Láska mezi zradou a božskou mocí | Koruny Nyaxie #2,5

Ponořte se do temného světa upírů, prokletých osudů a neúprosných intrik v knize Vlákna prokletých osudů. Sledujte arachessenku Sylinu na její nebezpečné misi zabít dobyvatele Atria, která se mění v epický boj o moc, lásku a zradu mezi bohy Nyaxií a Acaejou. V článku najdete kompletní shrnutí děje – od prvního setkání po dramatické finále.

Autor/ka: Carissa Broadbent

Série Koruny Nyaxie shrnutí:
#2 Popel a hvězdami prokletý král
#2,5 Vlákna prokletých osudů (tato stránka)
#3 The Songbird & the Heart of Stone
#4 The Fallen & the Kiss of Dusk

Vše pod tímto textem obsahuje spoilery.

Arachessenka na cestě k zabití upířího dobyvatele

Vyprávění sleduje Sylinu, členku sesterstva arachessenek, která vnímá svět skrze magická vlákna osudu místo očí, jež obětovala bohyni Acaeje výměnou za moc vidět hluboko do světa i do lidských duší. Při jedné misi, kdy má zavraždit zkaženého mladého šlechtice, je však náhlým výbuchem a záchvěvem temné magie vytržena z úkolu, protože na město z moře udeří armáda upířích nájezdníků, prodchnutá kacířskou mocí bohyně Nyaxii, matky upírů. Sylina cítí z jejich magie fyzický odpor a v chaosu invaze se zoufale snaží zachránit svou sestru Raeth, která běží přímo k pobřeží do boje. Jenže velitelka Asha jí dá rozkaz ustoupit a dokončit svůj úkol, ale Sylina se snaží dostat k Raeth až nakonec přes magická vlákna bolestně pocítí Raethinu smrt.​

Na pobřeží zároveň poprvé zahlédne – skrze vlákna – mocného upířího velitele, jehož aura je tak silná, že vše kolem něj působí bezvýznamně. Jeho temná magie z něj činí bytost děsivější než ostatní. Sylina v něm okamžitě rozpozná vůdce invaze, napne tětivu a skrze vlákno mířící přímo do jeho srdce ví, že by ho dokázala zastřelit, ale nakonec se podvolí přímému rozkazu matky představené a ustoupí – okamžik, kdy ho nechá jít, se pro ni stane hořícím vnitřním rysem viny, k němuž se stále vrací. Po návratu do pevnosti Solnohrad, skryté v nehostinných horách nad mořem, se zúčastní shromáždění sester u solného stolu, kde skrze zrnka soli cítí chybějící sestry padlé během upíří invaze. Oficiálně je oznámen pád dalšího města, Vapru, i smrt sestry Amary, což v ní prohlubuje hněv a vnitřní vzdor.​

Sylina má za sebou bolestivý rituál postupného odevzdávání zraku, který jako desetiletá podstoupila ve jménu Acaeje a který nevnímá jako oběť, ale jako spravedlivou výměnu za magickou schopnost vidět skrze vlákna víc než běžný zrak. Její pozdní nástup do sesterstva a zkušenost se světem mimo pevnost v ní však zakořenily silný smysl pro spravedlnost, jenž ji staví do konfliktu s dogmatem arachessenek, že nejednají podle dobra a zla, ale podle rovnováhy osudu a vůle bohyně. Při debatě u solného stolu, kdy Asha cynicky uvažuje, že invaze upírů může být „čistkou“ a bohům prospěšným prosevem krve, Sylina otevřeně namítne, že by to stálo mnoho lidských životů, čímž poruší nepsané tabu příliš osobních emocí, ale dočká se překvapivě podpory matky představené, která sama označí upířího velitele za „nepříjemný problém“ a připustí, že ne každý nepřítel pythoriovského krále je zároveň spojencem.​

