Probuzení Prvního draka | Nebe v plamenech

Příběh začíná dramatickým prologem v Krystalberku, kde se během oslavy patnáctých narozenin starostova syna Gvidiniona objeví dračí jezdec Jameh Felain, vyslaný drakem Tindrmossem. Jeho příchod není zdvořilostní návštěvou, ale obviněním ze zrady. Drak prostřednictvím jezdce vyčítá městu, že před sedmnácti lety nepopravilo dívku jménem Anarod Amnedová, obviněnou ze spiknutí proti První dračici Neveranimas. Přestože byla tehdy údajně svržena z aerolodi do Hlubin, draci nyní tvrdí, že přežila. Starosta Aiden e’Doreyl dostává měsíc na to, aby Anarod našel – živou. Jinak hrozí zničení města.

První část příběhu se přesouvá do Hlubin, přezdívaných Peklo – nehostinné, divoké krajiny plné nestvůr i lidské krutosti. Zde skutečně žije Anarod. Naučila se Hlubiny nejen přežít, ale i chápat jejich krásu a zákony. Disponuje vzácnou schopností přenášet své vědomí do zvířat, zejména do své titánské dračice Mordie, obrovského a smrtícího tvora, s nímž sdílí hluboké pouto.

Anarod je pronásledována Krutomořany, bojovníky pod velením krále Sikaryona, jenž si násilím podmanil okolní kmeny. Pokusí se ji znovu přimět, aby se k němu přidala, ale ve skutečnosti jde o léčku. Do střetu zasáhnou cvičené skalní wyrmy, které na Anarod útočí. Během boje vyjde najevo, že Sikaryon využil její dřívější znalosti a naučil se tyto bestie cvičit. Mordie utrpí vážné zranění.

Situaci nečekaně změní příchod skupiny Nebesanů – lidí z výšin. Mezi nimi je zrzavá dračí jezdkyně se zlatými prsteny, tajemný muž ovládající magii a mladík Gvidinion – tentýž chlapec ze slavnosti v Krystalberku. Ukáže se, že skupina dokáže čelit jak wyrmám, tak krutomořským bojovníkům. Po krátkém napětí mezi Anarod a Nebesany se rozhodnou spojit síly a uprchnout na hřbetě Mordie. Ve skupině Nebesanů je Risa, která je dračí jezdkyně, Claw je horkokrevná bojovnice, Gvidinion je naivní nováček fascinovaný Anarod a Hlubinami, Naeron přispívá magií a Kaibren klidem. 

Útěk je však komplikovaný – dračice je těžce zraněná. Anarod si uvědomuje, že pokud zůstane, přivede na sebe i ostatní další nebezpečí. Nabízí, že se s Mordií oddělí, aby odvedla pronásledovatele jinam. Skupina ji však přesvědčuje, aby zůstala, a nabídne jí zaplacení za průvodcovství. Je zřejmé, že jejich příchod do Hlubin nebyl náhodný – mají konkrétní cíl a Anarod v něm hraje důležitou roli. Nakonec se rozhodnou pro útěk přes térovníkovou bažinu, kam Anarod nepředpokládala, že je budou Krutomořani pronásledovat. Ti však v celé bažině založili požár a donutili tak skupinu se ukrýt v v podzemní jeskyni, kde drží noční hlídky. Anarod během jedné z nich přistihne Gvidiniona, jak si hraje s drobným bílým hadem, a vyjde najevo, že chlapec má skutečně magické nadání – dokáže vnímat zvířata a částečně chápat jejich myšlenky. To potvrzuje, že je předurčen stát se dračím jezdcem. Anarod v něm začíná vidět víc než jen rozmazleného nebesanského kluka, zároveň ji ale trápí vědomí, že takové děti jsou ve skutečnosti oběťmi systému, který je odevzdává drakům.

Skupina nemá dost zásob na dlouhé ukrývání, a tak přijme riskantní plán: využít podzemní řeku, která ústí do Zátoky kostí, a dostat se k moři během přílivu, kdy nehrozí pád z útesu ani rozdrcení přílivovou vlnou. Naeron díky svému citlivému vnímání rytmu přílivu určí časové „okno“, kdy je šance přežít. Cesta podzemními toky je vyčerpávající a nebezpečná. Když dorazí k hlavnímu toku, je zřejmé, že bez další pomoci by v prudkém proudu nepřežili. Anarod proto navrhne využít Dralarovu inverzi – magickou inskripci zesilující vlastnosti předmětů – a aplikovat ji na nebeský jantar, aby jejich oděv získal vztlak. Kaibren inskripci napíše na papír smíchaný s jantarovým prachem a každý z nich si tak vytvoří provizorní plovoucí talisman.

Seskok do řeky je chaotický a děsivý. Proud je zmítá skalním tunelem celé hodiny, dokud řeka náhle neústí do moře. Díky přílivu jsou vyvrženi do Zátoky kostí a zachráněni Risou a jejím drakem Peralonem. V okamžiku vyčerpání si však Anarod uvědomí něco znepokojivého – Risa i Gvidinion ji oslovují jménem, které jim nikdy neprozradila. Krátce poté ztrácí vědomí.

Když se probudí, zjistí, že není ani v Hlubinách, ani u moře, ale vysoko v horách – v Krystalberku. Je umístěna v přepychovém pokoji, který připomíná hostinský dům. Není svázaná, její věci jsou jí vráceny, ale zbraně jí byly odebrány. Postupně si uvědomuje, že byla unesena – tentokrát ne Krutomořany, ale samotnými Nebesany. A že celá výprava do Hlubin nebyla náhoda.

