel ji o pomoc požádá a mezi nimi vznikne tichá dohoda – téměř jako smlouva s ďáblem.
Od té doby začnou trávit noci společně v knihovně. Gabriel přes den tvrdě trénuje a pracuje ve stájích jako trest za své dřívější prohřešky, zatímco v noci se tajně schází s Astrid mezi zaprášenými svazky zakázaného archivu. Během těchto večerů ji poznává čím dál lépe – je vzdělaná, čte v mnoha jazycích a skrývá v sobě směs cynismu, hněvu i nezkrotné ambice.
Dny v klášteře jsou však mnohem tvrdší. Šedoruký nutí novice trénovat bez odpočinku a aréna je plná nových žáků, kteří se vrátili z lovů. Během jednoho z tréninků se Gabriel nechá unést pýchou a prohlásí, že dokáže porazit kteréhokoli z ostatních noviců. Jeden z mistrů, bratr Alonso, se tím pobaví a uspořádá improvizovaný souboj. Nejprve se Gabriel utká s Fincherem a rychle ho porazí. Poté proti němu nastoupí de Séverin, potomek krvavé linie Dyvoků, kteří jsou proslulí svou obrovskou silou. Přesto se Gabrielovi podaří využít jeho pomalosti a srazí ho na zem. Nakonec se chce do souboje zapojit i Aaron de Coste – Gabrielův největší nepřítel mezi novici. Šedoruký však souboj zakáže, protože oba jsou jeho učni a nechce riskovat, že by si vážně ublížili. Gabriel však Aarona veřejně urazí a nazve ho zbabělcem. Aaron okamžitě zaútočí a oba se vrhnou do zuřivé rvačky.
Šedoruký je nakonec od sebe násilím odtrhne a připomene jim, že jsou členy Stříbrného řádu, nikoli zvířata rvoucí se na dvoře. Konflikt mezi Gabrielem a Aaronem tím ale rozhodně nekončí – jejich nenávist se jen ještě víc prohlubuje. Když se tu noc vidá za Astrid do knihovny, kromě ní tam je ještě Chleo. Astrid si vyjednává u Gabriela dluh a požaduje, aby naučil Chloe bojovat s mečem. Zpočátku se mu do toho nechce, ale nakonec souhlasí. Během jejich cvičení se však stane něco zvláštního. Oblohu venku náhle protne jasný záblesk – padá hvězda. Světlo pronikne okny knihovny a všichni se na chvíli zastaví. Ten okamžik působí téměř nadpřirozeně, jako by šlo o znamení. Chloe má pocit, že ten moment je nějak důležitý.
Tu noc, když se Gabriel vrací z knihovny, zahlédne něco znepokojivého. Všimne si postavy, která se potají plíží ven ze zbrojnice. Když ji lépe pozná, uvědomí si, že je to Aaron de Coste. Aaron se pohybuje potichu jako zloděj a očividně nechce, aby ho někdo viděl. Gabrielovi se to nezdá a začíná mít podezření, že Aaron něco tají. Rozhodne se nevrátit do kasáren a místo toho se schová v klášteře, aby ho nikdo neviděl. Tam narazí na plačící sestru Aoife. Nepozorovaně se vzdálí a vydá se do stájí.
Netrvá dlouho a dojde k další katastrofě. Když ráno Gabriel kydá koňské stáje, zaútočí na něj upírka Vivienne, která ale má být spoutaná v kovárně. Upírka se nějakým způsobem dostala z okovů. Gabriel se ji snaží zastavit, ale všechno se odehraje velmi rychle. Několikrát ho dokonce zachrání jeho věrný přítel Spravedlivý. Upírce se nakonec podaří osvobodit i upíry visící v koňském stání. Nakonec se Gabrielovi podaří všechny přemoct a dokonce i zachránit koně před ohněm. Nejde mu na rozum, jak se mohla Vivienne dostat z kovárny.
Během útěku této upírky byla jedna ze sester řádu zabita – sestra Aoife. Tento incident má několik důsledků. V řádu začnou padat otázky, jak se vůbec mohlo stát, že se upírka dostala z pout. Gabriel si stále víc myslí, že Aaron může být do celé věci nějak zapletený, zvlášť když ho krátce předtím viděl potají pohybovat se po klášteře. Zároveň se ještě víc prohlubuje nepřátelství mezi něma dvěma.
Po událostech v San Michon se vyprávění vrací zpět do vyprávění, kde Gabriel pokračuje ve své cestě s Chloe a její skupinou. Po střetu s Dantonem Vossem a útěku od strážní věže se celá skupina vydává na nebezpečnou cestu napříč zpustošenou krajinou. Gabriel si postupně prohlíží své společníky a hodnotí je – Chloe už není tou dívkou, jakou si pamatuje, ale zkušenou bojovnicí, která si stále drží víru. Dior působí jako drzý a nevyzpytatelný chlapec, zatímco Saoirse se pohybuje jako tichý a smrtící predátor. Kněz Rafa a čaropěvec Bellamy pak představují zvláštní kombinaci víry a lehkovážnosti.
Během cesty vyjde najevo, proč je skupina pronásledována. Rafa vysvětluje, že spolu s Chloe dlouhá léta pátrali po původu dnesmrti a narazili na starou věštbu o grálu – posvátném kalichu, který by mohl ukončit věčnou noc. Informace o tomto objevu se však dostaly k vysokým církevním představitelům a pravděpodobně unikly i k nepřátelům. Právě proto po nich nyní jde nejen Danton Voss, ale i další síly.
Krátce nato se jejich obavy naplní. Skupinu začne pronásledovat oddíl inkvizice – fanatické sesterstvo, které se neštítí mučení a násilí ve jménu víry. Gabriel si uvědomí, že tyto ženy už jednou potkal a že proti nim stojí mimořádně nebezpečný nepřítel. Skupina je nucena prchat skrz mrtvý les a jen díky rychlé orientaci Saoirse se jim podaří uniknout do úzkého úžlabí, kde se inkvizitorkám ztratí z dohledu. Po úniku si uvědomí, že jsou nyní loveni z více stran – nejen upíry, ale i církví. Jejich situace se tak ještě více zhoršuje a cesta se stává zoufalejší.
Večer se utáboří v opuštěné zřícenině uprostřed lesa. Gabriel je vyčerpaný, bez sanktusu a na pokraji fyzických sil. Přesto připravuje svou chymickou výbavu a začne zpracovávat krev, kterou získal z dcery Dantona Vosse. Pomocí ní si připravuje další dávku sanktusu, který potřebuje k potlačení své žízně. Dior si při tom uvědomí, že Gabriel vlastně také využívá krev, podobně jako upíři, což mezi nimi vyvolá napětí. Chloe se ho snaží obhájit, ale Gabriel sám se vůči víře staví čím dál cyničtěji.
Napětí vyvrcholí během společné modlitby před jídlem. Kněz Rafa se snaží poděkovat Bohu, ale Gabriel ho ostře přeruší a zakáže mu, aby se modlil za něj. Dává tím jasně najevo svůj odpor k víře i k představě, že by byl něčím jako „Boží bojovník“. Odchází od ohně a dobrovolně si bere první hlídku, čímž se ještě víc oddělí od zbytku skupiny.
Ovečky, co ztratí cestu, jsou kořistí pro vlky.
V noci se odhalí další napětí uvnitř skupiny. Gabriel přistihne Saoirse a Diora při intimní chvíli stranou od tábora. Zjistí, že i přes nebezpečí mezi nimi vzniká vztah, který považuje za nerozvážný. Zároveň si uvědomí, že Saoirse není tím, za koho se vydává – odhalí její skutečný původ a naznačí, že skrývá vlastní tajemství a motivace. Jejich rozhovor ukáže, že ani Saoirse není motivovaná vírou v grál, ale sleduje vlastní cíle. Přesto mezi nimi vznikne tiché příměří – oba vědí, že se navzájem nebudou vyptávat, dokud nedorazí do cíle.
Následující ráno řeší skupina další problém: kudy pokračovat. Rafa navrhuje odbočit do San Guillaume kvůli zásobám, zatímco Chloe trvá na tom, že musí pokračovat přímo do San Michon, kde podle ní leží klíč k ukončení dnesmrti. Gabriel situaci ukončí – upozorní je, že dvě autority povedou jen ke zkáze, a donutí je zvolit jeden směr. Chloe nakonec prosadí svou a skupina se rozhodne pokračovat dál podle jejího plánu.
