Mezi přízrakem a korunou | Období trnů #1

Příběh se odehrává v Daradonském království, kde jsou lidé s magickými schopnostmi – čaromocní – systematicky pronásledováni elitní skupinou zvanou Lovci. Ti je vyhledávají pomocí zvláštních artefaktů a bez milosti zabíjejí, aby „ochránili“ království.

Hlavní hrdinkou je Alissa, mladá šlechtična z města Vereen. Navenek žije privilegovaný život u dvora, ve skutečnosti však skrývá nebezpečné tajemství – je čaromocná. Její schopnost se projevuje skrze přízrak, neviditelnou magickou sílu úzce spojenou s jejími emocemi. Alissa se celý život snaží svou moc potlačovat, protože její odhalení by znamenalo okamžitou smrt.

Na začátku příběhu Alissa spolu se svou nejlepší přítelkyní Tari tajně smývá Znamení Lovců z domu jejich nedávno zavražděné kamarádky Marge, která byla rovněž čaromocná. Během této riskantní akce Alissa poprvé po delší době vědomě použije svou magii na zámek dveří, aby se ukryly před Lovci. Uvnitř domu objeví otřesné důkazy Margeiny brutální smrti, což v Alisse probudí nejen smutek a vinu, ale i rostoucí vztek vůči systému, který takové násilí umožňuje.

Zároveň se stupňují Lovy: během dvou měsíců proběhlo už deset zásahů a Alissa začíná mít strach, že po Marge může být na řadě kdokoli další – včetně ní samotné. Její otec Heron, vládnoucí lord provincie Vereen, ji nutí držet se v ústraní. Díky svému postavení se mu dosud dařilo Alissu skrývat, ale s přibývajícími Lovy je stále jasnější, že bezpečí je jen iluze. Otec jí zakazuje strávit celé šestitýdenní Období růží u dvora, aby ji uchránil před pozorností krále i Lovců. Na první slavnostní večer Období růží však musí oba odjet do hlavního města Henthornu.

Na bále se ukáže několik důležitých osob: král Erik, který navenek působí jako pohádkový hrdina, ale Alissa ví, že ve skutečnosti stojí za popravčím systémem Lovců; dále její sestřenice Briar Capewellová, hlava rodu Lovců, a také Garret Shaw – sirotek vychovaný Capewellovými, který býval Alissiným nejlepším přítelem, než složil Lovcům přísahu a stal se jedním z nich. Garret jako jediný Lovec nosí přísežné pouto – magický ocelový náramek svázaný přísahou, kterou může zrušit jen ten, komu se zavázal, a také právě Garret zná Alissino tajemství.

Král Erik si Alissy všimne, tancuje s ní a začne ji testovat jako možnou budoucí nevěstu, přičemž mu nevadí, že ona se mu snaží vyhýbat. Alissa tuší, že král je nebezpečný – nejen kvůli moci, ale i proto, že nenávidí a pronásleduje čaromocné. Během tance Alissa zjistí, že král hostí na Období růží velvyslance z Ansory, říše čaromocných za mořem, což je pro království, jež čaromocné vyvražďuje, velmi paradoxní a podezřelé.

Bál je přerušen zprávou, že Lovci vtrhli na panství Jacombových a povraždili celé čaromocné služebnictvo; Alissin otec musí zůstat u dvora, ale Garret nabídne, že Alissu odvede domů. Cestou se ukáže, že Alissu někdo sleduje, a krátce po jejich návratu do rodinného sídla je dům přepaden skupinou ozbrojenců v maskách. Alissa se domnívá, že jde o Capewellovy Lovce, kteří si pro ni konečně přišli. V salonku ji obklíčí, k Amarii (správkyni domu) se chovají hrubě, Garret je při obraně brutálně zbit a vůdce skupiny Alisse podá ampuli s půlnočním mlékem – silným sedativem, které ji má uspat. Alissa se obětuje, aby zabránila tomu, že by zabili Garreta, a mléko vypije.

Alissa se probouzí v podzemních tunelech a ke svému úžasu zjišťuje, že její únosci nejsou Lovci, ale skupina čaromocných vedená mužem jménem Keil. Keil tvrdí, že mu rod Capewellů něco ukradl, a Alissu využívá jako rukojmí, aby přinutil jejího otce k pomoci při získání této věci zpět. Během zajetí Alissa poprvé v životě vidí jiné čaromocné, jak svobodně používají svou moc, což v ní vyvolává směs strachu i fascinace.

Zlom nastává při předávce, kam namísto Alissina otce dorazí zbitý Garret s povozem plným čaromocných zajatců, které se mu podařilo osvobodit ze sklepení Capewellů. Garret odváží Alissu do bezpečí sídla Capewellů a tam jí odhaluje šokující pravdu o jejím otci. Lord Heron není jen pasivním přihlížejícím; ve skutečnosti je informátorem Lovců, který jim dodává seznamy čaromocných k likvidaci, aby zajistil Alissinu bezpečnost. Garret, který byl k mlčení vázán přísežným poutem přímo k lordu Heronovi, se konečně osvobozuje a Alisse sděluje poslední děsivou zprávu: někdo ukradl legendární čarostrojný kompas a začal ho používat k vyhledávání všech zbývajících čaromocných v království.

