Když dopadne mince | Fae & Alchymie #1

Živé stříbro je temná fantasy plná magie, zrady, politických intrik a osudového pouta, které může změnit rovnováhu mezi světy. Příběh sleduje Saeris, obyčejnou zlodějku ze Zilvarenu, která jednou krádeží spustí řetězec událostí sahajících od královských dvorů až po prastaré bohy. Ve hře je živé stříbro, upíří král Malcolm, tajemství vyhlazeného města Gillethrye i pravda o tom, kdo skutečně tahá za nitky války. Pokud si chcete ujasnit všechny dějové zvraty, vztahy mezi postavami i to, jak přesně příběh končí, tady najdete kompletní shrnutí děje včetně všech zásadních spoilerů.

Autor/ka: Callie Hart

Série Fae & Alchymie shrnutí:
#1 Živé stříbro (tato stránka)
#2 Brimstone
#3 ????

Vše pod tímto textem obsahuje spoilery.

Krádež, která vše změnila

Začátek příběhu nám ukazuje kruté město Zilvaren, přezdívané Stříbrné město, kterému už tisíc let vládne nesmrtelná královna Madra. Město je rozdělené na obvody podle společenského postavení a chudinský Třetí obvod sužuje nemoc i extrémní bída. Právě odtud pochází hlavní hrdinka Saeris Faneová – proslulá zlodějka, která se snaží přežít a postarat se o mladšího bratra Haydena.

Příběh začíná ve chvíli, kdy je Saeris přistižena při krádeži v centru města. Strážce královny ji brutálně vyslýchá a vyhrožuje kobkami, které jsou v nelítostném horku prakticky rozsudkem smrti. Saeris se však pohotově vydává za nakaženou z Třetího obvodu, čímž v něm vyvolá strach. Když voják v panice odhodí svou zlatou rukavici – součást vzácné královské zbroje – Saeris neváhá. Navzdory riziku smrti ji ukradne a s nasazením života přeleze vysokou zeď oddělující centrum od chudiny. Během útěku se navíc ukáže, že rukavice reaguje zvláštním způsobem – vibruje a „šeptá“, jako by byla obdařená vlastní vůlí či magií. Saeris má navíc sama podivnou schopnost: kov v její přítomnosti někdy reaguje, třese se nebo se pohybuje bez doteku. Tuto moc však skrývá, protože by ji královna považovala za hrozbu.

S kořistí se Saeris obrací na Elroye, starého skláře a bývalého odbojáře, který ji po smrti matky částečně vychoval. Ten je její krádeží zděšený. Ví, že pokud se přijde na to, že rukavice skončila v jeho dílně, čeká je mučení a poprava. Elroy už dávno ztratil víru v odpor proti královně a snaží se jen přežít. Saeris je naopak odhodlaná riskovat vše pro lepší budoucnost – především pro Haydena. Věří, že zlatá rukavice představuje naději: možnost útěku z města, jídlo, vzdělání pro bratra. Jejich střet ukazuje hluboký rozdíl mezi zlomenou generací, která rezignovala, a mladší, která se ještě odmítá vzdát.

Napětí se dál stupňuje, když Saeris nachází Haydena zmláceného před krčmou zvanou Kala. Bratr se opět zapletl s Carrionem Swiftem – charismatickým pašerákem, karbaníkem a nebezpečným manipulátorem, s nímž má Saeris komplikovanou minulost. Hayden se při kartách pokusil Carriona dokonce bodnout, což vedlo k brutální potyčce. Saeris vstupuje do krčmy, aby situaci vyřešila. Haydena nechá čekat před krčmou s vakem, ve kterém ukrývá ukradenou zlatou rukavici. Důrazně mu přikáže, aby ho hlídal a nikam s ním nechodil. Jenže Hayden – jako vždy lehkovážný – neuposlechne. Mezi ní a Carrionem jiskří nejen staré křivdy, ale i nepopiratelná přitažlivost. Jejich slovní přestřelky odhalují, že oba hrají vlastní hru plnou manipulace, provokací a nevyřčených citů. Carrion jí varuje, že se doslechl, že nějaká dívka s havraními vlasy ukradla zlatou zbroj a bylo by v jejím nejlepším zájmu se rukavice ihned zbavit, hlavně aby se nenašla ve Třetím obvodu, což by ohrozilo úplně všechny lidi. Saeris ho uklidňuje, že má plán. Mezitím, co je Saeris uvnitř s Carrionem, dorazí do obvodu královnini vojáci, kteří pátrají po zlodějce královské zbroje a najdou Haydena s vakem. A najdou i rukavici. Když se Saeris vydá ven, kde nechala svého bratra čekat právě s onou ukradenou zbrojí, její bratr je pryč a jediné, co značí kde je, tak je jeho zoufalý křik. Když vidí, že stráže našli u Haydena onu ukradenou rukavici, je jí jasné, co by se s jejím bratrem stalo a tak vystoupí a dobrovolně se přizná, že zlodějkou je ona. Udělá to proto, aby Haydena ochránila.

Saeris je dopadena a předvedena před královnu Madru. Ta bez zaváhání rozhodne, že kvůli jediné zlodějce nechá srovnat se zemí celý Třetí obvod – sto tisíc lidí má uhořet jako odstrašující příklad. Saeris je označena za kacířku a kapitán Harron dostane rozkaz „rozezpívat ji“, aby její křik zněl celým palácem. Harron Saeris ji brutálně probodne a mučí, aby splnil královnino přání. V okamžiku, kdy už je téměř mrtvá, se však její dosud jen tušená schopnost naplno projeví. Dokáže zastavit kov ve vzduchu, roztavit Harronovu dýku a proměnit ji v tekuté stříbro, které se začne plazit po jeho těle jako živé. Saeris, umírající, ale odhodlaná vzít kapitána s sebou, vytáhne ze země prastarý meč. Podlaha sálu se promění ve stříbrné jezírko a z něj vystoupí neznámý muž s černými vlasy, zelenýma očima a zbraní z temného kovu. Harron v hrůze vykřikuje o obsidiánu a pohybujících se chodbách, zatímco stříbro ho pohlcuje. Muž Harrona zabije – nikoli však ze soucitu, spíš z nutnosti – a místo aby nechal Saeris zemřít, připne jí na krk zvláštní stříbrný řetízek a odnese ji skrze tekuté stříbro pryč.
Nejostřejší a nejnebezpečnější zbraně se rodí v těch nejtvrdší podmínkách.
Saeris se probouzí až po deseti dnech – nikoli ve Stříbrném městě, ale v neznámém, přepychovém paláci. Je uzdravená, bez jizev, ošetřená mocnými léčiteli. Zjišťuje, že se nachází v Yvelii, v Zimním paláci, mezi fae – vílami, které lidé v Zilvarenu považují za mýtické a kruté bytosti z pohádek. Celou dobu se o ni starala Everlayne, mladá víla s laskavým chováním, která Saeris postupně vysvětluje, kde se ocitla. Mezi nimi vzniká opatrné pouto, přestože Saeris je zmatená, vyděšená a plná nedůvěry.