Skupina dorazí do opuštěného městečka Winfael, kde se rozhodne přenocovat a připravit se na další cestu. Klid však netrvá dlouho – Saoirse díky své pumě Phoebe vycítí blížící se smečku zatracených. Nejprve se zdá, že jich je jen tucet, a Gabriel proto začne okamžitě organizovat obranu. Rozdělí ostatním úkoly a z ruin města vytvoří provizorní pevnost. Opravují palisádu, zatarasují ulice a připravují si zásoby svěcené vody i zápalných šípů. Gabriel se ujímá velení a rychle přechází do role zkušeného vojevůdce – rozdělí pozice, určí ústupový plán a připraví obranné linie. Je jasné, že v boji spoléhají hlavně na oheň, stříbro a víru. Jenže situace se náhle dramaticky zhorší. Krátce před soumrakem Saoirse zjistí, že nepřátel není tucet, ale mnohem více. Proti takové přesile nemají téměř žádnou šanci.
Následuje brutální bitva. Zatracení útočí v naprostém tichu, jako bezduchá masa vedená jen hladem. Někteří se vrhají přímo na hradby, jiní je obcházejí a hledají slabá místa. Obránci se snaží držet linie – Chloe a Saoirse bojují na jednom úseku, Rafa s Bellamym na druhém, zatímco Gabriel s Diorem brání hlavní bránu. Zpočátku se jim daří útok odrážet. Hořící šípy a svěcená voda decimují útočníky, Gabriel se s Popelopijkou prosekává nepřáteli a Phoebe trhá zatracené na kusy. Jenže jejich zásoby rychle docházejí a tlak nepřátel sílí. Zatracení se nakonec dostanou přes hradby a boj se přesune dovnitř města.
Situace se zlomí ve chvíli, kdy se skupina rozdělí a snaží se navzájem zachránit. Rafa a Bellamy jsou obklíčeni a těžce zraněni – oba mají roztržená hrdla a umírají v krvi. Zároveň je napaden i Dior, kterého zatracení strhnou na zem a začnou ho trhat. V tu chvíli se však stane něco nepochopitelného. Když se zatracení zakousnou do Diora, jeho krev na ně začne působit ničivě – upíři začnou hořet zevnitř a doslova se rozpadají na popel.
Po skončení boje, kdy se zbytek smečky dá na ústup, se odhalí ještě větší zázrak. Dior přiloží své zakrvácené ruce na smrtelná zranění Rafy a Bellamyho – a jejich rány se před očima všech začnou zacelovat. Oba se vracejí zpět k životu, i když byli na pokraji smrti. Gabriel je tím naprosto otřesen. To, co viděl, odporuje všemu, co zná. Následně donutí Chloe, aby konečně vysvětlila pravdu.
Chloe a Rafa odhalí tajemství, které skrývali: legenda o grálu není doslovná. Nejde o pohár, ale o krev samotnou. Podle dávného kacířství aavsenctu nebyla Michon jen následovnicí Spasitele, ale i jeho milenkou, a porodila jeho dítě – dceru jménem Esan. Její potomci nesli v krvi božskou esenci, která se po staletí ztrácela, až téměř vymizela. Dior je posledním známým potomkem této linie. Není tím, kdo grál hledá – on sám je grálem, živým nositelem Spasitelovy krve. Právě proto jeho krev dokáže ničit upíry a léčit smrtelná zranění. Toto odhalení zásadně mění situaci celé skupiny. Dior už není jen chlapec, kterého chrání – je klíčem k ukončení dnesmrti.
Po bitvě Winfael opouštějí a pokračují dál v cestě. Gabriel je však stále více rozpolcený – na jednu stranu viděl zázrak na vlastní oči, na druhou stranu tomu odmítá uvěřit. Po odchodu z Winfaelu je skupina v zoufalé situaci. Přišla o většinu vybavení, zásoby i koně a zůstala jim jen minimum jídla. Navíc je pronásleduje Danton Voss, který už zná jejich cíl. Musí se proto rozhodnout, kudy dál. Chloe chce pokračovat přímo k San Michon, ale ostatní upozorňují, že bez zásob to nezvládnou. Nakonec rozhodne Dior – a skupina se vydá do kláštera San Guillaume, kde doufají najít útočiště, jídlo a koně.
Cesta je zavede do temného lesa Fa’daen, známého jako Les smutků. Na první pohled působí jen jako další z míst zničených dnesmrtí, ale brzy se ukáže, že je mnohem horší. Přírodu tu ovládla Sněť – podivná plísňová nákaza, která deformuje vše živé. Stromy, rostliny i zvířata jsou zkažené, prorostlé houbami a rozkladem. Skupina narazí na jelena, který je touto nákazou zcela znetvořený. Když ho zasáhnou, ukáže se jeho skutečná podoba – jeho tělo se rozpadá, tlama se deformuje a vydává lidský křik. Nakonec ho zabije Phoebe, ale setkání všechny hluboce otřese. Saoirse vysvětluje, že Sněť se šíří a pohlcuje svět a že právě její zastavení je jejím osobním posláním.
Les je plný podivných jevů, šepotů a stínů, které skupinu sledují, ale nikdy nezaútočí. Přesto je cesta extrémně vyčerpávající – dochází jim jídlo i síly a Gabriel navíc trpí stále silnější žízní po krvi. Nakonec se jim podaří les opustit a dorazí k San Guillaume.
Klášter se však ukáže jako místo zkázy. Hradby jsou ověšeny mrtvými těly a uvnitř leží desítky zavražděných mnichů. Vše nasvědčuje tomu, že šlo o systematický masakr – těla jsou naaranžovaná do symbolů spojených s inkvizicí. Knihovna byla zničena a všechny knihy spáleny. Rafa je zdrcený, protože mezi mrtvými poznává své bratry. Je jasné, že klášter byl vyvražděn inkvizicí, která se snaží zahladit všechny stopy po herezi spojené s grálem. Skupina si uvědomí, že jsou pronásledováni nejen upíry, ale i samotnou církví – a že Dior je skutečným důvodem tohoto krveprolití.
Po pohřbení mrtvých Bellamy zahraje svou píseň „Soužení a útěcha“, která na chvíli přinese klid a úlevu uprostřed všeho utrpení. Přesto zůstává otázka, co dál – jsou bez zásob, bez koní a obklopeni nepřáteli. Situace se ještě zhorší, když se u bran kláštera objeví mocná upírka jménem Liathe. Přichází sama, ale varuje je, že Danton Voss je na cestě a že za nimi jde celá armáda nemrtvých i inkvizice. Tvrdí, že jediná šance, jak Dior přežije, je jít s ní.
Gabriel jí nevěří a odmítne ji vpustit. Jenže Liathe dokáže nemožné – překročí práh posvěcené půdy, čehož by žádný upír neměl být schopen. Ukáže se, že ovládá krvavou magii, která jí umožňuje porušovat pravidla. Následuje brutální souboj. Liathe je extrémně rychlá a nebezpečná, její zbraň vytvořená z vlastní krve dokáže obcházet běžnou obranu. Snadno přemůže Saoirse i Gabriela a jen díky Popelopijce se Gabrielovi podaří ji vážně zranit. Boj se vyhrotí do okamžiku, kdy je jasné, že proti ní nemají šanci. Situaci zvrátí až příchod Chloe a Rafy, kteří zasáhnou se silou víry.
Celé setkání ale zanechá zásadní otázku: pokud upíři dokážou porušovat i posvátné zákony, pak už pro skupinu neexistuje žádné skutečně bezpečné místo. A válka, která se kolem Diora rozpoutává, je mnohem větší a nebezpečnější, než si kdy dokázali představit. Nakonec skupině však dojde, že ono postvátné místo bylo znesvěceno vraždou mnichů a tak je už nechrání před upíry.
Příběh se znovu vrací do minulosti, kdy Gabriel, Šedoruký, Aaron a seraf Talon se vydávají na své tažení po stopách Marianne Luncóitové, známé jako Havraní dítě. Už měsíce ji pronásledují napříč městy kolem Bohem seslaných hor, kde po sobě zanechává mrtvé šlechtice a podivnou „nemoc“, která ve skutečnosti znamená proměnu v upíry. Všude přicházejí příliš pozdě – vždy jen o krok za ní. Postupně si skládají obraz své kořisti: krásná, smrtící, pohybující se mezi vyšší společností jako predátor mezi ovcemi.
