Kavka & Řezník je temnou a strhující dark romance knihou, která sleduje osudy dvou sériových vrahů, Sloane a Rowana, jejichž životy se proplétají v nebezpečné hře plné rivality, lásky a zrady. Tento článek nabízí kompletní shrnutí děje knihy, ve kterém odhalíte nejen dramatické momenty jejich lovu, ale i hloubku jejich komplikovaného vztahu, plného černého humoru, emocí a překvapení. Pokud vás zajímá, co všechno skrývá tento fascinující příběh, jste na správném místě.
Autor/ka: Brynne Weaver
Série Zhoubná láska shrnutí:
#1 Kavka & Řezník (tato stránka)
#2 Skřivan & Řemen
#3 Scythe & Sparrow
Vše pod tímto textem obsahuje spoilery.
Co se v knize stalo?
Sloane, sériová vražedkyně se specializací na likvidaci jiných sériových vrahů, tráví tři dny uvězněná v kleci vedle mrtvého těla Alberta Briscoea, a to v nesnesitelném horku a zápachu rozpadající se mrtvoly. Přestože se nachází v zoufalé situaci, neztrácí nadhled ani sarkasmus. Z této hrůzné pasti ji osvobodí Rowan, známý pod přezdívkou Bostonský řezník, který sám patří mezi sériové vrahy a sdílí Sloanein cynismus i zájem o lov kriminálních predátorů. Při jejich prvním rozhovoru dochází ke vzájemnému oťukávání a obhlížení, nechybí ironie a černý humor. Přes nepopiratelnou přitažlivost zůstává Sloane zdrženlivá, ale Rowan ji – alespoň naoko – obdivuje nejen pro její schopnosti, ale i pro její krutou přezdívku Vřeteno slepoty.
Po útěku z Briscoeova domu spolu skončí v bistru, kde se napětí mezi nimi vyhrotí koketním přiznáním i špičkováním o předchozích „úlovcích“ ve světě sériových vrahů. Poměřují si skóre, hodnotí navzájem své metody i motivace, ale z rozhovoru je patrné, že Sloane je pro Rowana stejně fascinující trofejí jako výzvou. Oba mají odlišný styl: zatímco Rowan je brutální a zvířecí, Sloane si potrpí na kreativní aranžmá a rafinované odkazy pro vyšetřovatele. Přesto si oba navzájem uznávají dovednosti a dobře tuší, že v druhém mají rovnocenného soupeře, možná i spojence. Rowan navrhne hru – závod v tom, kdo jako první polapí prominentního sériového vraha operujícího v národních parcích na severozápadě USA, přičemž vítěz bude mít právo zabít cíl dřív než soupeř.
O rok později už jsou oba v napjatém očekávání zahájení této „soutěže“, kterou jim zprostředkovává Rowenův bratr Lachlan. Sloane stále cítí vnitřní neklid, neschopnost dostát vlastní potřebě zabíjet, a v čekání na pravidla jejich tajemné hry ventiluje napětí mučením a zabitím dalšího „odpadlíka“. Vypráví o svém vztahu s Rowanem své kamarádce Lark a otevřeně přiznává, že právě tahle nebezpečná rivalita ji naplňuje výjimečným vzrušením i úlevou, která jí v běžném životě uniká. Hra má jasná pravidla: oba obdrží místo a cíl, vítězí ten, kdo zabije jako první. Zároveň je patrné, že ačkoli stojí na opačných stranách fiktivní barikády, jejich osobní hranice se začínají stírat a mezi špičkováním prosvítá upřímné pnutí i náznaky důvěry.
Nikdy jsi nebyla nemilovatelná. Jen jsi čekala na někoho, kdo tě bude milovat takovou, jaká jsi.