Po šokujícím zjištění, že její otec po celá léta obchodoval s životy jiných, aby ji udržel v bezpečí, se Alissa ocitá uprostřed nebezpečné hry v paláci Henthornu. Garret jí totiž odhaluje, že situace v království je mnohem horší, než si představovala – kromě oficiálních Lovců se objevili takzvaní imitátoři, kteří pomocí paralyzujícího popelu z malátníku vyhlazují celé rodiny čaromocných s nebývalou brutalitou. Garret věří, že tito vrazi mají v držení ukradený čarostrojný kompas, a jako klíčové vodítko Alisse předává stříbrný klíč s emblémem růže nalezený na místě vraždy Lovce Wraye, který kompas střežil. Tento klíč patří někomu z nejvyšší šlechty a Alissa je tak vyslána na svou dosud nejnebezpečnější misi: najít opatrovníka kompasu přímo u dvora krále Erika.

Alissa přijíždí do paláce, kde je ještě víc v centru pozornosti, protože je zjevné, že si ji král Erik předběžně vybral jako možnou nevěstu. Její přítomnost v honosných komnatách Painů doplňuje i Tari, která se lstí vetřela do palácového služebnictva jako číšnice, aby mohla Alisse pomáhat a zároveň si „užít intriky“. Do hry vstupuje princezna Carmen – Erikova sestřenice – bystrá, drzá a charismatická šlechtična, která sbírá drby a politické informace a stane se Alisse neocenitelným zdrojem přehledu o jednotlivých rodech i Erikových plánovaných sňatcích. Přes Carmen se Alissa seznámí hlouběji s Perlou Byrdovou z Avanfordu (tichou, plachou „vyhlédnutou nevěstou“), dozví se o procesu s Jacomby a roli poslušnosti u dvora – kdo před králem složí šperky, může být omilostněn, kdo vzdoruje, skončí ve vyhnanství jako Carmenina matka. Když je Alisse představen nový velvyslanec z Ansory, Keil Arcus, k jejímu zděšení v něm poznává muže, který ji před několika dny unesl. Keil využívá diplomatickou imunitu, aby v Daradonu zachránil svou sestru, kterou Lovci mučili. Alissa se rozhodne Keila neprozradit a místo toho s ním uzavírá tajnou dohodu o vzájemné službě, čímž si z bývalého únosce dělá mocného, i když nevyzpytatelného spojence.

Nebezpečí však číhá i ze strany krále Erika, který své hosty podrobuje krutým testům. Během slavnostního přípitku neváhá použít číše ošetřené malátníkem, aby vyprovokoval jakoukoli čaromocnou reakci. Alissa jen zázrakem unikne odhalení, což ji utvrdí v tom, že králova náklonnost k ní je stejně vrtkavá jako vražedná. Pod rouškou noci se Alissa začíná plížit šlechtickým křídlem a zkouší stříbrný klíč v komnatách vládnoucích rodů. Po sérii neúspěchů, kdy klíč nepasuje do žádných dveří aristokratů, se v zoufalství vydává do královského křídla. K jejímu absolutnímu šoku klíč nalezený u mrtvého Lovce s tichým cvaknutím odemyká dveře komnat princezny Carmen, Alissiny blízké přítelkyně.

V tajnosti se vloupe do Carmeniných komnat, kde objeví přepravní dokumenty vystavené na letošní Období růží, které nepatří Carmenině zesnulé matce, jak se původně domnívala, ale samotné Carmen. Její pátrání je však přerušeno příchodem ansorského velvyslance Keila, s nímž je nucena se ukrýt ve skříni, zatímco se Carmen pohybuje jen několik kroků od nich. Těsná blízkost a nebezpečí odhalení vyostřují napětí mezi Alissou a Keilem, jejichž vztah osciluje mezi nedůvěrou, přitažlivostí a soupeřením. Po odchodu Carmen Alissa objeví další znepokojivý předmět – lokační schránku určenou k tajné komunikaci. Je přesvědčena, že Carmen pomocí tohoto zařízení udržuje kontakt se svou matkou a domlouvá s ní setkání.

Během večerních oslav v herní síni Alissa nenápadně získává další informace. Z rozhovoru s Carmen vyplývá, že Nelle kočuje po Daradonu a nemá stálé útočiště, což podporuje teorii, že právě ona musí být iniciátorkou tajných schůzek. Alissa se zároveň setkává s lady Sabirou Kaulterovou z Parrey, jejíž soukromá ozbrojená moc a tvrdý postup proti čaromocným naznačují, že nepokoje v provinciích mohou být záměrně vyvolávány. Při karetní hře s plachou lady Perlou si Alissa uvědomuje, jak nebezpečně se pohybuje na hraně – nejen že opatrně využívá svůj přízrak, ale zároveň manipuluje společenskými vztahy tak, aby na sebe strhla pozornost krále Erika a odvedla ji od ostatních dívek. Ráno však zjišťuje, že lokační schránka i přepravní dokumenty zmizely a že Carmen musela poznat její noční návštěvu podle růžového peříčka zachyceného na Alissiných šatech.

Napětí vrcholí během Šedého dne, kdy se Alissa pokusí sejít s Garretem v palácových zahradách. Setkání se však neuskuteční a Alissa má pocit, že je sledována. Později v noci je v jejích komnatách přepadena mužem převlečeným za palácového strážného – jedním z imitátorů, kteří stojí za nelegálními Lovy. Muž jí vyhrožuje smrtí, pokud nepřestane pátrat po kompasu, a Alissa si uvědomí, že právě on je vrahem Marge. V zoufalé situaci je nucena bojovat bez použití magie, aby neprozradila svou čaromoc. Teprve v poslední chvíli zasáhne Garret, který útočníka zraní a zahání na útěk. Po útoku dochází mezi Alissou a Garretem k bolestnému přiznání. Garret se přizná ke své minulosti Lovce a k tomu, že byl už jako dítě donucen zabíjet. Jeho výpověď odhaluje míru manipulace a krutosti systému, který z něj učinil nástroj, a zároveň vysvětluje, proč se z něj nemůže vymanit bez ohrožení lidí, které miluje. Alissa si uvědomuje, že jejich vztah je nenávratně poznamenán – Garret pro ni zůstává někým, koho nedokáže ani plně nenávidět, ani znovu milovat. Přesto mezi nimi přetrvává tiché pouto, které je spojuje v nebezpečné hře proti Lovcům, imitátorům i samotnému králi.

