Vzestup kostitepecké valkýry | Rod mrtvých #1

Pokud máte zájem poznat napínavý svět fantasy románu Kostitepci, jste na správném místě. V tomto článku najdete podrobné shrnutí děje, které vás provede osudy mladé valkýrky Wren a odhalí složitá rodinná intrika, magii kostí i temné hrozby nemrtvých. Ponořte se do poutavého příběhu plného napětí, zrad a odvahy.

Autor/ka: Nicki Pau Preto

Série Rod mrtvých shrnutí:
#1 Kostitepci (tato stránka)
#2 Duchotepci

Vše pod tímto textem obsahuje spoilery.

Co se v knize stalo?

Příběh začíná v mrazivém severu Dominia, v domově Kostěného rodu, kde se mladá valkýrská novicka Wren Gravenová připravuje na zásadní zkoušku - průchod Kostěným lesem. Je zde nastíněn svět, kde kostitepci a smrťáci chrání živé před nemrtvými a jejich magie ovládá kosti – jak lidské, tak zvířecí. Wren touží po uznání a doufá, že její úspěch v nebezpečné zkoušce konečně přinese rodinnou hrdost. Ačkoli je zručná, nikdy doopravdy nezapadla: matka zemřela při porodu, otec je věčně vzdálený, babička, hlava rodu, ji bere jako ostudu a mezi vrstevníky má spíše soupeře než přátele.

V kostěných barvách a s rodovou dýkou u pasu, stojí Wren s ostatními novici a čeká na zahájení zkoušky. Každý valkýr je spárován se smrťákem a společně mají za úkol projít lesem, sklidit tři duchy a dojít do cíle za svítání. Inara Fellová, největší rivalka a zároveň sestřenice, však Wren vyzývá k osobní sázce: kdo projde lesem první cestou zvanou Páteř, ten získá rodový nůž toho druhého. Ve srovnání s Inarou – pořádkumilovnou, pravidly svázanou – je Wren chaotičtější a často jedná intuitivně. Přesto do výzvy jde naplno.
Cesta skrze kosti není jen zkouškou síly. Je to zápas s tím, co v sobě nosíš, i s tím, co ti rod už dávno vzal.
Za zvuku pochodně a pod dávnými větvemi vyrazí na riskantní trasu. Kostěný les je džunglí nemrtvých koster a přízraků, labyrintem smrtelně nebezpečným pro každého, kdo se v něm ztratí nebo podcení duchy. Wren a její smrťačka Soňa zpočátku spolupracují: chrání se navzájem, sklízí první duchy i zvířecího losa. S napětím konkurují Inaře, ale když se dostanou na mýtinu, přichází zrada – Soňa přešla na Inařinu stranu, a Wren je lstí shozena do předem nastražené pasti. Propadá se pod povrch až do skrytého masového hrobu s desítkami mrtvol a setkává se s duchy třetí úrovně, kteří ji chtějí zabít. Bojuje o holý život, improvizuje a využívá magie. Přesto, navzdory vyčerpání a strachu, se dokáže z jámy vyškrábat pomocí svých zbraní a kostního prachu.

Potlučená, zablácená a sama se vrací na konec zkoušky. Je poslední, navíc bez svého smrťáka, což je podle pravidel neodpustitelný prohřešek. Její protivnice Inara je naopak oslavována, Soňa jí kryje záda a Wren je veřejně zostuzena babičkou. Musí odevzdat rodovou dýku a je vyloučena z Kostěného rodu. Čeká ji vyhnanství: cesta na jih, aby jako neplnoprávná kostitepecká vazalka sloužila na Průlomové pevnosti na hranici prastarého Strašidelného území. Je to úkol pro neschopné, nepotřebné, trest pro ostudu rodu. Otec, který sám nese rodinná zklamání, jí příliš nemůže pomoci.