Rowan se mezitím chystá na lov, ale cestu mu komplikují rodinné vztahy i ironické popichování bratrů, především Lachlana, který celou soutěž vymyslel a pečlivě anonymizuje informace o terči. Rowan otevřeně přiznává, že Sloane ve skutečnosti viděl jen jednou, přesto kvůli ní neváhá cestovat napříč státy – což jeho rodina považuje za riskantní až bláznivé. Během balení a příprav na výpravu udržuje Rowan i Sloane intenzivní textovou konverzaci plnou flirtování, narážek a soutěživosti, což jen prohlubuje jejich zvláštní vztah na hranici rivality a fascinace.
Po příjezdu do Západní Virginie Sloane přemítá, jaké šílenství ji pohání, aby zůstávala v blízkosti Rowana, přestože si je vědoma hrozícího nebezpečí i absurdity celé situace. Kolem jejich vzájemných interakcí se neustále vznáší ironie, napětí i nevyřčené city. Společné popíjení vína, natažené chvíle očekávání a konverzace o minulosti postupně odkrývají detaily Rowanovy rodiny, jeho zaměstnání i motivaci, proč vůbec započal tuto nebezpečnou hru. Sloane střídavě pociťuje ostych i přitažlivost, ale nikdy plně nesundá svou masku.
V prostředí zapadlého penzionu, kde se ubytovali, se pod lehkovážnou fasádou brzy objeví skutečné nebezpečí – tajné chodby, špehování a nakonec odhalení, že majitel penzionu Francis Ross zřejmě není nevinný a svým hostům věnuje mnohem víc pozornosti, než by bylo zdrávo. Když Sloane i Rowan zjistí, že jsou sledováni, obrátí svou dovednost i sílu proti pravému nepříteli. Vzájemně si dokazují, že když jde do tuhého, je mezi nimi nejen konkurence, ale i respekt a oboustranná důvěra, vyrůstající z pouta dvou osamělých predátorů, které k sobě táhne nejen soutěživost, ale i porozumění temným stránkám své povahy.
Rowan a Sloane se stávají nebezpečně sehranou dvojicí v lovu vrahů, ale oba zůstávají sami sebou – nekompromisními predátory s naprosto rozdílnými metodami. Když Rowan brutálně zlikviduje Francise, majitele penzionu, po dramatickém nočním honu, ukazuje se v plné síle jeho vnitřní zvíře: mstí se za špehování Sloane, do detailů si vychutná bolest i destrukci. Tato syrová scéna však Sloane neodradí a místo útěku zůstává, aby Rowanovi pomohla ošetřit rány, což se promítne do jejich dialogu o minulosti – Rowan odhaluje jizvy po otci, které mu pomohly definovat vlastní hranice a, paradoxně, směr života. Sloane přiznává, jak ji Rowanova přítomnost paradoxně naplňuje, přestože sama prohrála jejich soutěž. Mezi oběma roste důvěra a sdílené vědomí, že se navzájem potřebují; fungují jim i obyčejné věci – zvládnout následný úklid, několik dní spolu přežít a učit se žít v relativní blízkosti.
Táhne nás temnota, a přesto jsme v ní našli sebe.
Po půl roce, kdy se jejich kontakt přesunul do každodenní virtuální roviny plné vtipů a sdílených momentů, Sloane detailně popisuje své pocity Lark – vyrovnanost s Rowanem nahradilo něco syrového, co v ní vyvolalo strach, ale také empatii a silné pouto. Uvědomuje si, že by Rowana nikdy nenechala samotného ve slabé chvíli, i kdyby chtěla, protože rozpoznává jeho zranitelnost za maskou násilí. Přes Larkinu výzvu „jet do Bostonu za Rowenem a vymést pavouky“, nakonec sbírá odvahu objevit se anonymně v jeho restauraci. Přestože je nervózní, chová se jako pravá stalkerka – pečlivě mapuje prostor, nenápadně zanechává stopu (kresbu kavky) a pokouší se zmizet dřív, než ji Rowan – a také jeho bratr Lachlan – objeví. Setkání je nesmělé a plné rozpaků: jejich city i nevyřčené touhy jsou znásobené konfrontací s realitou, dalšími lidmi (Annou a Lachlanem). Sloane prchá, zmatená, a Rowan jí dává najevo, že by ji rád měl blíž. Po návalech rozpačité komunikace se vrací ke každodennímu kontaktu.