Navštíví ji starosta Aiden e’Doreyl. V napjatém rozhovoru vyjde najevo pravda: před několika týdny přiletěl do Krystalberku drak a oznámil, že Anarod Amnedová žije a že město má měsíc na to, aby ji vydalo, jinak pocítí dračí hněv. Gvidinion zaslechl rozhovor rodičů a rozhodl se jednat – vypravil se do Hlubin, aby ji přivedl zpět. Starosta tvrdí, že je jeho synovým činem zdrcen, a nabízí Anarod meč i peníze na útěk, protože odmítá obětovat nevinnou osobu. Anarod si však uvědomuje děsivou skutečnost: Gvidinion ji nepřivedl náhodou a rozhodně ne omylem. Znal její jméno, vyslechl její příběh, a musel si spojit souvislosti. Všichni věděli, kdo je. Nešlo o záměnu identity – přivedli skutečnou Anarod. A nad městem se vznáší hrozba veřejné popravy, která má uspokojit draky.

Jejich schůzku přeruší Risa, která Anarod odhalí, že jí nepotřebují zabít, ale má předstírat, že je tou pravou Anarod pro Tindrmose, který prý v ní vidícenný prvek ve svých plánech. Napětí mezi Anarod a Risou vrcholí flirtem a soubojem, kde Anarod Risu přemůže pomocí svých schopností a drápů draka, kterého ovládne z dálky. Anarod zjistí, že Risin motiv je pomsta. Rozhodne se z Krystalberku zmizet dřív, než se kolem ní definitivně stáhne smyčka. Po jejím útěku z okna se dostane do přístavu a všimne si Peralona, zlatého draka, a uvědomí si, že Risa je stále nablízku. O to víc spěchá. Aby se ztratila v davu, nakoupí si nové oblečení a prsteny, které jí umožní zapadnout mezi běžné obyvatele města. Volí nenápadnou identitu – obyčejnou, téměř nudnou ženu, která nevzbuzuje zájem. Když se jí jedna žena mimoděk zmíní, že jméno Anarod je v Krystalberku synonymem zrůdy a smůly, definitivně si uvědomí, že návrat do starého života není možný. V knihkupectví si navíc ověří, že se z ní stala legendární zločinka, jejíž příběh se prodává jako senzace. Město, které jí kdysi bylo domovem, ji mezitím přetvořilo v monstrum.

Rozhodne se proto najmout na aeroloď Cirrostratus, lovecké plavidlo zaměřené na sběr nebeského jantaru z těl leviatanů. Kapitán Bederik ji po krátkém pohovoru přijme, i když nemá žádné zkušenosti. Anarod zatají svou minulost a doufá, že loď ji zanese do jiného města, kde začne znovu. Na palubě však rychle narazí na vlastní, dosud nepojmenovaný problém. Krátce po startu se podívá dolů skrz otvor v podlaze a zhroutí se – ochromí ji panika z výšky. Teprve tehdy si plně uvědomí, že trauma z pádu, při němž byla před lety svržena z aerolodi do Hlubin, v ní stále přetrvává. Strach ji fyzicky ochromí, vracejí se jí útržkovité vzpomínky na volný pád, křik krvelačných vran a drtivý náraz.

Kapitán však místo okamžitého vyhazovu zvolí jiný přístup. Nechá ji pracovat v kuchyni a postupně s ní začne mluvit o strachu jako o něčem, co lze překonat, pokud se mu člověk postaví. Anarod mu přizná, že nebyla nešikovná – byla shozena. Tato skutečnost vysvětluje hloubku její hrůzy: nejde jen o výšky, ale o zradu a bezmoc. Na lodi se mezitím stává terčem posměchu části posádky, která její přesun do bezpečnější práce považuje za protekci. Jedinou skutečnou oporou jí je kapitán a částečně i jeho pomocná kuchařka Kira.

Bederik se nakonec rozhodne, že ji strachu zbaví po svém. Připoutá ji lanem a vyžene na horní palubu, kde ji donutí obléknout létací kombinézu a vyskočit proti větru jako lidský drak. Anarod je zděšená, ale skok přežije – vítr ji skutečně nadnese. Zavře oči, soustředí se na vítr a na živé tvory kolem sebe, aby potlačila paniku. V dálce přitom vycítí leviatana, obrovského tvora pohybujícího se v horních vrstvách atmosféry. Než však může reagovat, ozve se signál, že hlídka leviatana skutečně spatřila.

Loď se vydává za tvorem přímo do bouře. Anarod tentokrát nemusí na lov – je příliš brzy a kapitán ji nechává v podpalubí. Přesto sleduje, jak se posádka chystá riskovat životy pro nebeský jantar, který drží při životě obchod mezi městy. Dozvídá se, že leviatany nezabíjejí – jen z nich získávají cennou pryskyřici, protože vyhubení těchto tvorů by znamenalo konec celého systému létajících lodí. Jejich lov je ale nakonec přerušen dračím řevem. Leviatan zpanikaří drakovou přítomností a začne táhnout loď do strmého pádu. Ukáže se, že to byl drak Tindrmos s jezdcem Jamehem, kteří jí hledají. Kapitán jí zpočátku kryje, ale Anarod je jasné, jaké důsledky by její skrývání mělo a to hlavně, protože slyší Tindrmose. Nakonec vyleze ze své skrýše a vyjedná opravu lodi a náhradu ztrát podle zákona o obloze. Právě kvůli jejímu strachu z výšek si vezme hypnolimbus, který jí uspí a odlétá s dračím jezdcem v bezvědomí na Tindrmosově hřbetě.