Zároveň se ukazuje, že muž, který ji ze sálu zachránil, není jen tak někdo. Řetízek, který jí dal, mu patří a je pro něj životně důležitý. Když jej musí dostat zpět, je zřejmé, že jeho stav se bez něj zhoršuje. Saeris začíná chápat, že její přežití něco narušilo – že vytažením meče otevřela cosi starého a nebezpečného, na co fae dlouho čekali. Nešlo jen o útěk před smrtí, ale o spuštění událostí, které mají širší dosah.

Největší ranou je pro ni však zjištění, že se nemůže vrátit domů. Zoufale chce zpět do Zilvarenu, aby zachránila Haydena a ostatní z Třetího obvodu před Madřiným hněvem. Everlayne jí ale otevřeně přiznává, že je nyní příliš důležitá, než aby jí bylo dovoleno odejít. Meč, který vytáhla z ní činí klíčovou postavu něčeho mnohem většího, než je jeden obvod ve Stříbrném městě.

Saeris zjišťuje, že o jejím osudu bude rozhodovat sám Belikon De Barra – král yvelijských fae a Everlaynin otec. Když Everlayne přivede Saeris do trůnního sálu, atmosféra je okamžitě napjatá. Belikon sedí na trůnu s mečem – tím samým, který Saeris vytáhla v Madřině paláci – opřeným o podlahu. Už tím dává jasně najevo, že drží v rukou moc i klíč k portálům. Saeris se mu odmítne poklonit a rovnou mu odsekne, že „není její král“. Belikon ji nebere jako hosta, ale jako nástroj. Z jeho chování je zřejmé, že ví, kdo je, ví, co dokáže a nehodlá ji pustit zpět do Zilvarenu. To hlavní, co po ní chce, je jediné: aby se naučila vědomě otevřít portál pomocí živého stříbra.

Belikon chápe, že bez alchymistky meč nestačí. Saeris je klíč. Pokud dokáže probudit a ovládnout živé stříbro, může Yvelie znovu otevřít průchody mezi světy – a tím rozpoutat válku proti Madře. Jenže audience se zvrtne jiným směrem. Do sálu je přiveden Kingfisher – spoutaný, napůl nepříčetný, označovaný Belikonem jako „pes“ a „zrádná zbraň“. Král zvažuje, zda ho popravit, nebo využít. Situace se vyhrotí, když vědma Malwae vyhlásí proroctví: pokud se Belikon vzepře bohům, rod De Barra padne. A zároveň zazní, že Kingfisher nezemře jeho rukou. Dav se rozdělí – někteří chtějí Kingfishera uvěznit, jiní poslat na frontu. Do toho vstoupí Renfis, který navrhne, aby byl Kingfisher využit ve válce místo toho, aby byl znovu vyhnán. Belikon nakonec učiní strategické rozhodnutí: Kingfisher dostane týden na to, aby pomohl Saeris naučit se pracovat s živým stříbrem. Zároveň král navrátí Kingfisherovi jeho stříbrný přívěsek (ten, který dal Saeris), protože bez něj ztrácí příčetnost a fyzicky se zhoršuje.

Saeris tráví čas s Everlayne a Rusariem v knihovně, kde se snaží pochopit, co vlastně znamená být alchymistkou. Dozvídá se, že kdysi existovaly tři řády alchymistů – ti, kteří hledali nesmrtelnost, ti, kteří pracovali s kovy a rudami, a ti, kteří léčili. Saeris zjevně patří do druhé skupiny – mezi ty, kdo dokážou kovy proměňovat a manipulovat s nimi. Právě alchymisté objevili živé stříbro a díky němu i další říše, ale jejich moc vedla k chaosu. Mnozí z nich prý zešíleli a skončili to sebevraždou. To Saeris děsí – zvlášť když si uvědomuje, že bez probuzení živého stříbra se nikdy nedozví, co se stalo s Haydenem.

Postupně se dozvídá i více o historii portálů. Jakmile se probudí jedno jezírko živého stříbra, probudí se všechna – jsou propojena jakousi energetickou vazbou. Madra kdysi pomocí alchymistického meče přerušila tok energie a portály uzavřela, čímž oddělila světy a uvěznila mnoho fae mimo domov. Tím se potvrzuje, že Saerisina schopnost probouzet a uspávat živé stříbro je klíčová nejen pro ni, ale i pro celý dvůr.

Zásadní zlom přichází v dílně, kde ji Kingfisher začne „učit“ po svém – brutálně a bez vysvětlování. Vnutí jí do dlaně kapku živého stříbra a donutí ji čelit bolesti i hlasům, které v ní kov probouzí. Saeris slyší opakující se slova „Annorath mor“, jejichž význam nezná, ale která v ní rezonují jako pradávná ozvěna. Pod tlakem bolesti dokáže kov nejen probudit, ale i uspat – vědomě, na příkaz. Tím definitivně potvrzuje, že je skutečně alchymistkou.