Rowan nezůstává pasivní – skrývá se v jejím sousedství, domlouvá náhodné donášky jídla, aby ji vytáhl z ústraní a navázal kontakt, pomáhá jí vařit po telefonu. Jejich hovory odhalují osobní temnotu, ztracené rodinné vazby, nevyřčené sny i dávné bolesti, ale sdílení obyčejných věcí (vaření, práce, vzpomínky) je pro oba terapeutické – Sloane se svěřuje, že jí umění už netěší, kreslit kavky je téměř jediné čeho se drží, Rowan zase v kuchařství nachází únik před těžkým dětstvím. Jejich vztah se změní v každodenní rituál, součást života, bez které se necítí úplní.
Dalším společným „cílem“ se stává znepokojivě charismatický Orsten Harris, prominentní vrah, na kterého oba narazí v šedesátých letech stylizovaném baru i jeho luxusní rezidenci. Sloane mistrovsky líčí past, zkoumá slabá místa oběti, ale Rowana odhalí přímo v akci – místo soupeření s Orstenem se dvojice předhání i mezi sebou navzájem, trumfují se v šarmu, ironii i schopnosti improvizace. Rowan neodolá, skvěle zapadne do Orstenovy společnosti a dokonce se stává jeho favoritem i večeřovým hostem, což nepotěší ani Sloane, protože tím narušuje její pečlivě naplánovaný postup.
Večerní hostina v domě Orstena je stylová, ale postupně se z kulinářské noblesy stává psychologická bitva. Sloane dává Rowanovi nenápadně vědět, že jejich hostitel je nebezpečný, odhaluje skryté indicie, sleduje jeho zdegenerovaného služebníka i nevyřčené hrozby. Rowan je rozptýlený, polapí ho šarm, víno i debata o jídle, dokud neupadne do spánku poté, co je omámen (pravděpodobně drogou v pokrmu). Sloane neztrácí hlavu, obrací situaci ve vlastní výhodu – když zůstane v místnosti jen ona a Orsten, čepele jsou připravené k poslednímu dějství.
Takhle to s tebou bude vždycky: krev, bolest a vášeň.
Rowan se probírá po omámení a Sloane mu pomáhá zvládnout následky – odhaluje, že Rowan byl donucen jíst lidské maso, což u něj vyvolává hrůzu i zvracení. Sloane mu nezištně asistuje, vytváří uměleckou (a děsivou) smrtící instalaci z očí a kousků masa, která mapuje vraždy jejich oběti. Intimita mezi nimi narůstá v detailech – vzájemné podpory, sdíleného „šílenství“, humoru i vědomí temné minulosti. Sloane se nebojí být zranitelná a odhaluje motivy pro svůj lov: dětinskou loajalitu vůči Lark, slib, že bude ničit predátory, dokud bude moci.
Po složitém „úklidu“ domu Sloane navrhne, aby Rowan vzal Davida (lobotomizovaného služebníka) do Bostonu a dal mu práci. Rowan se zdráhá, ale nakonec podlehne jejímu naléhání – je to další známka, že Sloane dovede otvírat jeho uzavřený svět.
Dění poskočí o několik měsíců – Sloane chystá outfit na galavečer. Je nervózní, svěří se Lark, že má strach, zda do Rowanova života zapadne, zda dokáže nabídnout „dost“ toho, co by stálo za vztah. Podpora Lark je bezmezná, dodává jí odvahu, aby Sloane věřila ve svou hodnotu. Přesto Sloane cítí obrovskou úzkost z blízkosti, z možnosti selhání, z toho "co když…".