Anarod se probudí v Soumračinách, kam byla po ztrátě vědomí dopravena do Tindrmosovy horské sluje. Zde se ocitá tváří v tvář samotnému modrému drakovi, který s ní jedná skrze svého jezdce Jameha. Tindrmos si ji nárokuje jako svůj majetek, dává jí jasně najevo svou moc i výbušnou povahu a naznačuje, že její budoucnost závisí na tom, zda bude spolupracovat. Anarod si však i v této bezvýchodné situaci zachovává chladnou hlavu – skrývá nůž, testuje hranice a rychle pochopí, že vztah mezi drakem a jezdcem není rovnocenný, ale že drak může svého jezdce zcela ovládnout. To v ní jen posiluje odpor k celému systému.

Následně je přivedena k Rise, Naeronovi, Claw a Kaibrenovi, kteří konečně odhalí skutečný záměr celé výpravy. Chtějí okrást dračí královnu Neveranimas – konkrétně ji připravit o tajnou sbírku diamantů, kterou podle všeho před lety ukradla spícímu Ivarionovi. Plán je dvojí: část diamantů použít jako důkaz její zrady a sesadit ji z trůnu, zbytek si ponechat. Tindrmos by tak získal moc a oni bohatství. Anarod si rychle uvědomí slabiny jejich strategie, ale ještě zásadnější je jiná skutečnost – její pověst zlodějky je pro ně jen zástěrkou. Ve skutečnosti ji potřebují proto, že je potomkem jedné z pěti rodin známých jako Patero zámků.

Tyto rodiny před sto lety vybudovaly Neveranimasin trezor a z obavy před zneužitím vytvořily tajný klíč rozdělený na pět částí – pět mečů, které mohou použít pouze pokrevní potomci původních rodů. Neveranimas se po dokončení projektu pokusila všechny tyto rodiny vyvraždit, aby odstranila svědky. Risa i další členové skupiny jsou zjevně potomky těch, kteří přežili, a jejich plán tak není jen o moci a penězích, ale i o pomstě. Anarod je „pátá“ – poslední chybějící článek. Problém však spočívá v tom, že meč, který náležel její rodině, už nevlastní. Před časem jej dala Sikaryonovi, králi Krutomořanů.

Tato informace plán zásadně komplikuje a mezi členy skupiny vyvolá prudkou hádku. Anarod mezitím naráží na Peralona, zlatého draka patřícího Rise. Jeho přítomnost je jiná než u Tindrmose: působí klidněji, téměř laskavě, ale zároveň nebezpečně inteligentně. Peralon s ní komunikuje telepaticky a rychle odhalí, že mu rozumí. V rozhovoru naznačí, že chápe princip manipulace a zotročení – že skutečné podrobení spočívá v přesvědčení druhého, že nemá jinou možnost. Jeho slova v Anarod probudí silnou reakci.

Když se ji Risa snaží motivovat k účasti na plánu argumentem pomsty, Anarod vybuchne. Odmítá představu, že by osobní pomsta mohla napravit systémovou nerovnost mezi lidmi a draky. Připomíná, že problémem není jen Neveranimas, ale samotná struktura světa, v němž draci vládnou a lidé jsou pouhými nástroji. Pomsta jí nevrátí rodiče, nevymaže její démonizovanou pověst ani nezmění postavení lidí v Jagrahaji. Její výkřik je víc než jen osobní vzdor – je to otevřené obvinění celého řádu věcí.

Peralon její slova neodmítne ani ji nepotrestá. Zdá se, že jí rozumí víc, než by čekala. Napětí mezi touhou po spravedlnosti, pomstě a systémové změně tak nabírá novou rovinu. Zároveň je jasné, že pokud chtějí plán uskutečnit, budou muset získat pátý meč od Sikaryona – a tím se Anarod znovu nevyhnutelně vrátí do konfliktu se svou minulostí v Hlubinách. Anarod nakonec souhlasí s plánem vrátit se do Hlubin pro meč výměnou za Gvidionovo bezpečí. Je zřejmé, že Neveranimas si vybírá jezdce na základě jejich schopnosti komunikace se zvířaty a přesně tuto schopnost má právě i Gvidion, kterému tak hrozí nebezpečí.

V následujících debatách vychází najevo, že skupina už dávno nejedná jen z chamtivosti. Risa postupně přiznává, že její rodina patřila k Pateru zámků a že Neveranimas nechala systematicky vyvraždit všechny, kdo se na stavbě trezoru podíleli. Krádež diamantů je pro ni především odplatou a snahou zlomit moc královny, která se udržuje na trůně nejen silou, ale i lží. Naeron a Kaibren mají vlastní důvody – ztracené příbuzné, zničené domovy, léta skrývání. Claw přiznává, že ji žene především přežití a jistota, že jednou už nebude muset utíkat. Každý z nich si tak do plánu promítá jinou naději, ale spojuje je společný nepřítel. Anarod se však stále brání. Uvědomuje si, že návrat k Sikaryonovi nebude jen fyzicky nebezpečný – znamená to znovu otevřít staré rány. Zároveň ví, že pokud se meče skutečně spojí, otevřou tím cestu k zásahu, který může otřást celým Jagrahajem. Ať už se krádež podaří či nikoli, draci si nenechají takovou urážku líbit.

