Wren se v prvních dnech v Průlomové pevnosti snaží být vzornou vazalkou a vyhýbat se potížím. Život v pevnosti je ale monotónní; místa zde opravují hlavně dělníci a skutečné střety s nemrtvými se nekonají. Strážní často přicházejí do styku spíš s pašeráky a obyvateli ze strany Průlomové země, kteří přežívají mimo ochranu Zdi bez kostitepců nebo pohřebních obřadů. Odile Wren vysvětluje složité politické a rodové poměry – proč obyvatelé východně od Zdi zůstali „venku“, i jaká byla krvavá bitva s Železným rodem a proč část země upadla do zapomnění, bez ochrany a v neustálé hrozbě ze strany nemrtvých. Wren se dozvídá, jak její slavný strýc Locke padl při obraně, jak se z krvavých bojů zrodily hluboké rodinné i společenské křivdy. Odile jí přibližuje také složitou historii královských rodů a jejich propojení s „tepeckými“ liniemi, včetně významu kostitepecké magie – a před Wren se rýsuje možnost, že návštěva Zlatého prince Leopolda by jí mohla dát šanci znovu si získat respekt a dostat se zpět mezi elity.

Odile Wren uvede do chodeb pod pevností, do tajného prostoru pod Zdí, kde se v minulosti zadržovali nemrtví, kde funguje černý trh pro přežívající z Průlomové země a shromažďují se vzácné předměty, informace a někdy i lidé. Wren tu získává reálný pohled na to, jak pragmaticky musí přežívající komunity za Zdi jednat, jak jsou propojené pašované komodity, informace i lidské osudy. Odile jí svěří svůj klíč a tím Wren přijímá roli někoho zasvěceného, kdo má v budoucnu nést odpovědnost i tajemství. Když přijíždí princ Leo, Wren se ocitá v centru dění – zastupuje Odile na oficiálním večeru, předvádí svou inteligenci a sebevědomí, a s princem naváže jakousi zvláštní spřízněnost outsiderů. 

Následující den vyráží s princem na inspekční cestu za Zeď. Za normálních okolností je tato cesta považována za bezpečnou, ale útok vše změní. Do Wrenina i Leova světa nečekaně zasáhnou železotepci – legendární válečníci, které měli být už dávno vyhlazeni. Wren je nucena bojovat o život nejen proti útoku samotnému, ale i proti mladému železotepci Julianovi. Po dramatickém střetu jsou oba svrženi do hluboké průrvy, kde se z nepřátelství rodí křehké a velmi neochotné spojenectví.

Jakmile uniknou z pasti a přejdou za palisádu, vydávají se společně po stopách únosců, kteří odvedli prince Lea. Julian zná místní terén i své bývalé spolubojovníky a je zřejmé, že Průlomová země je pod vládou dosud přežívajícího Železného rodu, vedeného regentem. Během společného boje s přízraky se mezi Wren a Julianem prohlubuje neklidné spojenectví – oba chtějí prince zachránit z různých důvodů, oběma záleží na vlastní cti (a vlastní minulosti). Je jasné, že Železný rod přežil a že Průlomová země není jen pustina bez pravidel, ale má svá mocenská centra, místní panstvo a složitější strukturu, než si kdokoli v Dominiích připouští.

Současně jsme svědky Leova pohledu: je držen jako rukojmí a v průběhu převozu do jednoho z místních měst, Jižního mostu, zjišťuje díky pozorování stráží a jejich rozhovorů další podrobnosti o své situaci i rozporech v nepřátelském táboře. Uchýlí se k lehkému intrikaření, zjišťuje jména únosců i jméno regenta, poznává strach a pověry mezi místními a zjišťuje, že jeho vlastní únos je opředen temnějšími motivy i vnitřními zradami mezi železotepci a jejich veliteli.

Wren a Julian pokračují ve své cestě krajinou Strašidelného území, když se do jejich cesty postaví přízraky pátého stupně – nejnebezpečnější druh nemrtvých, kteří nejen že obývají svá těla, ale dokážou dokonce i promlouvat. Střet s nimi je zvláštní – přízraky neútočí hned, spíš dvojici „nahánějí“, jako by je chtěly zahnat určitým směrem, a Wren poprvé slyší slova z úst dětského přízraku, který je varuje, ať odejdou. Situace se však vyhrotí, když na Juliana zaútočí duch a dotkne se jeho ruky – hrozí mu smrtelná hniloba, smrtelně nebezpečná choroba přenášená nemrtvými. Wren rychle zasáhne, oba na poslední chvíli uniknou, schovají se ve staré strážní věži a v zoufalství se přitulí k sobě, aby Juliána zahřála a zachránila mu život. Fyzická blízkost mezi nimi odbourává část vzájemné nedůvěry a Julian Wren poprvé poděkuje.

V den zatmění slunce město zahalí mlha a déšť, což ztěžuje obráncům výhled i orientaci. Crollova armáda se vynoří z vody – nejprve vypadají jako démoni, ale brzy se ukáže, že jde o skutečné lidi, kteří jsou ovládáni cizí vůlí. Bitva je krvavá a chaotická, Dante a jeho bojovníci se snaží bránit město, ale postupně si uvědomují, že zabíjejí nevinné, kteří byli proměněni v loutky. Alessa skrze svou mysl vnímá bolest a smrt všech, kteří v boji umírají, což ji přivádí na pokraj zhroucení. Nakonec pochopí, že jedinou možností je zastavit boj a přikáže svým lidem ustoupit, protože pokračování bitvy by znamenalo jen další zbytečné oběti. Dante se snaží prosadit rozkaz k ústupu, i když to znamená vzdát se vítězství a čelit neznámému dalšímu kroku Crolla. 