Matka představená si Sylinu odvede na útesy k soukromému rozhovoru a odhalí, že nahlédla do temnoty – nejvyšší formy jasnovidectví – kde jí Acaeja ukázala téhož dobyvatele a varovala, že jeho činy nejsou vepsány v tapisérii osudu a ohrožují říši bohů Bílého Pantheonu. V rozhovoru rozebere Sylininu hořkost nad smrtí Raeth i její hluboce zakořeněný smysl pro spravedlnost, který pramení z dávného utrpení mimo pevnost, a zároveň ji ujistí, že laskavé srdce je pro bohyni darem, byť pro Sylinu břemenem, které musí usměrnit, ne udusit. Nakonec jí svěří zásadní úkol: má sledovat upířího krále z Domu krve, jenž se s armádou vydává na sever proti pythoriovskému králi, infiltrovat se do jeho vojska jako věštkyně, získat jeho důvěru a až přijde správný okamžik, zabít ho.​
Není nic děsivějšího než nevyhnutelnost.
Sylina misi s vnitřním žárem okamžitě přijme, vnímá ji jako druhou šanci  napravit tehdejší selhání na pobřeží a do hodiny Solnohrad opouští cestou vodní magie. Vynoří se těsně u rozlehlého tábora upíří armády na kamenitých pláních severně od Vapru, kde se mezi tisíci aur upířích vojáků orientuje velmi obtížně, ale velmi rychle opět vycítí přítomnost dobyvatele, jehož temně karmínová duše prosvítá mořem šedi ostatních. Je však opatrná, drží se ve stínu skal, protože ví, že upíři mají bystrý zrak i čich a trpělivě sleduje tábor, než vypátrá jejich stávající věštkyni – starší lidskou čarodějku s aurou pevnou jako kámen, která za denního světla odchází od stanů k jezeru, aby se modlila.​

U jezera Sylina využije sílu vláken k teleportaci za záda nic netušící ženy, která ji však překvapivě zahlédne a brání se ohnivou magií; přesto ji Sylina rychlým a přesným útokem přemůže a bez váhání jí zabije, když se věštkyně posměšně zmíní o její minulosti „pozdě příchozí“ arachessenky. Následující dny pozoruje, jak upíři zuřivě pátrají po zmizelé věštkyni a jak je dobyvatel stále víc šílený vztekem, odmítá pokračovat v tažení bez její magie a jeho muži trpí vyčerpáním z nekonečných a marných pátrajících výprav. Když zoufalství dosáhne vrcholu, Sylina odhadne, že nastal čas ukázat se a odchází do blízkého městečka s hostincem, kde si objedná víno a čeká, až do stejného podniku dorazí dva upíří vojáci, kteří se vyptávají po věštkyni a nevyhnutelně si všimnou Syliny pásky přes oči a šatů jasně označujících ji jako služebnici Acaeje.​

Po krátkém čase pro ni skutečně přijdou: statný voják ji v noci násilně odvleče z hostinského pokoje (což mu samozřejmě Sylina dovolí, ale na oko se brání aby nevyvolala podezření), přičemž ji poraní na paži a použije krevní magii krverozených, aby ji oslabil a ona upadla do bezvědomí. Sylina se probudí spoutaná na židli přímo ve velitelově stanu a tváří v tvář svému cíli cítí, že by ho mohla jediným pohybem zabít, ale ví, že musí pokračovat v plánu infiltrace, protože Přadlena žádá víc než rychlou vraždu. Dobyvatel ji zkoumá s chladnou zvědavostí, dotýká se jí, testuje její schopnosti i odvahu a hraje si s ní, přičemž otevřeně přizná, že by si nerad znepřátelil celé sesterstvo arachessenek a nejraději by ji vrátil pryč se slibem bezpečného doprovodu.​