Peralon se k situaci staví překvapivě klidně. Na rozdíl od Tindrmose nepůsobí jako někdo, kdo sleduje jen vlastní vzestup. S Anarod vede několik dalších rozhovorů, v nichž zkoumá její schopnost rozumět drakům i její pouto s Mordií. Naznačuje, že její dar – schopnost vstupovat do vědomí jiných tvorů – je výjimečný i mezi lidmi a že právě to z ní dělá víc než jen potomka jedné z pěti rodin. Anarod si začíná uvědomovat, že její role v celém příběhu může být větší, než si kdokoli připouští.

Zároveň roste napětí mezi Tindrmosovým táborem a Risou. Je zřejmé, že jakmile dojde na skutečné provedení plánu, draci budou hrát vlastní hru. Risa sice tvrdí, že má Tindrmose „pod kontrolou“, ale Anarod ví, že žádný drak nikdy nehraje jen jednu partii. Pokud se Neveranimas dozví o spiknutí, může celou skupinu obětovat, aniž by sama přiznala existenci diamantů.

Postupně se tak rodí rozhodnutí: vrátí se do Hlubin. Ne proto, že by Anarod uvěřila v jednoduchou spravedlnost pomsty, ale proto, že situace ji stejně nepustí. Pátý meč je klíčem nejen k trezoru, ale i k jejímu vlastnímu vyrovnání se s minulostí. Výprava za Sikaryonem bude prvním krokem – a zároveň bodem, odkud už nebude návratu. Plán krádeže diamantů se mění v mnohovrstevnatý konflikt mezi lidmi a draky, mezi mocí a svobodou, mezi osobní bolestí a systémovým útlakem. A Anarod stojí přesně uprostřed toho všeho.

Cesta do školy probíhá na honosné aerolodi, kde se naplno projeví nové rozložení sil: Gvidinion ví, že jsou sourozenci, Sikaryon je přítomen jako „kamarád z dětství“ a zároveň král, a Anarod se musí pohybovat mezi pravdou a lží. V kajutě vyjde najevo další zásadní skutečnost – s Gvidinionem nesdílí jen matku, ale i biologického otce. To jejich pouto ještě prohloubí. Chlapec si navíc přivezl mládě jeskynního hadodraka, což samo o sobě představuje riziko, ale větší problém přichází v podobě Kimat Kelnaorové. Ta se pokusí Gvidiniona obvinit z krádeže, podstrčí mu šperk a přivolá bezpečnostní službu. Jen díky rychlé reakci Anarod a jejím schopnostem (využití vrány k přenesení důkazu jinam) se podaří obvinění zvrátit. Je jasné, že Kimat je nebezpečná – chytrá, drzá a ochotná hrát špinavě.

Na lodi se zároveň prohlubují vztahy. Gvidinion překvapivě otevřeně mluví o matce – o její vině, smutku i přehnané ochranitelskosti. Anarod tak poprvé slyší verzi, která nezní jen jako omluva, ale jako lítost. Přesto ví, že návrat domů pro ni nepřipadá v úvahu. Je hledaná, nebezpečná, spojovaná s temnotou. I kdyby plán vyšel, nebude se mít kam vrátit.

Přílet do Jagrahaj přináší další napětí. Město draků je monumentální, plné slují, věží a neustálé bouře nad vrcholem hory. V dálce zahlédnou Neveranimas, jejíž přítomnost je hrozbou sama o sobě. Risa odhalí zásadní skutečnost – draci vidí „pravou podstatu“ lidí. Roušky a maskování proti nim nefungují. Pokud si Neveranimas Anarod pamatuje, může ji poznat na první pohled. Anarod navíc přizná, že s dračicí v minulosti komunikovala víc, než kdo tušil. Riziko je tedy mnohem větší, než Risa připouštěla.

Vstupní pohovory komplikují nová bezpečnostní opatření se zrcadly odhalujícími lež. Anarod by byla okamžitě prozrazena, kdyby nezasáhl Jameh, který ji pod záminkou slabosti odvede a „vyzpovídá“ sám. Gvidinion projde bez potíží. Napětí ale zůstává.

Po příjezdu na kolej vyjde najevo další podivnost – Gvidinion není uveden na seznamu ubytovaných. Jde zřejmě o cílené „nedopatření“. Nakonec jsou přiděleni do zanedbaného, odlehlého apartmánu na okraji areálu. Risa přizná, že to zařídila schválně – apartmán má tajný vstup do tunelů, které umožní Anarod pohybovat se skrytě před zraky draků. Zároveň se ale ukáže, že Risa zatajila důležité informace, čímž podkope důvěru týmu. Napětí mezi ní, Sikaryonem a Anarod houstne.

Na úvodním setkání vystoupí ředitel Varigul. Jeho projev se za léta nezměnil – otevřeně přiznává, že studium není soutěž, že draci si vybírají podle vlastních, nevyzpytatelných kritérií, a že pouto s drakem je nevratné. Pokud si kadeta žádný drak nevybere, čeká ho služba církvi. Anarod si bolestně uvědomuje, že Varigul vlastně nikdy nelhal – stát se jezdcem znamená stát se nástrojem.

Po setkání se znovu střetnou s Kimat. Ta tvrdí, že si ji drak už vybral, a považuje školní proceduru za zbytečnou. Gvidinion ji však překvapí – místo konfliktu ji pozve na „schůzku“ do jejich apartmánu. Je to drzé, naivní i geniální zároveň. Kimat je vyvedena z míry, protože neví, jak reagovat. Gvidinion ukazuje, že není jen chráněné dítě – umí hrát hru po svém.