Průlomová pevnost je její nový domov: tvrz na hranici starého světa, kde vládne vojenská rutina a smutek za padlými, obklopená hrozivou Hraniční zdí a kostěnou palisádou. Kostitepecký chrám, v jehož čele stojí Odile Darrowová, je opuštěný, bez života někdejších hrdinů. Přijetí je skoupé, ale Odile, smrťačka a bývalá parťačka Wrenina slavného strýce Lockeho, je jediná, kdo v ní spatřuje víc než ostudu rodu. Poprvé se Wren dozvídá, že i slavný Locke Graven zkoušku v mládí nezvládl – a přesto se stal legendou. 
Rodina je pouto, které bolí i chrání. Někdy je třeba to pouto přetrhnout, aby ses vydal svou vlastní cestou.
Wren se v prvních dnech v Průlomové pevnosti snaží být vzornou vazalkou a vyhýbat se potížím. Život v pevnosti je ale monotónní; místa zde opravují hlavně dělníci a skutečné střety s nemrtvými se nekonají. Strážní často přicházejí do styku spíš s pašeráky a obyvateli ze strany Průlomové země, kteří přežívají mimo ochranu Zdi bez kostitepců nebo pohřebních obřadů. Odile Wren vysvětluje složité politické a rodové poměry – proč obyvatelé východně od Zdi zůstali „venku“, i jaká byla krvavá bitva s Železným rodem a proč část země upadla do zapomnění, bez ochrany a v neustálé hrozbě ze strany nemrtvých. Wren se dozvídá, jak její slavný strýc Locke padl při obraně, jak se z krvavých bojů zrodily hluboké rodinné i společenské křivdy. Odile jí přibližuje také složitou historii královských rodů a jejich propojení s „tepeckými“ liniemi, včetně významu kostitepecké magie – a před Wren se rýsuje možnost, že návštěva Zlatého prince Leopolda by jí mohla dát šanci znovu si získat respekt a dostat se zpět mezi elity.

Odile Wren uvede do chodeb pod pevností, do tajného prostoru pod Zdí, kde se v minulosti zadržovali nemrtví, kde funguje černý trh pro přežívající z Průlomové země a shromažďují se vzácné předměty, informace a někdy i lidé. Wren tu získává reálný pohled na to, jak pragmaticky musí přežívající komunity za Zdi jednat, jak jsou propojené pašované komodity, informace i lidské osudy. Odile jí svěří svůj klíč a tím Wren přijímá roli někoho zasvěceného, kdo má v budoucnu nést odpovědnost i tajemství. Když přijíždí princ Leo, Wren se ocitá v centru dění – zastupuje Odile na oficiálním večeru, předvádí svou inteligenci a sebevědomí, a s princem naváže jakousi zvláštní spřízněnost outsiderů. 

Následující den vyráží s princem na inspekční cestu za Zeď. Za normálních okolností je tato cesta považována za bezpečnou, ale útok vše změní. Do Wrenina i Leova světa nečekaně zasáhnou železotepci – legendární válečníci, které měli být už dávno vyhlazeni. Wren je nucena bojovat o život nejen proti útoku samotnému, ale i proti mladému železotepci Julianovi. Po dramatickém střetu jsou oba svrženi do hluboké průrvy, kde se z nepřátelství rodí křehké a velmi neochotné spojenectví.

Jakmile uniknou z pasti a přejdou za palisádu, vydávají se společně po stopách únosců, kteří odvedli prince Lea. Julian zná místní terén i své bývalé spolubojovníky a je zřejmé, že Průlomová země je pod vládou dosud přežívajícího Železného rodu, vedeného regentem. Během společného boje s přízraky se mezi Wren a Julianem prohlubuje neklidné spojenectví – oba chtějí prince zachránit z různých důvodů, oběma záleží na vlastní cti (a vlastní minulosti). Je jasné, že Železný rod přežil a že Průlomová země není jen pustina bez pravidel, ale má svá mocenská centra, místní panstvo a složitější strukturu, než si kdokoli v Dominiích připouští.