Jejich cesta je zavede do Coste, bohatého hornického města a zároveň domova Aaronova nevlastního otce. Město je plné života díky oslavám svátku San Maximilla, což dává upírce ideální příležitost znovu lovit mezi šlechtou. Aaron se musí vrátit do prostředí, které nenávidí, a je zřejmé, že jeho vztah s nevlastním otcem je plný strachu i nenávisti. Baron de Coste je krutý, pohrdavý muž, který Aarona otevřeně ponižuje a zároveň dává najevo odpor k celé skupině lovců. Přesto jim dovolí zůstat – protože hrozba upíra je reálná.
Lovci se rozdělí a infiltrace začíná. Šedoruký sleduje vstup, Talon hlídkuje uvnitř jako voják, Gabriel předstírá sluhu a Aaron se pohybuje mezi šlechtou po boku své matky. Čas plyne, ale po upírce není ani stopa. Napětí roste, navíc se ukazuje, že Aaron ztrácí nad sebou kontrolu a začíná pít, což mezi ním a Gabrielem vyvolá další konflikt. Během jejich hádky vyjde najevo Aaronova minulost – jeho nevlastní otec brutálně zabil dívku, kterou Aaron miloval, a téměř zabil i jeho samotného. Jejich spor však náhle přeruší příchod něčeho mnohem horšího. Gabriel i Aaron ji ucítí ještě dřív, než ji spatří – chlad, který se plíží po páteři. A pak se objeví ona.
Marianne Luncóitová vstoupí do sálu téměř nepozorovaně, jako by se vynořila ze stínů. Je nepopsatelně krásná a zároveň děsivá – její přítomnost působí na lidi jako kouzlo, přitahuje je a zároveň v nich probouzí strach. Pohybuje se mezi hosty s naprostou lehkostí a vybírá si svou kořist. Je jasné, že nejde o obyčejného upíra, ale o prastarou a extrémně nebezpečnou bytost. Lovci rychle pochopí, že zaútočit přímo v přeplněném sále by znamenalo masakr. Talon proto rozhodne, že ji nechají lovit – obětují jednoho člověka, aby ji mohli vystopovat do jejího úkrytu a zničit za úsvitu, kdy bude nejslabší. Gabriel s tím vnitřně nesouhlasí, ale tentokrát chce rozkaz uposlechnout. Bohužel to se mu nepodaří, jelikož zjistí, že upírka si vybrala za obět sestřenici Aarona se kterou se předtím potkal a tak se rozhodne zasáhnout.
Po střetu na Vodopádovém mostě se situace vyhrotí do naprosté katastrofy. Gabriel, Aaron, Talon a Šedoruký konečně dostihnou Marianne Luncóitovou – ve skutečnosti však odhalí mnohem děsivější pravdu. Upírka není jen „Havraní dítě“, ale Laure Vossová, dcera samotného Věčného krále. Na mostě vypouští bílé havrany se svitky, které slouží jako poslové. V tu chvíli Gabriel pochopí, že nejde o obyčejný lov – informace už byly rozeslány dál a oni přišli příliš pozdě.
Následuje brutální střet. Laure i její syn Adrien se ukážou jako nepředstavitelně silní protivníci. Boj je chaotický, rychlý a jednostranný. Aaron je těžce zraněn střelou i útoky Adriena, Gabriel utrží několik bodných ran a Talon i Šedoruký čelí samotné Lauře. Přesto se jim podaří Adriena zabít – Aaron ho s Gabrielovou pomocí shodí z mostu do řeky, kde ho proud a voda zničí. Smrt jejího syna však Laure jen rozzuří. Následuje moment naprostého zvratu. Šedoruký se pokusí zasadit rozhodující ránu, ale Laure ho přemůže. Brutálně ho zmrzačí – vyrve mu paži, rozdrtí mu obličej a nechá ho ležet na pokraji smrti. Talon je těžce zraněn a Aaron i Gabriel sotva stojí na nohou.
Tehdy se ukáže další schopnost upírky – začne jim pronikat do mysli a útočit na jejich nejhlubší traumata. Gabriela mučí vzpomínkami na sestru Amélii, Aarona jeho minulostí a Talona jeho vlastními hříchy. Snaží se je zlomit psychicky, rozdělit je a donutit je vzdát se. Gabriel nakonec zůstane stát proti ní sám. Laure ho svádí, manipuluje s jeho touhou i strachem a snaží se ho přimět, aby se jí poddal. V rozhodující chvíli však Gabriel využije poslední stříbrobombu a vrazí ji přímo do jejího zraněného krku. Výbuch ji těžce poškodí a na okamžik zastaví. To jim dá šanci uprchnout. Gabriel vezme těžce zraněného Šedorukého, pomůže Talonovi i Aaronovi a společně se dostanou do katedrály na posvěcenou půdu. Laure je následuje, ale i přes svou sílu nedokáže svatý práh překročit. Než zmizí, slíbí Gabrielovi, že ho bude pronásledovat a zničí vše, na čem mu záleží. Její mise je však splněna – havrani už odnesli zprávy dál.
Je lepší zemřít jako člověk než žít jako monstrum.
Krátce nato dorazí vojáci barona de Coste. Střelec, sokol Šedorukého, přinese jednoho z havranů se zprávou. Gabriel rozváže svitek a zjistí pravdu: nejde jen o útoky upírů, ale o plán invaze. Věčný král chystá tažení přes Bohem seslané hory, chce ovládnout klíčová města a odříznout říši od zásob stříbra. Lov tak končí ne vítězstvím, ale děsivým odhalením.
Po návratu do San Michon se všichni léčí ze svých zranění, ale následky jsou trvalé. Aaron má znetvořenou tvář, Talon těžká poranění a Šedoruký přišel o paži, oko i ucho – jeho kariéra lovce je v podstatě u konce. Gabriel očekává trest za svou neposlušnost, ale místo vyhnání je mu udělena milost. Opat Khalid uzná, že jeho činy sice vedly k tragédii, ale zároveň přinesly zásadní výhodu – odhalení plánů nepřítele.
Řád se proto začne připravovat na válku. Vědí, že Věčný král udeří na Avinbourg a že se schyluje k rozhodující bitvě. Do San Michon má dorazit samotná císařovna se svými vojsky a všichni se chystají na nadcházející střet. Aaron je navíc povýšen na plnohodnotného člena řádu. Gabriel však nemá klid. V hlavě mu stále zní slova Laure a pochybnosti, které v něm zasela. Proto se v noci vydá do zakázané části knihovny, kde se znovu setká s Astrid a Chloe. Jejich setkání je plné emocí. Gabriel si uvědomí, jak moc mu Astrid chyběla, a zároveň jak nebezpečný svět je obklopuje. Chloe mezitím prozradí, že novicky začaly s výcvikem se zbraněmi – svět se mění a ani klášterní zdi už nejsou bezpečné.
V San Michon panuje napjatá atmosféra těsně před odjezdem na další tažení. Novicové i bratři vědí, že ráno vyrazí do války, a večer proto tráví společně v kasárnách, kde se snaží potlačit strach alkoholem a falešným veselím. Gabriel si však nemůže odpočinout – cítí, že ho čeká něco důležitého, možná i poslední noc před smrtí. Vydá se proto do zakázané části knihovny, kde se setká s Astrid. Mezi nimi panuje napětí i nevyřčené city. Astrid mu nabídne pomoc s ovládáním jeho krvedaru – schopnosti spojené s jeho krví, kterou Gabriel stále nedokáže pochopit ani kontrolovat. Navrhne, aby na ní trénoval, protože jiná možnost neexistuje. Jejich rozhovor se však rychle zvrhne v něco mnohem nebezpečnějšího. Alkohol, vyčerpání a blízkost způsobí, že mezi nimi přeroste napětí v otevřenou touhu. Přestože si oba uvědomují, že porušují pravidla kláštera i své přísahy, nedokážou se zastavit. Políbí se a jejich vztah přeroste ve vášnivý, zakázaný intimní okamžik. Zároveň se v Gabrielovi znovu probouzí jeho temnější stránka – žízeň po krvi, která se mísí s touhou. Chuť Astridiny krve v něm vyvolá stejný hlad, jaký cítil už dříve. Ten moment je nejen intimní, ale i nebezpečný, protože ukazuje, jak tenká je hranice mezi jeho lidskostí a něčím mnohem temnějším.