Plán na vykradení trezoru se konečně začíná konkretizovat do děsivě konkrétní podoby. Risa předkládá detailní rozkreslení Neveranimasina zabezpečení: skutečný vstup do pokladnice nevede přes pastmi prošpikovanou Síň smrti, ale skrze parní průduch hluboký půl kilometru, ústící nad magmatickou komorou. V jeho stěně je ukrytý zámek a níže boční tunel vedoucí přímo k trezoru, který používá samotná dračí královna. Všichni si uvědomují, že takový sestup znamená nejen technickou, ale i psychickou zkoušku – zejména pro Anarod, jejíž trauma z pádu je stále živé. Přesto nikdo necouvne. Klíčem k celé akci je meč v držení dračí jezdkyně Braugy, dračí jezdkyně Zentoazaxe, člena rady starších. Claw se infiltruje mezi její služebnictvo, získá otisk meče a Kaibren nechá vyrobit dokonalý duplikát. Plán počítá s výměnou během Braugina pravidelného knižního klubu, zatímco Jameh má zajistit, aby se nevrátila příliš brzy. Následně mají s Peralonem sestoupit průduchem dolů, pomocí ochranných inskripcí přežít žár a odemknout lidský, jednosměrný vchod, o jehož existenci Neveranimas údajně neví. Jeden z nich musí projít dovnitř, odjistit pasti v Síni smrti a umožnit ostatním vstup. Útěk musí proběhnout během několika minut, než se královna vrátí z rady starších.

Ještě než se však plán přiblíží realizaci, zasáhne Jagrahaj katastrofa. Během Gvidinionova obřadu svěcení ve Velké katedrále se mladá dračice Modekasta rozběsní a začne chrlit kyselinu. Anarod cítí její vztek dřív, než zazní poplašné zvony, a navzdory zákazu vyběhne ven. Katedrála je plná mrtvých a rozleptaných těl, vzduch je prosycen jedem. Uprostřed zkázy leží zabitá bílá dračice. Anarod v jejích čelistech nachází úkryt – a uvnitř i Sikaryona s Gvidinionem, kteří se tam schovali před kyselinou. Trojici se podaří uniknout, zatímco nad nimi zuří boj mezi Modekastou a Tindrmossem. Situace se vyhrotí, když do boje zasáhne Modekastino mládě, snažící se matku zastavit. Peralon s Risou přilétají na pomoc, chráněni podivným zlatým kouzlem, které odráží kyselinu i drápy. Nakonec se objevuje Neveranimas – teleportuje se přímo nad běsnící dračici, spoutá ji fialovými pásy energie a bez zaváhání ji rozřeže na kusy. Nejen že zastaví běsnění, ale zvolí definitivní řešení, čímž vyvolá Peralonův otevřený nesouhlas.

V krytu Varigul sleduje boj prostřednictvím magického zrcadla a chladně komentuje situaci jako výukový materiál. Zároveň vyjde najevo, že Neveranimas projevila zájem o Gvidiniona ještě před útokem a chtěla s ním mít předběžný pohovor. Skutečnost, že byl svědkem běsnění a přežil, může být znamením – dobrým i strašlivým zároveň. Anarod si bolestně uvědomuje, že pokud by se kněží rozhodli využít tělo mrtvé dračice k věštbě, mohlo by to Gvidinionův osud navždy zpečetit. Navíc vyvstává další znepokojivá otázka: proč Neveranimas sama nikdy nepodlehla běsnění, přestože používá obrovské množství magie a nemá jezdce, který by ji stabilizoval? Její schopnost teleportace i absolutní kontrola situace naznačují, že je mnohem mocnější – a možná i nebezpečnější – než si kdo připouští.

Když se trojice vrátí do jejich úkrytu, je patrné, že útok byl zlomový. Gvidinion je otřesený, Sikaryon otevřeně zpochybňuje „normálnost“ světa, kde se draci občas pomát­nou a vyvraždí desítky lidí, a Anarod si stále víc uvědomuje, že systém, proti němuž stojí, je hluboce prohnilý. Ještě než si stačí myšlenky urovnat, vtrhnou dovnitř Claw, Kaibren a Naeron, špinaví od sazí a krve. Claw bez okolků oznámí, že jsou „v prdeli“. Útok běsnící dračice otřásl městem – a jejich plánem zřejmě víc, než si kdokoli dokáže představit.

Přípravy na loupež se zadrhnou hned v několika bodech. Kovárna, kde měl vzniknout duplikát meče, je zničena kyselinou a kovář zabit, takže tým přichází o možnost nenápadné výměny. Zároveň se ukáže, že Neveranimas se dokáže teleportovat během několika vteřin, což výrazně zvyšuje riziko jakéhokoli zásahu do její pokladnice. Situaci dále komplikuje fakt, že po útoku běsnící dračice jsou všichni dračí jezdci pod přísným dohledem a Brauga se neúčastní žádných společenských akcí, takže ji nelze jednoduše vylákat z domu. Večer, kdy si všichni snaží dodat odvahu alkoholem, vyplouvají na povrch staré křivdy i traumata, zejména Kaibrenova minulost v klášteře a Clawino zneužívání, a mezi Anarod, Risou a Sikaryonem dojde k intimnímu sblížení, které však hned ráno přeroste v napjatou konfrontaci. Sikaryon tvrdě připomene Rise, že běsnění dračice nebyla náhoda, ale důsledek rozhodnutí, která učinila, když využila Gvidiniona jako návnadu na Neveranimas. Risa si konečně připustí, že její ambice mají skutečné oběti, a mezi ní a Anarod vyvstane otázka důvěry – té nejtěžší věci ze všech.