Následující den Tari, která byla svědkem Alissina stavu po útoku, trvá na tom, že by měly dvůr opustit, ale Alissa odmítne: z útoku vyvozuje, že je na správné stopě a že opatrovník kompasu – možná Nelle – už ví, že po něm pátrá. V Alissiných komnatách společně najdou útočníkův odhozený nůž a zjistí, že má euriovou čepel a kostěncovou rukojeť s podivným kulatým symbolem – znakem, který by mohl patřit skupině imitátorů. Tari přes odpor přiměje svého otce, aby jí dal seznam několika mála kovářů v Henthornu, kteří umí pracovat s euriem. Alissa se v převleku vydává do nebezpečného Záměstí, kde vidí Carmen na tajné schůzce s milencem, což vyvrátí její teorii, že se princezna schází se svou vyhoštěnou matkou Nelle. Ve městě zjišťuje, že zbrojíř Kevi Banday, pravděpodobný tvůrce nože, před dvěma měsíci zmizel po doručení „zakázky“ – přesně ve chvíli, kdy se nová vlna lovů drasticky zrychlila.

Po návratu z nebezpečných uliček Záměstí se Alissa potýká s nespavostí a narůstajícím traumatem z minulosti. V palácové kuchyni, kde hledá „půlnoční mléko“ na uklidnění, narazí na Perlu. Ta se v nočním šeru pohybuje jako stín a dává Alisse najevo, že o jejích aktivitách ví víc, než dává najevo. Napětí mezi oběma dívkami naznačuje, že i tichá Perla má v paláci své vlastní, skryté zájmy.

Alissa pokračuje ve shromažďování informací a naváže nebezpečný obchod s Juniem Jacombem, jehož rod byl nedávno zničen Lovem. On pro ni přes rodové záznamy vypátrá informace o kováři Kevim Bandayovi, který ukul euriový nůž jejího útočníka; Alissa mu na oplátku zajistí údaje o masovém hrobě v dawningském lese, kde jsou jejich služební pochováni, aby je Jacombové mohli důstojně pohřbít.

Zásadní zlom nastává během lukostřeleckého obřadu, kdy Erik Alissu záměrně vystaví psychickému teroru. Pod záminkou tradice jí popisuje metody, jakými jsou čaromocní v provinciích popravováni, a přinutí ji mířit šípem na Perlu. Královo chování v ní definitivně zlomí poslední zbytky iluzí – Erik není jen cynický vládce, ale člověk, který si násilí vychutnává.

Po návratu do svých komnat Alissa nalezne svého otce Herona, který jí konečně vypráví pravdu o její skutečné matce, čaromocné Darcy Callowayové. Odhalí, že Alissino dětství i její identita byly výsledkem zoufalé snahy ochránit ji před Capewellovými a Lovci. Přizná svou zbabělost, vinu i lásku, která ho vedla k rozhodnutím, jež stála životy jiných. Tento rozhovor je pro Alissu bolestný, ale očišťující – poprvé chápe otcovu minulost a zároveň si uvědomuje, že je připravena udělat totéž co on: obětovat vlastní štěstí, aby ochránila ty, které miluje.

Na Plese poupat se Alissa snaží opět hrát roli bezstarostné dvořanky, přestože uvnitř bojuje se strachem a vztekem. Slavnost plná polibků, her a flirtu ostře kontrastuje s brutalitou, kterou nedávno viděla. Její vztah s Keilem se během večera prohlubuje – jejich slovní přestřelky, tanec i nevyřčená přitažlivost vytvářejí křehký prostor, v němž si Alissa poprvé po dlouhé době dovolí pocítit radost. Zároveň si však uvědomuje, že Keil představuje nejen citové riziko, ale i politickou hrozbu, protože král ho vnímá jako potenciální cíl. Na balkoně pak Keil Alisse ukáže úlomek ansorského „svitoskla“ – téměř nezničitelného materiálu, o který by se králové přetahovali – a dá jí ho s prosbou, aby ho Erikovi neukazovala. Zároveň se poprvé otevřeně baví o tom, co pro něj přízrak znamená, a Alissa si bolestně uvědomuje, jak moc svůj vlastní přízrak celý život dusila.

Alissa se vrátí do svých komnat, kde ji navštíví Junius se zprávou: zjistil, že Kevi Banday byl nalákán na předávku zbraní na zdánlivě prázdné místo ve Vereenu a pak zmizel, což potvrzuje, že imitátoři likvidují své dodavatele a pečlivě zahlazují stopy. Alissa mu za to předá souřadnice hromadného hrobu v dawningském lese z Garretových informací, čímž Jacombům umožní exhumovat těla a rozloučit se se zabitými služebnými; Junius přitom zdůrazní, že pro něj čaromocní a plnorození nejsou odlišné druhy lidí – chce pro všechny své mrtvé totéž: spravedlnost a důstojnost. Tato zkušenost v Alisse znovu zažehne „jiskřičku naděje“, že i v Daradonu mohou existovat plnorození, kteří pro čaromocné riskují víc než jen slova, a že jejím cílem není jen najít kompas a zastavit imitátory, ale jednou i najít způsob, jak žít s přízrakem bez neustálého strachu.