Rowan je vůči Sloane velmi pozorný, galavečer prožívají jako vyvrcholení dlouhých měsíců citového sbližování. Společné doteky, zranitelnost, radost z kontaktu – Sloane se poprvé skutečně cítí blízko někomu, kdo ji chápe. Dynamika však nabere prudký obrat, když Rowan během tance poodhaluje pravý důvod večera: další oběť – doktor Rostis, vrah skrytý v davu. Pro Sloane je to šok, protože doufala ve vztah bez hry, bez krve. V nastalém duálním zmatení vychází najevo, jak je jejich vnitřní nastavení odlišné: Rowan stále vnímá lov jako středobod jejich spojení, zatímco Sloane touží po normálním kontaktu; přesto volí zůstat po jeho boku, i když dojde na další hovor, nečekané rozloučení a odložené city – oba si uvědomují, že jim ten druhý chybí.
Po dalším čtyřměsíčním skoku se ocitají v Texasu, před brutálním sídlem Harveyho Meada – typického psychopata, jehož dům je plný hrozivých relikvií, zbytků obětí a dominantní „maminky“. Sloane a Rowan jsou znovu sehraní – sdílí svůj drsný humor, taktiku (kámen-nůžky-papír o to, kdo půjde hlavním vchodem), ale fungují jako skuteční partneři, staví jeden druhého na první místo: Rowan dává Sloane jasná pravidla (jen jedno oko!) a nervózní pečlivosti. Jejich pouto je čím dál intenzivnější: Rowan se k Sloane chová s ochranitelským citem, nazývá ji „lásko“, slibuje ochránit ji.
Nejsme normální lidi. Jsme zrůdy. Ale spolu nám bude skvěle.
Sloane během postupu domem je napadena a vhozena do sklepa, kde narazí na přeživší mladou ženu. Skrze krátkou komunikaci, ale i strach, se odráží Sloanina empatie a ochota pomáhat. Rowan ji s dramatickým nasazením zachrání a pomáhá jí vyhrabat se ze sklepa i z bolesti; jejich kontakt vrcholí scénou, kde Rowan pečuje o Sloanina zranění, jejich bezprostřednost však vystřídá naléhavost – Harvey Mead uniká a pronásleduje druhou oběť.
Rowan se s pomocí sekery postaví Harveymu, níčí mu vybavení a zneškodňuje ho. Sloane si bere „svou chvilku“ pro pomstu: přivádí na místo Harveyho mrtvou matku (s humorně děsivým komentářem) a svojí psychologickou silou ho doslova „vyděsí k smrti“. Rowan oceňuje její nápad, smějí se tomu společně – jejich spojení coby týmu zabijáků je vnímáno s černou radostí i vzájemnou oddaností. Odcházejí společně – Sloane poprvé políbí Rowana, jejich vztah nabírá jasně intimní a partnerskou dynamiku.
Rowan a zraněná Sloane prchají z Texasu, míří k Rowanovu bratrovi Fionnovi (lékaři), kde doufají najít bezpečí, klid i odbornou pomoc. Atmosféra v autě je plná starostlivosti i humoru – Rowan o Sloane pečuje, utěšuje ji; ona mu to oplácí roztomilým škádlením i důvěrou, která je pro něj mimořádně významná. Jejich spojení je nyní hlubší: oba si uvědomují, že za hranicí jejich „hry“ je skutečné pouto, které je děsí i láká.
Když se dostanou k Fionnovi, v domě je nepříliš přívětivě přivítá Rose, svérázná kamarádka Fionna, která útočí berlemi i nožem, hádka se promění ve zkoušku identity s Rowanovou přezdívkou z dětství. Rose si s Rowanem a Sloane notuje v ironii i přátelských šťouchnutích, a stává se nečekaně svérázným pojítkem, která rozbíjí napětí svým tarotovým výkladem – ten znepokojuje Rowana, když padne karta Věž (symbol destrukce a pravdy). Fionn konečně přichází – postará se o Sloane.