Jejich vztah se dál vyostřuje. Saeris Kingfishera provokuje, ptá se ho na jeho minulost a na obvinění, že zničil celé město. On její otázky nepopírá – přizná, že město skutečně srovnal se zemí, ale tvrdí, že neměl na výběr. Naznačí, že posledních sto deset let strávil „v pekle“, v izolaci a utrpení, což vysvětluje jeho drsnost i výbušnost. Z rozhovorů s Everlayne vychází najevo i rodinná tragédie: Kingfisher je jejím nevlastním bratrem, synem z prvního manželství jejich matky. Král Belikon ho nenávidí, obvinil jeho otce ze zrady při uzavření portálů a po smrti královny viní Kingfishera dokonce i z jejího úmrtí. Vyhnanství tak nebylo jen trestem, ale i projevem dlouhodobé osobní nenávisti.

Napětí mezi Saeris a Kingfisherem mezitím získává nový, komplikovaný rozměr – kromě nepřátelství mezi nimi jiskří i fyzická přitažlivost, kterou oba popírají a maskují sarkasmem. Kingfisher ji zároveň chrání před ponížením před Everlayne, což naznačuje, že jeho vztah k ní není čistě manipulativní. 
Smrt je dřevěná brána, kterou máme všichni projít. Na druhé straně najdeme mír.
Blíží se konec týdne, který král Kingfisherovi vymezil. Pokud Saeris nedokáže veřejně prokázat, že umí probudit živé stříbro a pracovat s ním, ponese následky nejen ona, ale především on. Sázky jsou tedy jasné: nejde už jen o Saerisin návrat domů, ale o Kingfisherovu svobodu – a možná i život. Když jí Kingfisher ukáže dílnu, ve které má pracovat a pokusit se probudit živé stříbro, dílna je v dezolátním stavu. Uprostřed toho chaosu se skrýval bílý lišák, kterého si Saeris adoptuje jako svého domácího mazlíčka a pojmenuje ho Onyx. Pomocí Kingfishera se jí nakonec podaří probudit živé stříbro, které jí strčil do ruky a to je zlomový bod. Saeris si uvědomuje, že musí ovládnout něco, co ji děsí a co jí šeptá cizí slova v hlavě. „Annorath mor“ v ní dál rezonuje jako záhada i varování. Její moc je skutečná. 

Saeris, zoufalá kvůli Haydenovi a přesvědčená, že musí zjistit, co se s bratrem stalo, se pokusí vstoupit do živého stříbra bez ochranného amuletu. Myslí si, že Kingfisherův prsten jí poslouží stejně jako jeho náhrdelník. Neuvědomuje si, že by ji to mohlo zabít. Kingfisher ji na poslední chvíli zastaví s tím, že onen prsten, který mu ukradla vlastně není žádným amuletem. Saeris naprosto zoufalá, že svého bratra musí zachránit uzavře s Kingfisherem krevní pakt, že ona mu vyrobí amulety a on se mezitím pokusí najít a přivést jejího bratra. Když Kingfisher přišel do Zilvarenu vyzvednout Haydena, narazl na Carriona, který situaci rychle pochopil. Viděl, že fae hledá Haydena – a že to není běžná návštěva. A tak zalhal. Vydával se za Haydena. Kingfisher odvedl Carriona místo Haydena.

Společně opouští Zimní palác – spolu s Kingfisherem a bezvědomým Carrionem míří do Cahlishe, na panství ležící na samotné hranici války. Cestu si Kingfisher zvolí úmyslně mimo město a vede ji Kvílejícím hvozdem – lesem, kde ve stromech přebývají ozvěny duší násilně zabitých zločinců. Saeris je vyděšená, ale Kingfisher zůstává klidný a cynický jako obvykle. Jejich slovní přestřelky pokračují i během cesty a napětí mezi nimi je směsí sarkasmu, vzteku a nepopiratelné přitažlivosti.

Zastaví se v odlehlé krčmě, kde čekají na Rena. Saeris se zde dozvídá, že míří přímo do Cahlishe – na Kingfisherovo rodné panství ležící na frontové linii. Je to válečná zóna. Kingfisher to nijak nezlehčuje – naopak jí jasně řekne, že pokud chce přežít, musí se držet u něj. Zároveň se zde vyostří rozhovor mezi ním a Renem ohledně meče, který Kingfisher ukradl Belikonovi. Ukazuje se, že nejde jen o zbraň, ale o posvátnou relikvii jeho otce, symbol zrady, krve a dávného převratu.

V krčmě však dojde k nečekanému zvratu – hosté Kingfishera poznají. Místo nepřátelství se mu dostane úcty. Jeden po druhém před něj předstupují válečníci a bytosti různých ras a vzdávají mu hold za bitvy, které vedl. Pro ně není zatrpklý vyhnanec. Je to Drakobijec. Válečný hrdina. Muž, který zachraňoval města a držel frontu proti temnotě. Kingfisher však jejich chválu odmítá. Tvrdí, že ten muž už neexistuje, a prchá do tmy.

Venku čeká další šok – stínová brána. Portál tvořený vířícím kouřem, který je má dopravit do Cahlishe. Saeris odmítá vstoupit, ale Kingfisher proti ní použije krevní pakt, který s ním uzavřela. Přinutí ji projít. Cesta je pro člověka mnohem brutálnější než pro fae – Saeris má pocit, že se jí rozpadá tělo i mysl. Na druhé straně se zhroutí a Ren ji musí odnést. Právě od něj se dozvídá, že Kingfisher byl kdysi nucen cestovat živým stříbrem bez amuletu, což mu poškodilo mysl. Stříbro v jeho oku ho stále mučí a postupně ho mění.

Po příchodu do Cahlishe Saeris na několik hodin ztratí vědomí. Když se probudí, čeká ji další překvapení – Carrion je vzhůru. A přináší zprávu, která všechno mění. Hayden je naživu. Carrion ho po Saerisině zatčení propašoval do Sedmého obvodu, opatřil mu falešné doklady a práci v obchodě. Má střechu nad hlavou, pravidelné příděly vody a je mimo bezprostřední dosah Madřiny pomsty. Saeris se tak poprvé od otevření brány nadechne bez tíhy absolutního strachu. Její oběť nebyla marná.

V Cahlishe se Saeris věnuje pokusům o vytvoření amuletů, které by umožnily fae procházení jezírkem živého stříbra, ale nedaří se jí to. Všechny její pokusy zůstaly bez výsledku a Saeris je zoufalá. Netuší, jak docílit kýženého výsledku. Jednoho dne jí Kingfisher oznámí, že se přesunou do vojenského ležení, kde právě probíhá válka.