Rozhodnutá ve svém pátrání pokračovat, jede Alissa v noci zpět do rodného Vereenu, aby v otcových záznamech o xerylitových dolech našla vstup do podzemí – domnívá se totiž, že hrob Keviho a případně úkryt imitátorů může ležet v tunelech pod travnatým pláckem. Po návratu domů však najde v sídle ticho a hrůzu: Amarii zbitou a schoulenou ve skříni a v pracovně svého otce Herona mrtvého, s hrudí brutálně rozříznutou – rituálem, který v jejich světě znamená nejvyšší znesvěcení srdce, a tudíž i duše. Šok a zármutek jí uvolní přízrak v dosud nepoznané síle: Alissa v hysterii ztratí kontrolu, přízrak se kolem ní vyvalí v mnoha vrstvách, roztříští sklo, trhá knihy a drtí dřevo, až celá místnost exploduje v bouři magické destrukce. Kapitola končí vědomím, že vražda byla „osobní“ – srdce bylo vyříznuto úmyslně – a že Heronův konec staví Alissu proti jejich nepřátelům bez ochrany, ale i bez zábran, protože všechny dosavadní kompromisy a dohody se pod tíhou této ztráty bortí.

Po smrti Herona se Alissa ocitá v nové roli – stává se vládnoucí lady Vereenu. Smutek a šok z otcovy vraždy ji ochromují, přesto je nucena čelit povinnostem, které s titulem přicházejí. Odmítá okázalý pohřeb, ale nemůže zabránit tomu, aby se vereenská šlechta i Capewellové shromáždili na jejím panství. Pohřeb se pro ni stává bolestným rituálem loučení, během něhož si uvědomuje, že je poslední z rodu Painů a že od této chvíle stojí proti světu sama. Navzdory vnitřní prázdnotě pronese důstojnou řeč, v níž přijímá odpovědnost za Vereen a veřejně se hlásí k odkazu svého otce. Po obřadu dochází k otevřenému střetu s Briar Capewellovou. Briar se Alissu pokouší zastrašit i zmanipulovat – nabízí jí ochranu a místo po boku Lovců výměnou za loajalitu ke králi Erikovi. Zároveň odhaluje, že Erik Capewelly trestá za neúspěchy tím, že po každém Lovu imitátorů nechává jednoho z nich popravit. Alissa si poprvé naplno uvědomí, že král vládne stejným strachem, jaký Lovci šíří mezi čaromocnými. Rozhovor vyústí v prudkou hádku a fyzickou potupu Briar, čímž Alissa dává jasně najevo, že se odmítá stát nástrojem jejich moci.

Krátce nato je Alissa v otcově pracovně znovu napadena imitátorem – mužem, který Herona zavraždil. Tentokrát se už neskrývá ani neutíká. V přímém boji naplno využije svůj přízrak a po brutálním zápasu útočníka zabije. Získá od něj nádobku s malátníkem a uvědomí si, že právě překročila hranici, za níž už není návratu. Smrt vraha jí nepřinese úlevu, ale chladné zadostiučinění a vědomí, že se sama stala někým nebezpečným. V tu chvíli přichází Garret a Alissa ho konfrontuje s pravdou, kterou dosud jen tušila. Odhalí, že to byl právě on, kdo zosnoval její únos čaromocnými, aby donutil Herona spolupracovat a odemknout přísežné pouto. Garret přiznává, že jednal ze strachu – o sebe i o ni – a že byl ochoten obětovat ostatní, aby přežil. Alissa si uvědomí, že Garret není obětí systému, jak si dlouho namlouvala, ale jeho vědomou součástí. Jejich vztah se definitivně rozpadá a Alissa mu dává najevo, že pokud se král bude ptát, neváhá Capewelly odsoudit k záhubě.

Po návratu na dvůr Alissa navenek vystupuje jako klidná pozůstalá, uvnitř se však mění v chladnou a odhodlanou hráčku. Odmítá útěchu, odstrkuje Keila Arcuse a záměrně mu ubližuje, přestože si uvědomuje, že její krutost pramení z bolesti a hněvu. Současně dává Amarii pokyn, aby z otcových záznamů našla mapy xerylitových dolů. Ty by mohly vést k opatrovníkovi ztraceného kompasu. Když Amarie skutečně objeví mapu dolů, Alissa se s Tari rozhodne jednat. Navzdory varování, že imitátoři zabíjejí každého, kdo se jim připlete do cesty, Alissa trvá na tom, že je její povinnost pokračovat. Nejde už jen o čaromocné, jako byla Marge, ale i o osobní pomstu a potřebu zastavit násilí, které zničilo její rodinu. S Tari se v noci vydává na vereenské pláně k opuštěnému xerylitovému dolu – místu, kde zmizel Kevi Banday a které může skrývat zbraně i stopy vedoucí ke kompasu.

Společně sestoupí do šachty a narazí na podzemní komplex: špinavé cely s řetězy, otisky bosých nohou, zbytky chleba a dávkovači malátníku, v nichž je ještě zaschlý jed. Je zřejmé, že zde byli čaromocní soustavně paralyzováni a vražděni, stejně brutálně jako Marge; jedno ze Znamení imitátorů – kruhový červený symbol, který Alissa zná z rukojeti euriového nože – je na zdi nakreslené krví. Zároveň se ukáže, že Keilova skupina čaromocných (Dashiel, Osana, Lye a Goren) už je na místě: zkoumají symbol a text ve „staré ansorštině“ na zdi, což vysvětlí jejich přítomnost v dole – sledují tentýž symbol jako stopu k opatrovníkovi.

