Děj sleduje Auren, královu favoritku, která žije v luxusním, ale zlatém vězení na hradě Výšezvon pod vládou krále Midase. Auren popisuje svůj každodenní život, kdy je nucena přihlížet královým rozkoším s harémem konkubín, zatímco sama zůstává od ostatních oddělená, zavřená v kleci, která je symbolem její výjimečnosti i nesvobody. Vše v hradě – od podlah, přes nábytek, až po ptáčka v kleci – je ze zlata, což podtrhuje Midasovu posedlost bohatstvím a mocí. Auren je sama výjimečná: její kůže, vlasy i oči jsou ze zlata, což je důsledkem Midasovy magické schopnosti a dělá z ní vzácný objekt touhy i obdivu. Auren vzpomíná na své dětství, které bylo poznamenané násilím, únosem a ztrátou rodičů, a na to, jak ji právě Midas zachránil před krutým životem. Přestože mu je vděčná, cítí se osamělá a touží po větší blízkosti, než jí Midas nabízí. Ten ji sice chrání a zahrnuje luxusem, ale zároveň ji drží v izolaci, což Auren vnímá jako zlatou klec – krásnou, avšak stále vězení.

Do hradu přijíždí král Fulke, Midasův spojenec, který je Auren posedlý. Během snídaně Fulke předloží Midasovi návrh, že za noc s Auren nabídne cokoli, co si Midas přeje. K šoku všech Midas nabídku nezamítne, ale začne vyjednávat: za jedinou noc s Auren požaduje Fulkeho armádu, aby mohl zaútočit na Čtvrté království. Fulke s podmínkami nakonec souhlasí a Midas tak vymění Aureninu nedotknutelnost za vojenskou moc, což Auren hluboce raní a zraňuje její důvěru v krále, kterého milovala a považovala za svého ochránce. V dalších dnech je Auren nucena přihlížet válečným poradám a přípravám na útok, zatímco je vystavena ponižování ze strany Fulkeho i ostatních. Její pokus pomoci jedné z konkubín, Risse, skončí nehodou, po které je sama potrestána a nucena tančit pro Fulkeho potěšení. Cítí se čím dál více jako věc, loutka v rukou mocných mužů, a její ponížení vrcholí, když Midas nejenže nezasáhne na její obranu, ale opakovaně ji přikazuje, aby se podřídila. Situace se ještě zhorší příchodem královny Maliny, která Auren nenávidí.

Malina je v paláci vnímána jako vznešená, ale zároveň nešťastná žena, která nikdy nedala Midasovi dědice a sama byla donucena ke sňatku kvůli zachování trůnu. Královna je v očích místních stále spíše právoplatnou dědičkou, zatímco Midas je považován za cizince, který království zachránil svým bohatstvím a mocí. Mezi manželi panuje napětí a nenávist, což se projevuje i v jejich soukromém rozhovoru, který Auren tajně vyslechne. Malina vyčítá Midasovi, že ji vyloučil z rozhodování o válce proti Čtvrtému království a že porušuje staletou mírovou dohodu. Midas jí na oplátku připomíná její bezmocnost a ztrátu království.

Auren se po tomto incidentu snaží nepozorovaně vrátit do svých komnat, aby nebyla přistižena při špehování. V noci je však napadena královniným strážcem a sama Malina ji ponižuje a fyzicky napadne, přičemž jí dává najevo, že je pro ni jen trofejí a majetkem krále, nikoli skutečnou soupeřkou. Po útoku zůstává Auren otřesená, s bolestí a modřinami, ale odmítá se svěřit Midasovi nebo svému strážci Digbymu, protože nechce vyvolat další konflikt.

Následující den je pro Auren plný úzkosti, protože ví, že nadešel čas, kdy má být vydána králi Fulkemu jako odměna za jeho vojenskou pomoc Midasovi. Dostává provokativní šaty, které ji mají vystavit na odiv, a přestože se snaží zachovat důstojnost, cítí se pokořená a zlomená. Midas ji instruuje, aby se chovala „jak se patří“ a věřila mu, ale Auren už si není jistá, zda jeho důvěru může opětovat.

Večer je Auren pod dohledem stráží vyvedena ze své klece a odvedena do tanečního sálu, kde se koná velkolepá oslava Midasova spojenectví s Fulkem. Sál je plný hostů, hudby a rozmařilosti, přičemž Auren je vystavena pozornosti všech jako vzácný šperk. Midas veřejně oznámí, že ji dává Fulkemu na jednu noc, což je pro Auren vrchol ponížení. Přesto se snaží zachovat klid a důstojnost, i když je vnímána jen jako majetek, který lze směnit za armádu. Celý večer je Auren ponižována – musí Fulkemu podávat jídlo, je nucena snášet jeho doteky a narážky, a dokonce i polibek, který jí vnutí před zraky všech přítomných. Fulke ji vystavuje jako trofej, nutí ji sedět u jeho nohou a chová se k ní majetnicky, zatímco Midas vše sleduje bez zásahu. Když Fulke rozhodne, že ji odvede do svých komnat, Auren se v zoufalství vzepře a odmítne jít s ním, což vyvolá rozruch v celém sále. Fulke ji za její vzdor udeří a před zraky všech ji obviní z neúcty, přičemž Midas chladně prohlásí, že dal Fulkemu její tělo, ale ne hlavu, a nařídí, aby byla Auren odvedena.