Saeris, Kingfisher, Ren i Carrion dorazí do vojenského ležení na úpatí hor Omnamerrin. Před nimi se na druhém břehu řeky Darn tyčí černá pevnost Ammontraíeth – nepřátelská tvrz vybudovaná z obsidiánu a kostí démonů. Tábor je obrovský, dvacet tisíc stanů, tisíce vojáků – a všude je cítit, že válka tu trvá už dlouho. Ren začne Carriona i Saeris trénovat se zbraněmi, zatímco Kingfisher se zdráhá znovu převzít velení. V táboře panuje napětí – část kapitánů ho vítá jako ztraceného velitele, jiní, především Danya, mu vyčítají, že je před lety opustil během bitvy o Gillethrye. Obvinění ze zrady visí ve vzduchu a Fisher odmítá vysvětlit, proč tehdy zmizel.

Během hádky dojde k dramatickému momentu: Danya na něj tasí meč a vrhne se na něj. Saeris instinktivně zasáhne – její moc reaguje dřív než rozum. Meč se ve vzduchu rozprskne na tisíce kovových střepin, které se zabodnou do kamenné zdi. V tu chvíli si všichni uvědomí, že lidská dívka je skutečně alchymistka. A že je nebezpečná. Než však spor stačí pokračovat, zazní poplach: „Lamači ledu!“. Sanasrothská horda – desetitisíce upírů – se bez varování shromáždila na druhém břehu zamrzlé řeky. Pokud se dostanou přes led, tábor padne. Vojáci se vrhnou k řece s kladivy a sekerami a snaží se led rozbít dřív, než nepřítel přejde. Ren organizuje obranu a obří válečníci buší do ledu do rytmu bubnů.

Saeris s Carrionem se navzdory zákazu přidají. Poprvé stojí tváří v tvář skutečné faeské válce – padesát tisíc krvežíznivých upírů postupujících v šicích přes praskající led. Oheň je zapaluje, voda pod nimi exploduje, ale horda stále tlačí vpřed. Situace se zlomí ve chvíli, kdy je led konečně dost narušený. Obrovské plochy zamrzlé řeky se začnou bortit a celé oddíly nepřátel se propadají do ledové vody. V nastalém chaosu však část hordy přece jen překročí řeku a boj se přenese přímo na břeh.
Jsi jako novorozený koloušek, vrávorající ve tmě mezi nebezpečnými dravci. Já stojím na druhé straně té temnoty. Naháním hrůzu příšerám, které by tebe sežraly do poslední kostičky.
Saeris je svědkem brutální reality války – useknuté končetiny, krev ve sněhu, syčící upíři, kteří se vrhají na každého živého. Kingfisher se vrací do role, kterou tak dlouho odmítal: velitele a zbraně. Bojuje s děsivou efektivitou, stíny mu proudí kolem těla a jeho pohyb je téměř nelidský. Vojáci na něj reagují instinktivně – přestože si to nepřeje, následují ho. Bitva sice nekončí porážkou, ale je jasné, že Sanasroth zintenzivňuje tlak. Nepřítel testuje jejich obranu. A pokud se podobný útok zopakuje, nemusí mít už takové štěstí. Pro Saeris je to definitivní bod zlomu. Už nejde jen o politiku mezi Belikonem a Madrou. Už nejde jen o její schopnost vyrábět amulety. Stojí uprostřed války, kde každé zaváhání znamená smrt – a kde její moc může rozhodnout o tom, zda Yvelie přežije, nebo se utopí v krvi.

Po návratu z tábora panuje mezi Saeris a Kingfisherem napětí. Saeris cítí, že se Fisher stáhl, a on se tváří chladněji než obvykle. Následující den ji vezme stínovou bránou do Ballardu, malé lesní vesnice, kde se slaví nejdelší noc v roce. Místo působí jako z jiného světa – klidné, plné hudby, světýlek, dětí a hojnosti. Pro Saeris je to bolestivý kontrast k Zilvarenu. Poprvé vidí místo, kde lidé skutečně žijí, ne jen přežívají.

V Ballardu je zřejmé, že Kingfisher tu není cizincem. Stařena Wendy ho vítá jako ztraceného syna a vyčítá mu, že se roky neukázal. Obyvatelé si ho pamatují jako ochránce. A právě tady vyjde najevo jeho největší rána: odmítá titul „lord Cahlishe“, protože má pocit, že své lidi zradil. Sto deset let byl pryč. Nechránil je. Nezabránil tomu, aby jejich země padla do války. Vinu si nese jako těžký kámen.

Večer mezi nimi dojde k otevřenějšímu rozhovoru o jejich vztahu. Saeris mu připomene, že jejich intimní noc označil jen za „zbavení svědění“. Fisher přizná, že k ní necítí nenávist – ale nedokáže jí vysvětlit všechno, co ho svazuje. Než však může pokračovat, Saeris znovu uslyší hlas živého stříbra: „Annorath mor.“ Tentokrát hlas silnější, naléhavější. Fisher zbledne a vyděsí se víc než kdy předtím. To spojení mezi ní a stříbrem je hlubší, než by si přál.

Po slavnosti ji zavede do malého domku v Ballardu – kdysi patřil jeho matce, Edině ze Sedmivěží. Socha na náměstí připomíná její tvář. Dům je zakrytý prachem a prostěradly, jako by se tu zastavil čas. Je to místo, kam se Fisher vrací jen výjimečně – místo plné vzpomínek a bolesti. V noci Saeris probudí jeho křik. Fishera zachvátí prudký záchvat. Tělo se mu svíjí, potí se, nemůže se pohnout. Živé stříbro v jeho oku pulzuje a zaplavuje duhovku. On ji odhání, ale Saeris odmítne odejít. Drží ho, napájí vodou, nenechá se zastrašit ani jeho hrozbou, že by ji mohl donutit krevním paktem. Jasně mu řekne, že pokud by ji znovu přinutil proti její vůli, nikdy mu to neodpustí. A on… ustoupí.