Když Tari nešťastně prozradí svou přítomnost křikem, Ansořané ji zajmou; Alissa vtrhne do místnosti, namíří Lyeův euriový nůž Osaně do zad a donutí Dashiela Tari pustit, ale situace se rychle obrátí: Osana Alissu přetlačí, pak se všichni ocitnou pod rozpadajícím se stropem, protože Alissa přízrakem narušila statiku dolu. Následuje chaotický únik, při němž Osana drží tunel přízrakem, Lye a Dashiel se snaží prorazit zborcené úseky a Goren s Tariinou pomocí ustupují; při úniku se navíc ukáže, že Lye je plnorozený, nikoli čaromocný, což vysvětluje, proč v tunelu nemohl pomoci přízraky a proč ho Alissa nikdy neviděla kouzlit. Konečně se jim podaří vyhrabat k jediné šachtě, ale těsně před vylezením se další část stropu zhroutí; všichni se na poslední chvíli dostanou ven.

Po návratu do paláce jde Alissa přímo za Keilem. Obviní ho, že jeho „nohsledi“ Tari málem zabili, a zároveň prolomí jeho linii obrany ohledně Carmen: z kontextu setkání v Záměstí, lokační schránky a nocí, kdy Keil „náhodou“ mizel, si poskládá, že Carmen a Keil spolupracují mnohem déle a že Carmen používá svou pozici a ansorské kontakty k organizaci tajného odvozu daradonských čaromocných do bezpečí v Ansoře výměnou za ansorskou podporu své budoucí nárokové hry na trůn. Keil vysvětlí, že jeho sestra byla první vyslankyní, která s Carmen začala čaromocným zprostředkovávat útěk, a že právě proto ji Lovci zajali; silně odmítá myšlenku, že by Carmen byla zapojená do imitátorských vražd, ale připouští, že ansorská císařovna dohodu posvětila a výměnou slíbila Carmen politickou podporu.

Alissa mu na stůl hodí překreslený kruhový symbol z dolu a žádá, aby jej přeložil ze staré ansorštiny v rámci dlužné služby; Keil tvrdí, že jde o mrtvý jazyk, který neumí nikdo číst. Alissa přejde do otevřeného vydírání: připomene mu, že může Carmen kdykoli „hodit vlkům“ a prozradit Erikovi, že se ho snaží sesadit – tím by zničila nejen princeznu, ale i ansorsko-daradonskou misi. V emotivní hádce mu vpálí, že jeho pohled na lidi je naivní a že on sám má tu výhodu, že se může kdykoli vrátit do země, kde přízraky nejsou zločin, zatímco ona je odsouzená se jich bát celý život. Keil jí na oplátku vyčte, že „nevěří v nic“ – že její cynismus jí brání vidět dobro i tam, kde existuje – a dočasně se stáhne do role vojáka, jenž hájí svou misi a odmítá poskytnout překlad, i kdyby ho znal. Navzdory tomu všechno, co o jejím životě v Daradonu slyšel, otřese jeho jistotou, že dobro a zlo jsou jasně rozdělené; v závěru setkání je tak zjevně zmatený a zasažený jejím vyprávěním o popravě přívržence na Opálu, že z něj padá i poslední vrstvička ansorské lehkovážnosti. Alissa si ale nemůže dovolit další citové pouto – poté, co odmítla Garreta a přerušila most i k otci, vnímá své srdce jako poslední věc, již nesmí vystavit riziku – takže nakonec stanoví ultimátum čistě mocensky: má týden na to, aby jí překlad kruhového symbolu sehnal, jinak nechá Carmen i celou Keilovu misi padnout v Erikových očích spolu s ní.

Po smrti otce a návratu k palácovému dvoru v Henthornu se Alissa ocitá ve vleklém období ticha a potlačovaného hněvu. Alissa nedokáže zapomenout – její žal se postupně mění ve vztek, který živí stále silnější přízrak. Navenek se nutí k úsměvům a společenské zdvořilosti, zatímco v soukromí každou noc uvolňuje nahromaděnou magii, aby ji bolest nerozdrtila zevnitř. Erik, který jako jediný po ní chce „upřímnost“, ji pozve na večeři do paláce, provede ji galerií králů a v tajné komnatě jí odhalí její vlastní portrét s dvouzubou korunou – nabídku, že z ní udělá královnu a rozdělí s ní moc, protože věří, že „bohové vládnou v párech“. Alissa ví, jaká je Erik zrůda, ale zároveň si uvědomuje, že by přes něj mohla získat vliv a změnit svět pro čaromocné, proto s ním v uzavřené místnosti cynicky flirtuje, až skončí v jeho vášnivém polibku, kterému přihlížejí služebné i šokovaná Tari – Erik jí bere rukavičky, jako by si nárokoval její tělo, a nechává skandální scénu rozšířit se dvorem.