Sloane (ve vlnách bolesti) prosí Rowana, aby jí pomohl do koupele, odmítá veškerou asistenci kromě jeho. Dojemný moment je plný sebevyčítání kvůli zranitelnosti, nejistotě, studu ze současného vzhledu i strachu z poznaných emocí. Rowan jí neúnavně ujišťuje o kráse (i modřiny), rozepíná jí košili, obdivuje piercingy, jejich původ a důvod. Vztah nabírá zcela nový rozměr – teď už si přiznávají skutečnou touhu i potřebu vzájemné blízkosti. Následuje vyznání, které Sloane říká jasně: "Ty jsi to, co mi chybělo. S tebou je bezpečné být sama sebou." Rowan ale bojuje se svým strachem, trápí ho myšlenka, že ji málem ztratil, viní se za nebezpečí jejich „hry“. Sloane trvá na tom, že vše je svobodná volba – chce hrát, chce jeho. Moment vrcholí první opravdovou „milostnou“ scénou, která je přímá, drsná, plná touhy i vzájemného respektu. Rowan chce, aby už se nikdy před ním neukrývala. Sloane se odhaluje – nejen tělesně, ale i emočně, sdílí původ svých piercingů, minulost, uznání vlastní potřeby: "Nikdy jsem nechtěla nikoho jiného než tebe." Milostná scéna mezi Rowanem a Sloane je syrová, vášnivá, emocionálně intenzivní; drsné, ale souhlasné lehké BDSM, rozkoš, vytržení i odvaha. Rowan vidí v Sloane nádhernou pohromu, bohyni chaosu, kterou chce ovládnout, ale zároveň ji být naprosto oddaný. Chce ji "zničit" a zároveň chránit, udělat ji svou.
Hodný holky dostávají odměny. Zlobivý holky dostávají tresty.
Po noci plné vášně oba cítí strach, ale i úlevu, že už nemusejí nic skrývat. Hovoří otevřeně o svých obavách – že se navzájem zničí, že každý žije jiný život, že jsou „nenormální“, ale rozhodnou se zkusit žít jako normální lidé: trénovat, postupovat každodenními kroky. Sloane pokládá otázku ze srdce: proč po nejbrutálnější společné vraždě zůstala? Protože ho potřebovala, protože ji potřeboval. Rowan naopak přiznává, že ji považuje za svou už od prvních událostí, že jeho city byly jasné od počátku.
Ráno se oba setkávají s Fionnem a Rose – atmosféra je odlehčená, plná humoru, vtipných poznámek i přátelského škádlení ohledně divoké noci. Fionn doporučuje Sloane klid, dovolenou, péči; Rowan okamžitě prohlásí, že bude s ní, že jí pomůže. Rowan nepojede se Sloane do jejího domovského Raleighu – vezme ji „domů“, do Bostonu, a tím povyšuje jejich vztah na novou úroveň, společného životního prostoru.
Rowan a Sloane společně zažívají otevření nové restaurace „Kavka a Řezník“, což je pro oba životní zlom. Přestože je Rowan vytížen povinnostmi a pod pokličkou se hromadí stres, Sloane mu je oporou. Jejich vztah balancuje mezi intimitou, očekáváním budoucnosti a obavami, zda jejich spojení v novém prostředí funguje. Sloane se usazuje v novém městě, přizpůsobuje pracovní i osobní život, ale nervozita z nových začátků je zřetelná. Rowan cítí zodpovědnost vůči Sloane, ale zároveň tíhu profesního tlaku.
Jak kniha skončila?
V napjatém momentu v kuchyni „Třech cestujících“ se Rowan rozhodne ochránit Sloane před nebezpečím tím, že ji raní krutými slovy. Vyhání ji z Bostonu, tvrdí, že ji nemiluje – dokonce ji obviní, že je „psychopat“ a tím srovnává její temnou stránku s vlastními vnitřními démony. Je to zoufalý akt, motivovaný snahou odvrátit hrozbu od Davida, nebezpečného muže z jejich minulosti. Sloane zprvu odchází zlomená, věří, že Rowan její pocity odmítá. Informace o nesrovnalostech, které pronesl (chybné datování událostí), ji však znejistí a dovede k podezření, že něco není v pořádku.