Tým se nakonec shodne, že se do pokladnice budou muset spustit po laně do hluboké jámy nad magmatem a že Braugu uspí – ideálně pomocí očarované lahve vína, případně silným sedativem. Anarod zároveň pochopí, proč je Gvidinion pro Neveranimas tak nebezpečný: stejně jako ona dokáže mluvit se zvířaty a pravděpodobně by dokázal i zklidnit běsnícího draka. Pokud je pravda, že Neveranimas vyvolává šílenství draků jako nástroj moci, pak je každý, kdo by je dokázal zastavit, smrtelnou hrozbou. Claw to pojmenuje bez obalu – Gvidinion je odsouzen k smrti.

Situace se však dramaticky zkomplikuje, když je Gvidinion obviněn z opisování a vyloučen ze školy. Ukáže se, že to zosnoval sám ředitel Varigul, aby chlapce ochránil před osobním pohovorem s Neveranimas. Anarod s ním konfrontačně mluví a dozvídá se děsivou pravdu: v minulosti už několik dětí s podobným „požehnáním“ zemřelo při údajných nehodách s běsnícími draky. Neveranimas systematicky likviduje potenciální hrozby. Varigul souhlasí, že bude hrát hru na útěk – Gvidinion „uprchne“, čímž získají několik dní času, zatímco dračice rozpoutá rozsáhlé, ale vyčerpávající pátrání.

Anarod mezitím využije své schopnosti a zaplaví město dráponohy a krvelačnými vranami, čímž opakovaně spouští falešné poplachy u pokladnice. Neveranimas postupně reaguje pomaleji a nakonec začne posílat jiné draky, což oslabí její ostražitost. Tým získá klíčovou výhodu: pokud dojde k alarmu během skutečné loupeže, nebude okamžitě reagovat sama.

Sikaryonův meč dorazí kurýrem a vyjde najevo, že všechny tyto staré zbraně jsou magií natolik oslabené, že po otevření zámku se roztříští. Claw však sežene jiný meč a pomocí iluze ho upraví tak, aby vypadal jako originál. Gvidinion pomůže s přípravou inskripcí na lahev vína, která má Braugu uspat na přesně osm hodin. Risa zároveň změní plán: do trezoru nepůjde jen Jameh, ale i Anarod a Sikaryon. Důvod je dvojí – jednak nechce, aby Anarod visela nad magmatem déle, než je nutné, a jednak Jamehovi a jeho drakovi Tindrmosovi zcela nevěří. Vyjde totiž najevo, že Tindrmos byl drakem, který před lety při „nehodě“ zabil celou Risy rodinu. Loupež tak není jen o diamantech, ale i o dávné pomstě.

Když konečně nastane večer pohovoru s Neveranimas, Risa s ostatními čekají poblíž pokladnice, zatímco Anarod a Sikaryon zamíří na panství dračí jezdkyně Braugy. Ta je přijme s hlučnou srdečností, okamžitě si oblíbí Sikaryona a zatáhne ho do domu. Jenže plán s vínem narazí na nečekanou překážku – Brauga přestala pít alkohol, protože její drak Zentoazax to neschvaluje. Anarod si uvědomí, že budou muset improvizovat. Atmosféru navíc naruší zpráva, že blesk udeřil do pole a splašil dobytek, takže Brauga musí náhle odejít. Jakmile zmizí, zůstávají Anarod a Sikaryon sami v salonu – a nad krbem před nimi visí meč, kvůli němuž to všechno začalo. Výměna proběhne rychle, iluzí upravený duplikát zaujme místo originálu a pravý meč mizí v jejich rukou. Přestože vše vyjde až podezřele hladce, Anarod cítí, že se kolem nich stahuje něco neviditelného – jako by Jagrahaj sám zadržoval dech.

Zatímco se vracejí, Risa s ostatními už zahajují druhou část plánu. Peralon je připraven u parního průduchu, Kaibrenovy inskripce je chrání před žárem a toxickými výpary. Sestup do půlkilometrové šachty je pro Anarod noční můrou, ale tentokrát se nenechá paralyzovat. Strach z pádu přetaví v soustředění, každý krok je vědomý a kontrolovaný. U zámku ve stěně použijí meče – kov se po odemčení skutečně rozpadne, jak předpokládali, ale zámek povolí. Boční tunel vede přímo k lidskému vstupu do trezoru. Jameh, Anarod a Sikaryon postupují dál, zatímco Risa s Peralonem čekají připraveni k rychlému ústupu.

Uvnitř trezoru je ticho téměř posvátné. Trezor však na první pohled žádné diamanty neschovává a tak se všichni pustí do hledání ukrytých diamantů. V tom okamžiku Peralon promluví k Anarod, aby se snažila najít dračí kámen dřív než ho objeví Jameh. Bohužel se tak nestalo a Jameh ho objevuje první. Zároveň se jim podaří objevit tajnou komnatu, ve které jsou ukryty ony diamanty pro které přišli. Když se jim podaří všechny diamanty sbalit a vynést, Anarod se zeptá Jameha na ten dračí kámen, který našel. Jameh jí ho bez okolků podá a v tu chvíli je Anarod vtažena do vzpomínky Neveranimas. Když se probudí, zjistí, že jí Jameh omráčil a nechal jí v trezoru, zatímco spustil pasti v trezoru. Anarod je jasné, že je v pasti a není kam utéct a Neveranimas se brzy přijde podívat, kdo se jí vloupla do trezoru. Zbytku skupiny se podaří utéct, ale jelikož jsou pasti rychlé, Kaibren není tak rychlí a sežehne ho ohnivá past. Claw to neuvěřitelně zasáhne a zbytek skupiny je nucen jí doslova odtrhnout od mrtvého Kaibrena aby se zachránili než dorazí Neveranimas. Společně utíkají od trezoru. V okamžiku, kdy se zdá, že to stihli, se vzduch kolem zachvěje známou fialovou energií.