Tari ji nato v salonku konfrontuje: připomíná, že Alissa kdysi Erika sváděla jen kvůli záchraně otce, ale teď je táta mrtvý, a obviňuje ji, že věří, že „polibky zachrání království“. Alissa tvrdohlavě argumentuje, že jen panovník může vymýtit nenávist k čaromocným a že po jeho boku by dokázala zrušit popravčí dekret, zatímco Tari varuje před tím, až by Erik chtěl dědice a zjistil, že z něj vzešlo čaromocné dítě. Spor se vyhrotí i kvůli podezření vůči Carmen a Nelle: Tari poukazuje na to, že Carmen je laskavá ke služebnictvu a Junimu a její slzy u otcova pohřbu vypadaly jako opravdový žal, zatímco Alissa odmítá věřit, že by dcera Kudlanky nebyla zapletená do dvorských intrik, a nechtěně Tari hluboce raní. V noci, kdy není schopná usnout a přízrak se jí vymyká kontrole, si Alissa vybaví zatuchlý pach tajné komnaty a jeho spojení s Carmeniným parfémem. V noci proto vnikne do Carmeniných komnat a objeví tajný průchod, který potvrzuje, že se v paláci skrývá něco mnohem většího, než si dosud myslela. Chápe, že Nellein klíč vždy odemykal víc než jen její pokoj a celá její původní teorie o vraždě Wraye možná stála na špatném předpokladu.

Na dalším dvorském plese se Alissa znovu pohybuje mezi dvořany, jejichž přízeň si po „galerijní scéně“ získala, zatímco v duchu řeší tajemný symbol imitátorů a potřebuje Keila kvůli překladu. Po krátké, jízlivé výměně s Carmen se přesune ke Keilovi, kterého provokuje, ale zároveň ho tlačí, aby našel překlad mrtvého jazyka, jinak mu hrozí královská pomsta. Ples přeruší dramatický příchod Erika se stráží a zajatým knězem Quincym. Král rozpoutá kruté divadlo strachu a nutí dvořany, aby se přihlásili k jeho vině. Nakonec vystoupí Junius Jacomb, který se přizná, že Quincy sloužil pohřby jeho čaromocného služebnictva. Erik využije situace k veřejnému ponížení Jacombů a chystá se exemplárně potrestat Junia. Alissa se ho zoufale snaží zastavit a podaří se jí dosáhnout jeho omilostnění – jenže Erik si místo něj vybere Quincyho. Když stráže začnou nevinného muže připravovat k popravě, Alissa už nedokáže dál přihlížet. Vzpomínky na Opál, otcův osud i vlastní bezmoc se v ní slévají a její sebekontrola se definitivně zhroutí. Alissa uvolní svůj přízrak a poprvé ho namíří přímo proti králi Daradonu. Magická rána Erika srazí k zemi před celým dvorem. Tímto činem Alissa překročí hranici, odkud není návratu – veřejně se postaví proti králi a odhalí svou skutečnou sílu.

V nastalém chaosu všichni vidí, že útok přišel z jejího směru, a Keil jako jediný pochopí pravdu: že Alissa je čaromocná, o které mu předtím tvrdila, že by jako čaromocná nikdy nemohla být šťastná – teď se její tajemství hroutí přímo před jeho zraky. Aby ji ochránil, postaví se Keil mezi ni a Erika, veřejně vezme vinu na sebe a tvrdí, že jako ansořský velvyslanec nemohl přihlížet mučení; vyvolá souboj se stráží, bojuje s kombinací zbraně a přízraku a napadeným strážným systematicky způsobuje zranění, nikoli smrt, čímž odvede pozornost od Alissy. Když Erik nařídí, aby ho spoutali, Keil sáhne po noži určeném pro Quincyho, připoutá si Alissu přízrakem, postaví si ji před sebe jako rukojmí a s čepelí u jejího krku donutí Erika otevřít cestu k východu, přičemž se odvolává na „vítěznou figurku“ – Alissin život – a slíbí, že ji propustí u brány.

Keil s Alissou vycouvá ze sálu a přes Erikovy výhrůžky ji odvede ven z paláce, na nádvoří ji drží v náruči a šeptem ji prosí, aby mu nechala vše „na starost“, zatímco ona má chuť se přiznat a vzít vinu na sebe, aby ho ochránila. Venku ji s nožem u krku dovede k bráně, tam ji propustí a sám zmizí do noci, zatímco v paláci vypukne panika a dvůr se utápí v historkách o „nebezpečném čaromocném velvyslanci“. V soukromí pak s Tari plánuje, jak Erika uspat: Tari propašuje půlnoční mléko do jeho oblíbené whisky, aby král padl vyčerpáním a Alissa mohla tajně odjet z paláce na místo, které jí Keil pošeptal, než utekl. Alisse se podaří na ono místo dostat, kde se s Keilem rozloučí. Přestože jí nabízel možnost úniku s ním a jeho družinou, Alissa se rozhodla zůstat a zachránit čaromocné i sebe.

Alissa pokračuje ve své promyšlené hře na královu budoucí královnu a záměrně posiluje dojem, že se z ní stává bezohledná vládkyně ochotná použít násilí k upevnění moci. V noci konfrontuje lady Sabiru Kaulterovou, kterou podezřívá ze zapojení do smrti Wraye Capewella. Sabira se pod tlakem přizná, že s Wrayem měla tajný milostný vztah, že ho v noci korunovace našla mrtvého a ze strachu před Briar Capewellovou pomohla jeho tělo přemístit pomocí tajných palácových průchodů. Sabiře pomohl tělo odnést Rupert, který ji pak 7 let vydíral – za mlčení o těle, jenž zneužíval své vazby na krále. Sabira se postupně zapletla do sítí lží, hazardu a násilí, nikoli z touhy po moci, ale ze strachu. Alissa ji sice neomlouvá, ale využije jejích znalostí: vynutí si mapy všech tajných průchodů v paláci a její žoldáky z Parrey použije jako nástroj klamu, který má vyprovokovat skutečného strůjce imitátorů k akci.