Současně jsme svědky Leova pohledu: je držen jako rukojmí a v průběhu převozu do jednoho z místních měst, Jižního mostu, zjišťuje díky pozorování stráží a jejich rozhovorů další podrobnosti o své situaci i rozporech v nepřátelském táboře. Uchýlí se k lehkému intrikaření, zjišťuje jména únosců i jméno regenta, poznává strach a pověry mezi místními a zjišťuje, že jeho vlastní únos je opředen temnějšími motivy i vnitřními zradami mezi železotepci a jejich veliteli.
Strach přichází tiše, když si myslíš, že jsi v bezpečí. Ale nikdo za Zdí není v bezpečí.
Wren a Julian pokračují ve své cestě krajinou Strašidelného území, když se do jejich cesty postaví přízraky pátého stupně – nejnebezpečnější druh nemrtvých, kteří nejen že obývají svá těla, ale dokážou dokonce i promlouvat. Střet s nimi je zvláštní – přízraky neútočí hned, spíš dvojici „nahánějí“, jako by je chtěly zahnat určitým směrem, a Wren poprvé slyší slova z úst dětského přízraku, který je varuje, ať odejdou. Situace se však vyhrotí, když na Juliana zaútočí duch a dotkne se jeho ruky – hrozí mu smrtelná hniloba, smrtelně nebezpečná choroba přenášená nemrtvými. Wren rychle zasáhne, oba na poslední chvíli uniknou, schovají se ve staré strážní věži a v zoufalství se přitulí k sobě, aby Juliána zahřála a zachránila mu život. Fyzická blízkost mezi nimi odbourává část vzájemné nedůvěry a Julian Wren poprvé poděkuje.

Další den společně plánují, jak nejrychleji proniknout nebezpečným Průlomem. Wren navrhuje riskantní přechod přes polorozpadlý železný most, aby se dostali k princi Leovi dříve, Julian zpočátku protestuje, ale nakonec její plán uzná za jedinou šanci. Cestou k mostu narazí na bitevní pole plné mrtvých, poznamenané strašlivou magickou apokalypsou z minulého povstání. Těla i kosti jsou zničené, duchové lapeni v mezistavu, což nese znaky bezprecedentní destruktivní síly – možná podílem Wrenina strýce Lockeho. Oba pohřbí kus naděje, že by tu našli někoho blízkého, Julian odkládá možnost najít otce mezi padlými, Wren ho podporuje rituálním gestem, a oba tu na chvíli sdílejí bolest i úctu ke smrti.

Postupují přes most, který je v dezolátním stavu, zatímco je ze všech stran pronásledují koordinovaně jednající přízraky. Wren poprvé zažije, že nemrtví mají vlastní vůli a kolektivní inteligenci, dokáží komunikovat a odpovídají na její otázky. Přechod přes most se změní v boj o přežití: Wren nakonec spadne do propasti a rozbouřených horkých pramenů, Julian ji následuje jinou cestou.

Setkávají se na dně Průlomu, uprostřed pozoruhodně zachovalých ruin dávné duchotepcké nekropole, která je dodnes zdrojem zvláštní magie. Jsou zde v bezpečí před přízraky, které se vodě vyhýbají, a společně si budují improvizované útočiště v ruinách. Mezi Wren a Julianem roste nejen napětí, ale i intimita – mají k sobě blízko, sdílejí deky, Julian pečuje o Wren po zranění. Pro oba však stále platí, že jsou v srdci nepřátelského území, na něž nejsou ani jeden dostatečně připraveni. Ve chvílích klidu Julian přemítá o své roli, loajalitě, o tom, kdo skutečně je a komu věřit – a stále víc si uvědomuje, že právě vztah, který jej pojí s Wren, mu dává pocit smyslu a bezpečí, jaký v dosavadním rozvráceném a nejistém světě nikdy nepoznal.