Cestou je však zastaví posel z hranice, který přináší šokující zprávu: Fulkeho armáda byla v boji s vojsky Čtvrtého království zničena a Midasova vojska se k nim nikdy nepřipojila. Vyjde najevo, že Midas Fulkemu lhal a celou dobu plánoval zradu – místo útoku na Čtvrté království chtěl oslabit Fulkeho a získat jeho zemi. Po odhalení pravdy vypukne v místnosti krvavý boj mezi oběma skupinami stráží, během kterého Auren téměř přijde o život, když ji Fulke vezme jako rukojmí a zraní ji na krku. V poslední chvíli ji zachrání Digby, který Fulkeho zabije. Auren je v šoku, zraněná a psychicky otřesená, ale přežije.

Po této události ji Digby odnese do jejího pokoje, kde se snaží vyrovnat s tím, co se stalo. Midas ji navštíví, nabídne jí pomoc a vysvětluje, že vše bylo součástí jeho plánu zbavit se Fulkeho, který obchodoval s lidmi, a nikdy by nedopustil, aby se jí něco stalo. Auren je rozpolcená mezi úlevou, že nebyla zneužita, a bolestí z Midasovy manipulace a lží. Přesto mu nakonec dovolí, aby ji utěšil, a jejich vztah se na chvíli vrací ke staré intimitě.

Auren se připravuje na odchod z Výšezvonu, protože Midas odjíždí do Pátého království, aby převzal vládu po Fulkem a upevnil svou moc. Auren zůstává několik týdnů v izolaci, tajně střežená, dokud není čas, aby se k Midasovi připojila. Karavana s Auren a dalšími královými konkubínami opouští Výšezvon a vydává se na dlouhou cestu do Pátého království, kde se mají připojit k Midasovi. Auren cestuje v luxusním zlatém kočáře, ale i přes pohodlí ji těší hlavně pocit svobody a možnost pozorovat krajinu za okny, protože poprvé po letech opustila svou zlatou klec. Konvoj se pohybuje pomalu, chráněn strážemi, a musí zvládat nástrahy horských cest, mrazivé počasí a déšť se sněhem. Během cesty Auren poprvé po dlouhé době jede na koni, což jí přináší radost i pocit volnosti, ale také rozpaky, když si uvědomí, že její způsob jízdy není mezi ženami obvyklý, a stává se terčem posměchu ostatních konkubín.

Karavana projíždí Výšezvonem, kde je vítá dav zvědavých obyvatel, ale brzy opouští hlavní ulice a zamíří do chudinské čtvrti, kde Auren šokuje bída a zanedbanost. Překvapí ji, že i ve městě, kterému vládne zlatý král, žijí lidé v takové bídě. Impulzivně rozdá skupince hladových dětí zlaté mince, což vyvolá napětí a málem způsobí konflikt s davem, který je ochoten riskovat pro kousek zlata. Strážní ji musí chránit a rychle odvést zpět do bezpečí. U hranic města pak karavana narazí na děsivý výjev – na větvích stromů visí rozkládající se mrtvoly vojáků krále Fulkeho, které tam jako varování poslal král Rot (Hniloba). Tento pohled Auren hluboce zasáhne a připomene jí krutost světa mimo zlatou klec.

Cesta pokračuje přes zasněžené pláně a hory, kde Auren navazuje přátelství se strážným Sailem, s nímž sdílí historky a poprvé pocítí opravdové kamarádství bez přetvářky. Přesto zůstává mezi ostatními konkubínami izolovaná, zejména kvůli posměškům Polly, která jí dává najevo opovržení. Auren se snaží udržet si odstup a najít klid v samotě i v přítomnosti věrného Digbyho a přátelského Saila.

Během cesty karavanu zastihne prudká bouře s krupobitím a silným větrem, která je donutí zastavit a vybudovat provizorní tábor v hájku. Strážní a vojáci se starají o koně, staví stany a rozdělávají oheň, zatímco Auren pozoruje jejich obětavost a poprvé si uvědomuje, jaké výhody má oproti ostatním díky svému postavení. Přesto ji tíží pocit viny i smutek z lidského utrpení, které na cestě viděla. V noci, schoulená ve stanu, přemýšlí o tom, co ji čeká v Pátém království, a i když je unavená a bolavá, cítí poprvé po letech, že je opravdu venku ve světě a že má šanci začít znovu, i když neví, co ji čeká dál.