Záchvat trvá čtyři hodiny. Čtyři hodiny bolesti, během nichž mu Saeris vypráví o svém životě v Zilvarenu – o matce, která se prodávala, aby je uživila, o pašování zbraní, o rebeliích, o tom, jak její matku popravili strážci přímo na ulici, když u ní našli nože. O tom, jak ji nechali ležet v písku a jak ji museli spálit v dunách. O karanténě Třetího obvodu a o tom, jak se jejich svět definitivně uzavřel. Když bolest poleví, mezi nimi už není jen přitažlivost a jízlivost. Je tam sdílené trauma. Sdílené vědomí, že oba vyrostli ve světě, který je zlomil – jen každý jiným způsobem. Následující den se vrací do vojenského tábora.

Po návratu z Ballardu je Saeris vyčerpaná, ale rozhodnutá. V táboře panuje napětí – horda sílí a obrana Darnu dlouhodobě nestačí. Vojáci potřebují víc než jen ocel. Potřebují něco, co dokáže čelit Malcolmově magii. Saeris si uvědomí, že pokud dokázala z úlomků Danyina meče znovu ukout zbraň naplněnou živým stříbrem, může to dokázat znovu. Nejde jen o kov. Jde o dohodu.

V dílně pracuje s Lorrethem a Carrionem a když se snaží dát živé stříbro do meče, uzavře dohodu s živým stříbrem, které má podle všeho své myšlení. Živé stříbro chce píseň jen pro sebe a podle krve majitele meče se rozhodne, zda mu propůjčí magii. Lorreth vyrobí na jílec formu vlka, kterou následě Saeris použije. V ten den se po dlouhé době objeví na obloze polární záře. To v Lorrethovi probudí jeho uměleckou duši a zapěje baladu o Kingfisherovi. Tuto baladu živé stříbro uzná za vhodné a když se Lorreth řízne o ostří meče, živé stříbro usoudí, že je hoden magie. Meči propůjčí Andělský dech.

V Ballardu se mezi Saeris a Kingfisherem poprvé skutečně prolomily poslední zdi. Po jeho záchvatu způsobeném živým stříbrem se Saeris pokusí udělat nemožné – v noci, zatímco spí vedle něj, vstoupí do své mysli a osloví živé stříbro přímo. Snaží se ho přesvědčit, aby Kingfishera opustilo. Zjišťuje však pravdu, která jí vezme naději: živé stříbro s ním není jen „v něm“. Jsou jedno. Vstoupilo do něj, když byl ještě chlapec a neměl přežít. Udrželo ho při životě. Pokud by ho opustilo, zemřeli by oba. Je to stará dohoda, starší než jejich současná válka. Kingfisher to ví. Přijal to. Než stačí jejich rozhovor pokračovat, do stanu vpadne Ren – horda znovu zaútočila na Darn.

Tentokrát nejde o masivní útok jako minule, ale o test hranice. Upíři postupují přes zamrzlou řeku, zatímco yvelijští vojáci se snaží led rozbít dřív, než přejdou. Pravidlo je jasné: fae nemohou použít magii, dokud nepřítel nepřekročí polovinu řeky – hranici mezi Yvelií a Sanasrothem. Saeris tentokrát odmítne zůstat vzadu. Přísahá Kingfisherovi, že se bude držet u něj a splní jeho rozkazy. A on jí uvěří.

Na ledě se objeví první upír – starý muž s vykloubenou čelistí. Led praská, další padají do proudu, ale někteří se dostanou až na yvelijskou stranu. Jakmile překročí hranici, Ren i Kingfisher uvolní magii. Výbuch světla roztrhá led, černý vítr trhá maso z kostí. Přesto se několik upírů dostane na břeh. A tady Saeris poprvé skutečně bojuje. Spásu – meč Kingfisherova otce – drží pevně. Živé stříbro v čepeli se probudí a začne s ní rezonovat. Vnímá pohyb nepřítele dřív, než k němu dojde. Tělo si pamatuje výcvik z podkroví v Zilvarenu. Usekne hlavu jednomu upírovi… ale to nestačí. Musí celou. Přizpůsobí se. Zpomalí dech. A najednou se něco změní – čas se zpomalí, pohyb protivníků je čitelný, jasný. Jako by vstoupila do jiné roviny soustředění. Bojuje po Renově boku. Když je upírů příliš, Fisher se vrací – a jeho boj je děsivý. S Nimerelle splývá. Kouř a černá magie ho obklopují, pohybuje se jako stín, který řeže. Zabíjení v jeho podání působí téměř nadpozemsky. Bitvu nakonec zlomí Lorreth s andělským dechem. Síť oslnivé magie se rozprostře podél břehu a hordu spálí. Tábor vyje vítězstvím. Jenže radost trvá sotva pár minut.
A kdyby tvá duše přece jen opustila tělo, objednej nám pití v první krčmě, na kterou v posmrtném životě narazíš. Až se k tobě připojíme, otočíme rundu.
Na sanasrothské straně řeky stojí Everlayne. V suchých rudých šatech uprostřed lijáku. Obklopená upíry. Na krku má zlatý obojek, z nějž vede řetěz k muži, který přichází mezi ně – Taladaius, Malcolmův syn. Everlayne už byla pokousána. Zotročena. Nemůže přejít řeku. Nemůže se vrátit. Patří Malcolmově krvi. Taladaius bez okolků vysvětluje: je to past. Malcolm chce Kingfishera. Ale tentokrát chce víc. Chce alchymistku. Pokud se Kingfisher nedostaví na místo jejich poslední dohody, Malcolm dokončí Everlayninu přeměnu. Pokud přijde, dostane šanci. Saeris mezitím pochopí, co znamená „patří jemu“. Upíří kousnutí není jen infekce. Je to pouto. Vlastnictví. A čas běží – přeměna má jasnou lhůtu.

V táboře propukne napětí. Lorreth zuří, Ren je na pokraji zhroucení. Kingfisher je děsivě klidný. Ví, že Malcolm vždy dostane, co chce. A ví, že tentokrát chce Saeris. To, co začalo jako válka o hranici, se mění v osobní šachovou partii. Malcolm nepoužívá jen hordu. Používá city. Vinu. Lásku. Rodinu. A Saeris si začíná uvědomovat, že není jen figurkou. Je cílem.

