Česká nakladatelství nám servírují jednu new adult romantasy pecku za druhou. Není to žádná záhada, čtenáři to prostě čtou, a tak je to v tuhle chvíli velmi populární žánr. Se svou kůží na trh přichází i Jota, když vydává Jiskru věčného plamene jako první díl série Prokletí spřízněných. Dívka, která musí přežívat ve světe, kterým vládnou dědicové. A dědicové berou lidi klasicky jako póvl. Je ale vážně jen obyčejnou dívkou? A chce tenhle svět měnit? Má vůbec na to? Toto shrnutí píšu v moment, kdy sociální sítě obletěla zpráva, že již brzy nám na stole přistanou druhé díly. A tak se vám tohle může hodit. Až přistane i na tom tvém, projdi si naše shrnutí a oživ si události první knihy!
Autor/ka: Penn Cole
Série Prokletí spřízněných shrnutí:
#1 Jiskra věčného plamene (tato stránka)
#2 Glow of the Everflame
#3 Heat of the Everflame
#4 Burn of the Everflame
Vše pod tímto textem obsahuje spoilery.
Svět rozdělený na dědice a lidi
V Emarionu probíhají oslavy dne zrození. Diem je chycená dvojicí týpků, kteří ji chtějí obtěžovat. V rámci sebeobrany je napadne a utíká. Jenže, oni hned zburcují stráž, která ji začne nahánět společně s nimi. Zvládne se z toho vymotat jen díky ženě, které daruje kradené zbraně (právě od těch týpků), výměnou za její mlčenlivost a pomoc, kudy to má vzít. Povede se ji utéct, a když dochází domů, slyší matku tlumeně s někým mluvit jako kdyby se snažila něco získat, protože něco ví. Odchytí ji při tom odposlouchávání žena, která ji mluví o jejím otci (tom, který ji zplodil). Ona tomu ale nevěří, její otec má být mrtvý. To ji ale žena vyvrací. A zároveň ji řekne, ať přestane brát prášek, co ji dávají.
Ona to udělá, a dost ji to změní v chování, nebo alespoň to tak ostatní popisují. Zároveň mizí její matka. Snaží se ji najít, ale jakoby se po ní zem slehla. Diem pomalu přebírá její roli, a tak se chce vydat do paláce jako ošetřovatelka, což byla právě práce její matky. Předtím se ještě vydává na výpravu s jejím dávným kamarádem a přítelem Henrim, od kterého si dávala pauzu. Znovu se tu dávají dohromady včetně všeho (ano všeho :D). Diem se zastaví za známou její matky, která prodává různé byliny a celkově suroviny/přísady, které v léčitelství používají. Doplní si zásoby a objeví i prášek z kořene plameničky, který si brala. Chce si ho vzít také, přijde ji to jako normální, ale Maura se úplně zděsí, odkud to zná, když k tomu má přístup jen a pouze vládce. Zahraje to do autu, že si to spletla a shání něco jiného. Potom už ji raději vykopne, protože s ní dál nechce mít nic společného.
Na trhu taktéž potkávají Henriho přítele, který se dá s Diem do řeči a věnuje ji vlastnoručně vyrobenou dýku, z materiálu proti dědicům, což je dost vzácné. Ubytují se v hostinci, a během toho, co si Diem šla lehnout se dole odehrává setkání rebelů. Diem to probudí, a jde se podívat. Když ji to dojde, je naštvaná na Henriho, že ji celou dobu lže, a nasazuje život vlastní i jich všech kvůli nějaké vzpouře. On se ji to snaží vysvětlit, ale stejně z toho není odvařená. Nakonec ji nabídne, ať se přidá. Mohla by být dobrým špehem v paláci, když tam míří, ale Diem odmítá s tím, že si to musí rozmyslet. Od té doby až zpátky domů spolu skoro nepromluví.
Diem se vydává do paláce, hodně si všímá a rozebírá tu problematiku privilegovaných dědiců, a jich jako spodiny. Při vstupu dochází k potyčce, kdy jim stráž chce vzít zbraně, ale Diem se nenechá prolustrovat. Zasahuje dědic, se kterým se už potkala na začátku příběhu, kdy ošetřovala jeho sestřičku. Povolí, aby zbraně mít mohla, něco ji k němu táhne, ale zároveň hodně nesnáší jejich společnost. Ten kontrast lze vidět, když ošetřuje malé kluky. S jedním si tam vesele hraje během toho, ale zároveň má nervy na to, jak se chová jeho matka. Jde vidět, že i dědic má nervy na pochodu z nich.