Sylina proto improvizuje a tvrdí, že už k arachessenkám nepatří: s bohyní má prý dobrý vztah, ale od sesterstva utekla a teď je v Glaeji uvězněná bez možnosti uprchnout před invazí, což z ní činí samotářskou věštkyni na útěku. Upíří velitel, který potřebuje věštkyni, ale zároveň se snaží vyhnout přímému konfliktu se sesterstvem, nad tím vším uvažuje, zpochybňuje její sílu i logiku útěku, ale nakonec ho přesvědčí její tvrzení, že v zemi bez lodí nemá jinou cestu než hledat ochranu. V okamžiku, kdy přizná, že potřebuje ochranu a umí nahlížet do budoucnosti, se jeho rozhodnutí zlomí, dá pokyn svému pobočníkovi a chladně jí sdělí, že má na výběr ze dvou voleb: buď bude sloužit jeho armádě jako věštkyně, nebo ji zabije, ovšem on osobně „nelže“ a slibuje jí ochranu i možnost opustit Glaeju, až jeho plány skončí.​
Je zbytečné mi lhát, Vivi. Stejně jako je zbytečné lhát sama sobě.
Sylina jeho tvrzení o pravdomluvnosti a „férovosti“ ironicky odmítá, ale ve skutečnosti vnímá, že má opravdu velmi zvláštní morální kodex. Přesvědčení, že bez něj by nepřežila ani měsíc, formují jejich nový, nedobrovolný vztah. Přestože ji upír nutí, aby přijala svou roli „ptáčka v kleci“, v posledních okamžicích setkání, kdy se s nečekanou něhou dotke její tváře, jí přiznává slabost pro uvězněné tvory, čímž se mezi nimi rodí nebezpečné napětí, v němž se střetává Sylinina nenávist a touha po pomstě s úkolem, který jí dala bohyně – držet se po boku muže, jehož má zlikvidovat až nastane správný čas.

Sylina se v upířím táboře adaptuje na roli věštkyně. Mezitím, co je spoutaná řetězy, snaží se ponořit do vláken osudu, aby mapovala emoce a myšlenky tisíců vojáků – vyčerpání, hlad, odhodlání i loajalitu k Atriovi, jejich veliteli, který se ukáže jako muž pevných zásad, držící slovo i vůči nepříteli. Její strážný Erekkus, hrubý ale upřímný upír, jí přináší jídlo a neúmyslně prozrazuje kousky o Atriusově reputaci, zatímco Sylina testuje hranice své role. Popichuje ho a sbírá informace o invazi, předstírající zoufalou uprchlici bez vazeb na sesterstvo. Jednoho dne ji Atrius zavede k jezeru na první věštení ohledně dobytí Alky, města pythoriovského vazala Aavesa, které se nachází na útesech. Ve vizi spatří Sylina krvavé útesy, padající těla i mladšího Atria na zasněžené hoře před zuřící bohyní Nyaxií, jejíž tvář se stává symbolem zrady a bolesti vedle mrtvoly korunového prince.​

Tato vize ji vyhodí z transu se zakrvácenými chodidly a Atrius ji varuje před věštením o něm. Po dlouhéch pochodu k Alce, se podaří Sylině z tábora proplížit k vodě, aby skrz vlákna kontaktovala matku představenou v Solnohradu a podala zprávu o infiltraci. Erekkus mezitím neúmyslně prozradí, že krverození jsou prokletými a opovrhovanými upíry z tragické historie s Nyaxií, jejíž kletba přináší brzkou smrt. Před útokem na Alku Sylina předstírá další vizí, aby se přidala k boji po Atriusově boku, toužící po přímém pozorování taktiky upírů v labyrintu útesů a mostů, kde se jejich přívalová síla střetne s obranou opilých žoldáků. Atriusova armáda se rozdělí do menších skupin, aby obešla úzké průsmyky. Nic netušící skupina Atriuse se vydá jedním tunelem ke městu, ale bohužel Sylinina léčka nebyla tak chytrá, jak si myslela a voda je uvěznila v tunelu a náhlí příboj je všechny smetl. Ačkoliv se Sylina snažila zachránit co nejvíce s jejich skupiny, mnozí tam přišli o život. 

Nakonec Atriusova skupina pronikne hluboko do města, kde se Sylina setká s Aavesovými zdrogovanými obránci. S Erekkem osvobodí uvězněné obyvatele z podzemních kobek. Klíčovým momentem se stává konfrontace s Aavesem v jeho paláci. Aaves je chráněn zdrogovaným obráncem, který se nakonec ukáže jako Sylinin bratr o kterém si Sylina myslela, že je mrtev. Aavese nakonec Atrius propíchne mečem. Místo rabování prohlašuje Alku za Dům krve, slibuje ochranu civilistům bez zabavení zboží či vyhnanství a jeho muži respektují zákaz pití krve místních, což Sylinu matoucím způsobem ukazuje Atria jako reformátora toužícího vládnout spravedlivěji než pythoriovští tyrani. 