Seš psychopat, proto tě nemůžu milovat.
David, traumatizovaný muž s temnou minulostí, se vrací jako úhlavní nebezpečí. Uchýlí se k násilí, Rowana mučí a vyhrožuje, že se zaměří na Sloane. V tento moment Sloane prokaže odvahu: pronikne do restaurace, zhodnotí situaci, a během ostré konfrontace Davida chladnokrevně zlikviduje, což demonstruje její schopnost se vypořádat se zlem způsobem, který jí slova „psychopat“ paradoxně připisovala.
Vyvrcholením je emocionální reunion Sloane a Rowana. Jsou oba zranění, ale Rowan vyznává hlubokou lásku, omlouvá se za nutné lži a slibuje, že bude milovat Sloane takovou, jaká je. Sloane přijímá slova, která vyčistí napětí mezi nimi. Jejich vztah je stvrzen zásnubním prstenem, nabídnutým s možná morbidním, ale symbolickým gestem – prsten byl ukrytý v očním důlku oběti ze scénáře jejich hry. Pro oba je to napřed výstřední, pak zcela „jejich“ moment.
V bonusové kapitole a epilogu sledujeme, jak vztah Sloane a Rowana dospívá do bodu, kdy plánují svatbu. Humor, sexuální hrátky i jejich hraniční pojetí zábavy jsou stále součástí jejich vztahu. Ostatní postavy – Lark, Anna, Lachlan, Fionn – zůstávají blízkými přáteli a rodinou a tvoří komunitu, do které Sloane i Rowan patří. Přes posmutnění a obavy ze svatebního plánování přichází Rowan s návrhem na malou, intimní svatbu, která splní přání obou.
Důležité postavy
Sloane Sutherlandová ("Vřeteno slepoty") - Hlavní hrdinka, sériová vražedkyně specializující se na likvidaci jiných sériových vrahů. Zanechává po sobě pavučiny z ostatků těl a vyrvává svým obětem oční bulvy. Je inteligentní, kreativní, sarkastická a vtipná, ale zároveň uzavřená a bojí se ukázat svou pravou tvář.
Rowan Kane ("Bostonský řezník") - Další sériový vrah a zároveň majitel luxusní restaurace „Kavka a Řezník“. Brutální a zvířecí ve svém stylu, ale k Sloane projevuje hlubokou úctu, obdiv a lásku. Tajemný a charismatický muž, který sdílí se Sloane nejen zájem o lov kriminálních predátorů, ale i temnou stránku osobnosti. Mezi ním a Sloane vzniká silné emoční pouto.
Lark - Sloaneina blízká kamarádka, podporuje ji v těžkých chvílích a pomáhá jí zvládat životní krize. Slouží jako emocionální opora, se kterou Sloane sdílí své pocity a obavy.
Lachlan Kane - Rowanův bratr, který vymýšlí a spravuje „hru“ mezi Rowanem a Sloane, ve které soutěží o prominentního sériového vraha. Je součástí Rowanovy rodiny i profesionálního zázemí.
Fionn Kane - Další Rowanův bratr, který se stará o praktické a zdravotní věci, včetně pomoci Sloane při zotavování po zranění.
David Miller - Lobomizovaný služebník a nebezpečný nepřítel Sloane a Rowana, který představuje hrozbu. Je posedlý násilím a zvrácenými choutkami. Je hlavní protivníkem, kterého musí oba spolu řešit.
Anna - Další kamarádka, členka jejich podpůrného kruhu.
Rose - Kamarádka Fionna se svéráznou povahou, vytváří humorné i napjaté situace a pomáhá prolomit led mezi postavami.
Francis Ross - Majitel penzionu, kde se Rowan se Sloane ubytují během lovu. Postava spojená s nebezpečím a záhadností, kterou Rowan brutálně zlikviduje.