Nepleť si bolest ze změny s neúspěchem.
Diem se stane divákem situace, kdy dědic zavraždí vlastní dítě, které má s člověkem. Matka ho prosí, ať ho ušetří, ale nakonec tomu musí přihlížet. Diem ho zkusí zachránit, ale je pozdě. V tu chvíli se rozhodne jasně, stane se součástí rebelů a pomůže jim svrhnout dědice. Pro začátek dostává úkol, aby dokázala, že se opravdu chce stát členkou a zvládne to. Musí se vplížit do domu jedné z rodin dědiců. Nikdo nečeká, že to zvládne, ale ji se povede dostat do kanceláře a zároveň ukrást nějaké listiny, které by mohly tu danou rodinu usvědčit. Všichni jsou v šoku a Diem přijímají mezi sebe.
Henri ji přesvědčí, aby na poradě vzala na sebe ten úkol, že se propašuje jako léčitelka do paláce, a získá cenné informace. Nejdřív se ji nechce toto riskovat, ale nakonec kývne. Do paláce je opravdu povolaná, a snaží se něco najít velmi očividným způsobem. Zdrhne přímo před nosem prince Luthera a stráže pod záminkou, že ztratila brašnu, kterou schválně upustila v chodbě. Celý palác je totálně naruby, prohledává se. Luther ví, kde je, stojí přímo u ní, a snaží se ji přesvědčit, ať vyleze, že ji jinak neochrání. Dropne také infošku, aby nedopadla jako její matka. Ona ale zabejčeně dál drží svůj úkryt, a nakonec se sama vrací. Dostane sodu, jak od Luthera, který ji podezřívá, tak od Maury, která ji dělá doprovod. No a s tím koupí i zákaz do města Lumnos a do paláce. Very good job giirl.
Diem se srovnává s neúspěchem poté, co ji předchozí úspěch vlezl až příliš do hlavy. Léčitelku dělá jen v jejich městě, ale prozradí rebelům chodbu, které si v paláci všimla. Henri ji požádá o ruku, ale ona se děsí závazků, a vlastně i toho, že by byly s ním, a tak uskočí se slovy, že si to musí rozmyslet. Týdny plynou a Diem potkává Lily, která se snaží naznačit, že k Diem Luther něco cítí. Pozve ji i s jejím bratrem Tellerem na večeři, protože zase oni dva mají také něco mezi sebou. Ona zase uhýbá a pozve ji k nim na večeři, samotnou. To vypráví u večeře bratrovi s otcem. Šťouchne si u toho do bratra, ten ji to vrací s žádostí o ruku, táta má naservírovaný čaj a nakonec servíruje sám. Poprvé to vypadá, že ví, kde je jejich matka, a podruhé vypráví příběh, jak se dali dohromady.
A potom přijde výbuch.
Odpálila se revoluce?
Pravidelné výbuchy se ozývají z Lumnosu. Diem má šílené výčitky, že za to může ona tím, jakou chodbu jim prozradila. Ničí ji ta představa, že zemřou dědicové, kteří tím nemají nic společného, nebo děti. Vyrazí i přes otcovy protesty do města pomoct. Po cestě ji ukradnou brašnu s materiálem, nakonec potká Luthera a hádá se s ním, že tam rozhodně zůstane a pomůže. Je v šoku z mrtvol všude kolem, které tam leží, a které umírají přímo před ní. Válka obsahuje odporné věci, ale tohle je pro ni echt humáč. Najde dvojici kluků, kterým chce pomoct, ale jeden z nich je zaklíněný pod trámem. Luther ji tam najde ve chvíli, kdy se hroutí. Odnesou ji, on se o ni stará, poskytne ji oblečení a ona se u něj zotavuje.
Luther ji nakonec vezme ke králi, u kterého se očekává, že už brzy umře. Chce, aby se na něj podívala, nakonec musí odběhnout a nechá ji tam. Ona ho pro uklidnění chytí za ruku, a král Lumnosu v tu chvíli má stavy, jak kdyby ho posedl ďábel, vykřikuje něco o tom, že si pro něj konečně přišla a že díky její krvi se otřese celá zem. Nakonec se jeho tvář přemění ve starou ženskou, která se ji snaží přesvědčit, ať dědici věnuje moc, až nastane pravý čas. Luther ji tam najde s vytaseným nožem v obraně, ale samozřejmě to vypadá úplně jinak. Zhádají se, protože ji osočí, kým je a jestli to dělá pro strážce. Je totiž nebezpečná od pohledu, a celou tu dobu si na ni dává pozor. I o strážcích celou tu dobu ví. A potom dojde k líbačce.