Atrius ji jednoho večera povolá do komnat kvůli chronickému zranění v srdci – živé hnilobě kletby, jež ho trápí vyčerpáním – a ona ho uklidní magií vláken, poprvé prolomí jeho obranu a usne vedle něj. Vojsko se přesune dál na sever k dalším cílům pythoriovského krále, zatímco Sylina zvažuje další kontakt se sesterstvem a bojuje s vnitřním konfliktem, protože Atriusův smysl pro férovost a ochranu slabších ji nutí přehodnocovat svůj úkol zabít ho, než jeho invaze nenávratně změní rovnováhu Glaeji.

Sylina navštěvuje Atriusův stan téměř denně, kde mu pomáhá rozmotat zamotaná vlákna v jeho srdci a ulevit mu tak od bolesti. Tento pravidelný akt mezi nimi dává vzninout novému poutu a porozumění. Ráno po probuzení v jeho náruči ho ujišťuje o mlčenlivosti, zatímco Erekkus žertuje o jejich „pohybech“, čímž odhaluje Atriusovu osamělost. Při věštbě ohledně dobití Vasai, se Sylina propadne traumatickou vizí krve, mrtvol a minulosti s bratrem Narem, z níž se vrací zvracející a varuje Atria před krvavou bitvou s otrockou armádou plnou dětí, což ho přesvědčí k naplánování atentátu místo útoku.​

Sylina se přestrojí za Tarkanovu konkubínu v závoji a vrstvených šatech a nechá se strážemi odvést do Trnového paláce prosyceného pythorou a smrtí. Společně s Atriem se pak plíží skrz chodby, skrývajíce se před hlídkami v napínavé intimitě, až konečně dojdou k ložnici. Konfrontace s Tarkanovou zjizvenou tváří probudí Sylininu minulost, ale Atrius ho rychle zabije sekerou, kdy mu usekl hlavu, kterou pak ukáže městu jako symbol nové vlády, čímž Vasai padne bez velkého krveprolití, neboť bez tyrana jeho drogově závislí vojáci kapitulují. Sylina najde svého bratra Narea, Tarkanova strážného v pythorovém rauši, kterého omámí místo aby ho zabila. Zatímco je její bratr v bezvědomí, Sylina o něj pečuje, bojuje s traumetem a nadějí na jeho probuzení.​

Tento akt slitování Atriuse posiluje Sylininu vnitřní krizi mezi oddaností Acaeje a lidskými vazbami, neboť Atriusovo chování – ochrana civilistů a úcta k její žádosti – ji nutí vidět v něm spojence proti pythoriovské tyranii, přestože ví o jeho temné minulosti s Nyaxií a prokletím, které ho ničí. Sylina odhaluje smutnou pravdu o svém bratrovi Narovi, který je závislý na smrti prosycené droze pythoře, a Atrius jí poskytuje skrytou zásobu, přitom chystá léčebné metody z vlastní upíří historie. Jejich vztah se dramaticky prohlubuje ve chvílích sdílené slabosti a nevyřčených pocitů, přestože Sylina stále váhá mezi věrností božským přikázáním a lidskými pouty.​
Nemůžu tě zabít proto, že tě znám, Vivi. Vím o každé chvíli, kdys mi lhala, protože vím o každé chvíli, kdys mluvila pravdu. Znám tvou pravdu. A nemůžu ji přehlédnout. I kdyby to tak bylo daleko jednodušší.
Sylina dostává od matky představené požehnanou dýku s úkolem zabít Atriuse poté, co Atrius dobyje Karisine. Sylina během rozhovoru s matkou představenou doporučuje uzavřít s Atriem spojenectví proti zlu krále, na což se matka představená moc netváří. Vypravují se na ostrov Veratas, kde Atrius schovává své lidi ve snaze zajistit jim nový domov, ale narážejí na podivnou, téměř mrtvou atmosféru a přítomnost upírů připomíná spíše přítomnost duchů. Skrz hustou mlhu jsou nakonec napadeni vojáky pythoriového krále.​ Sylina je v bitvě zraněná a Atrius jí zachrání, čímž se jejich vztah opět prohlubuje.