Další ráno se řeší bezprostřednější hrozba – Everlayne. Její záchrana vyžaduje čarodějku ovládající silnou krevní magii, jinak Malcolmovo zotročení nepůjde zlomit. Fisher, Ren a Danya se vydají do Faultonské úžiny hledat poloviční čarodějky. Danyina povaha však situaci zkomplikuje – urazí je a téměř vše zničí. Přesto Fisher přivede jednu z nich: Iseabail, vnučku balquhidderské velečarodějky Maliny. Mladou, ostrou, drzou – ale dost silnou, aby dokázala pomoci. Plán je jasný: následující večer vyrazí do Gillethrye, aby Everlayne osvobodili dřív, než Malcolm dokončí její přeměnu. Saeris i Carrion trvají na tom, že půjdou také. Fisher se je snaží varovat – Malcolm a jeho knížata nejsou jako žrouti na řece. Jsou to inteligentní, kruté bytosti, které si vychutnávají bolest. Saeris se však nenechá zastrašit. Rozhodla se stát po jeho boku. V předvečer výpravy ji Fisher vezme stínovou bránou zpět do Ballardu. Připraví pro ně intimní, temný prostor plný svíček a stínů – místo mimo svět a mimo válku. Vědí, že další noc může být jejich poslední.

Po návratu z Faultonské úžiny a po vyhrocených přípravách na záchranu Everlayne už mezi Saeris a Kingfisherem nelze dál přehlížet to, co se mezi nimi děje. Už po jejich první společné noci se na Saeris začly objevovat runy. Nejprve jednotlivé znaky na prstech a dlaních, poté další, které se rozšiřují po předloktích. Nejsou to obyčejná ochranná tetování ani alchymistické značky. Objevují se samy, bez rituálu, bez zaklínání, bez vědomého rozhodnutí. A stejné znaky nese i Kingfisher. Oba cítí, že mezi nimi vzniklo něco, co přesahuje pouhou přitažlivost – hluboké, pulzující spojení, které reaguje na jejich blízkost i dotek.

Saeris si dlouho není jistá, co to znamená. Fisher se mezitím stáhne, začne horečně studovat knihy o starých svazcích a historii fae. Te Léna, která sama nese tetování manželského pouta, nakonec Saeris vysvětlí pravdu: runy tohoto typu se objevují pouze u pravých druhů – u dvojice, kterou spojil samotný osud. Jde o božský svazek, extrémně vzácný a podle starých balad často tragický. Saeris s tímto zjištěním konfrontuje Fishera a ten přizná, že pouto cítil už při jejich prvním setkání u jezírka, kdy ji našel na pokraji smrti. Popsal to jako „cvaknutí“, jako kdyby do sebe zapadly dva kusy, které k sobě odjakživa patřily. O to víc ho to vyděsilo. Věděl, že Saeris se může stát jeho největší slabinou – a že Malcolm by toho bez váhání využil.

Ve faeské tradici má ten, komu se runy objeví, právo požádat o čas na rozmyšlenou, než svazek přijme, nebo jej zcela odmítne. A právě to Fisher udělal. Požádal o čas. Ne proto, že by k Saeris nic necítil, ale proto, že si je vědom vlastního úpadku. Živé stříbro v jeho těle sílí, amulet od matky přestává fungovat a on ví, že ho čeká šílenství. Nechce ji připoutat k osudu, který by ji mohl zničit spolu s ním.

K definitivnímu potvrzení pouta dochází v noci před výpravou do Gillethrye. Fisher vezme Saeris zpět do Ballardu, vytvoří pro ně temný prostor plný svíček a stínů, místo vytržené z války i z reality. Během jejich spojení se runy znovu rozzáří a rozšíří. Pokrývají jejich těla v mnohem větší míře než předtím. Objeví se i symbol božského svazku – znamení, které nelze přehlédnout ani vysvětlit jinak. V té chvíli už není pochyb. Nejde o náhodu, o vášeň ani o iluze. Jsou praví druhové. Spojení je skutečné, silné a dokonané. Zbývá jen jediné – rozhodnout, zda jej přijmou, nebo se ho pokusí přetrhnout.

Saeris také konfrontuje Kingfishera s tím, proč jí dlouho odmítal říkat jménem. Teprve teď vyjde najevo skutečný důvod. Nešlo o pohrdání – ale o strach. Ve světě fae mají jména moc. A slovo oshellith, kterým ji nazýval, neznamená „motýl“, jak jí tvrdil, ale „nejposvátnější“. Oshellith jsou bytosti, které se líhnou jednou za tisíc let v ledové pustině – jejich krátký život je považován za posvátný zázrak. A přesně tak ji vnímal.

Fisher přizná ještě víc. Jeho matka byla vědma. Před svou smrtí mu zanechala knihu, v níž popsala jeho budoucnost – včetně dívky s tmavými vlasy, která mu vstoupí do života jako meteorit a zachrání ho z temnoty. Jediný detail byl chybný: ve věštbách byla Saeris fae. Ne člověk. A právě to Fishera od začátku děsilo. Věděl, že ji Malcolm může použít proti němu. Věděl, že je jeho slabinou. Přizná, že pokud živé stříbro bude v mučení pokračovat, skončí šílený – a že by raději zemřel, než aby se stal nebezpečím pro své přátele. Dokonce naznačí, že by mu Ren mohl „pomoci“. Saeris to odmítne. Nehodlá ho nechat vzdát se bez boje.

Oshellith a král chaosu

Když se po jejich společné noci Saeris probudí, uvidí Fisherův portál, ale Fisher nikde není. Hledá ho po celém domě, ale je pryč. Saeris si všimne vzkazu, který jí Fisher nechal a je jí jasné, co se stalo. Fisher se na celej jejich plán vybodl a šel se odevzdat Malcolmovi sám. Saeris vlítne do portálu okamžitě zburcovat ostatní. Když jim dala přečíst Fisherův vzkaz, všichni věděli, co to znamená a rozhodli se, že to tak nenechají. Když se objevil portál, kterým do místnosti vpadla Everlayne, Saeris, Carrion a Larreth se vydají portálem za Fisheren. Ren to bohužel už nestihl a portál se zavřel. Portál je vyhodil doprostřed jezera a s ohledem na to, že Saeris a Carrion neumí plavat, musel je Larreth z jezera vytáhnout a zachránit. Objeví se tam před obsidiánovou zdí, kterou vylezou a na jejím vrcholku spatří Fishera uprostřed nějakého bludiště – zkrvaveného, vyčerpaného, klečícího pod pódiem. Jenže skutečný šok teprve přichází. Na pódiu nesedí pouze Malcolm. Po jeho boku jsou Belikon a Madra. Yvelijský král, zilvarenská královna a král upírů – triumvirát. Spojenci.