Jejich chvíli však přeruší zvony. Tyto zvony neznačí modlitbu ani běžný rytmus kláštera – znamenají, že se stalo něco vážného. Gabriel a Astrid se okamžitě vydají ven, kde zjistí, že v klášteře vypukl chaos. Seraf Talon přistihl Aarona a Baptista v kovárně při intimním aktu. Dav bratří a noviců je označuje za kacíře a hříšníky, situace se rychle mění v nebezpečný lynč. Baptiste se snaží vzít vinu na sebe, aby Aarona ochránil, ale Aaron to odmítne. Veřejně přizná, že Baptista miluje, a postaví se davu navzdory. Tím jen ještě více rozzuří ostatní. Dav se začne hrnout vpřed a hrozí, že oba okamžitě zabijí.
Situaci zastaví až Šedoruký, který výstřelem z pistole zjedná ticho. Opat Khalid rozhodne, že oba budou uvězněni a jejich trest bude určen později. Je však jasné, že je čeká krutý osud – bičování, ztráta postavení a vyhnanství z řádu. Po rozpuštění davu zůstane Gabriel sám se Šedorukým. Mezi nimi visí napětí z minulých událostí v Coste. Gabriel se snaží mluvit o Aaronovi a jeho osudu, ale Šedoruký je neústupný – pravidla řádu jsou jasná a porušení přísah musí být potrestáno. Rozhovor se však rychle stočí k něčemu osobnějšímu. Šedoruký Gabriela obviní, že jedná z pýchy a touhy po vlastní slávě, místo aby sloužil Bohu. Připomene mu, že právě jeho rozhodnutí v Coste vedlo k tomu, že přišel o ruku, oko i část své síly. Napětí vyústí ve fyzický útok. Šedoruký Gabriela brutálně zbije a srazí ho do sněhu. V tom okamžiku se definitivně rozpadá jejich vztah mistra a učedníka. Šedoruký mu oznámí, že už není jeho žákem a že s ním nepůjde do války. Na závěr mu dá kruté, ale zásadní ultimátum: zatímco ostatní odejdou bojovat, Gabriel zůstane v klášteře – a má se rozhodnout, kým vlastně je. Má se stát mužem, který slouží Bohu a disciplíně, nebo monstrem, které podléhá vlastní touze a temnotě ve své krvi.
Po odchodu hlavních sil ze San Michon zůstává Gabriel v téměř prázdném klášteře. Sleduje, jak jeho bratři odcházejí do války, zatímco on zůstává pozadu – potrestaný, plný vzteku a pocitu nespravedlnosti. Aaron a Baptiste jsou mezitím zavření v podzemí a Gabriel se k nim nemůže dostat. Dny tráví modlitbami, ale místo klidu v něm roste jen frustrace a pochybnosti. Nakonec jeho vnitřní napětí vyústí v záchvat vzteku, během kterého si poraní ruce a rozbije vybavení kasáren. Právě tehdy si ale všimne něčeho zásadního – jeho krev, která dopadne na pergamen s mapou od Vossové, se začne sama pohybovat a odhalí skrytou zprávu. Na pergamenu se objeví hádanka psaná krví. Gabriel si uvědomí, že jde o skutečný vzkaz od Laure Vossové určený jejímu otci, zatímco mapa byla jen návnadou. Spolu s Astrid a Chloe začnou hádanku rozlušťovat a postupně pochopí její význam – jednotlivé verše neodkazují na abstraktní pojmy, ale na názvy horských průsmyků v Bohem seslaných horách. Z toho vyvodí děsivý závěr: útok na Avinbourg je jen lest. Skutečný plán Věčného krále je překročit hory přes průsmyk zvaný „Dvojčata“ – mezi horami Krve a Ohně – a vpadnout do říše nečekaným směrem. Jelikož se jedná o armádu nemrtvých, nezastaví je ani extrémní podmínky, které by živé vojsko zničily.
Gabriel pochopí, že pokud něco neudělají okamžitě, říše padne. Rozhodne se jednat – osvobodí Aarona a Baptista z vězení, shromáždí malou skupinu mužů ze zbrojnice a vyšle posly, aby varovali císařovnu i Šedorukého. Zároveň se rozhodne, že sám vyrazí do hor a pokusí se nepřítele zadržet, dokud nepřijdou posily. K jeho překvapení se k nim přidají i sestry ze sesterstva vedené převorkou Charlotte, včetně Chloe a Astrid. Všichni si uvědomují, že jdou téměř jistě na smrt, ale přesto se rozhodnou bojovat.
Skupina, čítající sotva padesát lidí, vyráží do hor. Cesta je extrémně náročná – mráz, hlad, vyčerpání a ztráty postupně zmenšují jejich počty. Někteří umírají, jiní jsou nuceni se vrátit. Nakonec zůstane jen zhruba dvacet bojovníků, kteří se dostanou až k průsmyku mezi horami Krve a Ohně. Tam konečně spatří pravdu. V dálce se valí nekonečná masa – tisíce upírů postupujících přes hory.
Gabriel převezme velení a připraví zoufalý plán. Část skupiny vytvoří obrannou linii a bude zadržovat nepřátele, zatímco kováři umístí sudy s výbušným ignisem do sněhových závějí, aby spustili lavinu a zničili co největší část nepřátelské armády. Gabriel, Aaron a Baptiste se postaví do čela a s pomocí sanktusu posílí své schopnosti na hranici lidských možností. Jejich těla i tetování začnou zářit svatým světlem a oni se vrhnou přímo proti přicházejícímu nepříteli. Následuje brutální střet. Zatracení útočí v nekonečných vlnách, ale světlo jejich víry a stříbra je na chvíli drží na uzdě. Boj je krvavý a chaotický, ale skupina dokáže vzdorovat mnohem déle, než by bylo možné čekat.
Během bitvy však Gabriel zažije něco mnohem děsivějšího. Pocítí přítomnost samotného Věčného krále – jeho mysl se dotkne té Gabrielovy a ukáže mu svou existenci. Gabriel pochopí, že skutečný nepřítel není jen armáda, ale bytost, která stojí za ní – prastarý, téměř božský predátor. A pak přijde další zvrat. Gabriel uslyší výkřik – a když se otočí, uvidí, že Laure Vossová pronikla k jejich pozicím. Pohybuje se mezi jejich lidmi jako stín a zabíjí jednoho po druhém.
Situace na horském průsmyku se rychle zhoršuje. Gabriel si uvědomí, že udělal fatální chybu – nechal jejich týl nechráněný, a právě tudy pronikla Laure Vossová. Zatímco ostatní bojují proti nekonečným vlnám nemrtvých, ona systematicky likviduje kováře, kteří měli odpálit připravené nálože. Gabriel proto nechává Aarona a Baptista, aby co nejdéle zadrželi nepřátele, a sám se vydává zpět nahoru na hřeben. Tam nachází Laure uprostřed krveprolití. Její lidská podoba je pryč – stojí před ním jako skutečné monstrum, celé potřísněné krví a vnitřnostmi. Následuje zoufalý střet. Gabriel na ni útočí se vším, co má, ale brzy se ukáže, že její síla dalece přesahuje jeho vlastní. I když ji zasáhne, nedokáže ji zastavit. Laure ho srazí k zemi a začne ho pomalu zabíjet, přičemž mu odhalí krutou pravdu – byla to ona, kdo zničil jeho domov a zavraždil jeho rodinu.
Tato slova v Gabrielovi něco zlomí. Vzpomínky na jeho matku, sestry i domov v Lorsonu se spojí s jeho hněvem a bolestí – a v něm se probudí jeho krvedar v plné síle. Když sevře Laure pod krkem, její krev začne doslova vřít. Její tělo se rozpadá pod jeho dotekem, až ji nakonec zničí úplně. Smrt Laure však není vítězstvím bez následků. V okamžiku jejího zničení Gabriel ucítí přítomnost Věčného krále, který si uvědomí, co se stalo. Přísahá mu pomstu – a je jasné, že tento čin bude mít dalekosáhlé důsledky. Gabriel okamžitě odpaluje připravené nálože. Výbuch spustí obrovskou lavinu, která se valí dolů horou a smete velkou část Nekonečné legie. Sám Gabriel jen zázrakem přežije, když se zachytí kamenné sochy na svahu. Bitva u Dvojčat tak končí – ne úplným vítězstvím, ale zastavením postupu nepřítele.