Zásadním zlomem v příběhu se stane Wrenino setkání s tajemným mladým duchotepcem, jehož schopnosti ovládat nemrtvé dalece převyšují vše, co dosud poznala. Stane se svědkem, jak tento chlapec pomocí magie a zvláštní železné zbroje vytváří z přízraku poslušnou zbraň – „železný přízrak“. Wren a Julian jsou při špehování odhaleni a v šoku zjistí, že Wren sama je schopná jediným slovem zastavit ducha – magická síla, která v ní dříme, je spojená s prstenem, který dříve získala, a ještě posílena kontaktu s magickou studnou v hlubinách Průlomu. Při setkání s duchotepcem si oba uvědomí, že mají identické prsteny a zřejmě společné kořeny v záhadné minulosti. Skupině nemrtvých, která by je jinak zničila, Wren poručí a přízraky uposlechnou. To ji naplňuje novou mocí, ale i strachem z její podstaty, protože magie duchotepců je temná, nestabilní a hraní si s ní znamená riskovat vlastní duši.
Rodina je pouto, které bolí i chrání. Někdy je třeba to pouto přetrhnout, aby ses vydal svou vlastní cestou.
Julian poznává, že vyrobené železné brnění je práce jejich vlastního Železného rodu, což ho vede k prvnímu zásadnímu pochybování o regentovi a dalších motivacích jeho vlastních lidí. Wren a Julian pak pronásledují železný přízrak až do města Caston. Zjišťují, že město je plně funkční, plné obyvatel i těžby železa určeného pro další zbroje, které posilují armádu nemrtvých. Nad městem získává kontrolu regent, hlava Železného rodu, a zároveň strýc samotného Juliana. Ukazuje se, že regent zde v tajnosti buduje armádu neporazitelných nemrtvých válečníků – zcela nový druh hrozby, proti kterému jsou tradiční magické bariéry bezmocné.

Wren a Julian se v utajení dostanou do města, aby získali informace o skutečných záměrech regenta. Vzápětí přijíždí i zajatý princ Leo, jehož výměna má být součástí větší politické hry. Odposlechnutá tajná schůzka mezi regentem a jeho pobočníky Julianovi odhalí, že nejen že jeho vlastní smrt byla plánovaným zločinem, ale i vražda jeho otce v minulosti byla regentovou zradou. Regent je připraven všechny kompromitující svědky odstranit a upevnit si tím moc nad celým regionem. Julian je touto pravdou otřesen, hrozí, že ho citové vzplanutí zničí, nicméně Wren mu pomáhá soustředit se, a spolu najdou cestu z pasti ven. Aby ji ochránil, Julian ji donutí k útěku, sám čelí hrozícímu střetu s ozbrojenými gardisty. 

Jak kniha skončila?

Julian se ocitá v zajetí svého strýce Francise, v němž se naplno lámou poslední zbytky důvěry v člověka, který ho léta vychovával a formoval. Julian zjišťuje nejen to, že jeho vlastní vražda byla předmětem chladného rozhodnutí ve prospěch rodinné moci, ale také se dozvídá o hrozbě pro svou sestru – a definitivně chápe, že v tomto rodu má místo pouze ten, kdo slouží cizím zájmům.

Krátce na to přichází do vězeňské místnosti Wren, která se s pomocí právě probuzené magie dokáže postavit železným přízrakům a osvobodit jak Juliana, tak prince Lea. Ve společném útěku skrze střechy načas unikají regentovi i Královně mrtvol, která zůstává temným a fascinujícím stínem v pozadí událostí. Mezi Wren, Julianem a Leem se utváří zvláštní spojenectví. Podaří se jim získat koně a útěkem zpět k Průlomové pevnosti získávají náskok před pronásledovateli. Po cestě si trojice vyjasňuje nejen strategii, ale hlavně své motivace: Wren se přiznává k pochybnostem o postupu, Julian argumentuje, že v pevnosti jsou stále lidé, kteří mohou podporovat nepřátelského informátora, a Leo odkrývá vlastní zkušenosti s rodinnou zradou i pocitem, že jeho únos nebyl žádným omylem, ale pečlivě vykalkulovaným tahem. 
Odvaha není v boji s přízraky. Je v tom vstát a jít dál, když tě zradí vlastní krev.
Wren dobrovolně zrazuje Juliana ve snaze ho ochránit před okamžitou popravou anebo vydáním nepříteli. Společně s Leem se vrací zpět do pevnosti, zatímco Juliana ponechala daleko za sebou. Tento čin, byt’ motivovaný péčí, boří zbytky jejich křehkého pouta a Julian, který je nakonec dohonil skončil ve vězení, zatímco Wren a Leo skládají výpověď před autoritami pevnosti a především před Wreniným otcem, lordem Vancem. Pro Wren je návrat do pevnosti hořkosladký: sice se opět dostává mezi své, ale pocit pýchy a odměny je vyprázdněný – mění se v zoufalství, protože cenou návratu je nejen Julianova oběť, ale i stále zřejmější politické a osobní zrady.