Po třídenní bouři, která karavanu Auren a ostatních králových konkubín zdržela v pustině, se počasí konečně uklidní a skupina se připravuje pokračovat v cestě do Pátého království. Auren, unavená a promrzlá, se po krátké hádce s Digbym musí podřídit a usednout do kočáru, aby jí uschly vlasy, přestože by raději jela na koni. Během cesty je však karavana nucena zastavit, když stráže zpozorují ve sněhu podivný pohyb. Digby vyšle zvěda, který se však nevrací, a napětí mezi členy skupiny roste, protože mají obavy z laviny, která by je mohla v údolí pohltit. Když se Digby s několika muži vydá pátrat po zvědovi, Auren zůstává se Sailem a ostatními ženami u kočárů, zatímco v dálce zahlédnou podivné světlo. Záhy se ukáže, že nejde o lavinu, ale o útok Rudých nájezdníků – sněžných pirátů, kteří se k nim blíží na obrovských saních tažených mytickými ohnivými šelmami zvanými ohňokočky.

Vypukne chaos, Sail s Auren se snaží utéct, ale jejich kočár je při divokém úprku převržen a Auren při havárii ztratí vědomí. Když se probere, ocitá se v troskách vozu, zraněná a dezorientovaná, a je okamžitě zajata piráty. Sail je také v zajetí, zbavený brnění a zbitý, ale stále se snaží Auren chránit. Oba jsou odvlečeni do tábora Rudých nájezdníků, kde Auren spatří zkázu: mrtvé strážné, zničené vozy a zoufalé, zmrzlé přeživší. Piráti systematicky olupují karavanu o zlato a majetek, ženy shromažďují u jedné z lodí a strážné nutí klečet polonahé ve sněhu. Auren se snaží pomoci Polly, která je na pokraji zhroucení, a poskytne jí svůj kabát, aby ji ochránila před zimou i ponižováním. Všichni jsou vyděšení a zoufalí, protože vědí, že Rudí nájezdníci jsou pověstní krutostí a čeká je temný osud. Vše vyvrcholí příchodem samotného kapitána pirátů, jehož přítomnost mezi vlastními okamžitě vyvolá respekt i strach a který se chystá rozhodnout o dalším osudu zajatců.

Auren i s ostatními ženami ze zlaté karavany jsou považovány za vzácnou kořist patřící králi Midasovi. Kapitán Fane, vůdce pirátů, rychle pozná, že má před sebou „královské klisny“ a zejména Auren, která je celá ze zlata, v něm vzbudí mimořádný zájem. Polly, jedna z žen, je před ostatními brutálně ponížena a omdlí, což kapitán komentuje s krutostí a rozhodne, že ženy je třeba „vycvičit“. Když Fane zjistí, že Auren je skutečně Midasova favoritka, rozhodne se ji neprodat za výkupné, ale ponechat si ji jako trofej a později ji prodat nejvyšší nabídce, zatímco ostatní ženy rozdělí mezi své muže jako odměnu. Sail, věrný strážce, se Auren zastane a otevřeně se kapitánovi postaví, což Fane potrestá tím, že ho před očima všech brutálně zavraždí. 

Auren je zdrcená, cítí vinu a zoufalství, protože Sail zemřel kvůli její ochraně. Její bolest a smutek se ještě prohloubí, když piráti Sailovo tělo zneuctí a vystaví na přídi lodi jako trofej. Auren, ovládána smutkem a vztekem, se rozhodne Sailovo tělo osvobodit a s pomocí svých magických stuh přeřízne provazy, které ho poutají, a shodí ho do sněhové pláně, aby mu dopřála alespoň trochu důstojnosti. Za tento čin je však kapitánem Fanem tvrdě potrestána, odvlečena do jeho kajuty a svázána. V poslední chvíli je však jejich setkání přerušeno příletem poštovního jestřába s tajemnou zprávou, která kapitána donutí změnit plány a připravit loď na příchod nečekaných hostů. Auren i ostatní ženy jsou mezitím odvlečeny do kuchyně, kde jsou nuceny pracovat pod hrozbou násilí.

Auren a ostatní ženy jsou nuceny tvrdě pracovat v lodní kuchyni pod vedením surového kuchaře, který je neustále uráží a trestá. Zatímco se snaží splnit jeho rozkazy a připravit jídlo pro celou posádku, Auren se opakovaně a marně pokouší rozvázat magické stuhy, jimiž je svázána, a přitom se snaží zůstat nenápadná. Po hodině vyčerpávající práce jsou ženy vyhnány na palubu, kde panuje nezvyklé ticho a napětí – piráti i zajatkyně čekají, kdo přijde na loď po předchozím varování. Na palubu přichází vojáci Čtvrtého království v černých brněních, následovaných jejich velitelem Ripem, legendární a děsivou postavou, o níž kolují hrůzné pověsti. Jeho přítomnost vzbuzuje mezi všemi respekt a strach, protože je považován za fae, bytost s nadpřirozenou mocí a nebezpečím.