Anarod, která je uvězněná v trezoru se Neveranimas postaví, protože už nemá co ztratit a zkusí ovládnout dračici. To se jí povede a vysvobodí se tak z trezoru, kdy jako Neveranimas odnese své tělo na zem, kde si jí převezme Risa s Peralonem, kteří ale nemají tušení, že tělo dračice ovládá Anarod. Ta se nakonec rozhodne s tělem dračice vyletět do výšky a přímým pádem dračici nasměrovat k zemi s nadějí, že jí to zabije. V poslední chvíli se Anarod vrátí do svého těla a nechá tělo dračice napospas.

Jejich setkání však netrvá dlouho, protože město je náhle ohroženo útokem draků. Sikaryon chápe, že cílem není jeho lid, ale mefistoun – dračí kámen, který Gvidinion nese. Přesto se rozhodne bránit své město, i když ví, že ještě nejsou dost silní na přímý střet s hromadným útokem. Než se rozejdou, svěří Gvidinionovi, že Anarod žije a že ji miluje, a chlapec mu na oplátku bez varování nechá uštědřit Beznožkou jedovaté kousnutí, aby ho přinutil stáhnout se z boje a zachránit se. Sám si bere mefistoun a rozhodne se odvést Neveranimas pryč od města.

Na zádech Mordie, titánské dračice věrné Anarod, prchá džunglí Hlubin, zatímco nad korunami stromů zuří boj mezi draky a obránci Krutomoří. Gvidinion si uvědomuje, že pouhý útěk nestačí – dokud má u sebe kámen, bude ho Neveranimas schopna vystopovat. V zoufalství se rozhodne využít samotný mefistoun a vstoupí do vzpomínek uložených v jeho nitru. To, co odhalí, zásadně změní jeho pohled na svět.

Zjistí, že Neveranimas nepoužívá kámen jen jako zbraň, ale především jako nástroj k odvádění vlastního magického jedu, aby sama nepodlehla běsnění. Mefistoun je zároveň jejím grimoárem – archivem tajemství, výzkumů a poznatků o magii. Ve vzpomínkách proniká až do jejího mládí, kdy ji její otec Senuvar zasvětil do zakázaného poznání: draci nejsou dětmi bohyně Eanidy, nýbrž výsledkem experimentu mocné bytosti, která je stvořila jako pokus o sobě rovné společníky, ale zároveň jim omezila přístup k plné moci magie. Senuvar před smrtí předal Neveranimas tajemství o pravých jménech věcí, o „značkách duše“ a o způsobech, jak oklamat samotnou strukturu světa – jak přeznačit podstatu objektu tak, aby jej bylo možné skrýt nebo naopak vystopovat.

Gvidinion pochopí, že právě taková značka umožňuje Neveranimas sledovat mefistoun. Každá věc má své pravé jméno – magický symbol, který ji definuje. Pokud je tento „štítek“ pozměněn, může být vesmír přinucen považovat předmět za něco jiného. S vypětím sil, navzdory nedostatku zkušeností i času, se Gvidinion pokusí přepsat samotnou podstatu kamene. V temnotě džungle, přikrytý vlastní košilí, aby skryl světlo medailonu, přesvědčuje realitu, že list ze stromu je dračí kámen a že skutečný mefistoun je jen bezcenným kusem čeny. Kouzlo se mu podaří – alespoň částečně. Jeden falešný „kámen“ nechá odnést noční letuchou, druhý odhodí do houští a s Mordií změní směr.

Neveranimas skutečně dorazí, proráží si cestu ledem a mrazem skrz džungli, ale místo skutečného kamene sleduje jednu z návnad. Gvidinion slyší za sebou drtivý zvuk lámaných stromů a cítí chlad její přítomnosti, ale postupně hluk slábne. Útěk vyšel. Zatím.

Vyčerpaný na pokraji zhroucení pokračuje dál, tentokrát už bez možnosti sledovat její polohu – obětoval vlastní výhodu, aby přežil. Po krátkém odpočinku určí pomocí inskripce směr a obrátí Mordii na západ k moři. Je sám, unavený a plný zakázaného poznání, které by mohlo změnit rovnováhu sil mezi draky a lidmi. Už to není jen útěk před jednou dračicí. Je to závod o čas, v němž nese v hlavě tajemství o původu draků, o lži bohyně i o způsobu, jak přepsat samotnou realitu.

S Mordií pokračuje k západnímu pobřeží, kde se snaží dostat z dosahu dračího vzdušného prostoru. Během cesty si stále znovu přehrává to, co viděl v mefistounu – vzpomínky na Senuvara, na experimentální původ draků i na skutečnost, že běsnění není božský trest ani přirozená nemoc, ale důsledek konstrukční vady jejich magie. Neveranimas nevyvolává šílenství z rozmaru; sama je jeho obětí a mefistoun používá jako ventil, aby přežila. To však nic nemění na tom, že její řešení spočívá v obětování jiných.