V průběhu noci Wren vyslechne rozhovor mezi Odile a jejím otcem a odkryje tíživou pravdu: skutečnost, že je patrně dcerou nejen jejího strýce Vance, ale také tajemné duchotepkyně Ravenny, a že v sobě nese temné i světlé dědictví minulosti. Rozkrývá spletité rodinné intriky a dozvídá se o dávné dohodě, která zpečetila její vlastní i Julianův osud. 
Mezi mrtvými je ticho. Nejhlasitější jsou výčitky těch, co zůstali naživu.
Mezitím její otec likviduje všechny, kteří by mohli ohrozit jeho verzi pravdy – Odile umírá jeho rukou jen proto, že je připravena přiznat minulost a bojovat proti zneužití magického pramene. Wren se ocitá v bodě, kdy pro ni svět v pevnosti není bezpečný ani morálně přijatelný. Rozhodne se k útěku, naváže spojenectví (tentokrát i s dřívější rivalkou Inarou) a osvobozuje Lea a Juliana ze zajetí. Přitom se naposledy střetne se svým otcem – tentokrát už s jasným odmítnutím jeho způsobu lásky i jeho politické manipulace. Odhodlá se být tím, kým dosud nebývala: strůjkyní vlastního osudu, jež se vydává s Julianem a Leem směrem k Průlomu, rozhodnuta zničit pramen a přerušit koloběh zneužívání dědictví minulosti.

Důležité postavy

Wren Gravenová – mladá valkýrská novicka z Kostěného rodu. Je vyvržencem svého rodu, poslána do Průlomové pevnosti.
Julian – mladý železotepčí válečník z tajemného Železného rodu, který měl být dávno vyhlazen. Na začátku je nepřátelský vůči Wren, ale po společných zkušenostech vzniká mezi nimi křehké spojenectví. 
Odile – smrťačka a někdejší parťačka slavného strýce Wren, Lockeho Gravena. V Průlomové pevnosti zastává čestné, avšak osamělé postavení. Je jednou z mála, kdo ve Wren vidí více než ostudu rodu, a pomáhá jí rozumět složitostem politiky, magie i rodinné historie. Později umírá rukou Wrenina otce.
Princ Leo (Zlatý princ Leopold) – mladý princ zajatý na nepřátelském území. Jeho únos je součástí politických her a intrik. 
Regent Francis – hlava a vůdce Železného rodu, strýc Juliana. Jde o mocichtivého muže, který plánoval zradit a odstranit nejen svého synovce, ale i další nepohodlné členy rodu, aby upevnil svou moc. Buduje armádu nemrtvých železných přízraků, představujících novou hrozbu pro celý svět.
Locke Graven – slavný valkýr v historii Kostěného rodu, strýc Wren. Přestože neuspěl ve své zkoušce, stal se legendou.
Vance Graven - otec Wren a formální hlava Kostěného rodu. 
Inara Fellová – Wrenina sestřenice a hlavní rivalka, která ji přechytračila během zkoušky v Kostěném lese.
Soňa – smrťačka původně během zkoušky spojená s Wren, poté přeběhla k Inaře.
Ravenna – tajemná duchotepkyně a matka Wren, která jí dala temné dědictví spojené s mocnou a nebezpečnou magií.

0 comments