Zároveň Alissa rozšiřuje zvěsti o honu na přívržence, vystupuje chladně a autoritativně a nechává panstvo v nejistotě. Jejím cílem však není vyhlazování, nýbrž návnada. Ví, že někdo její kroky sleduje, reaguje na ně a že právě ten někdo stál za vraždou jejího otce i za řízením imitátorů. V předvečer slavnostní přísahy osmnáctiletých šlechticů – a očekávané královy žádosti o ruku – se Alissa rozhodne použít samu sebe jako past. Tajně se rozloučí s Tari a svěří jí správu Vereenu v roli rádkyně vladařky, čímž zajistí ochranu provincie bez ohledu na to, co se stane u dvora.

Během velkolepé slavnosti se Erik chová otevřeně vlastnicky a dává najevo, že Alissu považuje za svou budoucí královnu. Jejich veřejný polibek po přísaze potvrzuje, že král si ji vybral bez ohledu na mínění ostatních. Alissa však celou dobu zůstává ve střehu – čeká na útok, který má přijít v chaosu oslav. Místo toho je však nečekaně vytržena ze sálu zprávou se zapečetěným svitkem. V něm nachází symbol imitátorů a jeho překlad, který jí poslal Keil. Význam zprávy ji zdrtí: pochopí, že po celou dobu sledovala špatnou stopu a že skutečný opatrovník kompasu stál mnohem blíž, než si dokázala připustit. V dopise od Keila je překlad: „Bohové nemohou vládnout o samotě“ – tentýž motiv, kterým se Erik oháněl ve svých proslovech. Dojde jí, že opatrovníkem imitátorů a skutečným pánem věznice v tunelech je sám král.

V palácových chodbách ji zastihne Garret a odhalí klíčovou pravdu. Briar Capewellová po Heronově smrti objevila jeho výzkumy čarostrojných předmětů a pochopila, že chtěl kompas zničit, aby nemohl být znovu zneužit. Právě proto ho považovala za hrozbu. Garret Alisse vysvětlí, že Briar je připravena svalit vinu na Herona i na ni samotnou – obvinit je z krádeže kompasu a z řízení imitátorů. V tu chvíli si Alissa v hrůze uvědomí, že skutečnou vražedkyní jejího otce byla Briar, která mu rozřezala srdce ze zášti vůči jeho výzkumu a „zrady“ Znamení Lovců, a že Garret to věděl; v záchvatu nenávisti Garreta pomocí přízraku přišpendlí ke zdi a začne ho škrtit, dokud do místnosti nevnikne malátníkový kouř, který oba složí na kolena. Briar je přitom přistihne – vidí Alissu s odhaleným přízrakem, otráví je malátníkem a odtáhne Alissu jako vítaný dárek pro Erika.

Následující kapitoly se vrací do Alissiných vzpomínek na Opál: kdy jako čtrnáctiletá přihlížela, jak Erik před vereenským průvodem a přívrženci brutálně stáhne z kůže starého muže, který žádal spravedlnost pro svou popravenou ženu čaromocnou, a jak v bezmocné hrůze poprvé použila přízrak, aby toho muže z milosti uškrtila a ukončila mučivou agónii.

V přítomnosti se Alissa probouzí spoutaná okovy v temné kobce, s přízrakem zcela paralyzovaným malátníkem, který jí Erik vpichuje ve spánku a udržuje ji tak v trvalém pocitu, že se dusí. Král k ní pravidelně dochází s jídlem a svíčkami, střídá laskavou péči s krutým vydíráním. Nyní Alisse ukáže skutečný kompas v bronzovém pouzdře: když ho před ní otevře, střelka se neomylně zarazí na Alisse, protože – jak vysvětlí – kompas ve skutečnosti nevyhledává čaromocné, ale samotné přízraky, a čaromocní jsou pro jeho plán pouhou překážkou. Přizná se, že to on už v patnácti letech zabil Wraye Capewella, aby Capewelly dostal do pasti, vzal jim kompas a stejnou metodikou teroru, vin a odkladů z nich teď dělá poslušnou „škodnou“ přesně tak, jak monarchie kdysi zkrotila čaromocné; že nechal imitátory mučit a vraždit vězně v tunelech, aby testoval hranice bolesti a svazoval strachem, a že zvýšenou intenzitou Lovů záměrně přilákal Ansořany, aby Keil vyvolal skandál a císařovna se ocitla v dluhu vůči Daradonu.

Alissa postupně chápe, že Erik už od Opálu věděl, že je čaromocná – sledoval ji tehdy, když uškrtila mučeného muže, a později ji víckrát „zachránil“ před odhalením, přičemž sám na ni poslal svého euriem vyzbrojeného muže dvakrát: poprvé ji měl jen zastrašit, podruhé dostal prázdnou nádobku s malátníkem, aby ho mohla zabít a Erik tak „zkusil“ její přízrak. Zároveň jí předkládá lákavou, ale děsivou nabídku: pokud si ho vezme, zbaví ji řetězů, vydá jí Briar k pomstě a rozdělí s ní moc – protože je přesvědčen, že jen „bohové vládnou v párech“ a že Alissa se svým mimořádně silným přízrakem je jediná, kdo se mu mocí vyrovná. Erik se ji snaží zlomit; Alissa se ale v závěru vzchopí, odmítne si prsten nasadit, dozná si vlastní slabost bez přízraku a v duchu složí formální přísahu: že to bude právě ona, kdo Erika zabije, a že jeho smrt bude stejně krutá jako všechny, které kdy způsobil.