Po bitvě dorazí posily – Šedoruký, Khalid i císařské vojsko. Zbytky Gabrielovy skupiny jsou nalezeny zraněné a vyčerpané. Astrid vypráví, co se stalo, a všichni jsou ohromeni tím, že tak malá skupina dokázala zastavit armádu tisíců. Přesto vítězství nepřináší úlevu. Gabriel se vydává do svého rodného Lorsonu, aby zjistil pravdu o tom, co mu Laure řekla. To, co tam najde, ho definitivně zlomí. Vesnice je zničená, obyvatelé povražděni. Těla jeho přátel i známých leží poházená ve sněhu. V kostele nachází svou malou sestru Celene, spálenou na popel. Nedaleko pak nachází i svou matku a nevlastního otce – oba mrtvé. Tento okamžik znamená konec jeho dětství. Gabriel přichází o všechno, co měl. Zůstává jen bolest, hněv a touha po pomstě.
Hřbitovy po celém světě jsou plné bláznl, kteří považovali strach za cokoli jiného než přítele.
Po pohřbu se musí rozhodnout, co dál. Aaron a Baptiste, kteří byli kvůli své lásce vyhnáni z řádu, se rozhodnou odejít a začít nový život. Gabriel s nimi nejde – ví, že jeho cesta vede jinam. Chce bojovat. Chce zabíjet monstra. Po návratu do San Michon dochází k zásadnímu zlomu. Gabriel je slavnostně přijat mezi stříbrosvaté a skládá přísahu řádu. Před zraky všech, včetně samotné císařovny Isabelly, se stává plnoprávným členem a zároveň symbolem naděje pro celou říši. Císařovna ho navíc pasuje na rytíře – „meč říše“. Gabriel se tak stává nejen bojovníkem řádu, ale i nástrojem samotné moci.
Během soukromého rozhovoru s císařovnou jí vypráví o skutečném průběhu bitvy i o plánech Věčného krále. Isabella si uvědomuje, že situace je ještě horší, než se zdálo – válka se nevede jen na jedné frontě a nepřítel může být i uvnitř říše. Gabriel ji požádá o jedinou věc – aby ukončila Astridino vyhnanství. Přestože to znamená, že ji možná navždy ztratí, chce jí dát svobodu. Císařovna nakonec souhlasí, i když je zřejmé, že má vlastní plány a Gabriel je pro ni cenným nástrojem.
Později se Gabriel vrací do knihovny, kde se setkává se serafem Talonem. Konfrontuje ho s podezřením, že stojí za smrtí sestry Aoife i dalších žen. Postupně odhaluje, že Talon podlehl temnotě své krve a dopouštěl se zločinů, které skrýval za maskou víry. Šedoruký je svědkem Talonova pádu a sám ho odsoudí k smrti. Tento moment ukazuje, že hrozba nepřichází jen zvenčí v podobě upírů, ale i zevnitř samotného řádu.
Po krvavých událostech u Dvojčat a následné bitvě se příběh přesouvá zpět do vyprávění, kde Gabriel pokračuje v cestě společně s Dior. Nachází se spolu s Dior na břehu řeky Volty, oba zranění, vyčerpaní a pronásledovaní Dantonem, který zabil jejich společníky včetně Saoirse. Dior je v šoku a plná vzteku, zatímco Gabriel si uvědomuje, že nemají čas truchlit – musí se okamžitě dostat pryč.
Společně se vydávají do mrazivé noci a hledají úkryt. Najdou opuštěnou jeskyni, kde Gabriel rozdělá oheň a snaží se Dior udržet při vědomí, aby neumrzla. Během této noci mezi nimi proběhne důležitý rozhovor – Dior postupně odhaluje svou minulost. Vyrůstala v bídě, její matka byla závislá na drogách a prostituci a nakonec zemřela strašlivou smrtí. Dior pak přežívala sama na ulici, kde se naučila skrývat svou identitu a předstírat, že je chlapec, aby byla v bezpečí. Její zkušenosti ji zocelily, ale zároveň v ní zanechaly hluboké jizvy. Gabriel v ní začíná vidět víc než jen obtížnou spolucestovatelku – uvědomuje si, že je to zranitelná dívka, která přišla o všechno. Přesto mezi nimi zůstává napětí, protože Dior je tvrdohlavá, nedůvěřivá a zvyklá spoléhat jen sama na sebe.
Během noci Gabriel zažije podivné vidění Astrid, která k němu promlouvá přes řeku. Její hlas ho láká, snaží se ho odtrhnout od jeho cesty a připomíná mu jeho minulost i city, které k ní chová. Gabriel však odolá a vrací se k Dior, čímž potvrzuje, že jeho povinnost je nyní jinde.
Ráno se vydávají na cestu do Rudé Stráže. Putování je vyčerpávající – nemají jídlo ani zásoby a Gabriel navíc trpí stále silnější žízní po krvi, kterou nedokáže utišit. Jeho stav se zhoršuje a postupně se dostává na hranici, kdy by mohl ztratit kontrolu. Dior si toho všímá a snaží se mu pomoci, dokonce mu nabídne vlastní krev, ale Gabriel to odmítne, protože nechce překročit hranici a stát se monstrem. Během cesty narazí na skupinu zatracených, které Gabriel zabije, ale nemá jak jejich krev využít, což jeho utrpení ještě zhoršuje. Přesto pokračují dál, protože vědí, že zastavit se znamená smrt.
Nakonec zahlédnou loď plující po řece. Přivolají ji a kapitán Carlisle á Cuinn je po krátkém váhání vezme na palubu, když zjistí, že Gabriel je stříbrosvatý. Loď je plná uprchlíků prchajících před válkou a upíry, což ukazuje rozsah chaosu, který zachvátil říši. Plavba však není úlevou. Gabrielův stav se dál zhoršuje a žízeň ho ničí zevnitř. Dior se snaží pomoci, ale zároveň se dostává do konfliktu s Gabrielem, když chce využít své schopnosti k záchraně umírajícího muže na palubě. Gabriel ji varuje, že by tím na sebe upozornila a vystavila se nebezpečí – lidé by ji mohli považovat za čarodějnici a zabít ji. Tato situace ukazuje zásadní rozdíl mezi nimi: Dior chce pomáhat jednotlivým lidem, zatímco Gabriel vidí širší obraz a nutnost přežít za každou cenu.
Nakonec se dostávají do Rudé Stráže, velkého opevněného města na řece, které je plné života, ale i hříchu, násilí a chaosu. Město je symbolem světa, ve kterém žijí – nebezpečné, zkažené, ale zároveň plné lidí, kteří se snaží přežít. Po příchodu se Gabrielův stav kriticky zhoršuje – jeho žízeň po krvi je na hraně a bez sanktusu by dlouho nepřežil. Dior proto riskuje a vloupá se na Noční trh, odkud ukradne potřebné přísady i vialky se sušenou krví. Díky tomu Gabriel konečně získá možnost připravit si dávku, která by ho mohla stabilizovat.
Mezitím mezi nimi proběhne důležitý rozhovor. Dior se Gabrielovi omlouvá za své chování a přiznává, že k němu byla nespravedlivá. Gabriel omluvu přijímá a poprvé mezi nimi vzniká opravdové pouto založené na vzájemném respektu. Přesto se Gabriel rozhodne, že se jejich cesty mají rozdělit – chce jí zajistit doprovod do San Michon, ale sám pokračovat jinam. Tím Dior hluboce zraní, protože v něm začala vidět někoho, kdo ji neopustí jako ostatní. Jejich rozhovor však náhle přeruší vpád inkvizice. Do pokoje vtrhne oddíl vojáků vedený inkvizitorkami řádu Naél, které je nechají brutálně zmlátit a zajmou. Dior je označena za čarodějnici a oba jsou odvlečeni do podzemí převorství.