Anarod spolu s Peralonem, Risou, Claw a Naeronem se vydávají zachránit Gvidiniona, kterého pronásledují draci vedení Neveranimas. Díky mapě označené její krví sledují jeho pohyb a zjišťují, že míří k Zátoce kostí. Cesta je napjatá – draci krouží nad džunglí, Neveranimas není nikde vidět, ale je zřejmé, že je poblíž a pátrá po mefistounu. Když konečně Gvidiniona najdou, ukáže se, že je živý a že se mu podařilo uniknout i díky tomu, že přeznačkoval sledovací kouzlo v dračím kameni, takže Neveranimas nyní sleduje falešnou stopu. Zároveň přináší zásadní informaci: Ivariona lze probudit a vyléčit, pokud se přeruší začarovaný cyklus mezi ním a sopkou Kotlem. Ivarion ve spánku předává hoře svůj běs, ale Neveranimas kouzlo upravila tak, že se mu vrací zpět a drží ho v nekonečné smyčce. Řešením by bylo vzít všechen magický jed z jeho těla a přenést jej do mefistounu.

Jakmile je pouto navázáno, realita se prudce změní. Ivarion se probouzí – a s ním i jeho plná síla. Neveranimas okamžitě přechází do útoku. Následuje přímý střet dvou Prvních draků, zatímco Anarod sedí Ivarionovi na hřbetě a snaží se přežít souboj, který otřásá samotnou sopkou. Anarod se pokusí Neveranimas znovu ovládnout svou vůlí, ale tentokrát to nefunguje – dračice je připravená a její mysl je chráněná. Boj se mění v brutální fyzické i magické střetnutí. Ivarion objeví novou schopnost, kterou získal během stoletého spánku – teleportaci. To mu dává taktickou výhodu, ale stojí ho to obrovské množství energie. V rozhodujícím okamžiku Anarod použije mefistoun. Všechen běs, který z Ivariona předtím odčerpala, vypustí přímo do Neveranimas. Dračí královna, která si po celá léta pečlivě hlídala svou příčetnost a sílu, je náhle zaplavena čistým šílenstvím. Přichází o svou největší přednost – chladnou inteligenci. Ivarion toho využije, vrhne se na ni a po brutálním zápasu ji srazí do kráteru.

Zdánlivě je po všem – ale Anarod si uvědomuje, že skutečný boj teprve začíná. Smrt královny totiž automaticky neznamená konec konfliktu. Draci jsou rozdělení, mnozí byli manipulováni, jiní budou chtít pomstu nebo moc. Současně v Azyliu vrcholí chaos. Neveranimas skutečně zaútočila na město, aby odpoutala pozornost – a také proto, že město objevila díky stopování Risy přes fragment klíče z jejího trezoru. Risa i ostatní bojují o přežití, zatímco čekají, zda se Anarod podaří nemožné.

Po pádu Neveranimas se situace obrací. Ivarion jako probuzený První drak přebírá autoritu. Útoky ustanou, ale svět zůstává rozvrácený. Následuje období vyjednávání, napětí a politických střetů mezi národy i mezi draky samotnými. Jak naznačuje závěr, čekají je dlouhá jednání – dny, týdny, možná měsíce. Epilog pak ukazuje svět po změně. Poutě ke Kotli ustávají, svatyně mizí, mrtví draci jsou uklizeni. Éra Neveranimas skončila, ale začíná nová, nejistá kapitola.

Anarod Amnedová: Hlavní hrdinka příběhu a uprchlice. Tvrdohlavá, inteligentní a výjimečně nadaná – dokáže ovládat zvířata a vstupovat do jejich myslí. Dlouho se snaží jednat správně, i když ji to stojí osobní svobodu i bezpečí. V závěru se dobrovolně stává jezdkyní Ivariona a přerušuje stoletou kletbu. Její síla nespočívá jen v moci, ale v rozhodnutí ji nepoužívat násilně.

Gvidinion de Doreyl: Anarodin bratr a syn starosty. Inteligentní, zvědavý, technicky nadaný. Přichází na způsob, jak přeznačkovat sledovací kouzla a jak přerušit cyklus Ivarionovy kletby. Představuje lidskou vynalézavost a schopnost přemýšlet jinak než draci.

Risa: Dračí jezdkyně, která je s Peralonem propojena naprosto výjimečným způsobem – dokážou si vyměňovat těla. Silná, pragmatická, sarkastická, ale hluboce oddaná těm, které miluje. Vládne Azyliu. Vztah s Anarod je osobní i citový.

Sikaryon: Válečník a vůdce Krutomořanů. Impulzivní, odvážný, ochranitelský. Miluje Anarod a neváhá riskovat vlastní život. Ztělesňuje lidský odpor proti dračí nadvládě.

Jameh Felain: Postava propojená s temnějším zneužitím pouta mezi jezdcem a drakem. Jeho vztah s Tindrmosem ukazuje, jak může být dračí vazba zvrácena nátlakem.

Mordie: Titánská dračice, která pomáhá Gvidinionovi uniknout. Nezastává hlavní ideologickou roli, ale je důležitým praktickým spojencem.

Neveranimas: Dračí královna Jagrahaje. Chladná, inteligentní, manipulativní a posedlá kontrolou. Vytvořila mefistoun a upravila Ivarionovo kouzlo tak, aby zůstal navždy uvězněný. Bojí se chaosu víc než čehokoli jiného, a proto sama rozpoutává hrůzu. Nakonec podlehne vlastnímu běsu.

Peralon: Zlatý drak a Risinin partner. Moudrý, loajální a klidný. Je důkazem toho, že skutečné pouto mezi jezdcem a drakem je založené na důvěře a rovnováze. Podporuje Anarod v klíčových rozhodnutích a pomáhá jí proniknout do Kotle.

Tindrmos: Drak, který zneužívá svého jezdce. Představuje opak Peralonovy rovnováhy – násilné, nevyvážené pouto. Pravá ruka Neveranimas. Stojí za vyvražděním Risyny rodiny.