Touha je směšné slovo pro to, co k tobě cítím. Potřebuji tě. Jsi tou, co mě drží při životě. Jsi plamen, který rozžehává můj oheň.
Luther ji prosí, ať s ní zůstane, ať ji slíbí sebe, ale ona zděšeně odmítá, a schválně říká, že ho absolutně nechce a on ji taky ne. Nejde to, nejde míchat dědice a člověka. Luther ji ale také naznačí, že by i ona mohla být dědička, což si ani nepřipustí. Nakonec opouští palác, loučí se s ní, protože ji je jasný, že se nejspíš už nikdy neuvidí, a pokud ano, tak maximálně jako soupeři. Když dorazí domů, najde Henriho, se kterým se pohádá jako kůň. On ji obviní, že si v paláci dávala dovolenku, zatímco na jeho za to, co udělali tím, jak zabíjí nevinné. Každý na to má svůj pohled, podle Henriho nejde bez zabíjení vyhrát válku. Podle Diem to zase značí o tom, že nejsou o nic lepší. Chtěla ho zkusit přesvědčit, ať spolu utečou do Fortosu, kde začnou nový život, a to klidně i ten, který ona sama zase tolik nechce. Ale s tímhle u něj neuspěje. Henri ji posílá domů s bombou, že její otec není tím, za koho ho považuje. Že je to zrádce, který dělá pro dědice všechno, co mu nařídí. A jak to ví? Dostal povolávací rozkaz zpátky do armády, ve které byl už dříve. Jeho funkce má být potlačování rebelů, takže zabíjení lidí jako je Henri a spol. A ten povolávák přijal už tak týden zpátky.
Diem uteče domů. Tam ji táta rovnou dá čočku, protože Luther mu poslal dopis, takže ví přesně, kde byla a co dělala. Pustí se do ní, jestli ji nepřeskočilo se chovat tak nebezpečně. Nařídí ji, že se vrátí na pozici léčitelky, aby je uživila. Ona ale oznámí, že s tím sekla. Tak ji nařídí, že si vezme Henriho. V tu chvílí, čím dál víc sílí hlas, který ji po celou dobu pronásleduje v hlavě a říká ji, ať bojuje. Diem má díky tomu nutkání tátovi ublížit, a tak mu řekne o tom povoláváku a nakonec na něj vyprskne, že není jejím otcem. Má v sobě veliký boj, kdy si prostě už nechce nechat říkat, co má dělat. Vzápětí ho obviňuje, jestli nakonec to není on sám ten důvod, proč matka zmizela.
Příběh končí v moment, kdy král Lumnosu umírá. Diem v tu chvíli její hlas v hlavě začne nařizovat, ať ho přijme. Objeví se na ni koruna a v tu chvíli ji dojde, že to ona je magií vyvolená následná královna Lumnosu. V epilogu máme ještě pohled na tajemnou ženu ukrytou v jeskyni, která tam čekala do doby, než panovník Lumnosu umírá. Nečekala, že mu to bude trvat tak dlouho, ale nakonec se toho dočkává.
Důležitá místa
Lumnos: Jedno z devíti království Emarionu, ve kterém se odehrává děj knihy.
Palác: Nachází se v Lumnosu. Obývají ho dědicové, kteří Lumnosu vládnou, tedy rod Corbois.
Fortos: Další z devíti království Emarionu, v této knize pouze zmíněn.
Emarion: Celý svět této knihy, který se skládá z 9 království. Obývají ho lidé a dědici s nadpřirozenou mocí.
Hlavní postavy
Diem Bellatorová: Hlavní hrdinka příběhu. Smrtelná dívka. ošetřovatelka, která má znaky dědiců, např. modré oči.
Teller Bellator: Mladší bratr Diem, který studuje na akademii. Diem se ho snaží chránit za každou cenu.
Henri Durand: Dlouhověký přítel Diem, kterou miluje. Mají mezi sebou rozvinutější vztah, ve kterém si nyní dali pauzu, která je vyvolaná ze strany Diem.
Aurelie Bellatorová: Matka Diem, která pracovala jako léčitelka pro palác. Na začátku příběhu mizí neznámo kam.
Luther Corbois: Synovec krále Lumnosu, princ Lumnosu a jeho předpokládaný dědic a následník trůnu.
Lily Corbois: Mladá sestra prince Luthera, je v podobném věku jako Teller. Milá a veselá, stále ale dědička.
Maura: Léčitelka, která dělá doprovod Diem. Je s ní na všech pochůzkách směřujících do paláce.