Ukáže se, že Belikon od začátku věděl, kdo uzavřel brány mezi světy. Věděl, že to byla Madra. Přesto nechal Finrana – otce Fishera – nést hanbu a smrt. Nešlo o válku mezi Yvelií a Malcolmem – šlo o plánované rozšiřování hordy. Belikon zadržoval stříbro, aby upíři neměli přirozeného nepřítele. Celé generace umíraly ve lži. Pak přichází nejhorší část. Belikon Fishera zprostí přísahy mlčení a donutí ho vyprávět, co se skutečně stalo v Gillethrye.
Nenávidíme vĕci, na kterých nám ve skutečnosti i tak záleží.
Horda tehdy zaplavila město během festivalu První písně. Desítky tisíc upírů. Fisher dorazil pozdě. Belikon mu nabídl dohodu – hodí minci. Pokud dopadne listem, Malcolm stáhne hordu. Pokud rybou, město padne. Fisher nesměl minci ovlivnit ani nikomu ublížit, dokud nedopadne. Uzavřel krevní pakt. Jenže Malcolm minci chytil dřív, než dopadla na zem. Nikdy nerozhodla. Horda dál zabíjela a proměňovala obyvatele. Fisher pochopil, že pokud nově proměnění vstoupí do Malcolmova vojska, armáda se stane neporazitelnou. A tak udělal jediné možné rozhodnutí. Zabarikádoval město a nechal ho vypálit.

Koloseum, v němž nyní stojí, je postavené z jejich ostatků. Tribuny jsou plné jejich spálených těl – věčně uvězněných ve chvíli smrti. Malcolm vybudoval labyrint pod arénou a ukryl do něj onu minci. Stačilo ji najít a nechat dopadnout – duše by došly klidu. Fisher tam strávil sto deset let. Bez spánku. Bez jídla. Bez odpočinku. Malcolm ho udržoval při životě magií, aby mohl dál trpět. Nakonec Fisher vstoupil do jezírka živého stříbra, které se nacházelo pod labyrintem – ucítil volání otcova meče. A zmizel když ho tenkrát Saeris v Zilvarenu aktivovala.

Malcolm si z toho udělal zábavu. Jenže tentokrát se situace vymkne kontrole. Fisher náhle zaútočí. Promění se ve stín, tasí Spásu a probodne Belikona. Prořízne mu břicho i hrdlo. Ukáže se však, že obyčejná zbraň nestačí – triumvirát sdílí jeden zdroj moci. Pokud má padnout jeden, musí padnout všichni tři. Rozpoutá se chaos. Saeris zabije Harrona – zlomí mu vaz. Lorreth zadrží Malcolma andělským dechem. Fisher je žene do labyrintu. 

Labyrint je živý – zdi z obsidiánu se přesouvají, mění chodby, snaží se je oddělit. Fisher zná prvních deset odboček, pak už musí Saeris vést díky spojení s živým stříbrem. Narazí na Morthila – pavoučího démona s vílím torzem. Téměř je zabije, ale společně ho porazí. Zdi se začnou přesouvat rychleji – Malcolm se jim snaží odříznout cestu. Nakonec se dostanou do středu. Nečeká je jezírko, ale hory drobných stříbrných mincí – miliony kusů. Belikonova mince je mezi nimi. Fisher tu osm let hledal jedinou správnou. A tehdy se objeví Malcolm, Madra i Belikon – živý a nezraněný. Vysvětlí, že jsou triumvirát. Sdílená moc. Jedno tělo nestačí zničit. Jsou silnější, než kdy byli.

Napětí vygraduje ve chvíli, kdy Malcolm popadne Carriona, který ho celou dobu provokoval. Zakousne se mu do krku a napije se, jenže jakmile se napije jeho krve, něco se pokazí. Malcolm se začne dusit. Jeho tělo reaguje násilně, jako by krev byla jed. A právě tady přichází zásadní zvrat: Carrion není jen obyčejný pašerák ze Zilvarenu. V jeho krvi je královská linie. Je pravým dědicem trůnu – a jeho krev má moc, kterou Malcolm nedokáže strávit. Pro upíra je toxická.

Vzniklého chaosu Saeris využije. Uvědomí si, že jediná cesta, jak ukončit utrpení Gillethrye a zlomit Belikonovu dávnou hru, je najít tu pravou minci. Ne všechny mince jsou stejné – ta původní použitá při dohodě obsahovala stopové množství živého stříbra a byla ukrytá a Saeris díky její schopnosti je schopna tuto minci najít.
Nezapomeň... Příšery milují temnotu.
Saeris následuje hlas té mince, dokud nedorazí k padlému Morthilovi, pavoučímu démonovi. A dojde jí, že pravá mince nebyla v hromadách – byla schovaná jinde. V tlamě démona. Malcolm se mezitím vzpamatuje a vydá se za ní. Nakonec minci skutečně najde – ukrytou tam, kde by ji Fisher během těch osmi let nikdy nemohl najít. V pozůstatcích Morthila. Malcolm ji dostihne právě ve chvíli, kdy minci získá. Dochází k poslední konfrontaci. Malcolm se ji snaží zastavit, protože ví, co bude následovat. Saeris však minci vyhodí do vzduchu.