Gabriel je uvězněn a podroben krutému mučení inkvizitorkou Talyou. Ta se snaží vynutit jeho přiznání – chce, aby označil Dior za čarodějnici, obvinil Chloe a další z kacířství a přiznal vlastní vinu. Gabriel však odmítá, i když je mučen bičem a vystaven vůni sanktusu, která v něm probouzí šílenou žízeň. Během výslechu se dozví šokující obvinění: Dior má být vražedkyní kněze z Lashaame. Gabriel tomu ale nevěří a chápe, že jde o manipulaci a snahu inkvizice získat záminku k jejímu odsouzení.
Situace se dramaticky změní, když se Dior podaří utéct. Ozbrojená Popelopijkou pronikne do mučírny, zabije strážného a postaví se samotné inkvizitorce. Přestože s mečem neumí bojovat, její odhodlání a síla zbraně jí umožní Talyu porazit a zabít. Následně osvobodí Gabriela a donutí ho užít sanktus, čímž ho zachrání před kolapsem. Společně pak prchají z převorství, zatímco se spustí poplach. Inkvizice i vojáci je začnou pronásledovat, ale díky Diořině chytrosti a improvizaci – převlekům, znalosti prostředí a rychlému rozhodování – se jim podaří uniknout. Dostanou se až k řece, kde ukradnou malou loď a uprchnou z města. Až na druhém břehu se konečně zastaví. V opuštěné krajině rozdělají oheň a Dior začne vyprávět pravdu o své minulosti.
Dozvídáme se, že skutečně byla obviněna z vraždy kněze – ve skutečnosti však šlo o zvráceného muže, který zneužíval děti v sirotčinci. Dior a její přítelkyně „Snob“ se k němu vloupaly, aby ho okradly, ale situace se vymkla kontrole. Snob ho v záchvatu vzteku ubodala, ale byla při tom smrtelně zraněna. Dior se ji snažila zachránit – a právě tehdy se poprvé projevil její dar. Její krev dokázala uzdravovat. Snob však místo vděku reagovala strachem a označila ji za čarodějnici. Ostatní ji zradili, vydali úřadům a Dior byla uvězněna a odsouzena k smrti, dokud ji nezachránila Chloe. Tato zkušenost v ní zanechala hluboké trauma – přesvědčení, že každý ji nakonec zradí nebo opustí.
Gabriel ji vyslechne bez odsuzování a sdílí s ní vlastní pohled na svět. Přiznává, že svět je krutý a plný utrpení, ale zároveň zdůrazňuje, že jedinou skutečnou hodnotou jsou lidé, které milujeme. Povzbuzuje Dior, aby si i přes všechno zachovala své dobré srdce a neztratila schopnost věřit v ostatní. Tento rozhovor představuje zásadní zlom. Gabriel si uvědomí, že udělal chybu, když ji chtěl opustit. A proto učiní rozhodnutí – zůstane s ní. Slíbí jí, že ji neopustí a že půjde s ní do San Michon. Tím se jejich vztah definitivně promění. Už nejsou jen spolucestující. Stávají se spojenci.
Cesta Gabriela a Dior pokračuje dál severem, ale svět kolem nich je čím dál temnější a prázdnější. Procházejí zpustošenou krajinou plnou mrtvých vesnic, rozpadlých sídel a zmrzlých těl – říše, kterou se Gabriel snažil zachránit, se před jejich očima rozpadá. Přesto pokračují dál, odhodlaní dostat se do San Michon. Narazí však na další překážku – zamrzlou řeku Ròdaerr. Gabriel si uvědomuje, že zamrzlé řeky sice usnadňují cestování, ale zároveň umožňují i jejich nepříteli, Dantonovi, rychlejší postup. Přesto nemají jinou možnost než přejít po tenkém ledu.
Dior se odvážně vydá první a bezpečně se dostane na druhý břeh. Gabriel ji následuje s koněm Fortunou, ale situace se zkomplikuje, když se objeví zatracení. Vyděšená Fortuna se splaší a rozběhne se přes křehký led. Ten se pod nimi začne lámat a Gabriel propadne do ledové vody. Pod hladinou bojuje o život – proud ho strhává pryč a nemá se čeho zachytit. V kritickém okamžiku ho však zachrání Dior, která prorazí led Popelopijkou a doslova ho na čepeli vytáhne ven. Gabriel je těžce zraněn, ale díky sanktusu přežije. Tento moment ještě více prohlubuje jejich vzájemné pouto – Dior mu nejen zachrání život, ale dokáže, že je schopná obstát i v extrémních situacích.
Pokračují dál a vstupují do severního lesa, kde je Sněť mnohem silnější než kdekoliv jinde. Les je pokroucený, plný bizarních hub, mrtvých těl a podivných zvuků. Gabriel je neustále ve střehu a uvědomuje si, že toto místo je mnohem nebezpečnější, než čekal. Během noci se Gabriel znovu setká s vizí Astrid. Tentokrát je jejich setkání ještě intenzivnější a temnější – Astrid ho svádí, snaží se ho přimět, aby podlehl své touze po krvi a opustil svou cestu. Připomíná mu jeho minulost i důvody, proč odešel, a snaží se ho zlomit. Gabriel však odolá, i když je zřejmé, že ho to stojí obrovské vnitřní úsilí. Dior ho najde, když mluví sám se sebou, a začíná si uvědomovat, že Gabriel není v pořádku. Mezi nimi dojde k napjaté hádce – Dior chce být silnější a naučit se bojovat, ale Gabriel ji odmítá trénovat. Bojí se, že by ji tím vystavil ještě většímu nebezpečí.
Jejich konflikt však přeruší přicházející hrozba. Lesem se začnou ozývat těžké kroky a brzy se ukáže, že nejsou sami. Z temnoty se vynoří děsivé bytosti – znetvořená stvoření vzniklá ze Sněti, s příliš mnoha končetinami, očima a ústy. Gabriel s Dior okamžitě prchají. Díky Fortuně se jim daří unikat skrz hustý les, zatímco je monstra pronásledují. Útěk je chaotický a zoufalý, viditelnost minimální a terén nebezpečný. Nakonec však přichází katastrofa. Fortuna v panice vběhne přímo k okraji srázu a skočí do hluboké rokle. Gabriel s Dior s ní padají dolů, narážejí do větví a tvrdě dopadnou do sněhu.
Gabriel utrpí vážné zranění – má zlomenou nohu s kostí trčící ven. Dior je v bezvědomí, ale naštěstí přežije. Situace je kritická. Jsou uprostřed mrazu, bez úkrytu a bez pomoci. Gabriel ví, že pokud něco neudělá, Dior zemře. Proto učiní drastické rozhodnutí – rozřízne Fortunino tělo a použije ho jako provizorní úkryt před zimou. Vloží Dior dovnitř, aby ji ochránil před mrazem, a sám se k ní přidá, zatímco se snaží přežít noc. Tento moment je jedním z nejtemnějších v příběhu – ukazuje Gabrielovu ochotu udělat cokoliv, aby ji zachránil. Přežijí noc a s příchodem rána Gabriel zjistí, že se nacházejí u řeky Mère, nedaleko cíle jejich cesty. Přesto jsou vyčerpaní, zranění a bez koně.
Po pádu do rokle a přežití v extrémních podmínkách se Gabriel a Dior dostávají do Aveléne, kde nacházejí dočasné útočiště u Aarona a Baptista. Místní lidé, i přes strach a nejistotu, uspořádají skromnou hostinu – krátký okamžik klidu v jinak krutém světě. Gabriel i Dior se na chvíli uvolní, smějí se, tančí a snaží se zapomenout na válku i vlastní bolest. Pro Gabriela má však toto místo hlubší význam. V kapli si znovu připomíná okamžiky, kdy se zde oženil s Astrid a kdy ještě věřil, že může mít normální život. V rozhovoru s Aaronem se otevřeně střetávají jejich pohledy na víru, utrpení a smysl světa. Gabriel už nevěří – vidí jen nespravedlnost a bolest, zatímco Aaron si svou víru navzdory všemu uchoval. Tento konflikt ukazuje, jak moc se Gabriel změnil a jak hluboko ho poznamenaly ztráty.
