Zažehni jiskru pro věčný plamen | Prokletí spřízněných #1

Česká nakladatelství nám servírují jednu new adult romantasy pecku za druhou. Není to žádná záhada, čtenáři to prostě čtou, a tak je to v tuhle chvíli velmi populární žánr. Se svou kůží na trh přichází i Jota, když vydává Jiskru věčného plamene jako první díl série Prokletí spřízněných. Dívka, která musí přežívat ve světe, kterým vládnou dědicové. A dědicové berou lidi klasicky jako póvl. Je ale vážně jen obyčejnou dívkou? A chce tenhle svět měnit? Má vůbec na to? Toto shrnutí píšu v moment, kdy sociální sítě obletěla zpráva, že již brzy nám na stole přistanou druhé díly. A tak se vám tohle může hodit. Až přistane i na tom tvém, projdi si naše shrnutí a oživ si události první knihy! 

Pravidelné výbuchy se ozývají z Lumnosu. Diem má šílené výčitky, že za to může ona tím, jakou chodbu jim prozradila. Ničí ji ta představa, že zemřou dědicové, kteří tím nemají nic společného, nebo děti. Vyrazí i přes otcovy protesty do města pomoct. Po cestě ji ukradnou brašnu s materiálem, nakonec potká Luthera a hádá se s ním, že tam rozhodně zůstane a pomůže. Je v šoku z mrtvol všude kolem, které tam leží, a které umírají přímo před ní. Válka obsahuje odporné věci, ale tohle je pro ni echt humáč. Najde dvojici kluků, kterým chce pomoct, ale jeden z nich je zaklíněný pod trámem. Luther ji tam najde ve chvíli, kdy se hroutí. Odnesou ji, on se o ni stará, poskytne ji oblečení a ona se u něj zotavuje. 

Luther ji nakonec vezme ke králi, u kterého se očekává, že už brzy umře. Chce, aby se na něj podívala, nakonec musí odběhnout a nechá ji tam. Ona ho pro uklidnění chytí za ruku, a král Lumnosu v tu chvíli má stavy, jak kdyby ho posedl ďábel, vykřikuje něco o tom, že si pro něj konečně přišla a že díky její krvi se otřese celá zem. Nakonec se jeho tvář přemění ve starou ženskou, která se ji snaží přesvědčit, ať dědici věnuje moc, až nastane pravý čas. Luther ji tam najde s vytaseným nožem v obraně, ale samozřejmě to vypadá úplně jinak. Zhádají se, protože ji osočí, kým je a jestli to dělá pro strážce. Je  totiž nebezpečná od pohledu, a celou tu dobu si na ni dává pozor. I o strážcích celou tu dobu ví. A potom dojde k líbačce.

Luther ji prosí, ať s ní zůstane, ať ji slíbí sebe, ale ona zděšeně odmítá, a schválně říká, že ho absolutně nechce a on ji taky ne. Nejde to, nejde míchat dědice a člověka. Luther ji ale také naznačí, že by i ona mohla být dědička, což si ani nepřipustí. Nakonec opouští palác, loučí se s ní, protože ji je jasný, že se nejspíš už nikdy neuvidí, a pokud ano, tak maximálně jako soupeři. Když dorazí domů, najde Henriho, se kterým se pohádá jako kůň. On ji obviní, že si v paláci dávala dovolenku, zatímco na jeho za to, co udělali tím, jak zabíjí nevinné. Každý na to má svůj pohled, podle Henriho nejde bez zabíjení vyhrát válku. Podle Diem to zase značí o tom, že nejsou o nic lepší. Chtěla ho zkusit přesvědčit, ať spolu utečou do Fortosu, kde začnou nový život, a to klidně i ten, který ona sama zase tolik nechce. Ale s tímhle u něj neuspěje. Henri ji posílá domů s bombou, že její otec není tím, za koho ho považuje. Že je to zrádce, který dělá pro dědice všechno, co mu nařídí. A jak to ví? Dostal povolávací rozkaz zpátky do armády, ve které byl už dříve. Jeho funkce má být potlačování rebelů, takže zabíjení lidí jako je Henri a spol. A ten povolávák přijal už tak týden zpátky. 

Diem uteče domů. Tam ji táta rovnou dá čočku, protože Luther mu poslal dopis, takže ví přesně, kde byla a co dělala. Pustí se do ní, jestli ji nepřeskočilo se chovat tak nebezpečně. Nařídí ji, že se vrátí na pozici léčitelky, aby je uživila. Ona ale oznámí, že s tím sekla. Tak ji nařídí, že si vezme Henriho. V tu chvílí, čím dál víc sílí hlas, který ji po celou dobu pronásleduje v hlavě a říká ji, ať bojuje. Diem má díky tomu nutkání tátovi ublížit, a tak mu řekne o tom povoláváku a nakonec na něj vyprskne, že není jejím otcem. Má v sobě veliký boj, kdy si prostě už nechce nechat říkat, co má dělat. Vzápětí ho obviňuje, jestli nakonec to není on sám ten důvod, proč matka zmizela. 

Příběh končí v moment, kdy král Lumnosu umírá. Diem v tu chvíli její hlas v hlavě začne nařizovat, ať ho přijme. Objeví se na ni koruna a v tu chvíli ji dojde, že to ona je magií vyvolená následná královna Lumnosu. V epilogu máme ještě pohled na tajemnou ženu ukrytou v jeskyni, která tam čekala do doby, než panovník Lumnosu umírá. Nečekala, že mu to bude trvat tak dlouho, ale nakonec se toho dočkává.

Maura: Léčitelka, která dělá doprovod Diem. Je s ní na všech pochůzkách směřujících do paláce.