Tentokrát ji nikdo nechytí. Mince dopadne. Rozhodnutí je konečně vykonáno. Utrpení duší Gillethrye končí. Labyrint ztrácí svůj účel. Malcolm přichází o výhodu, kterou si víc než století hýčkal. Rozzuřený Malcolm se na ni vrhne a smrtelně jí zraní. Ještě předtím ho Saeris bodne do krku dýkou, ale to nestačí. Nakonec však vezme Spásu – meč Fisherova otce a Malcolmovi usekne hlavu. Jeho hlava vzplane modrým plamenem ještě před dopadem. Tělo pohltí oheň. Malcolm je skutečně mrtvý. Jenže cena je vysoká.

Saeris je těžce zraněná. Umírá. Aby ji zachránil, Taladaius – který byl téměř stejně silný jako Malcolm – ji může proměnit. Fisher, který se k ní dostane je zdrcený a nedokáže si představit, že by měla zemřít. Chce jí dát část své duše, ale to Saeris odmítá pod hrozbou, že jestli to udělá, nikdy mu neodpustí a už nikdy s ním nepromluví. Fisher za ni dá souhlas v proměnu na upíra v poslední vteřině. 

Saeris nezemře. Uzavřela totiž dohodu s živým stříbrem, že aby jí ukázalo cestu k minci, slíbila mu jednu drobnou laskavost a tu si živé stříbro teď vybralo – chce audienci. Saeris je vytrhnuta z Fisherovo náruče neznámou silou a odnesena pryč. Když se probere, kolem ní tancují dvě díky a ptají se na Fishera – jsou to Mithin a Bal – bohyně dvou sluncí, dvojčata. Tyto dívky jí odvedou k otci, který si přeje se Saeris mluvit. Není to nikdo jiný než bůh chaosu a změny, Zareth. Ten přizná Saeris, že se snažil změnit její a Fisherův osud, že chtěl zajistit, aby se nepotkali, ale vždycky se stromy nějak propletly a stejně tak jejich osudy. Nakonec si bůh vybral nečekaný výsledek a změnil tak jen Saerin původ, kdy původně měla být fae ve světě, kde žil i Fisher, ale nakonec se narodila jako člověk. Bůh jí nabídne možnost, jak se vyhnout zničení vesmíru a to tak, že pokud Fishera skutečně přijme za svého druha, pak bude muset souhlasit s tím, že vlákno jejího života vytrhne z tapiserie vesmíru. Jakmile se to stane, nikdo z bohů už nedokáže ovlivnit její osud. Jelikož to je jediná možnost, jak Fishera zachránit, Saeris tuto dohodu přijme. 

Promění se. Když se probudí, má paměťový blok. Taladaius jí část vzpomínek potlačí, protože přeměna byla brutální. Nakonec si nechá blok odstranit a vzpomene si. Nyní je z ní napůl upír (díky kousnutí od Taladaiuse) a napůl fae. Když se znovu setká s Fisherem, všimne si, že živé stříbro v jeho oku je menší. Díky léčitelce a čarodějce se podařilo najít způsob, jak živé stříbro ve Fisherovi potlačit. Po chvíli ale Saeris dojde, že nejsou ve Fisherově pevnosti, ale v pevnosti Ammontraíeth. Fisher jí sdělí, že je novou upíří královnou, protože zabila jejich krále a zmocnila se tím dvora. Za dva dny má proběhnout její korunovace a má se stát královnou Sanasrothu.

Důležité postavy

Saeris: Lidská zlodějka ze Zilvarenu, která ukradne magickou rukavici a tím spustí celý konflikt. Má mimořádnou schopnost komunikovat se živým stříbrem a později ho i vědomě usměrňovat. Postupně se z pouhé přeživší stává klíčovou figurou války. Je pravou družkou (druhem) Kingfishera. Na konci knihy zabije Malcolma Spásou a projde proměnou, která z ní učiní napůl upírku a napůl fae.

Kingfisher: Vyšší fae, válečník a vůdce Lupo Proelia (Vlci). Syn mocné vědmy. Nese v sobě živé stříbro, které ho pomalu sžírá. Před více než stoletím nechal vypálit Gillethrye, aby zastavil šíření hordy – rozhodnutí, které ho psychicky zlomilo. Je pravým druhem Saeris. Malcolm ho sto dva let věznil v labyrintu.

Carrion Swift: Pašerák ze Zilvarenu, Saerisin spojenec. Cynický, pragmatický, ale loajální. V závěru vyjde najevo, že jeho krev není obyčejná – naznačuje se královská linie a potenciální nárok na trůn.

Malcolm: První a nejsilnější vyšší faeský upír. Původně fae, který odmítl lék na kletbu. Dokáže proměnit fae v upíra a zachovat jim osobnost. Král hordy. Sadistický manipulátor. Vybudoval labyrint nad ostatky Gillethrye a držel duše města jako budoucí armádu. Zabit Saeris.

Belikon: Král Yvelie. Politický manipulátor. Věděl o uzavření bran mezi světy i o pravdě kolem Gillethrye, ale nechal vinu padnout jinam. Součást triumvirátu, sdílí s Malcolmem zdroj moci.

Madra: Zilvarenská královna. Uzavřela brány mezi světy. Spolupracovala s Malcolmem a Belikonem. Chladná, strategická, ochotná obětovat celé národy pro rovnováhu moci.

Lorreth: Člen Vlčí smečky. Nese božský meč Avisiéth. Bojuje andělským dechem. Stabilní, loajální, praktický.

Ren: Strateg skupiny a generál vojsk. Znalec historie, magie a kleteb. Člen Vlčí smečky.

Danya: Členka Vlčí smečky. Nese božský meč Nimerelle (který je později poškozen). Prudká, temperamentní, loajální.

Everlayne: Postava využitá Malcolmem jako nástroj manipulace. Její osud je jedním z důvodů výpravy do Gillethrye. Dcera Belikona a sestra Kingfishera. První kamarádka Saeris.

Hayden: Saerisin mladší bratr. Jeho dopadení vojáky kvůli vaku s rukavicí vede k tomu, že se Saeris sama přizná ke krádeži.

Taladaius: Vyšší fae, téměř stejně silný jako Malcolm. Skrýval svou moc, aby nebyl zabit. V závěru promění Saeris, aby ji zachránil, ale její přeměna neproběhne běžným způsobem.

Te Léna: Léčitelka, která pomáhá Fisherova zmírnit účinky živého stříbra v těle.

0 comments