Sylina se probudí zraněná v Atriově stanu po masakru na Veratasu, kde pythoriový král použil upíří civilisty jako návnadu, zdecimoval armádu a zabil dítě Erekka, což v ní i v Atriovi rozpoutá zuřivý hněv, který je spojí v péči o raněné a sdílené bolesti. Když se spolu s Atriem vydají na pláž, Atrius odhalí svou temnou minulost – zradu Nyaxie, smrt prince, prokletí v srdci a slib dobýt nové území pro vyhnance z Domu krve, což Sylinu přesvědčí o jeho motivaci chránit slabší před tyranií. Tato chvíle byla zlomová pro jejich vztah a konečně popustí uzdu své vášni a dojde k milostnému aktu plnému krve, touhy a vzájemného hladu, kde se vlákna jejich duší propletou skrz bolest i extázi. Ráno po sexu odmítne Sylina použít požehnanou dýku na spícího Atria jak po ní chtěla matka představená a volí věrnost jejich spojenectví proti pythoriovskému králi a naváže na jeho plán obchvatu skrz neprostupné průsmyky pohoří Zadra, kde armádu provedou pomocí jejích vláken.​

Atrius nabídne Sylině roli jeho zástupkyně pro lid Glaeji, čímž uznal její moudrost a loajalitu, zatímco ona bojuje s vinou z porušení slibů arachessenkám. Když se snažila naposledy spojit se Solnohradem, nikdo se jí neozval a tak předpokládá blížící se smrt od jejích sester. Napíše Narovi dopis na rozloučenou plný lítosti a odpuštění, připoutávající se k její minulosti Vivi, a donutí zarmouceného Erekka k pomstě za dceru, než vkročí do zlověstného průsmyku, kde vyčerpávající navigace skrz hustou mlhu a skaliska ji dovede k podlomení sil, s vědomím, že čas na splnění osudu se krátí.

Co skrývala matka představená a pythoriový král?

Sylina a Atrius čelí nebezpečím průsmyku pohoří Zadra, kde jsou napadeni hejnem slyviků, děsivých bytostí bohy stvořených. Sylina za cenu nebezpečí zabije jednoho z netvorů, čímž Atriusovi poskytne čas na útok a s pomocí krvavé magie slyvika zabijí. Přes strach a únavu postupují dál přes skaliska a mlhy, kde naráží na stále větší počet slyviků, které ohrožují jejich cestu. S blížícím se cílem, rozlehlou písčitou plání vedle hradu pythoriového krále, si uvědomí tíhu své mise i blížící smrt, ale i přes těžké zranění a únavu vstoupí do paláce, kde je překvapí zjevně mrtvý, avšak stále dýchající král.​

Do sálu vstoupí i matka představená, která zaskočí Atria magií a ukáže Sylině pravdu o králi — je prokletý Nyaxiou, potomek, který jedná ve jménu své zrádné bohyně a jeho vláda je iluzorní. Matka představená Sylinu varuje, že měla splnit poslání a Atria zabít, ale zároveň jí dává druhou šanci, uznává její potenciál a povolává ji k rituálu u Acaeje, což Sylinu vážně zmátlo, když pochopila zradu a složitost svého poslání. Nakonec se ukáže, pyrithyový král je celou dobu mrtev a ovládá ho právě matka představená.
Tvá smrt pro mě nemá žádnou cenu. Ale tvůj život vidím, že z toho by mohlo vzejít něco velmi užitečného.
Sylina v rituálu na střeše Solnohradu osvobodí spoutaného Atria posvěcenou dýkou, umožní mu zabít matku představenou a obětovat její hlavu Nyaxii, čímž splní úmluvu s bohyní a dobývá království Glaeja, což přivolá setkání bohyní Nyaxie a Acaeji, jejichž napětí vyvrcholí varováním před překročením hranic. Nyaxia zlomí Atriovo prokletí dotekem, zatímco Acaeja ušetří Sylinin život pro její užitečnost, nechá Nyaxii vítězství, ale varuje před budoucími následky a obě bohyně zmizí, zanechávajíc dvojici čelit realitě nové moci. Sylina se probudí u Atria, který odhalí svou lásku navzdory zradě, ona sundá pásku přes oči a poprvé mlhavě vidí jeho tvář, což je spojí v upřímném objetí plném pravdy a vzájemného odpuštění.​