Rozhovor se postupně stočí k jeho skutečnému cíli – zabít Věčného krále. Gabriel přiznává, že právě to ho žene kupředu, i když to znamená téměř jistou smrt. Aaron se ho snaží varovat, ale Gabriel je rozhodnutý. V jeho jednání je cítit nejen touha po pomstě, ale i skrytá touha po vlastním konci. Jejich rozhovor přeruší poplašné zvony. Na hradby přichází hrozba – Danton.
Nikdo se tolik nebojí zemřít jako ti, kteří věří, že jsou neumírající.
Danton se objeví před branami Aveléne a otevřeně požaduje vydání Dior. Jeho přítomnost vyvolává mezi lidmi paniku a strach – nejen kvůli jeho síle, ale i kvůli armádě, kterou přivedl. Spolu s ním stojí úctykrevní a obrovské množství zatracených. Aaron se mu postaví a odmítne jeho požadavek. Danton proto nabídne krutou „volbu“ – buď vydají Dior, nebo bude celé město vyhlazeno. Aby dokázal, že své hrozby myslí vážně, nechá před hradbami znetvořeného a proměněného kněze Rafu. Tento okamžik je pro všechny zlomový. Gabriel je nucen Rafu zabít, aby ho vysvobodil z utrpení, což ještě více podtrhne brutalitu situace. Obyvatelé Aveléne si začínají uvědomovat, že přítomnost Gabriela a Dior pro ně znamená smrtelné nebezpečí.
Po odchodu Dantona, který jim dá jednu noc na rozmyšlenou, se situace vyhrotí i mezi Gabrielem a Dior. Dior nechce, aby kvůli ní umírali nevinní lidé, a je ochotná se obětovat. Gabriel naopak trvá na tom, že musí zůstat a že její život má větší význam než životy ostatních. Jejich hádka však odhalí něco mnohem hlubšího. Dior si uvědomí pravdu o Gabrielově minulosti – že Astrid a jeho dcera Trpělivost nejsou „doma“, jak tvrdil, ale že jsou mrtvé. Tím se otevře nejbolestivější část jeho příběhu.
Gabriel konečně promluví o „nejhorším dni“ svého života. Po letech klidného života daleko od války je jeho rodina nalezena Věčným králem. Ten přichází k jejich domu, drží jeho malou dceru a žádá, aby ho Gabriel pustil dovnitř výměnou za její život. Gabriel, zoufalý a ochotný udělat cokoliv, souhlasí. Tím však podepisuje jejich osud. Věčný král vstoupí do jejich domova – a tím začíná událost, která Gabriela navždy zlomí a vysvětlí, proč se vydal na cestu pomsty, proč ztratil víru a proč je ochoten obětovat vše, aby svého nepřítele zničil. Po útoku Věčného krále se probouzí v troskách svého domu, pohřbený pod sutinami. Vedle něj leží Astrid – proměněná v upírku. Už to není žena, kterou miloval, ale prázdná schránka, znesvěcená nepřítelem. Gabriel si uvědomuje, že ji nemůže zachránit. S obrovskou bolestí ji proto sám zabije, aby ji vysvobodil z téhle existence. Tento okamžik ho definitivně zlomí. V zoufalství a nenávisti přijímá to, čím je – napije se její krve, aby získal sílu přežít a dostat se ze sutin. Zároveň si ale přísahá, že už nikdy nebude pít krev znovu. Tento slib se stává jedním z pilířů jeho identity. Z trosek svého domova pak odchází jako někdo úplně jiný. Ne jako muž, který ztratil rodinu, ale jako někdo, kdo se stal nástrojem pomsty. Přísahá, že zabije Věčného krále i celý jeho rod.
Oběť, kterou odmítl přijmout
Vyprávění se vrací zpět do Aveléne. Gabriel dokončuje svůj příběh a Dior konečně chápe, proč je pro něj pomsta tak důležitá. Gabriel jí vysvětluje, že právě proto ji nemůže vydat Dantonovi – už nikdy nedovolí, aby mu někdo vzal někoho, na kom mu záleží. Dior mu slíbí, že zůstane v bezpečí, ale ve skutečnosti ho podvede. V noci uteče z pevnosti, ukradne psy i saně a vydá se sama směrem k San Michon. Je rozhodnutá obětovat se, aby zachránila ostatní. Když Gabriel zjistí, že je pryč, okamžitě se vydává za ní. Díky své schopnosti vycítit vlastní krev, kterou jí dříve ukryl do kabátu, dokáže sledovat její stopu.
Začíná zběsilá honička po zamrzlé řece Mère. Gabriel se žene vpřed na saních, zatímco Dior prchá před Dantonem a jeho armádou. Jak se blíží noc, Mrtví nabírají na síle a rychlosti a začínají ji dohánět. Dior však ukáže svou chytrost a odvahu. Připraví past – zapálí výbušniny a rozbije led pod pronásledovateli. Desítky upírů se propadnou do ledové vody, ale Danton a část jeho sil přežijí a pokračují v pronásledování. Nakonec Dior ztratí kontrolu nad psy a spadne na led. Upíři ji dostihnou. V poslední chvíli však dorazí Gabriel a vrhne se do boje. Společně čelí přesile zatracených i úctykrevných. Danton se jim vysmívá a nabízí Gabrielovi dohodu – pokud mu vydá Dior, nechá ho žít, aby mohl dokončit svou pomstu. Gabriel však odmítne. Rozhodne se bojovat, i kdyby to znamenalo smrt. V tu chvíli se v něm probudí nová síla. Jeho krev a znamení na těle začnou zářit – jeho moc se mění a sílí, jako by se stal něčím víc než jen člověkem.
Do boje navíc vstupuje další hráč – Liathe, tajemná upírka, která se postaví proti Dantonovi a jeho lidem. Situace se mění v chaos plný krve, magie a oceli. Gabriel se střetne s Dantonem v přímém souboji. Boj je brutální a vyrovnaný – oba jsou silní, oba pohánění nenávistí. Gabriel je však nakonec zraněn a sražen k zemi. Rozhodující moment přichází díky Dior. Využije svou krev, která má ničivý účinek na upíry, potřísní jí Popelopijku a zaútočí na Dantona. Čepel, posílená její krví, prorazí jeho obranu a začne ho doslova spalovat zevnitř. Dior mu nakonec podřízne hrdlo a Danton – Vellenská bestie – umírá.
Po smrti Dantona se situace na řece Mère rychle mění. Zbytek úctykrevných, otřesený ztrátou svého vůdce, se dává na ústup. Do boje však vstupují noví hráči – stříbrosvatí ze San Michon, vedení Šedorukým, Gabrielovým bývalým mistrem. Přicházejí v pravou chvíli a donutí nepřátele k ústupu.
Napětí mezi Gabrielem a Liathe vrcholí. Liathe se snaží Dior přesvědčit, aby šla s ní, protože tvrdí, že je to jediné místo, kde bude v bezpečí. Gabriel to však kategoricky odmítá a Dior se rozhodne zůstat po jeho boku. Liathe proto mizí a nechává je jít vlastní cestou.
Padouch si nikdy neuvědomí, že to on je příšera.
Následuje silné shledání – přichází sestra Chloe, která přežila a byla dopravena zpět do San Michon. Setkání s Dior i Gabrielem je plné emocí a úlevy. Chloe potvrzuje, že o Dior ví vše a že ji považuje za klíč ke konci nekonečné noci. Gabriel se znovu setkává i se Šedorukým a dalšími členy řádu. Jejich vztah je ale napjatý – minulost mezi nimi není zapomenuta. Přesto se rozhodnou společně odjet do San Michon.
Po příjezdu do San Michon se otevírá nová kapitola příběhu. Klášter působí majestátně, ale zároveň prázdněji než dřív – válka si vybrala svou daň. Pro Gabriela je návrat bolestivý, protože si uvědomuje, jak moc se změnil a že už sem vlastně nepatří. Chloe okamžitě začne připravovat obřad, který má ukončit nekonečnou noc. Dior má být jeho středobodem – „grálem“ San Michon. Podle starého textu nalezeného v zakázané knihovně má její krev sehrát klíčovou roli při návratu slunce. Dior však netuší celou pravdu. Věří, že má sehrát důležitou roli, ale nikdo jí neřekne, jak vysoká je skutečná cena.