V naprostém vyčerpání a psychickém zlomu už téměř ztrácí naději, když se v cele objeví Perla. Ukáže se, že Perla po celou dobu pouze předstírala bezvýznamnost. S pomocí paklíčů Alissu osvobodí a nabídne jí promyšlený plán útěku z Daradonu do Bormie. Perla jí poskytne falešné doklady, loď i vlastní šperky jako záruku bezpečí. Alissa je sice dojata její obětí, ale zároveň si uvědomí, že útěk by znamenal zbabělé opuštění všech, kteří v království trpí pod Erikovou tyranií. Rozhodne se proto vrátit do paláce a získat kompas, o němž konečně pochopí, že neslouží k vyhledávání čaromocných, ale k lapání přízraků – zdroje obrovské, po smrti uvolněné magie, již chce Erik zneužít.

Při návratu do paláce Alissa narazí na Carmen a v krajní nouzi ji donutí ke spolupráci. Obě si vyjasní vzájemná podezření – Carmen přizná, že Alissu považovala za Lovkyni, ukradla Juniův vzkaz, dala Ansořanům souřadnice věznice a tajně pomáhá Keilovi pašovat čaromocné z království, zatímco Alissa přizná, že Sabiřiny žoldáky jen využila jako návnadu a žádné skutečné jatky v tunelu nespustila. Alissa Carmen přizná pravdu o své čaromoci i o smrti své matky. Carmen pochopí, že skutečným nepřítelem je Erik, a vydá Alisse přepravní dokumenty Ansořanů, čímž mezi nimi vzniká křehké spojenectví. Alissa poté pronikne do tajné místnosti ukryté za svým vlastním královským portrétem a nalezne kompas, který Erik celé týdny skrýval jako symbol i nástroj své budoucí moci.

Erik ji však přistihne přímo na místě. Následuje děsivá konfrontace, v níž Alissa pochopí, že král si chce její sílu podmanit, nikoli zničit. Využije tajné palácové průchody a nastražené pasti, aby ho zdržela, ale vyčerpaná nakonec padne a Erik jí kompas sebere. V okamžiku naprostého zoufalství, kdy ji král téměř uškrtí, Alissa konečně přestane svůj přízrak potlačovat. Uvolní v sobě veškerou sílu, kterou roky dusila, a výbuch magie Erika odhodí přes celou kuchyni. Zraněný král je omráčen půlnočním mlékem a Alissa mu znovu vezme kompas. Zatímco se probije ven, kde ji při útěku u branky skoro skolí Briařin šíp – jen díky tomu, že se Garret v poslední chvíli vrhne na Briar tělem a bojuje s ní, se Alisse podaří na koni prorazit ven z paláce a uniknout do města.

Alisse se podaří dostat do soukromého přístavu Byrdů v Avanfordu; díky Perliným šperkům a falešné identitě „lady Perly“ i díky přepravním dokumentům nakonec hádkou a malou demonstrací své síly přesvědčí přístavního dozorčího Eda, aby ji i bez jména v seznamu vpustil na loď mířící do Ansory. V podpalubí zjistí, že s ní utíkají desítky až stovky čaromocných, které Carmen v posledních letech tajně vyváděla z Daradonu, a zatímco se zotavuje z lékařsky odfláknutého sešití rány v Avanfordu i z vězení, dochází jí, že za sebou nechává Tari, Amarii, Vereen, Garreta i celé království; zároveň si ale uvědomuje, že největší zodpovědnost nese teď za kompas, který má v kapse.

Na palubě, kdy je daradonské pobřeží jen šmouhou, přizná sama sobě, že Erik přežil a že jeho posledním výrokem v kuchyni – „já tě najdu, ty maličký trne“ – má pravdu: dokud bude mít kompas, dokud zůstane jeho opatrovnicí, obrátí král celý svět vzhůru nohama, aby ten nástroj dostal zpět. Alissa ale zároveň ví z otcových výzkumů, které stály Herona život, že moc kompasu lze nejen skrýt, ale i definitivně zničit; když kompas znovu otevře, spatří skleněné vypouklé víčko ze svitoskla, které v záplavě slunce láme světlo jako přízrak, a pochopí jeho ansorský původ. Alissa je na cestě do Ansory – do země svitoskla a čarostroje – aby tam rozpletla skutečnou povahu kompasu a našla způsob, jak tu sílu nad přízraky navždy zničit.

Epilog se mezitím vrací do Erikovy nové podzemní věznice, kde Marge – přeživší z předchozí zřícené věznice – po týdnech „procesů“ chápe, že jde o chladné experimenty, ne o rozsudky: král v obyčejné košili přichází, vybírá si jednoho vězně po druhém, řeže je stříbrem, obsidiánem i euriem, vždy s přesností, která minimalizuje ztrátu krve, a nechává je jen natolik zahojit, aby jejich těla snesla další kolo mučení.

Briar Capewellová: Alissina sestřenice a krutá hlava rodiny Lovců, která vede krvavé zátahy proti čaromocným. Fanatická, násilnická, posedlá „čistotou“ království. Skutečná vražedkyně Herona. Ztělesnění institucionalizované brutality a slepé víry v řád.

Dashiel, Osana, Lye, Goren: Keilovi druhové z Ansory – čaromocní bojovníci (a Lye jako plnorozený bez přízraku), kteří unesli Alissu a pátrají po imitátorském symbolu.