Sylina získá podporu poloviny arachessenk v diplomatické schůzce, kde odhalí pravdu o manipulacích matky představené a nabídne novou budoucnost Glaeji bez tyranie. V novém hlavním městě Vasai se setká s uzdravovaným bratrem Narou (díky upírům), což posílí její odhodlání bojovat za jednotu lidí a upírů.

Důležité postavy

Sylina (Vivi) – slepá arachessenka, akolytka bohyně Acaeji, mistryně čtení vláken osudu, původem chudá dívka z Vasai, sestra Nara; vyslaná zabít Atria, ale postupně se do něj zamiluje, zradí matku představenou a stane se královnou po boku upířího vládce.​

Atrius z rodu krverozených – upíří válečník a dobyvatel, šampion bohyně Nyaxie, po staletí prokletý krutou kletbou, vede tažení proti pythoriovému králi, dobude Glaeju, splní smlouvu s Nyaxií, je jí zbaven kletby a stane se králem, zároveň hluboce miluje Sylinu.​

Naro – Sylinin starší bratr z Vasai, kdysi uličník a jediná rodina malé Vivi, po útoku Tarkanových vojsk skončí v službách Trnového krále, stane se těžce závislým na pythoře, ale díky upířím léčitelům se mu později podaří z nejhoršího dostat.​

Erekkus – Atriův nejbližší velitel a přítel, drsný upíří bojovník se smyslem pro černý humor, loajální.

Matka představená – vůdkyně řádu arachessenek v Solnohradu, charismatická, ale manipulativní a paranoidní žena, fanaticky oddaná Acaeje a moci svého řádu; po letech tajných intrik připraví rituál, v němž má Sylina obětovat Atria, ale sama je během něj zabita a její hlava je nabídnuta Nyaxii.​

Asha – Sylinina sestra z řádu, chladná, přísná a velmi věřící arachessenka, která bezvýhradně stojí za matkou představenou; po odhalení pravdy o pythoriovském králi Sylině nevěří, vidí v ní zrádkyni a odmítá se přidat k novému uspořádání.​

Nyaxia – bohyně temnoty, vyhnaná příbuzná Bílého Pantheonu a patronka krverozených upírů; uzavře s Atriem smlouvu, aby pro ni dobyl jedno z království, miluje škodolibé oběti namířené proti ostatním bohům, přijme hlavu matky představené, potěšeně si ponechá Solnohrad a nakonec z Atria sejme kletbu.
Acaeja (Přadlena) – bohyně osudu z Bílého Pantheonu, patronka arachessenek, která vidí všechny možné budoucnosti; přichází na střechu Solnohradu, aby soudila prolitou krev, odmítne Sylininu nabídku vlastního života, považuje její smrt za bezcennou, ale její život za užitečný a varuje Nyaxii, že překročila všechny meze.​

Pythoriový král – původní lidský vládce Glaeji posedlý mocí pythory, desítky let drží království v hrůze, manipuluje vlastní podobou a skrývá se v odlehlém hradě na severu; je víc loutkou a monstrózní iluzí než skutečným vládcem.​

Tarkan, Trnový král – krutý pán města Vasai, který používá pythoru k ovládání své armády i obyvatel, zodpovědný za zničení Sylinina dětství; Sylina a Atrius ho společně zabijí v jeho ložnici a jeho smrt umožní převzetí Vasai i záchranu Nara.​

Aaves – dřívější vládce Alky, dekadentní a slabý tyran, závislý na přepychu a drogách; v kontrastu s Tarkanem působí chaoticky a neužitečně, je jedním z prvních, koho Atrius v rámci tažení svrhnul.​

0 comments