Dramatický střet v obležené Perdutě vrcholí. Boj je chaotický a krutý, v jednu chvíli dokonce Adrick, ovládnutý transem, zaútočí na Alessu a téměř ji zabije; zachrání ji až Kaleb, který Adricka probere polibkem, jak se to dělá v pohádkách. Situace je kritická, obránci jsou zahnáni do baziliky, kde se musí bránit nejen přesile, ale i vnitřním rozporům, zda mají dál zabíjet nevinné, nebo hledat jiné řešení. Dante přesvědčí ostatní, že nesmí pokračovat v masakru, protože by jen naplnili Crollovu představu o lidské krutosti, a vydává se hledat odpovědi na smysl celé zkoušky.

Alessa mezitím zjistí, že Ciro, ovládaný Crollem, čeká na oltáři v bazilice. Spolu s Dantem se dostanou až k němu a stanou tváří v tvář nejen Crollovi, ale i bohyni Dee, kteří se v tělech smrtelníků dohadují o osudu lidstva. Bohové jim předloží krutou volbu: buď Alessa obětuje svůj život, čímž zachrání všechny ovládané lidi a ukončí božské zásahy do lidských dějin, nebo odmítnou a válka bude pokračovat, přičemž ghiotteové sice zvítězí, ale za cenu masakru nevinných a pokračování nekonečného cyklu násilí. Alessa chápe, že nemá jinou možnost, a přes Danteho zoufalý odpor je rozhodnutá přistoupit na oběť. Dante nakonec souhlasí, protože ví, že by Alessa nikdy nedokázala žít s vinou, kdyby přežili na úkor ostatních.

Rozhodnutí je vysloveno, Crollo odchází poražen a Dea se loučí s ujištěním, že Alessina oběť zachrání svět. Dea navrátí Dantemu jeho moc a ten se pokusí Alessu zachránit, ale může uzdravit jen její tělo, nikoli duši, která se rozplývá a vrací vesmíru. Alessa v posledních chvílích prožívá rozplynutí vlastní existence, vnímá světlo, které z ní vyzařuje, a naposledy cítí lásku ke svým blízkým. Umírá v Dantově náručí, zatímco venku končí boj a lidé se probouzejí ze zakletí. Alessina oběť přináší mír, ukončuje božské zásahy a dává lidstvu šanci na nový začátek bez války a manipulace shůry. Dante zůstává zlomený a odmítá se smířit s její ztrátou. Drží Alessu v náručí, a v zoufalství hledá jakoukoli možnost, jak ji přivést zpět. Uvědomí si, že pokaždé, když Alessa sdílela svou magii s ostatními Fonte a ghiotty, zanechávala v nich část svého světla, a pokud by se tato světla spojila, mohlo by to Alessu zachránit. Dante proto svolá všechny, kdo s Alessou sdíleli moc, a vyzve je, aby jí ji vrátili dotykem. Postupně se kolem Alessy shromáždí její přátelé a spojenci, ale nic se neděje. Nakonec se v místnosti ocitá i Talia, která pronese "Alessa říkala, že mě bude potřeba." Když se spojí jejich síly, Alessino světlo se obnoví a ona se vrátí zpět k životu.

O šest měsíců později se Alessa a Dante usadí v nově otevřeném hostinci „Poslední Finestra“ na pobřeží, kde začínají nový život obklopeni přáteli i rodinou. Hostinec se stává útočištěm pro poutníky a místem setkávání bývalých bojovníků, Fonte i ghiottů, kteří se rozhodli opustit ostrov a začít znovu. Matteo, Talia, Kamaria, Adrick, Kaleb a další pravidelně přicházejí na návštěvy, sdílejí radosti všedních dní a pomáhají vytvářet novou komunitu. Alessa si užívá prosté štěstí, které jí přinášejí každodenní drobnosti, a s vděčností přijímá zbytky magických darů, které jí po všech prožitých výměnách zůstaly.

Závěrečná scéna ukazuje Alessu a Danta v poklidném, láskyplném objetí na pláži při západu slunce, obklopené kočkou Fiore a slepicemi. Oba si navzájem vyznávají lásku a těší se z toho, že po všech zkouškách a obětech konečně našli domov, klid a budoucnost bez válek a božských zásahů.

Alessa - Hlavní hrdinka, poslední Finestra – nositelka božské moci, která dokáže posilovat magii druhých. 

Dante - Bývalý ghiotte, Alessin partner a ochránce. Po smrti a vzkříšení přišel o své schopnosti.

Kaleb - Alessin Fonte a formální manžel, jehož magií je elektřina. 

Adrick - Alessin bratr, který v minulosti zradil rodinu, ale nyní se snaží vykoupit a být oporou své sestře. 

Kamaria - Jedna z Alessiných Fonteů, ovládá oheň. 

Saida - Další z Fonteů, ovládá vzduch.

Diwata - Finestra z Tanpu, která je během knihy posedlá Crollovou mocí a stane se spouštěčem proroctví o blížící se katastrofě. 

Ciro - Fonte z Tanpu, partner Diwaty. Pomáhá Alessině skupině s cestou na pevninu.

Matteo - Dantův strýc, významný ghiotte.

Talia - Dantova sestřenice (dcera Giulia a Mattea), která byla v dětství jeho blízkou oporou.

Leo - Důležitý přeživší ghiotte, kterého skupina potká při pátrání na pevnině. Leo je klíčový pro navázání kontaktu s komunitou ghiottů a pomáhá skupině pochopit, jak funguje život v ústraní i jaká nebezpečí přináší Crollova posedlost.

Leo – Jeden z vůdců přeživších ghiottů.