Gabriel začíná cítit, že něco není v pořádku. V knihovně narazí na starý text a postupně si uvědomí skutečný význam slova „Aavsunc“ – nejde o „esenci“, ale o krev. A čím víc nad tím přemýšlí, tím víc mu dochází strašlivá pravda. Když konfrontuje Šedorukého, jeho obavy se potvrdí. Řád plánuje Dior obětovat. Její smrt má přinést konec dnesmrti a zachránit tisíce životů. Gabriel je zdrcený a rozzuřený zároveň. Odmítá to přijmout – vidí v tom zradu, monstrozitu a popření všeho, za co bojoval. Pro něj není Dior nástroj, ale člověk, kterého slíbil chránit. Rozhodne se jednat.
Snaží se Dior varovat a dostat ji pryč, ale je zastaven stříbrosvatými. Dochází k brutálnímu střetu – Gabriel bojuje proti svým bývalým bratrům. I přes svůj um a odhodlání je ale přemožen, protože proti němu stojí přesila posílená sanktusem. Je těžce zraněn, zbit a zajat. Řád se rozhodne ho popravit podle starého rituálu. Připoutají ho na Nebeský most a odsoudí k smrti. Gabriel se brání, odmítá zemřít a zoufale se snaží ještě naposledy varovat Dior, ale je umlčen. Šedoruký vykoná rozsudek. Gabrielovi je podříznuto hrdlo a jeho tělo je svrženo dolů.
Na pokraji smrti se však stane něco nečekaného. Gabriel je zachráněn – zachytí ho Liathe. A nejen to. Aby ho udržela naživu, donutí ho napít se krve anciena. Tím poruší jeho nejsilnější přísahu – že už nikdy nebude pít krev. Gabriel je tím otřesený a naplněný vztekem, ale zároveň díky tomu přežije. Pak přichází ještě větší šok. Liathe mu odhalí svou pravou identitu. Není jen upírkou. Je to jeho sestra – Celene, kterou považoval za mrtvou od zničení jeho domova. Přežila útok, byla proměněna a po celou dobu existovala jako bytost mezi životem a smrtí. Toto odhalení otřese Gabrielovým světem ještě víc než cokoliv předtím.
Celene (Liathe) mu vysvětlí, co se stalo – že ho zachránila, protože ho potřebuje, a že Dior je klíčem k něčemu mnohem většímu, než si Gabriel myslí. Jejich vztah je napjatý: je to jeho sestra, ale zároveň i monstrum, součást světa, který nenávidí. Gabriel si ale rychle uvědomí jediné: musí se vrátit do San Michon a musí Chloe zastavit dřív, než bude pozdě. Neváhá ani vteřinu. I přes zranění a chaos v hlavě se okamžitě vydává zpět ke klášteru.
Mezitím v San Michon vrcholí přípravy na obřad. Dior je vedena k tomu, aby splnila svůj „osud“, aniž by jí někdo plně vysvětlil, že to znamená její smrt. Všichni kolem ní – Chloe, Šedoruký i ostatní – věří, že dělají správnou věc. Obřad má přivolat návrat slunce. Gabriel dorazí právě včas. Vtrhne do katedrály v okamžiku, kdy má být obřad dokončen. Zastaví ho silou – zoufalou, brutální, poháněnou vztekem i láskou. Dochází k poslední konfrontaci mezi ním a řádem. Tentokrát už nejde jen o ideály nebo víru.
Jde o to, jestli je správné obětovat nevinného člověka pro dobro světa. Gabriel odmítá ustoupit. Postaví se proti všem.
Mí bratři jsou kopec, na kterém zemřu.
Dior mezitím pochopí pravdu. Uvědomí si, co po ní chtějí – a že ji celou dobu vedli k vlastní oběti. Gabriel je ale posílený krví anciena a postupně je všechny porazí. Zabije i Šedorukého, svého bývalého mistra a otcovskou postavu, čímž definitivně zpřetrhá poslední pouto se svou minulostí. Zatímco bojuje, Chloe pokračuje v obřadu. Je přesvědčená, že jedná správně a že oběť Dior je nutná pro dobro světa. Gabriel ji však zastaví – probodne ji mečem přímo u oltáře. Chloe umírá s vírou, že plnila Boží vůli.
Gabriel pak osvobodí Dior z pout. Ta je v šoku – nechápe, proč ji chtěli zabít ani proč ji Chloe zradila. Gabriel jí vysvětlí pravdu: obřad vyžaduje její krev, její smrt. Následně učiní zásadní rozhodnutí. Vezme starý text, podle kterého měl být obřad vykonán – a spálí ho. Tím definitivně odmítne cestu, kterou mu celý život vštěpovali. Odmítne víru, která ospravedlňuje obětování nevinných. Rozhodne se, že raději bude bojovat dál a hledat jiný způsob, než aby obětoval Dior. Spolu pak stojí uprostřed hořící katedrály – mezi mrtvými těly, popelem a troskami víry, která právě padla.
Vyprávění se následně přesouvá zpět do přítomnosti. Gabriel dokončil svůj příběh, který celou dobu vyprávěl upířímu kronikáři Jeanu-Françoisovi. Ten si vše pečlivě zapisoval pro svou „bledou císařovnu“. Ukazuje se, že Gabriel je nyní vězněm upírů. Je vyčerpaný, zlomený a závislý na sanktusu. Přesto v něm zůstává vzdor. Dokonce se pokusí kronikáře zabít – sevře ho, spaluje jeho krev svou silou – ale neuspěje, protože je zastaven a zraněn stříbrocelí. Nakonec zůstává sám ve své cele. Sedí u okna, kouří sanktus a sleduje východ slunce – něco, co bylo kdysi nemožné. Svět se změnil, ale ne tak, jak si představoval.
Důležité postavy
Gabriel de León: Poslední stříbrosvatý, vypravěč příběhu. Lovec upírů poznamenaný ztrátou rodiny, zradou řádu a vlastní závislostí na krvi. Cynický, ale v jádru stále chrání nevinné – hlavně Dior.
Dior Lachance: Dívka s výjimečnou krví („grál“), která má moc ukončit dnesmrt. Naivní, ale odvážná a morálně silná. Postupně se z ní stává klíčová postava celého konfliktu.
Astrid: Gabrielova manželka a jeptiška z řádu. Byla proměněna v upírku Věčným králem a Gabriel ji musel zabít. Symbol jeho největší ztráty.
Celene / Liathe: Gabrielova sestra, kterou považoval za mrtvou. Ve skutečnosti přežila, byla proměněna a stala se mocnou upírkou. Ovládá krev (sanguimancie). Nenávidí Gabriela, ale zároveň ho potřebuje.
Trpělivost: Gabrielova dcera. Zabita během útoku Věčného krále. Její smrt je jedním z hlavních důvodů Gabrielovy touhy po pomstě.
Chloe Sauvage: Jeptiška a Gabrielova blízká přítelkyně. Silně věřící, přesvědčená o správnosti oběti Dior. Nakonec ji Gabriel zabije, aby ji zachránil.
Šedoruký: Gabrielův mistr a opat řádu. Tvrdý, věřící ve „vyšší dobro“. Nechá Gabriela popravit. Gabriel ho později zabije.
Aaron: Gabrielův přítel z řádu. Na rozdíl od něj si zachovává víru. Často představuje morální protiváhu Gabrielova cynismu.
Baptiste: Další z Gabrielových spojenců. Věrný, ale spíše vedlejší postava ve srovnání s Aaronem.
Věčný král: Hlavní nepřítel. Prastarý a extrémně mocný upír, který rozpoutal dnesmrt. Zničil Gabrielovu rodinu.
Danton (Vellenská bestie): Silný upír a syn Věčného krále. Pronásleduje Gabriela a Dior. Nakonec ho zabije Dior.
Laure Vossová: Krutá upírka z rodu Voss. Zodpovědná za zničení Gabrielova domova a proměnu jeho sestry.
Jean-François: Upíří kronikář, který zapisuje Gabrielův příběh. Inteligentní, manipulativní. Gabriel je jeho vězněm.
Meline: Dívka loajální Jean-Françoisovi. Zraní Gabriela stříbrocelí, když se pokusí kronikáře zabít.
adult
adult fantasy
dark fantasy
fantasy
fiction
high fantasy
horror
jay kristoff
rekapitulace
rise upira
serie
shrnuti
souhrn
0 comments